Co je ale snad ještě více znepokojující, než touha politiků po moci, je tichá mediální podpora. Žádná kritika, žádná pochybnost, nic, maximálně úslužné přitakání a vysvětlení, že takovéto rozdělní je vlastně anomální z nouze ctnost a přirozené je, že vítěz bere vše. A teď si představte, že by nastala situace jiná, a přece stejná, že by podobně výraznou většinu měla levice a kromě předsedy vlády by si dělala nárok i na předsedu sněmovny: to by bylo řevu o sprostém porušování nepsaných pravidel, to by bylo křiku o komunistickém puči, to by se mobilizovalo a volalo do zbraně na ochranu vražděné demokracie…. Ale když z pozice síly válcuje stát pravice, je to košer.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj