A aby toho nebylo málo, tak včera jmenoval jeho úhlavní nepřítel Zeman (volil Kalouskova dědu s čírem) Sobotkovu vládu!
"Honzo, jsem zhnusen, otráven a nevím co dál. Znám tě! Určitě se nám pravičákům budeš zase posmívat, tak proboha neuváděj moje jméno!"
Chudák, celé roky na blogu statečně bojuje s komunisty, vášnivě obhajuje pravičácké prasárny na lidech a když už si neví rady, tak prohlásí všechny voliče Zemana a levice za pitomce a začne strašit ostnatým drátem, Stalinem a návratem totality. Tvrdí, že psaním blogů a diskuzím se věnuje pět hodin denně! Kdyby pracoval pouze 300 dní v roce 5 hodin za stovku, tak by si vydělal 150 000 korun a mohl bez problému splácet různé půjčky, kterých má požehnaně.
Jak říkám, je mi ho opravdu líto, rád bych mu pomohl, ale nevím jak. Zvyk je železná košile a on v ní chudák i spí. Na druhou stranu ho chápu. Za bývalého režimu mu soudce nadělil podmínku i přes velké prosby jeho otce – pomocníka VB. V roce 1989 se "vyprofiloval" na politicky vězněného komunistickým režimem za jeho názory. Zvali ho na besedy do škol, kde děckám vyprávěl o svém statečném boji s komunisty a utrpení v bolševických lágrech. Děcka jeho nesmysly hltala s vytřeštěnýma očima. Bohužel (pro něho), krajský školský úřad přestal tyto osvětové besedy o zločinech komunistů platit a tak si musel najít opravdovou práci.
Málem jsem zapomněl na to důležité! Dostal podmínku tři měsíce na dva roky za pašování porna z Jugoslávie. A tak si čtu ty nenávistné, štvavé články plné zelené žluči od pravičáckých novinářů, "komentátorů" i blogerů, ve kterých zbaběle urážejí, vyhrožují, straší a plivou kolem sebe to nahromaděné svinstvo ve střevech, které už nejsou schopni v sobě udržet.
Opravdu, ten hysterický a vyděšený jekot bezmocných zoufalců mně rve srdce. Rád bych jim pomohl, ale nevím jak. Protože, komu není rady, tomu není pomoci. A tak tady budou muset trpět minimálně čtyři roky levicového předsedu senátu, sněmovny, prezidenta i vládu B. Sobotky. Když k tomu připočtu levicové hejtmany, náměstky a stovky dalších významných postů ve státní správě, tak se jejich utrpení a literárním hysterickým výlevům ani nedivím. Osobně jim držím palce, ať z té podlé zášti nezmodrají nebo dokonce nezfialoví, protože bez nich by tady nebyla taková sranda, i když je někdy k pláči.
