Psaní nadarmo

Duben 22, 2011

Jsi už dlouho pryč – a nikdo blízkej není nablízku… Řečeno s Tvým jmenovcem Plíhalem. Sedmnáct let už tu nejsi. Minulý týden by Ti bývalo bylo sedmašedesát – a já už jsem o šest a půl roku starší než Ty… Tož Ti tykám.

Často si říkám, co bys tomu říkal: tady a teď. Co bys psal a zpíval – psal-li bys a zpíval… Však napsal´s dost, co nevyčpělo – a co pilně aktualizují pacholci, o kterých nemohl´s mít ponětí. I když tušení možná ano; předtuchy, ty Ti šly… 

Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká… V studené parádě kožených křesel, sešli se k poradě výrobci hesel… Na pití blín, k zábavě nudu. K důvěře podlého A nasypat hrachu…

Píšu Ti, že mi scházíš – a že ztrácím chuť psát jiným. Přechází mě chuť psát vůbec. Cítím nechuť přilívat slova do záplavy, jež halí, byť se může zdát, že odhaluje.

Místo té hnusné minulé přišla jiná, ovšemže taky legitimně vyvolená parta. Zaklínala se, že bude lepší, slušnější. Ještě se to zhoršilo.

Demokracie dozrává do žaludečních vředů: bez poctivosti, bez práva – a hlavně bez ohledů. A je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.

Po dlouhé době se naší zemi dostalo světové pozornosti. Díky dlouhodobě nejoblíbenějšímu politikovi, který při státní návštěvě, chilskému partnerovi před očima a novinářům i před objektivy, čmajzl vyšperkované protokolární pero… Trapnou krádež pak zlehčoval tím, že šlo o tuctovou propisku. Ale, že Česku způsobil kolosální ostudu, že by se měl „urbi et orbi" omluvit a fofrem se poroučet, to jej opravdu, ale opravdu ani nenapadlo. Místo toho se pohoršil nad nemravným vládním piklením a co jediný spravedlivý jal se páchat dobro…

Na rohu ulice vrah o morálce káže…Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem…

Tos napsal o jiném Václavu; na pohřeb Ti pak nepřišel – vyslal svého kancléře. A ten, když promluvil, prvně jsem v kostele slyšel pískat…

Být tu s námi, našel bys ještě sílu, vůli potýkat se s „nimi"? Nebo bys znovu volil exil a zmizel dál od zdejší žumpy? Anebo by Ti, Karle Kryle, zkřehlé srdce dávno stejně puklo?

Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli.

 

Převzato z Literárek

 

Publikováno v aktuálních Literárkách 16/2011

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments