Celá Evropa se oprávněně pohoršuje nad řeckou nezodpovědností a švindlováním.
Prošvindlovali se (ruku v ruce pravice i levice) k euru, švindlovali i při vykazování výše loňského deficitu řeckého rozpočtu.
Vždycky mi bylo divné, jak to, že EU tak málo dbá na dodržování rozpočtové kázně v zemích eurozóny – příliš často se našly „dobré důvody“ proč ten či onen stát nemůže dodržet stanovená pravidla (deficit rozpočtu pod 3% HDP a celkové zadlužení pod 60% HDP).
Obávám se, že ani Česko nezůstává ve švindlování tohoto druhu nijak pozadu.
Mnohokrát jsem slyšel od představitelů Topolánkovy vlády a jejích příznivců, že výsledek hospodaření státu byl v roce 2008 nejlepší za posledních mnoho let – ačkoli se původně počítalo se schodkem 71 miliard, skutečnost byla jen necelých 20 miliard. Tento skvělý výsledek někteří připisovali dobře nastartovaným daňovým reformám a vůbec zdatnosti oné skvělé vlády.
Skutečnost ale vypadá trochu jinak, když se podíváme na čísla, která poskytuje nezávislá autorita, Eurostat.
Podle nich hospodařilo Česko v roce 2008 se schodkem přes 100 miliard (cca 2,7% HDP). Tento rozpor je o to nápadnější, že pro ostatní roky se údaje české a údaje Eurostatu docela dobře shodují.
Čím to tedy je? Psal tady už o tom Jiří Havel, takže jen ocituji:
„Odpočteme-li placení transformačních dluhů za ODS, hospodařila sociální demokracie téměř vyrovnaně a zanechala po sobě víc jak osmdesát miliard rozpočtových rezerv! Ty byly Kalousky a Topolánky do haléře prožrány. Ba co více, „krotitelům“ dluhů dluh rostl o rekordní cifry! Novinami adorovaný Kalouskův rozpočet z roku 2008 byl ve skutečnosti druhým největším růstem státního dluhu v historii.”
Rozumím-li tomu dobře, Topolánkova vláda „vylepšila“ výsledek hospodaření tím, že do příjmů započetla i ty předtím naspořené rezervy ministerstev (a samozřejmě je spotřebovala).
Ostatně podobnou švindlovací metodu používaly i vlády z 90. let, které ztráty vzniklé při transformaci ekonomiky ukrývaly v Konsolidační agentuře – ještě jednou ocituji odborníka:
„Dovoluji si proto připomenout, že levice hospodářství převzala v roce 98 v poklesu, se skrytým dluhem v režii ODS rozkradených bank a podniků ve výši půl bilionu korun… Ty dluhy jsme z velké části ale platili až po roce 2002: To byla další hnusná podmínka opoziční smlouvy, která nutila transformační dluhy skrývat v Konsolidační agentuře a podobných močálech.”
Připomeňme ještě, že skutečně nejlepší výsledek (-0,7% HDP, i podle Eurostatu) mělo Česko v roce 2007, kdy se jelo podle rozpočtu připraveného v podstatě ještě předchozí Paroubkovou koaliční vládou.
Nemohu si pomoci, ale za svého druhu švindl považuji i to, že na rok 2009 přijala Topolánkova vláda rozpočet založený na předpokladu čtyřprocentního růstu ekonomiky, ačkoli bylo úplně jasné, že začíná vážná krize. Motivace takového nezodpovědného až podvodného přístupu je jasná – kdyby se vycházelo z realističtějších předpokladů, muselo by se sáhnout k nepopulárním škrtům, zvláště když už i ty resortní rezervy byly rok předtím vybrakovány. Je úplně zřejmé, že „pravice“ ani náznakem nevyužila příležitosti předvést se jako konzervativní hospodář. Ono je snazší kázat vodu a pít víno, než naopak…
To, že privatizace a celková transformace s sebou skoro nezbytně musela přinést velké ztráty, je většině lidí asi celkem pochopitelné. Méně pochopitelné je, proč se tyto ztráty měly ukrývat, „aby to lépe vypadalo“, a proč když koaliční Špidlova vláda konečně tohoto kostlivce vytáhla ze skříně, se jí dostalo (dosud silně znějícího) křiku o rozhazovačných socialistech, kteří zasekli sekeru nevídaně hluboko.
Respektive pochopitelné to je – některým lidem se takový lživý výklad velice hodí. Smutné je, že tuto lež o Sobotkově obřím deficitu a skvělém výsledku Kalouskově neustále opakují skoro všichni novináři a komentátoři.
Inu, jak by řekla teta Kateřina – Kdo chce psa bít, hůl si najde, resp. Zloděj křičí „chyťte zloděje“.
A jak by řekla jiná autorita – Stokrát opakovaná lež se stává pravdou…
Převzato z blogu autora na Aktuálně
