„Miluji konsensus – na základě toho, co chci já.“ Tento výrok charakterizuje Margaret Thatcherovou asi nejlépe. Rozhodnost, kategoričnost, jednostrannost, až papežské přesvědčení o vlastní neomylnosti byly jejími nejpříznačnějšími rysy.
Její smrtí odešla jedna z nejvýraznějších postav britské politiky po II. světové válce. Žena, která vstoupila do dějin jako Železná lady, nedosáhla velikosti Winstona Churchilla, patří nicméně k jeho nejdůležitějším následovníkům. Byla typickým produktem období studené války, významným protagonistou jejích závěrečných let. Jako fanatická antikomunistka pomáhala otevírat dveře do světové politiky Michailu Gorbačovovi a jeho „novému myšlení“. Chápala totiž „perestrojku“ jako velkou šanci k porážce sovětského a evropského komunismu, a v tom se nemýlila. Netajila se svou nechutí ke sjednocení Německa, v čemž se – výjimečně – shodla s francouzským socialistickým prezidentem Mitterrandem. Pochopila však, že sjednocení nemůže zabránit a tak jej byla nucena přijmout.
Celý článek najdete na blogu autora na Aktuálně
