Válka v Gaze tlačí Araby do kouta




25. ledna 2009

Vztek bublá na Středním východě kvůli Gaze a (jak se dalo předvídat) výsledkem války je přitom především posílení radikalismu v celém regionu, což vede k upevnění moci těch fanatiků z Hamasu, kteří se přiklonili k terorismu, a současně s tím sílí svaly těch Izraelců kteří tíhnou k témuž, včetně extrémistických stran, jako je Yisrael Beiteinu Avigdora Liebermana a také samozřejmě Likud nabubřelého Benjamina Netanjahu.

 

Možná jste nevěděli, že důvodem, proč Bushova vláda ve svých posledních dnech otočila ve svém kursu ve věci Gazy bylo, že měli hrůzu z toho, že by americké ambasády na Středním východě mohly být napadeny vzteklými davy, pokud nic neudělají. Vzpomenete si, že Spojené státy po týdnech trvající podpoře izraelského útoku na Gazu náhle otočily a nechaly RB OSN schválit jednomyslnou rezoluci, požadující příměří. (Spojené státy ovšem nehlasovaly pro, ale zdržely se – bylo to ovšem lepší, než jejich obvykle používané veto).

 

14. ledna odcházející americký velvyslanec v OSN Zalmay Khalilzad v projevu pro New America Foundation výslovně hovořil o tom, že USA se obávají exploze násilí v oblasti, včetně obsazení amerických ambasád rozhněvanými davy, pokud budou Spojené státy pokračovat v blokování akcí OSN. Hlavní znepokojení je z toho, řekl Khalilzad, že duchovní v mešitách po celém Středním východě by mohli vyvolat hněv a usměrnit ho proti Spojeným státům.

 

Khalilzad, úskočný a úlisný neokonzervativec, který sloužil jako Bushův velvyslanec v Afghánistánu a Iráku, řekl, že normální postup, jakým pracují Spojené státy v RB OSN, je trpělivá, zákulisní diplomacie, která neutralizuje úsilí Arabů, směřující k tomu, aby RB OSN přijímala protiizraelské rezoluce a obvykle pracuje v rukavičkách. S úsměvem a žertováním, které mělo zdůraznit jeho vlastní mazanost, Khalilzad dodal, že tentokrát to bylo něco jiného:

 

„To, co se přihodilo kolem této zvláštní rezoluce, vycházelo z toho, že naše vláda usoudila, že po těch mnoha dnech bojů existoval tlak, kterému museli čelit umírnění Arabové, existovala vůle přijmout rozumnou rezoluci, … (potřebovali jsme) rezoluci, která by požadovala trvalé příměří… 

 

„Přicházel čas pátečních modliteb – byl čtvrtek, když jsme o tom hovořili – byla obava o to, že nebudeme mít žádnou rezoluci Rady bezpečnosti … jakmile proběhnou tyto modlitby, mohlo by na celém Středním východě dojít k napadení ambasád, mohlo by dojít k ohromnému výbuchu násilí. Egyptská a francouzská diplomacie se sice hodně činila, čekání … mohlo být dobrým řešením, pokud by ovšem neexistovala ta hrozba pátečních modliteb.

 

Pokud si myslíte, že vztek proti Izraeli a USA mezi Araby se vztahuje jen na Hamas a Hiballáh, vezměte v úvahu šokující komentář saúdského prince Turki al-Faisala, bývalého šéfa saúdskoarabské rozvědky, který v minulosti sloužil i jako velvyslanec ve Velké Británii a Spojených státech:

 

„V minulých týdnech, nejen že izraelská armáda zabila více než tisíc Palestinců, ale dokonce se přiblížila k tomu, že zabije samotnou vyhlídku na uzavření míru. Pokud nová americká vláda neučiní energické kroky k tomu, aby zabránila jakémukoliv dalšímu utrpení a masakrování Palestinců, bude ohrožen mírový proces, saúdsko-americké vztahy a stabilita celé oblasti… Amerika není bez viny na této katastrofě. Nejenom, že Bushova vláda zanechala v tomto regionu odporné dědictví – smrt stovek a tisíců Iráčanů, ponižování a mučení v Abú Ghraibu – ale také svým arogantním postojem k masakru v Gaze přispívala k vraždění nevinných. Pokud Spojené státy chtějí i nadále hrát vedoucí roli na Středním východě a udržet svá strategická partnerství v původním stavu – obzvláště své „nadstandardní vztahy“ se Saúdskou Arábií – budou muset drasticky přehodnotit svoji politiku vůči Izraeli a Palestině.“

 

Tyto pocity, tento druh vzteku, skutečně poprvé, a to je neslýchané, přicházejí od špičkového saúdského vůdce. Dokonce pokračoval s představou saúdské aliance s Íránem – ano, Íránem – v podpoře džihádu proti Izraeli:

 

„Minulý týden president Íránu Mahmúd Ahmadínežád napsal dopis (saúdskému) králi Abdullahovi, v němž výslovně uznává Saúdskou Arábii jako vůdce arabského a muslimského světa a vyzývá jej, aby se mnohem důrazněji postavil proti „těmto zřejmým zvěrstvům a zabíjení našich vlastních dětí“ v Gaze. Je to průlomové prohlášení, protože nejhorlivější nepřítel Saúdské Arábie de facto uznává její nadřazenost, což odhaluje rozsah, v jakém válka sjednotila celou oblast, Šíity i Sunnity. V dalším textu, Ahmadínežád vyzývá Saúdskou Arábii, aby vedla džihád proti Izraeli, což by mohlo, pokud by to bylo vyslyšeno, vytvořit bezprecedentní chaos a krveprolití v tomto regionu. Zatím je saúdské království odolné vůči těmto voláním, ale každý další den pod tímto tlakem bude těžší tomu odolat.“

 

Sečteno a podtrženo: Špičkový americký diplomat říká, že americké ambasády byly na pokraji napadení rozběsněnými davy, a vrcholný saúdský činitel varuje, že jeho vláda jen ztěžka čelí nabídce Íránu zapojit se do džihádu. Zkurvená práce, Olmerty.

 

Foto: President Bush a saúdský král Abdulláh

Zdroj: The Nation

Přejít do diskuze k článku