Tehdy jsme měli Varšavskou smlouvu, dnes máme NATO. Tehdy jsme měli velkou armádu, která se připravovala permanentně k boji, ale bojovat nemusela. Dnes máme mrňavou armádu, která nedokáže sice ubránit ani okresní město, ale stále někde bojuje anebo pomáhá (i diktaturám) šířit násilím humanitu, svobodu, mír a demokracii, často proti vůli osvobozovaného.
Tehdy jsme měli RVHP, dnes máme EU, MMF, SB, ECB…
Tehdy jsme měli totalitu, dnes máme parlamentní demokracii (prosím neplést s vládou lidu). Tehdy, kdo vyčníval z řady byl sledován, odposloucháván a byly mu čteny dopisy. Měl ztížené pracovní uplatnění, ovšem měl povinnost pracovat a prací si opatřit prostředky k obživě. Jinak byl souzen, vězněn a jinak perzekvován. Dnes jsou šmírováni úplně všichni, včetně demokratických politiků, dokonce se proslýchá že několikanásobně, tj. nejenom vlastními ale i cizími zpravodajci. Je odposlouchávána, nahrávána a vyhodnocována veškerá mobilní, psaná komunikace a uchovávány data o pohybu po komunikacích. Připravuje se povinné zavedení občanek a pasů s biometrickými prvky, povinné osazení černých skříněk do automobilů, povinný bezhotovostní styk (aby nemohlo dojít k runům na banky)… Tehdy nám vládla diktatura proletariátu s vedoucí úlohou KSČM v Národní frontě, dnes máme diktaturu velkého kapitálu, zejména bankovního a oligarchů, kteří vlastní anebo si pronajímají a kupují politické strany, politiky a výsledky voleb a píší si sami zákony na míru. Tehdy – v padesátých letech – byly zinscenované politické procesy (v USA éra Mccarthismu), v budoucnosti hrozí v ČR zavedení Patriot Act (přitom vlast jako taková je reálně ekonomicky i politicky vymázávána) s unášením lidí neznámo kam, mučením a likvidací bez soudu.
Tehdy se stály fronty na banány, rifle, trabanty, dnes se stojí fronty na práci a v blízké budoucnosti se pravděpodobně budou stát fronty na jídlo, na polévku, resp. na potravinové lístky.
Tehdy byla "rovnoměrně" distribuována "bída" a všichni museli povinně pracovat, jiný způsob obživy byl trestný, dnes je nesouměřitelně distribuováno bohatství. Ve společnosti je 1 % "suprelit žijících v nezměrném přebytku a jistotě za vodou", nějakých 20 až 30 % setrvale se smrskávající střední vrstvy, nějakých 60 % lidí žijících "z ruky do huby" a od výplaty k výplatě, v trvalé existenční nejistotě, s klesající životní úrovní propadající se při stálém zdražování a zpoplatňování základních životních potřeb pod hranici průměrné životní úrovně v osmdesátých letech minulého století a cca 10 % nezaměstnaných s perspektivou exekuce a bezdomovectví.
Tehdy byla ekonomika soběstačná a nezadlužená, všechno patřilo národním subjektům (státu, družstvům a občanům), rozhodování s výjimkou širší ekonomické strategie probíhalo převážně na domácí půdě, dnes je ekonomika nesplatitelně zadlužena, velká část majetku, zejména strategických komodit (zdrojů, energie…), finančního systému a nosná odvětví ekonomiky jsou v cizích rukou, země je nesoběstačná a závislá na dovozech (potravinami počínaje), plně v područí (pod diktátem) cizích subjektů – soukromých, ale i organizací (EU, MMF, SB, ECB…)
Tehdy byla média v rukou komunistů, dnes jsou hlavní média v rukou antikomunistů a velkokapitálu. Cenzura a vymývání mozků zůstaly v hlavních (i "veřejnoprávních") médiích zachovány a jsou prováděny mnohem sofistikovanějším způsobem. Tehdy vládla ideologie komunistů, dnes ideologie velkého kapitálu, (kapitálových kartelů) zejména ideologie tzv. neohraničené a všeřešící svobody.
Za studené politické, ekonomické a ideologické války šlo o konkurenční boj systémů. Jeden systém začínal již v té době v půjčeném blahobytu žít na dluh a z otrocké práce v "nových" koloniích a snažil se udolat druhý silně regulovaný a plánovaný systém umělým sražením cen surovin kartelovou dohodou ropných států, uzbrojením a sofistikovanou propagandou. To se mu povedlo. Nyní sám stojí v prohlubující se systémové krizi, kterou nedokáže nekonfliktně vyřešit a tak hrozí, že vytuneluje majetek států i méně majetných cca 99 % členů společnosti, kteří nedokáží využít sofistikovaných způsobů globálního rozprostranění svého "kapitálu". Hrozí obdoba "měnové reformy" a vyvlastnění majetku na kapitalistický způsob. A poté bída, která nezná mezí a znovuzavedení "nevolnictví".
Vítězný systém je zralý na generální reformu.
