Energetická opozice na Baltu
Andrej Geraščenko
Srpen 15, 2012
Na přelomu května a června projednávali Putin s Lukašenkem výstavbu nové jaderné elektrárny (JE) v Ostrovici nedaleko hranice s Litvou. Jak v Litvě, tak na Západě to vyvolalo značnou pozornost.
Bílá Rus má trvalý nedostatek energetických zdrojů. Proto je pro ni jaderná energetika citlivým tématem. Důležitá otázka je to i pro Rusko, které povede výstavbu a může tak předvést svou vědeckotechnickou úroveň v jaderném odvětví. V podstatě se zde jedná o nejrozsáhlejší energetický projekt Svazového státu Rusko-Bělorusko a od něho se budou odvíjet další integrační procesy.
Pro financování kontraktů na projekty a přípravné práce vyčlení Rusko Bělorusku pro první etapu 204 miliony dolarů (projekt) a 285 milionů dolarů (příprava). Je to částka plně odpovídající tranži protikrizového fondu a dokonce jej převyšuje. Úplný kontrakt na výstavbu Ostrovecké JE byl podepsán premiéry obou zemí. První blok má zahájit činnost v listopadu 2018. Pro dodavatelské firmy je počítáno s deseti miliardami dolarů, z toho 5 miliard je určeno pro běloruské a 5 miliard pro ruské dodavatele.
Bolavým místem pro rozvoj jaderné energetiky v Bělorusku je Černobyl. Toho využívá běloruská opozice ke kritice vlády. Proto je velice důležitá otázka bezpečnosti a jednoznačný postoj běloruských občanů k výstavbě JE. Ostrovecká JE bude budována podle projektu "AES 2006". Reaktory VVER 1200 budou instalovány jak na běloruské JE, tak na Baltské JE v Kaliningradě, na Leningradské JE-2 a Novovoroněžské JE-2. Stejný reaktor pracuje na Tchajwanské JE. Podle závěrů MAAE je to jeden z nejspolehlivějších a nejbezpečnějších projektů. Na Ostrovecké JE bude využit unikátní ruský článek -"past na taveninu". Podstata je v tom, že v případě tavení aktivní zóny se aktivní produkty zadrží v oddílech ochranného pláště. Bylo rozhodnuto, že se tato technologie zavede na všech stávajících ruských JE.
Celková výkonnost Ostrovecké JE se dvěma energobloky má být 2400 MW.
Kaliningradská oblast musí elektřinu kupovat. Baltská JE umožní vlastní zásobení a část elektřiny může převádět do Pobaltských republik, Běloruska, Ruska, Polska, Švédska a to přes energetické systémy Litvy, Lotyšska a Estonska. Uvažuje se i o položení energetického kabelu po dně Baltu do Německa, paralelně s plynovodem "Severnyj potok". Výstavba Baltské JE byla zahájena v roce 2011, s provozem se má začít v roce 2016. Její výkon bude stejně jako u Ostrovecké JE 2400 MW. Bude stát 20 km od hranice s Litvou.
S Litvou byla v roce 2011 uzavřena dohoda o dodávkách 1000 MW elektřiny mezi lety 2017 až 2036 pro ni a pro další země prostřednictvím litevské sítě. V roce 2011 začalo rovněž jednání o položení kabelů do Polska a dalších zemí EU. Export elektřiny z Baltské JE bude schopen pokrýt 8 % polské spotřeby a výstavba Ostrovecké JE umožní Bělorusku připojit se k exportu. Tím se ze Svazového státu Rusko-Bělorusko, dosud dovozce, může stát vývozce do EU. Evropská unie z toho není nikterak nadšena i přesto, že je to pro ni hospodářsky výhodné. Kritizuje ekologickou bezpečnost obou JE. Kritici zároveň hlásají, že Ostrovecká JE zhorší situaci na řece Vilija. Podle mezinárodní konvence musí být výstavba JE studována ještě ve fázi projektu se sousedními zeměmi. To všechno Litevci i EU využívají. Litva se už nechala slyšet, že požadavky konvence nejsou dodržovány. Tuto hlášku podpořil rakouský oficiální ekolog Loidl. Rakousko je už známo svým odporem k JE Temelín. Tememlínská JE však byla úspěšně spuštěna do provozu. Litva prý bude bojovat proti výstavbě JE v Ostrovici i u Kaliningradu prostřednictví EU.
V tutéž dobu se objevily projekty výstavby tří atomových elektráren na severu Polska a v Litvě. V Polsku se plány setkávají s odporem veřejnosti. Při jednom místním referendu bylo 94 % účastníků proti. Rovněž s litevskou JE je to složité.
Výkon litevských elektráren v současnosti činí celkem 4000 MW, přičemž potřeba je 10,4 TW. Něco málo vyrábějí větrné elektrárny. 65 % elektřiny země dováží. Malé litevské elektrárny mají být uzavřeny, neboť neodpovídají standardům ekologické bezpečnosti. Ovšem budování litevské JE je především politickým rozhodnutím.
Visaginská (litevská) JE byla nejprve zamýšlena jako společný projekt s Lotyšskem a Estonskem. Jenže následně všichni potenciální investoři od projektu ustoupili. Pro jeho záchranu byly do akce zapojeny americké firmy General Electric a Westinghouse. Mezi tím se ukázalo, že v baltském regionu bude elektřiny přebytek a nyní je účast obou amerických společností nejistá. Americké firmy si výhodnost investic dovedou dobře spočítat a peníze jsou u nich vždycky na prvním místě.
Litva skutečně s novým drahým projektem riskuje a přitom neřeší problém s uzavřenou Ignalinskou JE. Ta byla uzavřena na naléhání EU v roce 2009. Nyní se rozprodávají její aktiva. Vedení elektrárny utajilo informace o výsledcích poslední aukce z 25. 5. tohoto roku. Většina účastníků aukce byly litevské komerční struktury, a to co získaly, prodávají na Západ. Podle mínění zaměstnanců Ignalinské JE může být rok 2012 posledním, v němž budou v přiměřeném množství poskytovány peníze na uzavření provozu. Dále se budou částky už jen snižovat. Evropská komise přijala v roce 2011 rozhodnutí o přidělení z evropských fondů na roky 2014 až 2020 Litvě jen 210 milionů eur, namísto 770 milionů požadovaných z Vilniusu. Zároveň končí prostředky v Národním fondu pro ukončení používání a do budoucna se neví, jak bude vyřazování z provozu řešeno.
Nezávislí odborníci se domnívají, že takto složitá situace může mít vliv na bezpečné provedení prací spojených s vyřazováním Ignalinské JE z provozu a může se negativně odrazit v ekologii regionu.
Výstavba Visalinské JE se vzhledem k Baltské a Ostrovecké JE zpožďuje. Visalinský projekt sleduje politické cíle s hlavní snahou brzdit rozvoj energetického systému Svazového státu Rusko-Bělorusko a nedopustit dodávání levnější elektřiny z Ruska a Běloruska na trhy EU. Litva, která je členem EU, musí ustupovat tlaku z Bruselu. Ten nehledí na to, co taková politika přinese Litevcům a jejich průmyslu.
Převzato z Fondsk.ru
***
Indie a USA: Je možné partnerství v PRO?
Leonid Kotov
Srpen 17, 2012
Spojené státy hledají nové cesty k upevnění svého vlivu v Asijsko – tichooceánském regionu.
USA spolu s Japonskem rozpracovávají protiraketový systém SM-3 II A, který bude propojen s dlouho vylaďovaným informačně-řídícím systémem Aegis. Pentagon nyní plánuje takovouto spolupráci s Indií.
Nedávno se vyslovil zástupce amerického ministra obrany v Indii takto: " Je to důležitá oblast pro naši budoucí spolupráci. Protiraketová obrana má strategický význam a vlády USA a Indie musejí mít na zřeteli především nevšední důležitost takové spolupráce a později už posuzovat technické detaily."
Zaoceánský host se po dobu návštěvy Indie zabýval obecnými záležitostmi, ale to jak se věnoval možnosti společné americko – indické PRO vrhá světlo na konkretní témata, která s Indy projednával. Zájem Indie o PRO plyne z pocitu možnosti napadení této země velkými sousedy. Proto plánují jak ochranu hlavního města, tak ochranu dalších velkých měst. Ani pro Washington není bezvýznamná jaderná síla Číny. To je důvod, proč Američané i Indové chtějí stavět společnou PRO před raketovými vojsky Národně osvobozenecké armády Číny. Nebezpečí v tuto dobu zatím neexistuje, ale předpokládat se může. Indie bude spolupracovat s tím, kdo má v PRO praxi, a to USA jsou. V letech osmdesátých a devadesátých měli takovýto systém k dispozici na obranu raketových šachet svých strategických raket Minuteman a nyní budují PRO v Evropě, chystají se ji instalovat na mořských základnách kdekoliv na zeměkouli.
Indie nemá prázdné ruce. Je úspěšná ve vývoji dvouúrovňového národního systému PRO. Jeho součástí jsou protirakety AAD pro zneškodňování balistických raketových nosičů jaderných zbraní v zemské atmosféře. Krom toho připravují stíhací raketu transatmosférického použití, jejímž základem je modifikovaná balistická raketa Prithvi. Jsou již v takové fázi, že jejich PRO je schopna zachytit rakety s dosahem do 2 tisíce km a do roku 2016 se má tato vzdálenost zvýšit na 5 tisíc km.
Vedoucí indické Organizace obranných výzkumů a příprav (DRDO) sdělil, že PRO, kterou mají k dispozici, je plně srovnatelná s prvními variantami amerického Patriota.
Plán rozmístění PRO bude předán k odsouhlasení vládě. Zda v něm bude spolupráce s Američany je dosud otázkou. V podstatě Indové spolupráci s dalšími zeměmi ve věci PRO neodmítají. Účast už přijal Izrael, který pomáhá v případě radarových systémů rychlého varování.
PRO má být sice obranná, avšak její instalace v Evropě Spojenými státy dokazuje její dvojí určení. Tady se stává nebezpečnou pro rovnováhu sil a národní bezpečnost některých států. USA nemusejí skrývat proč partnerství s Indií v PRO potřebují. Dvojí určení v Evropě o tom hovoří jasně.
Převzato z News.mail.ru
***
Prezervativy pro britskou Themis
Dmitrij Sedov
Srpen 18, 2012
Už téměř rok se mobilizuje britská justice k bitvě s nepřítelem impéria č. 1 Julianem Assangem, kterého nahánějí také vlády Švédska a USA. Kolem případu je plno povyku, ale málokdo ví něco o podstatě soudní žaloby.
Ve Švédsku byl 20.8.2010 vydán rozsudek k uvěznění Assange pro sexuální obtěžování a znásilnění:
a) měl sexuální styk se Švédkou (jméno se tají, je to jen miss A), aniž by přes její výslovný požadavek použil prezervativ,
b) měl sexuální styk s miss W opět bez prezervativu v době kdy ona spala.
Směšnost obojího je nesporná. Miss W nevadil sexuální styk, ale to, že při tom spala. Může to třeba být urážlivé, ale proč proto má žalobce podávat žalobu? Určitě i miss A měla právo odmítnout pokračování v povyražení, ale pokud neodmítla, soudci už jí nepomohou.
Švédský soud nejprve Assange zprostil obvinění ze znásilňování, ale později vypracoval jakýsi tajný mechanismus a záhy obvinění obnovil.
Na novináře byl zorganizován skutečný hon a on se rozhodl utéci do nejznámějšího přístavu politických uprchlíků – do Londýna.
Mezi uprchlíky v Londýně jsou bývalí šejkové, narkobaroni, obchodníci s otroky, nájemní vrazi a podobní, kteří jsou v konfliktu se zákonem ve své domovině. Ti od britské vlády dostávají azyl, přes zjevné přečiny. Jsou to nepřátelé vlastní země a mohou být užiteční v aktivitách proti ní, což se skutečně děje. Zloděj Berezovskij nebo vrah Zakajev jsou v pořádku a Assangeovi Královský soud politického uprchlíka nepřiznal. Vždyť jeho případ ohrožuje lidstvo! Nepoužil gumovou ochranu! Takový zločin je třeba předat do rukou spravedlnosti!
Britská jusrice má dodržovat normy mezinárodního práva, ale pokud k tomu nemá chuť, nedodržuje je.
Assange se ukryl na ekvádorském velvyslanectví, do něhož se už policie pokusila vniknout. Dostala se až do druhého patra. Tam začalo cosi pískat. Ekvádorci musejí pochopit, že pokud bude třeba vzít jejich budovu útokem, stane se tak. Nějakou výmluvu Britové k tomu najdou, na to jsou machři!
Sympatizanti Assange vymysleli posměšnou akci. Chystají se zorganizovat hromadné odesílání prezervativů britskému soudu. Avšak to stěží pomůže. Cílem honby za Assangem je souzení v USA. Tam se jej chystají lynčovat za prozrazení státního tajemství.
Důvody by měli. Od roku 2006 odeslal TV kanálu Al-Džazíra, a novinám Guardian, Spiegel a New York Times kolem tisíce tajných dokumentů o válce v Afghánistánu a desítky tisíc dokumentů o válce v Iráku. Část dokumentů dokládala střílení do civilistů. Oznámil také, že má ještě kolem patnácti tisíc tajných dokumentů Pentagonu.
V srpnu 2010 Assange navštívil Švédsko, kde podepsal dohodu s místní Pirátskou stranou o umístění části serveru WikiLeaks v jejich prostorech, aby měl projekt politickou podporu ve světě.
V červnu 2012 oznámil, že WikiLeaks opublikuje 2,4 milionu dokumentů spojených s konfliktem v Sýrii. To lidem pomůže lépe pochopit, o co se tam jedná.
Tak toto všechno je ve skutečnosti veškeré znásilňování. Oběťmi Assange se nestaly mýtické miss A a miss W, ale americká a britská zahraniční politika, u níž poodhalil americká a britská špinavá a krvavá tajemství. To se neodpouští. Anglosasové udělají všechno proto, aby jim z ekvádorského velvyslanectví neunikl. Donekonečna tam žít nemůže. Malý Ekvádor je nyní vystaven úžasnému nátlaku a vydírání. Už bylo Ekvádorcům řečeno, že jim vláda Velké Britanie může odebrat diplomatický status. Důvodem může podle zákona být využívání velvyslanectví k nediplomatickým účelům a k ukrývání zločince. V Quitu to vyvolalo bouři protestů a mnozí lidé si uvědomili, o co Londýnu jde.
Assange publikoval pravdu. Stal se jedním z nejpopulárnějších novinářů světa a nositelem mnoha ocenění.
V roce 2008 mu bylo uděleno vyznamenání Amnesty International za zveřejnění materiálů o korupci ve vládních kruzích Keni.
V roce 2010 umístily noviny Guardian Assangeho na padesáté osmé místo v soupise sta nejvlivnějších lidí v prostředcích masové komunikace.
Koncem roku 2010 byl jmenován člověkem roku podle čtenářů časopisu Time.
V roce 2010 poctily Noviny (Vedomosti) Assangeho titulem Soukromá osoba roku.
V květnu 2011 předala Sydney Peace Foundation Assangemu zlatou medaili za výjimečnou statečnost v obhajobě lidských práv.
To však nemohlo pokračovat do nekonečna. Assange nahlédl do posvátné anglosaské politické kuchyně a informoval o tom svět. Nad ním se rozprostřely temné síly, mezi nimiž jsou miss A a miss W žalostnými figurkami ve velké a špinavé hře. Dát výprask zakladateli WikiLeaks znamená dát lekci světové žurnalistice.
Assange měl plné právo zveřejňovat zločinná tajemství USA. Jenže americká Themis má vlastní představy o obraně národních zájmů. Svět se o tom dávno přesvědčil. Jí žádné prezervativy nepomohou.
Převzato z Fondsk.ru
