Země, kterou jste zničil: Dopis G. W. Bushovi

 

Jste jako korporace, na níž není znát žádná lítost, žádná hanba, žádný soucit, jenom odpor proti tomu, že byste měl přiznat něco jiného, než že jste nedělal nic špatného.


George W. Bush
George W. Bush Presidential Center
PO Box 560887
Dallas, Texas, 57356


Vážený pane Bushi,


před několika dny jsem obdržel osobní dopis od Vašeho Prezidentského střediska (Presidential Center), který obsahoval pohlednici s naléhavou žádostí o dary, která mi ve skutečnosti poskytla slova pro moji odpověď. Bylo tam „Jsem poctěn tím, že mohu pomoci vyprávět příběh prezidenta Bushe” a „Jsem nadšen, že Bushův ústav poskytuje nadčasové principy a praktická řešení problémů, kterým čelí náš svět.” (Pod tím byly kategorie vzestupně seřazených „daňově odečitatelných příspěvků” začínající na 25 USD.)


Opravdu máte na mysli ty „nadčasové principy”, jež vedly Vás a pana Cheneyho k napadení Iráku, jenž, navzdory vašim výmyslům, podvodům a tajnostem, nikdy neohrožoval Spojené státy? Irák dokonce (pod svým diktátorem a rozpadající se armádou) nebyl hrozbou ani svým mnohem mocnějším sousedům, i když irácký režim chtěl, aby tomu tak bylo.


Dnes ve Vámi zničeném Iráku, zemi přibližně o velikosti a počtu obyvatel stejném jako má Texas, více než milion Iráčanů včetně mnoha dětí a kojenců (vzpomínáte na Falúdžu?) ztratilo své životy, další miliony byly zraněny nebo onemocněly a miliony dalších se nedobrovolně staly uprchlíky, včetně většiny iráckých křesťanů. Irák je zemí sektářských sporů, z nichž Vaše dlouhodobá invaze podnítila otevřenou válku. Irák je zemí, kde al-Kájda nechává vybuchovat nálože, jež denně stojí životy 20, 30 či až 60 lidí denně. Tento týden jsme byli informováni, že Spojené státy do Iráku poslaly rakety vzduch-země Hellfire, aby je irácké letectvo mohlo použít proti základnám „místní odnože al-Kájdy”. V Iráku před invazí nebyla žádná al-Kájda. Saddám Husajn a al-Kájda byli nepřátelé na život a na smrt.


Bushova a Cheneyho sociocida Iráku, společně se ztrátou desítek tisíc životů amerických vojáků, nespočetná zranění a nemoci v průběhu času ukazují, že jste si vůbec nepřipustil, že byste udělal něco špatně, případně přiznal opovědnost za ilegalitu Vašich vojenských akcí bez vyhlášení války Kongresem. Dokonce jste se odvrátil od Iráčanů, kteří pracovali pro americké vojenské síly jako řidiči, překladatelé apod., čímž oni i jejich rodiny podstoupili velké riziko a zoufale požadovali víza do USA, často s podporou amerického vojenského personálu. Vaše vláda pustila za tu samou dobu do Spojených států méně Iráčanů než Švédsko a také mnohem méně, než bylo vietnamských uprchlíků, kteří přišli do Spojených států v 70. letech minulého století.


Když jste kandidoval na presidenta, nazval jsem vás korporací, která v převleku za lidskou bytost usiluje o presidentskou funkci. Vy jste tuto metaforu proměnil ve skutečnost. Jste jako korporace, na níž není znát žádná lítost, žádná hanba, žádný soucit, jenom odpor proti tomu, že byste měl přiznat něco jiného, než že jste nedělal nic špatného.


Iráčané včetně dětí den po dni umírají a příšerně trpí. Když Vám Tomas Young, americký vojenský veterán na vozíčku, loni napsal a žádal nějaký druh prozření, že mnoho z těchto věcí pro mnoho amerických vojáků a Iráčanů bylo zločinem, neráčil jste odpovědět, stejně tak jste neráčil odpovědět Cindy Sheehanové, která ztratila svého syna Caseyho v Iráku. Jak jste řekl: „Zajímavá věc na tom, že jste presidentem” je, že „necítíte, že byste měl někomu něco vysvětlovat.” Nic se nezměnilo, ani když jste se stal bývalým presidentem a uspořádal velmi lukrativní projevy skupinám podnikatelů a poté pozoruhodným způsobem požádal Američany o peníze, aby podpořili Vaši „pokračující práci ve službě veřejnosti.”


Výzkumy veřejného mínění zjistily, že lidé se domnívají, že většina Iráčanů by řekla, že jejich dnešní život je horší než ten pod brutálním diktátorem Saddámem Husajnem. Říkají také, že G. W. Bush zanechal Irák v horším stavu než byl, když do něj vstoupil, a to navzdory sankcím, které byly pod vedením Spojených států na něj uvaleny a které si vyžádaly mnoho životů iráckých dětí a poškodily zdraví mnoha rodin.


Condoleeza Rice, Vaše poradkyně pro národní bezpečnost, v roce 2012 veřejně prohlásila, že přestože se „kolo dějin” v Iráku po invazi může otočit k lepšímu stavu než je současný násilný chaos, „přebírá osobní odpovědnost” za jeho oběti a trosky. A co Vy?


Mohl byste přinejmenším veřejně přitlačit na federální vládu, aby přijala více iráckých civilistů, kteří sloužili při americké vojenské okupaci této zemi, aby unikli odvetným opatřením, kterým čelili jejich kolegové v podobné situaci? Není to ono minimum, které byste mohl udělat pro opravdu pouze malé zmírnění těchto masivních zpětných úderů, které způsobily Vaše bezohledné vojenské zásahy? Byl to totiž Richard Clarke, Váš protiteroristický poradce, který ve své knize Against All Enemies: Inside America’s War on Terror brzy poté, co opustil svoji funkci, napsal, že Spojené státy hrají svojí invazí do Iráku přímo podle not Usámy bin Ládina.


Přemýšlel jste někdy sám o tom, co Vaše invaze do Iráku způsobila Iráčanům a rodinám amerických vojáků, národnímu hospodářství a rozšíření útoků al-Kájdy do mnoha dalších zemí?


S pozdravem


Ralph Nader


P.S. Jako příspěvek knihovně Vašeho Presidentského centra v příloze zasílám knihu Rogue Nation: American Unilateralism and the Failure of Good Intentions od Clyde Prestowitze z roku 2003, o níž jsem si jistý, že ji znáte. Věnujte pozornost pozitivnímu hodnocení od generála Wesley Clarka na zadní straně obalu.

 

Zdroj: http://www.commondreams.org/view/2014/01/03(external link)

 

Pro e-republika.cz přeložil Stan

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments