Zaslouží si Julian Assange zemřít?




Listopad 17, 2010

Julian Assange zveřejnil informace, které mu byly poskytnuty neloajálními zaměstnanci americké vlády. Rád bych položil prostou otázku: „Proč ještě není Julian Assange mrtvý?“

Takto se ptal Jonah Goldberg ve svém nedávném sloupku v deníku Chicago Tribune. V případě, že vás to udivilo, Julian Assange je zakladatel a redaktor WikiLeaks, party internetových „práskačů“, která v minulých měsících zveřejnila ohromné množství materiálů, jež se týkají války v Afghánistánu a Iráku.  Odhalení WikiLeaks se stala hromosvodem diskusí, protože bylo zveřejněno, že armáda se někdy chovala způsobem, který by mohl být popsán jako pochybný, znepokojující nebo ještě hůře.

Odhalení WikiLeaks tak pobouřila pana Goldberga – novináře na volné noze v National Review – že ve svém sloupku rozjímal o rozličných způsobech, jimiž by jejich zakladatel měl být odstraněn našimi bezpečnostními složkami: „Takže se ptám ještě jednou: Proč nebyl Assange před rokem uškrcen ve svém hotelovém pokoji? To je opravdu závažná otázka.“

Většina lidí ví, že hrdelní trest je vyhrazen pro ty nejodpornější zločiny. Takže se zeptáme pana Goldberga: „Jaký zločin to Julian Assange vlastně spáchal? Porušil Assange nějaké americké zákony? Zapojil se do nějaké protiprávní aktivity v naší zemi? Nebo dokonce prováděl špionáž proti Spojeným státům?“

Nic z toho neudělal. Udělal jen to, že zveřejnil informace, které mu poslali neloajální zaměstnanci americké vlády.

Takže se zeptám ještě jednou: „Měl by být za to zabit? Udělal cokoliv, za co by si zasloužil tento hrozný trest?“

Každý člověk se zdravou morálkou na to musí odpovědět záporně. Jakkoli mohou být někteří lidé řozhořčeni jeho akcemi, neudělal nic, co by mohlo ospravedlnit opravdové potrestání. Přes všechno, co se stalo, má naše vláda zatím jen jedinou možnost, vyšetřit obvinění, založená na tom, že podněcoval krádež vládního majetku. To je však stěží hrdelní zločin, a to ještě ani nechceme hovořit o nízké věrohodnosti takového obvinění, pokud by bylo předloženo soudu.

Ať už se říká nebo dělá cokoliv, nikdo si nemůže nevšimnout, že Goldberg si přeje smrt Juliana Assange ne z nějakých právních nebo morálních důvodů, ale jenom proto, že jeho činy maří jeho vlastní záměry a přání. Životem deprivovaní lidé bez skutečných důvodů jsou však ztělesněním bezpráví a poznávacím znamením brutálních režimů. Chceme, aby toto nastalo ve Spojených státech?

Pan Goldberg by si měl uvědomit, že se nemůžeme rozběhnout po světě a zabíjet lidi, kteří odhalí infomace, jež by mohly být nepohodlné či nepříjemné pro naši vládu. Goldberg by mohl namítnout, že některé z těch informací mohly být tajné. Možná, že to byl ten případ, ale upřímně řečeno, toto není problém Assange. On není americký občan a neporušil žádné americké zákony tím, že je získal. Byly zaslány na jeho webové stránky buď zaměstnanci Pentagonu, příslušníky americké armády, nebo z obou zdrojů.

Zabitím Assange by se taktika americké vlády velmi těsně přiblížila postupům těch, které svět nejvíce kritizuje a nesnáší. Saddám Husajn a Talibán používali mučení i mimosoudní popravy, a byli kvůli tomu předmětem opovrhžení. Měli bychom se vydat stejným směrem? Měli bychom to, co bylo původně označováno jako úsilí o přinesení světla a demokracie do temných světových zákoutí, ponížit na zabijáckou kampaň proti zahraničním žurnalistům?

Ale počkat, Goldberg může namítat, že by někteří nevinní afghánští civilisté mohli zemřít v důsledku Assangeho odhalení. Je sice možné – ale nikoliv jisté – že by nějací civilisté mohli být zabiti kvůli tomu, co udělaly WikiLeaks. Je však také nepopiratelnou pravdou, že desetitisíce nevinných civilistů zemřelo jako následek politiky, kterou obhajuje pan Goldberg. Pokud tedy, následně, chce učinit ze smrti nevinných hlavní kritérium viny, pak jistě není pan Assange tím, na koho by mělo být útočeno v tomto sporu.

Jonah Goldberg by mohl namítat, že nevinní, kteří byli zabiti naší armádou, zemřeli v souvislosti s dobrou a spravedlivou věcí. Mnozí z jejich rodin nevidí žádný rozdíl v tom proč, a jak zemřeli. Jediná věc, která je zajímá, je, že jsou mrtví. A co je ještě horšího, představa, že by americká vraždící komanda měla být vyslána proti zahraničním novinářům, zpochybňuje oprávněnost naší věci. Jak by mohla vláda, která by učinila taková brutální opatření proti lidem, kteří nebyli odsouzeni, zastupovat dobro a spravedlnost? Macchiavelliho učení neplatí, výsledek neospravedlňuje použité prostředky. Pokud jsou něčí prostředky nezákonné, potom výsledek je také takový.

A existuje ještě jedna věc, kterou by si měl pan Goldberg dobře uvážit. Opravdu chce dát naší vládě pravomoc likvidovat lidi bez řádného soudního procesu? Uvědomuje si, že taková pravomoc by mohla být případně použita proti nevinným Američanům, protože když je vládě dána mimosoudní pravomoc, bude dříve či později použita proti vlastním občanům? Dějiny nám říkají, že k tomu v takovém případě vždy dojde.

Byly již zveřejněny zprávy, že se americké ministerstvo vnitra pokusilo označit některé členy hnutí Tea Party za teroristy. To by z nich automaticky učinilo předmět protiteroristických opatření, která jim nepřiznávají ochranu, kterou běžně požívají američtí občané. Důvodem pro tento postup není zřejmě nic jiného, než nelibost zpravodajských služeb nad protivládní rétorikou těchto lidí. Opatření, jež byla přijata ve jménu národní bezpečnosti, jsou tak vládou otočena proti americkým občanům.

Poslední věc, kterou bychom měli udělat, je, že dáme naší vládě bianco šek k zabíjení zahraničních žurnalistů, kteří šíří nepohodlné informace. Mohlo by se snadno stát, že příště bude pronásledován pan Goldberg za to, že píše jízlivé sloupky o vládě. Proč by měl pomocí podkopávání a delegitimizace vlády v době války dělat takové teroristické výzvy? Bylo by to přece jasné ohrožení národní bezpečnosti, že ano?

Už jste někdy slyšel, pane Goldbergu tohle: Nejdříve si přišli pro zahraniční novináře, potom si přišli pro…

Převzato z Intellectual Conservative

Překlad: Stan

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments