Přeložil Hamilbar, převzato odtud.
“Přečetla jsem si Váš příspěvek “PONAUČENÍ Z ÚNORA č.5″ a po slovech “MAJÍ ROZKAZ NEDRÁŽDIT OBYVATELSTVO, DĚLAT, ŽE VŠE JE NORMÁLNÍ, NEZASTRAŠOVAT, ALE NAVYKAT”, jsem se rozhodla že vám napíši. Váš blog čtou mnozí a možná že mnou daná informace se stane tou kapkou, která probudí duši a donutí alespoň někoho zvednout sklopené oči.
Žiji v Kyjevě. Mám sousedku – slušnou, ruskojazyčnou, vždy antinacionalisticky cítící ženu. Ovšem poté, co začal majdan, byla jako vyměněná. Pořád opakovala, jako gramofon, dokonce poté, co zbourali památník Leninovi: “Zbili bezbranné děti!”. Poté, co jsme se pohádaly, když jsem se pokoušela vytáhnout ji ze zombírujícího zajetí televizní propagandy, jsme se o majdanu více nebavily. No a dnes ke mně přišla celá bílá, s třesoucíma rukama. Její dcera, středoškolačka, byla dnes na majdanu. Nevím, jestli tam šla sama od sebe, nebo je tam odvedli organizovaně, složit přísahu věrnosti majdanu, neboť tam dnes přinesli další rakve s “hrdiny majdanu”, kterým přísahali věrnost. Děvče přišlo domů napůl mimo a jenom řekla, že ceremoniál ji dojal, vždyť oni jsou skoro stejně staří jako ona, cítila až jakousi emocionální propast, která přetvářela všechny v jeden celek. A potom, řekla, přivedli kdesi chyceného titušku. Lve Removiči, umlátili ho před zraky lidí, včetně těch výrostků. A uniatský kněz to zabíjení blahoslavil!
Celý večer jsem o tom hledala informaci po všech možných zdrojích. Nenašla jsem ani ťuk. Proto jsem se odhodlala vám napsat. O tom přeci nelze mlčet, jestliže nechceme, aby poté, co si naši mládež zavážou krví, se TOTO stalo na Ukrajině běžnou záležitostí.”
Autorku znám osobně.
O důvěryhodnosti sdělení nepochybuji.
Stejně jako v Lybii.
Rituální porážka a zavázání se prolitou krví pod drmolením wahábitského mully.
Převzato z ostrova Janiky
