Nedá mi to, abych se s vámi v rychlosti nepodělil o několik dojmů z aktuálních zpráv, načerpaných spíše proti vlastní vůli (zapnutá televize ve stravovacím zařízení je mor, mor a ještě jednou mor).
Nový ministr školství, který vypadá na celkem rozumného agilního člověka, avizuje akci doškolení nekvalifikovaných učitelů. Kdo se nedoškolí, má smůlu. Což o to, problém je dlouhodobý a význam kvalifikace nemá smysl shazovat. Kdo je i tak dobrý kantor a chce učit, tak většinou nebude mít problém ani s tím, že si holt doplní vzdělání. Ministrovi zjevně neunikají některé důsledky, například potřeba (mluvil o cirka deseti tisíci osobách a mimořádných zápisech na peďáky) vůbec kursanty uplacírovat, což prý například v Karlovarském kraji byl v minulosti problém i pro ty učitele, kteří se dokvalifikovávat aktivně chtěli. Už méně hezky z hlediska obecné zkušenosti zní zpráva o tom, že z těch zbylých nekvalifikovaných kantorů dostanou časově omezenou výjimku, zdůrazněno panem ministrem, pouze ti, kteří se obhájí před jakousi prověrkovou komisí složenou z ředitele školy, zástupce zřizovatele, zástupce odborů a ještě jednoho, zapomněl jsem jakého zástupce.
Z diskuse vyplynulo, že jde o ústupek ministra učitelským odborům. No dobrá. Předpokládejme, že česká společnost včetně školství je natolik vyspělá, že se tím neotvírá prostor protekci, kamaráčoftům a jiným projevům, jak by řekl JUDr. Ištvan, korupčního jednání. Dále vycházejme z toho, že odbory zastupují stejnou měrou učitele kvalifikované i nekvalifikované (a možná také, že zastoupení voličů ČSSD se mezi oběma skupinami statisticky významně neliší). Pokud bychom se něčemu z toho, a já opravdu nevím proč, vzpírali věřit, můžeme se opětně utěšit nepopiratelnými prvky realismu na straně ministra, který zaznamenává, že 7 až 8 tisíc učitelů sice plně kvalifikovaných, ale s nevhodnou aprobací obchází pracáky, zatímco učitelů fyziky se tvrdě nedostává. Problém je tedy i v neřízeném vývoji minulých let a bude se řešit také v dlouhodobější perspektivě. Zase rozumné.
Následuje zpráva: Koalice se shodla na tom, že po přijetí nového služebního zákona nelze požadovat od stávajících úředníků, aby se podrobili zkouškám ze znalosti zákonů. Požadavek se tak bude týkat pouze a jenom uchazečů nově vstupujících do veřejné služby. Jeroným Tejc, který to na kameru odůvodňoval, sdělil, že by se to jinak týkalo až osmdesáti tisíc lidí, a to že je prostě moc. Nechtěje ve spěchu opakovat úvahy o odborech, voličských potenciálech profesních skupin, natož prověrkových komisích, kladu si zkratkovitě rovnou otázku, zda levice ví, ne co dělá pravice, ale co dělá levice (ano, já vím, ale prosím vynechme teď úvahy typu, zda je to vůbec levice a jestli se jí tak stejně jako populární části ženského těla neříká jen proto, že tak vypadá). Je-li, a v obecné rovině jistě správně a po mnoha letech konečně, kvalifikační přísnost na učitele, tak u státních a jiných veřejných úředníků po deseti letech odkladů účinnosti původního zákona to je zbytečné?
Věříme například tomu, že požadavek na kvalifikační přezkoušení by ani trochu neomezil možné korupční závody o to, kdo si stačí najmenovat víc a lepších úředníků před tím, než spadne klec a nově příchozí budou muset projít tvrdě, objektivně, jednotně nastaveným výběrem? Věříme tomu, že země vybavená pohostinnými zařízeními typu Institutu veřejné správy s velkokapacitním školicím střediskem v Benešově u Prahy se upadne do revolučního chaosu, pokud bude muset postupně přezkoušet nebo doškolit osmdesát tisíc úředníků – postupně, říkám, proč by taky nemělo jít o požadavek na průběžné přezkušování, případně doplnění kvalifikace ve stanoveném termínu, kdyby se zkrátka ukázalo, že někdo neovládá všechno, co by měl?
Možná mě to zbytečně irituje, ale pokud ano, tak jen proto, že si o tom služebním zákoně ještě cosi pamatuju. Můžu s klidným svědomím říct, že v podstatě už před dvaceti lety bylo připraveno vše, aby se služební zákon dal přijmout, a to v kvalitě přinejmenším nadprůměrné ve srovnání s tehdejší legislativní produkcí (a i kdyby nebyl optimální, dnes by byly dvacetileté zkušenosti s jeho uplatňováním). Informace byly shromážděny, zahraniční úpravy byly přeloženy a analyzovány, různí evropští poradci i krajani, kteří se v oboru prosadili v zahraničí, měli příležitost se tu geniálně, tu méně geniálně vypovídat, a naslouchalo se jim, experti vypracovali studie, zvažovaly se varianty. A to nemluvím o bělovlasých pamětnících, pro které byly zkoušky a přezkušování z obsahu předpisů nutných pro jejich práci samozřejmá věc. Anebo jsem tedy špatně tu televizi poslouchal.
Nechce se k tomu někdo ze zde přítomných starých učitelů, případně úředníků vyjádřit?
Jen si tak říkám, jestli to už nejsou jarní vlašťovičky zadrhávání novokoaličního elánu. Na druhé straně díky panu presidentovi a OM víme, že v případě nesplněných slibů již není nutno se obracet nejprve na lampárnu, ale lze přímo na euromajdan. I když jakékoli spojení majdanu s lampárnou, lampou, případně až kandelábrem by mělo znít dost zlověstně.
