Radek Novotný: Zahraniční firmy na české vodě jen parazitují

Šéf a majitel firmy Compas Capital Consult Radek Novotný dlouhodobě sleduje situaci v českém vodárenství a jeho rozprodej do rukou velkých zahraničních koncernů. Nejen sleduje. Dlouhodobě upozorňuje ministerstva, jak jsou některé změny ve vodárenských firmách nevýhodné. Kvůli tomu napadl i platnost řady valných hromad vodárenských společností.


* Kde se podle vás stala v porevoluční historii největší chyba v českém vodárenství, která způsobila to, že lidé platí za vodu čím dál více a současně odtékají ročně miliardy na dividendách z vodárenských společností do zahraničí?

Selhal stát, konkrétně ministerstvo zemědělství, které za odvětví odpovídá. A také prakticky všechny vlády. Může za to nekoncepční privatizace v letech 1993 a 1994, kdy stát předal vodárenské odvětví obcím, což znamenalo rozdrobení velkých vodárenských podniků na drobné vodárenské společnosti vmajetku obcí. Obce často nevěděly, co s tím, a stát ztratil výsadní postavení, i když měl zlatou akcii u zhruba třiceti největších vodáren. Ale při hlasování později již neměl sílu ani politickou odvahu cokoliv zásadního blokovat.


* Jak s akciemi naložily obce?

V některých regionech se komunální politici zachovali klasicky česky – lehce nabyl, lehce pozbyl. Akcie elektráren, tepláren, bank a také vodáren prodávají pod cenou, bez ocenění znalců, často jediné nabídce. A koncerny? Ty výhodně nakupují. Využívá se neznalosti a často nevraživosti jednotlivých obcí a politiků, kteří neumí táhnout za jeden provaz a nedrží slovo. Města se nevyznají, nemají dostatečné právní zázemí a politici bez vlastních peněz jsou náchylní ke korupci.


* V čem udělali politici chybu?

V každém regionu vzniká úzká skupina lidí, kteří chápou ziskový potenciál vodáren. A také často vznikají trafiky pro komunální politiky. Podle ochoty spolupracovat na privatizaci zisků se často tvoří zastoupení politiků v orgánech vodárny. Politici, co s privatizací nesouhlasí, musí orgány opustit a poslušní naopak do orgánů přicházejí. Současně do orgánů vodárny přicházejí lidé z koncernů. Že je to v rozporu se zákonem, nikoho nezajímá a tito lidé poté, co udělají svou práci a zisky vodárny privatizují, okamžitě orgány vodáren opouštějí.


* Devadesátá léta byla ve znamení velkých přesunů akcií vodáren z obcí na jiné firmy. Reagoval nějak stát?

Na ministerstvo zemědělství a financí jsme již v roce 2002 poslali rozbor, že Česká spořitelna a Vivendi (dnes Veolia) kupují za pětinu skutečné hodnoty okresní vodárny a zbavují města kontroly nad vodou. Písemná reakce žádná, na osobní schůzce mi bylo řečeno, „dokud nedostanu politické zadání, tak nic dělat nebudu“.


* Kdo je tedy za to odpovědný?

Vlastníkem vodáren byl stát, následně obce. Jakýkoliv koncern či nájezdník nemohl dělat, co chtěl, dokud s ním někdo nezačal kolaborovat. Města a obce měly v okresních vodárnách díky privatizaci v letech 1993-1994 vlastnické podíly zhruba devadesát procent. Žádný koncern bez aktivní spolupráce komunálních politiků z velkých měst nebyl schopen vodárnu ovládnout, natož vykuchat a například přes provozní model kasírovat zisky za prodeje vody mimo odvětví.


* Co je špatného na současném provozním modelu, kdy města dál vlastní síť a pronajímají ji?

Ve vodárenství schází peníze a jediný vlastní zdroj financí, zisk za prodej vody, byl přes provozní model předán koncernům. Koncerny nevlastní infrastrukturu, nemusí do ní investovat, ale vydělávají na ní stamiliony korun ročně. Je to, jako by Korejci přišli do Česka, postavili závod Hyundai za 50 miliard. Potom by tuto fabriku pronajali státu a nechali stát, ať vydělává na prodeji aut Hyundai s tím, že stát bude do Koreje posílat nájem za fabriku v hodnotě odpisů. Zisky z prodeje aut půjdou v následujících 30 letech do rozpočtu státu. Korejci dostanou svou investici za 30 let zpět. Nemyslím si, že by Korejci s něčím podobným souhlasili. Politici v Česku ve vodárenství ano.


* Platí lidé za vodu u takových firem více, než musí?

Kvůli provozním modelům lidé platí nebo budou platit za vodu dvakrát. Jednou zisky koncernům a podruhé infrastrukturu, kterou koncerny potřebují k podnikání. Předtím zaplatily vodárnám a ty z toho financovaly infrastrukturu. Zisky vodáren byly záměrně minimální. Tam, kde nejsou kvůli provozním modelům dostupné dotace z EU, lidé zaplatí celou investici. Není to jen o platbách za vodné a stočné, lidé platí také přes veřejné rozpočty. Jde o systém ekonomického harakiri pro veřejné rozpočty.


* Jsou ještě některé vodárny čistě v rukou obcí?

Ano a není jich málo, jen se o tom neví. Stále existují okresní vodárny a komunální politici, kteří na vábení koncernů a jejich pomahačů nenaletěli nebo si své postavení ubránily. Tyto vodárny bez problémů čerpají dotace z EU, peníze vybrané od spotřebitelů investují především od obnovy infrastruktury, kterou provozují, a pokud zdraží cenu vody, tak zisky za prodej vody používají k pokrytí nutné spoluúčasti. Je to důkaz, že vodárenství může existovat bez instalace koncernů a často funguje daleko lépe než s koncerny. Je velmi důležité, aby se o této alternativě vědělo, protože neinformované lidi lze manipulovat, ale informované ne.


* Je nějaká cesta zpět, jak se dostat z nevýhodného postavení?

Smlouvy jsou časově omezené a jsme přesvědčeni, že některé postupy, jak se koncerny dostaly do pozice provozovatelů, byly protiprávní a budou zrušeny. V demokratickém systému by se právní cestou měl dát napravit protiprávní stav. V opačném případě nejde o demokratický systém, ale o systém privilegovaných skupin, který na místo soudu zavádí nový systém fungování přes politické krytí, odklánění peněz apod. Zatím si myslím, že žiju v demokratické společnosti. Jaký systém v Česku existuje, ukážou rozhodnutí soudu. Ta nedostanete, pokud nepodáte žalobu. Navíc pět let po zavedení provozních modelů nemusíme vytvářet prognózy vývoje. Reálné výsledky vodáren a koncernů jsou důkazy samy o sobě a ukazují, že není plněno to, co se slibovalo. Jde o to dotáhnout žaloby, trvat na plnění slibů a začít důsledně dohlížet na správu majetku, nejen infrastrukturního, a opět o tom co nejvíc informovat lidi.


* Spoustu let upozorňujete úřady na tento problém. Jaká je z jejich strany reakce?

Je to neuvěřitelné, ale prakticky žádná. Jedině ministerstvo životního prostředí, které ví, že dotace z EU do tohoto systému nedostane, je aktivní a snaží se. Ostatní ministerstva maximálně oznámí, že berou informace na vědomí. Žádná reakce není ani od vedení politických stran či členů vlády. Nejhloupější reakci jsme dostali od předposledního ministra zemědělství Ivana Fuksy. Doložili jsme mu hospodářské výsledky smluvních stran provozních modelů a také to, že ministerstvo potvrdilo, že před privatizacemi vodáren ani po nich nedělalo žádné ekonomické analýzy výhodnosti provozních modelů pro Česko a přesto pro ně hlasovalo. Napsal, že nespatřuje v našem podnětu nic, co by se mělo řešit.


* Obce však tvrdí, že kontrolu nad vodárnou stále mají…

Ano, ale z vodárny již je podnik, který nemá zaměstnance, provozní techniku, portfolio klientů, protože si to koupil koncern a celý infrastrukturní majetek vodárny si na 20-30 let pronajal. Trafika – tedy vodárna – sice pro politiky funguje dál, ale je to trochu podobné prostituci.


* Zkoušely vás tyto firmy nějak ovlivnit, abyste přestal v tlaku proti jejich modelu?

Myslím si, že koncerny tímto směrem aktivní nebyly. Tlaky a zastrašovací akce na nás organizovali spíše někteří politici a pologangsterské firmičky, které pro koncerny pracují. Těmto hlavním aktérům nevyhovuje, že někdo věci pojmenuje, doloží, zveřejní nebo dokonce zažaluje. Vyzkoušeli už mnohé – zapálení auta, najmutí útočníků, kteří mne přepadli, zmlátili a skončil jsem v nemocnici pozašívaný, s otřesem mozku a zlomeninou. Vyhrožování, zastrašování, několik trestních oznámení. Nemáme důkazy o tom, kdo to vše organizuje, provádí a financuje. Policie zatím vše odložila z důvodu „pachatel neznámý“.


* Napadáte platnost valných hromad vodáren, s jakým úspěchem?

Bez žalobce není soudce, bez žaloby není rozhodnutí soudu. Nezbývá nám proto nic jiného. Protože jsme byli přesvědčeni, že jde o kauzy, jejichž dopady se týkají celého Česka a všech občanů, přizvali jsme do sporů jako vedlejšího účastníka řízení státní zastupitelství. Soud nám dává zatím nepravomocně za pravdu ve Zlíně. Soudce krajského soudu v Brně například o instalaci provozního modelu ve Zlíně konstatoval, že jde o mimořádně nemravné rozhodnutí. Vše trvá neskutečně dlouho. Problém je v tom, že rozhodování některých soudců je často doslova šlendriánské. Vrchní soud takové rozhodnutí vrátí zpět krajskému soudu jako nepřezkoumatelné a tak uplynou dva roky. Po letech mnozí hlavní tvůrci provozních modelů z řad komunálních politiků „ztrácejí“ paměť. Nepamatují si, co vlastně za posledních osm až jedenáct let dělali.


* Čeho žalobami chcete dosáhnout?

Pokud soudy rozhodnou o protiprávním jednání, budeme činit vše proto, aby se vodárny vrátily do pozice provozovatelů vodovodů a kanalizací a škody vzniklé vodárnám byly uhrazeny stejně jako neoprávněné obohacení. Pokud to vyjde, lidé nebudou doplácet na systém instalace soukromého penězovodu do peněžního toku mezi vodárnu a spotřebitele. Do vodáren budou moci bez problémů přicházet evropské dotace. Nebude pak takový tlak na růst cen vody pro spotřebitele.


Radek Novotný (45) je jednatel a majitel firmy Compas Capital Consult, která dlouhodobě bojuje proti pronájmu vodárenské sítě zahraničním firmám. Několik žalob na neplatnost valných hromad, které toto umožnilo, soudy rozplétají několik let, dosud však nepadl pravomocný verdikt. Mezi jeho zájmy patří kynologie, zejména pak velcí knírači a ruští teriéři, zajímá ho historie Japonska, východní kultura i bojová umění taekwondo a aikido.


Vyšlo v MF Dnes 21. 11. 2011


0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments