Listopad 11, 2012
Prezidentské volby odhalily, že liberální třída je mrtvola. Za nic nebojuje. Nestojí za nic. Je to nepotřebný přívěsek korporátního státu. Není tady proto, aby prováděla možné stupňované či postupné reformy, jak tomu původně bylo ve funkční kapitalistické demokracii – místo toho se vypracovala na nicky uhlazující bezobsažné morality svých přívrženců. Liberálové svým hlasováním pro Baracka Obamu zradili základní hodnoty, kterými se sami definují – právní stát, ochranu občanských svobod, obranu práv odborářů, zachování sociálních programů, ekologických smluv, regulaci financí, otevřeného odporu proti nespravedlivým válkám a mučení i zákazu bezpilotních válek. Liberální třída se během dlouhé noční můry této politické kampaně zoufale držela jedné či dvou otázek, jako je právo žen na interrupci a rovnost žen a mužů, aby ospravedlnila svoji spoluúčast na monstróznín zlu. Tato morální fragmentace – použití izolovaných případů obrany spravedlnosti ke svému ospravedlnění při současném ignorování ohromného útoku korporací na celý stát a ekosystém a preemptivním násilím imperiálního státu – to je morální a politická kapitulace. Nedokážou se postavit tváří v tvář tomu zločinci, jímž jsme se stali.
"Americkému snu došel benzín," napsal romanopisce J.G.Ballard. "Auto se zastavilo. Už nedodává světu svoje imaginace, svoje sny, svoje fantazie. Žádné další. Je po všem. Dodává teď světu jeho noční můry…"
Liberálové nás ujišťovali, že po volbách dají dohromady hnutí, které přiměje prezidenta, aby ctil právo, ale nemohou říci jak a kdy to udělají, ani jak by to hnutí mělo vypadat. Nepřiměli ho k tomu, aby se choval v souladu se zákonem ani během svého prvního funkčního období. Neudělají to ani v druhém. Hráli svoji stanovenou roli ve zbankrotovaném politickém divadle pro volené politiky. Zamnuli si ruce, zazpívali jako řecký pěvecký sbor o zlém proradném soupeři, aby nás ujistili, že neexistuje žádné jiné schůdné řešení, a teď opouštějí scénu. Budou fňukat a bědovat v zákulisí, dokud znova nevyrukují, aby splnili svoji politickou úlohu v další politické propagandistické zotročující a hrůzu šířící kampani. A mezitím se stanou terčem posměchu a pohrdání ze strany těch politiků, které podporovali.
Neschopnost liberální třídy, kterou jsem viděl v bývalé Jugoslávii a která byla zřejmá i ve Výmarském Německu, udržuje nebezpečnou politickou paralýzu. Čím déle ochrnutí pokračuje, čím déle není mocenský systém schopen řešit utrpení a křivdy lidových mas, tím více se nadává na formální mechanismy moci. Neschopnost liberálního establishmentu vzdorovat moci korporací a postavit se za svoje údajné liberální přesvědčení pak znamená jeho nevyhnutelný zánik, spolu se zánikem tradičních liberálních hodnot. Toto, jak zřetelně ukazují dějiny, je cesta k despotismu. A my jsme se ocitli na této cestě dál, což si mnozí neradi připouštějí.
Jakékoliv masové hnutí, které vzniká – a já věřím, že jedno je na cestě – bude, stejně jako hnutí Occupy, poháněno radikály, kteří mají hluboký odpor jak k Demokratům, tak k Republikánům. Radikálové, kteří triumfují, však nemusí být pokrokoví. Lidová hnutí, od odborů přes nezávislý tisk až k třetím stranám socialistů, byla ve Spojených státech zničena. Protofašistické hnutí, které se formuje kolem mystického nacionalismu, jež spojuje symboly země s těmi křesťanskými, a které zatemňuje příčiny a zvyšuje masové emoce, bude mít širokou odezvu. Nabídne svým příznivcům skok z hluboké jámy zoufalství a frustrací z výšin utopií. Bude hovořit jazykem násilí a bude démonizovat zranitelné od nelegálních zaměstnanců přes homosexuály až k lidem jiné barvy pleti, liberálům a nemajetným lidem. A tato síla, financovaná těmi nejreakčnějsími živly korporátního kapitalismu, by mohla být předzvěstí jisté odrůdy korporátního fašismu v tomto období hospodářské či ekologické nestability.
Historik Fritz Stern ve své knize o vzestupu fašismu v Německu s názvem "Politika kulturní beznaděje" varuje opakovaně před nebezpečím krachu liberalismu. Stern, který vnímá že začínají jednat stejné temné iracionální síly, které sledoval jako chlapec v nacistickém Německu, tvrdí, že lidé duchovně a politicky odcizení jsou prvotřídními rekruty politiků v oboru kulturní nenávisti a osobní zloby.
"Zaútočili na liberalismus," píše Stern o fašistech, kteří se v té době objevili v Německu, "protože se jim zdál být hlavním principem moderní společnosti; zdálo se jim, že všechno, co je iritovalo, pramenilo z něj; život buržoazie, manchesterismus, materialismus, parlament a strany, politické bezvládí. Ba co víc, pociťují v liberalismu zdroj veškerého svého vnitřního utrpení. Byli vzteky bez sebe ze samoty: jejich jedinou touhou byla nová víra, nové společenství věřících, svět s pevnými normami a bez pochybností, nové národní náboženství, které by spojilo všechny Němce do jednoho svazku. To vše liberalismus popíral. Proto liberalismus nenáviděli a obviňovali ho, že z nich udělal vyděděnce, že je vykořenil z jejich vybájené minulosti a společné víry.”
Nejsem si úplně jistý, kdy jsem se definitivně odstřihl od amerického mýtu. Začalo to tehdy, když jsem jako čerstvý kněz žil více než dva roky v centru Bostonu, v němž tehdy docházelo k více vraždám, než v kerémkoli jiném městě. V jeho obecních bytech jsem byl konfrontován s krutostí bělošské nadřazenosti, nesčetnými institucionálními mechanismy, jež držely chudé "barevné" jako v pasti, lámaly je a zbídačovaly, viděl jsem tragické plýtvání mladými životy i pošetilé liberály, kteří hovořili vznešeným jazykem o povznesení lidí, se kterými se nikdy nesetkali. Vazby se ještě více oslabily během pěti let, které jsem strávil jako válečný dopisovatel v Salvadoru a Nikaragui. Byl jsem v příliš mnoha zablácených vesnicích, kde jsem viděl zohavená těla mužů, žen a dětí zavražděných vojáky, eskadrami smrti a polovojenskými jednotkami podporovanými Amerikou. Slyšel jsem mnoho lží, které chrlil Ronald Reagan a ministerstvo zahraničí, aby tyto vraždy ospravedlnili. A v době, kdy jsem byl v Gaze, při pohledu na pokroucené údy mrtvých žen a dětí a poslechu izraelských a amerických úředníků, kteří popisovali izraelské nálety jako "chirurgický" úder na islámské militanty, bylo po všem. Viděl jsem temné srdce Ameriky. Uvědomil jsem si, kdo jsme, co děláme, za čím skutečně stojíme, i děsivou a úmyslnou stupiditu, která umožňuje většině Američanů přemýšlet o sobě jako o dobrých a ctnostných, když jsou ve skutečnosti členy velmi výkonného plemene zabijáků a lidí jdoucích nemilosrdně za svým ziskem.
Bylo mi z toho na blití. Moje loajalita ke státu, k jakémukoli státu, se změnila na loajalitu s bezmocnými a nemajetnými rolníky v Latinské Americe, Palestinci v Gaze či vyděšenými rodinami v Iráku a Afghánistánu. Ti, kteří trpí na periferii impéria, stejně jako ti v našich vnitřních koloniích a ghettech, představují moji zemi. A jakákoliv akce, včetně hlasování, které jednoznačně nezatracuje a neodsuzuje své utlačovatele, je osobní i morální zrada.
Herman Melville napsal: "Hovoříme o Turcích a děsíme se kanibalů; ale co když někteří z nich přijdou do nebe dříve než někteří z nás? Můžeme mít civilizovaná těla a přitom barbarské duše. Jsme slepí ke skutečným znamením tohoto světa; hluší k jeho hlasu; a mrtví k jeho smrti.”
Pro chudou rodinu v Camdenu ve státě New Jersey, ožebračené obyvatele v opuštěných uhelných táborech na jihu Západní Virginie, ilegální dělníky, kteří nádeničí na našich polích, Indiány uvězněné v rezervacích, Palestince, Iráčany, Afghánce, pro ty, kteří jsou zabíjeni drony v Pakistánu, Jemenu nebo Somálsku, pro ty ve špinavých městských slumech v Africe nehraje žádný rozdíl jestli se presidentem stal Mitt Romeny nebo Barack Obama. A protože to není žádný rozdíl pro ně, není to žádný rozdíl ani pro mě. Já usiluji o to, abych se postavil na odpor silám, které stojí za jejich bídou a vydělávají na ní.
Utlačovaní, tedy více než polovina obyvatel světa, která přežívá za méně než 2 dolary na den, budou první, kteří budou obětováni kvůli tomu, že odmítáme zastavit spalování fosilních paliv, což vede k degradaci přírody a náporu globalizace. Už nás právem zuřivě nenávidí. Chápou, co jsme zač. Také chápou, že moc, pokud má být ohrožena, musí být konfrontována s jinou mocí. Vědí, že jediným způsobem, jak uskutečnit skutečnou změnu, je, aby mocní měli strach z jejich schopnosti odvety. A utlačovaní uvnitř i vně říše, metodicky takovou sílu budují. 11. září jsme viděli, jak to funguje. Vidíme to každý den v Iráku a Afghánistánu. A uvidíme to, i když se modlím, aby to nebylo násilné, i v našich vlastních městských ulicích.
Korporátní stát, který čelí vnitřní i vnější vzpouře, neví, jak definovat nebo kontrolovat tuto rostoucí sílu, od Arabského jara přes pouliční protesty v Řecku a Španělsku, až po hnutí Occupy. Rebelie vždy klame utlačovatele. Zdá se, že je iracionální. Nedává smysl. Vrchnost se ptá: Jaké jsou jejich požadavky? Proč nás nenávidí? Co vlatně chtějí? Násilník nikdy nemůže slyšet odpověď, protože odpověď je vždy stejná, snažíme se zničit vaši moc. Utlačovatel, jenž je slepý k brutalitě a nespravedlnosti, se zaměřuje na udržení dominance a prosperity a posiluje jednotky, jež zaměstnává, aby ochránil svá privilegia. Zločiny utlačovatele jsou vnímány elitou jako výkon spravedlnosti, uplatňování spravedlnosti, práva a pořádku, válka proti teroru, přirozený zákon globalizace, právo měnit a řídit svět udělené privilegovaným a mocným. Utlačovatel nevnímá falešný humanismus Západu. Jak napsal James Baldwin, utlačovatel nemůže pochopit, že naše "dějiny nemají žádné morální ospravedlnění, a Západ nemá žádnou morální autoritu." Utlačovatel, který je schopen hovořit pouze jazykem násilí a stále kolem sebe bije jako raněné zvíře, skončí v pekle.
"Lidé, kteří zavírají oči před realitou, si prostě říkají o své vlastní zničení," napsal Baldwin, "a každý, kdo setrvává ve stavu nevinnosti dlouho poté, co nevinnost zemřela, se promění v monstrum."
Převzato z TruthDig
Foto: zdroj
Překlad: Clair
