Kdo nenávidí svobodu? (6)

Takže digitalizace v podobě, v jaké se vyvíjí, znamená omezení přístupu velké části populace ke znalostem?

Ano, protože struktury existů (tj. těch, co kontrolují přístup, dostup), které mají přístup k informacím, vědí o lidech mnohem víc, než o nich vědí lidé, to znamená, že (stojící u bran „přístupu“ (exismus) ke „chrámům informací“) zbavují obrovskou část světové populace přístupu ke znalostem. Jejich láska k „ekosystémům“ není náhodná. Vzpomeňme si na Sber, který získal obrovská práva na modifikace v oblasti ruského vzdělávání, ztělesněné odříznutím obrovské části obyvatelstva Ruska od skutečných znalostí. Je velmi symbolické, že lidé ze „Sberu“ (samotné jméno je divoké, jako slangový „čék“ místo slova „člověk“) přitáhli na Petrohradské fórum tiktokera (1), stvoření jménem Danja Milochin. To je viditelný symbol úrovně komparzistů, které existé potřebují mít pod sebou pro nás.

A na jedno z fór Gref přivedl vousatého jogína z Indie. Zdá se, že nejvýznamnější rozdělení nyní probíhá mezi těmi, kteří mají „mapu reality“ blízkou ke skutečnosti, a všemi ostatními, kteří jsou ponořeni do pseudovědy, pseudoteorií a dalších nesmyslů.

Něco mi říká, že guru, který sloužil („krmí“ ho a stará se o něj?) Grefovi, se docela podobá britskému zpravodajskému agentovi. To je přesně v anglickém stylu využívat a používat takové kádry.

Lidi v turbanech.

Ano, správně. Mimochodem, Kiplingův román „Kim“ (oblíbený román Allena Dullese) je věnován použití různých druhů panditů, sádhů a lamů cestovatelů jako rozvědčíků (2). Zejména tak zabezpečovali Britům komplexní kartografické informace o severní Indii.

Ruský svět je nyní také předmětem těchto manipulací. Nebezpečí digitálního zotročení jsou zřejmá. Co tedy dělat dál? Existují v tomto systému slabiny? Zdá se, že proces jeho deformace již probíhá. Udrží digitální šéfové rovnováhu?

Schwab a Mahler v knize z roku 2020 napsali o dvou věcech, které mohou omezit vynulování, které spojují se „zelenou“ ekonomikou a digitalizací („čtvrtá výrobní/průmyslová revoluce“): rostoucí odpor zdola v reakci na „blitzkrieg“ a pasivita některých světových elit ve vztahu k plánům „existů“. A dodám od sebe trumpismus, i když je to zatím volná, nezformovaná ideologie. Schwab se obává sociální exploze. Právem. Protesty proti lockdownům a nucenému očkování (biofistikaci) v Evropě, Austrálii, Americe samozřejmě existují – je to ten samotný řev tříd, nad nimiž jsou vlny „pokroku“ připraveny se uzavřít a který bolestně tlačí na ultraglobalistické uši.

Podle Schwaba, když byť jen jeden velký stát (čti „jeden z“ trojice Rusko, Čína, Spojené státy) odstoupí od projektu „resetu“, pak se to vůbec neuskuteční. Proto pro ně bylo tak důležité svrhnout Trumpa a vyprovokovat zločinnou vlnu „černého fašismu“ – BLM. A také celý příběh „pandemie“, od kterého se nyní WHO snaží částečně „odtáhnout“, má silný zločinecký nádech.

Obecně je třeba říci, že každý nový systém ve vztahu ke starému systému vzniká jako převážně zločinný systém. Fernand Braudel to dobře ukázal v knize Materiální civilizace, ekonomika a kapitalismus 17. a 18. století popisující Evropu té doby jako sociální peklo. Každý společenský systém ve své rané fázi je nejagresivnějším a nejkrutějším predátorem a často prostě kanibalský. Jak moc je nový „kanibalský“ systém později civilizován, závisí na odporu vůči němu, na tom, kolik zubů bude vylomeno z tlamy nového lidožrouta. V Anglii šestnáctého a sedmnáctého století, na rozdíl od Německa a Francie, byl odpor slabý. Velká Británie se samozřejmě stala hegemonem kapitalistického systému, vládkyní moří, ale život jejích nižších tříd byl i na počátku dvacátého století velmi obtížný – mnohem těžší, krutější a beznadějnější (A to v zemi, která neměla nouzi o zdroje – pozn.překl.) než život francouzských a německých nižších tříd. Odpor zde vůči těmto novým řádům v sedmnáctém a osmnáctém století a dokonce i na počátku devatenáctého století byl dostatečně silný, aby oslabil světový potenciál Francie a zpomalil vznik jednotného německého státu, ale život na nejnižší úrovni v těchto zemích pak byl snazší než pro Brity. A není náhodou, že to bylo ve Francii a Německu, kde Napoleon III. a Bismarck zavedli takzvaný státní socialismus. To měli Marx a Engels na mysli, když říkali, že někdy „reakce (pravice) naplňuje program revoluce“.

Jinými slovy, čím konstruktivnější odpor vůči vznikajícímu predátorskému systému existuje, i když je třicetkrát progresivnější (pokrok je vždy na něčí úkor a na něčím hrbu; navíc, jak říkal Jerzy Lec, „Lidožrout, který jí vidličkou a nožem – je to pokrok?“), tím více bude tento nový systém „měkčí a na otázky bude hledět šířeji“. Samozřejmě, tak jak může být každý vykořisťovatelský systém měkký. O tom, že systém, který Zuboffová definovala jako DK (dozorčí kapitalismus), je svou potencí zvěrským, není pochyb, a digitalizace bude jedním z jeho nástrojů. Zdá se, že Rusko potřebuje vyvinout vlastní digitalizaci, alternativní ke globalistické, protože izolacionismus je velmi špatnou reakcí na globalizaci. Jak řekl tentýž Jerzy Lec: „V neklidných časech nechoďte do sebe, tam je vás mnohem lehčí najít.“

Musíme vytvořit protihru.

Řekl bych to takto: v rukou Antikrista se digitalizace stává ďábelskou, ale sama o sobě je to neutrální proces. Technika je neutrální věc. Sovětský průmysl sloužil lidu, kapitalistický průmysl sloužil buržoazii, protisovětský průmysl sloužil novým pánům a antisovětčíkům zločinné a korupční „potopy/bažiny“ (Na mysli devadesátá léta po rozpadu SSSR).

Stručně řečeno, digitalizace by neměla být předána geopolitickému a civilizačnímu protivníkovi, je nutné ho porazit jeho vlastními zbraněmi.

Stejně jako se nelze vzdávat ani evropanství?

Ano. Nepřestanu to opakovat: Rusko by se nemělo vzdát svého evropanství ve prospěch Západu. Rusové jsou jistě Evropané, ale jiní, nejsou „Západoidi“. Západ nebyl jedinou Evropou: existovala Evropa antická a romejská (Byzantská) (3), je tu naše – ruská, severovýchodní. Postzápad evropanství už prakticky prohrál. Tradiční evropské hodnoty jsou v Ruské federaci zachovány, nicméně, stejně jako ve všem dnes v Ruské federaci, je mnoho nedůsledností. V Ruské federaci je vyhlášena nadřazenost tradičních hodnot, ale z obrazovky se na nás „ksichtí“ „elgébétešníci“ (ЛГБТ, LGBT – hnutí homosexuálů atd.), Jelcinovo centrum pro ně pořádá týdny „hrdosti“. V Ruské federaci existuje několik vzdělávacích struktur, které dostávají granty od ministerstva školství, jako je online časopis „Mel“, jehož řada doporučení rodičům zcela podléhá zákonu zakazujícímu LGBT propagandu mezi nezletilými. Praxe ukazuje, že nestačí mít dobrý zákon, je nutné jej aplikovat se vší přísností a s ohledem na skutečnost, že žijeme v hybridní válce, podle zákonů války a chování v zóně frontové linie. A nejdůležitější je nezapojovat se do projektů jiných lidí, do her jiných lidí. V nich nejsou žádné trumfy a nejenže nemůžeme vyhrát, ale porážka je v nich zaručena.

Máte na mysli konkrétní projekt?

Konkrétně i obecně. Konkrétně můžeme říci o konceptu, dokonce bych řekl, o ideologické mantře, o zaklínadle „čtvrté výrobní/průmyslové revoluci“, kterou Schwab prohlásil za všelék, jako jediný možný prostředek řešení problémů lidstva. Seriózní odborníci se nad tímto schématem zamysleli, nejmírnější následnou charakteristikou byl „mýtus“. Podstata kritiky se soustřeďuje na toto.

První průmyslová revoluce (uhlí, elektrárna, telegraf) trvala 50-60 let, poskytla zvýšení roční produktivity práce o 2,1-2,2 %; umožnilo to zvýšit přebytečný (přesněji dodatečný) produkt bez výrazného zvýšení provozu. Druhá průmyslová revoluce (spalovací motor, olej, dopravník) trvala 35-40 let, růst produktivity práce byl 2,2-2,3 % ročně. Třetí je nejkratší a nejslabší, její konec pozorujeme v pomalém režimu, přinesla průměrný nárůst produktivity práce o méně než 2 %. Ukazatele let 2011-2019 jsou zároveň horší než ukazatele z let 2001-2010 a i než ukazatele z let 1981-2000. Dochází k „vyšeptání“ procesu; kromě toho, pokud odečteme oblast obchodu a veřejných služeb od současných „méně než 2 %“, pak vyjde 0,4 %. Za takových podmínek nelze hovořit o nové (čtvrté) průmyslové revoluci, stagnace je před námi a Schwab sám hovoří o zpomalení rozvoje, poklesu spotřeby a slibuje rozvinutějším zemím „japonizaci“, tedy pokles na úroveň Japonska, na které je od roku 1990 po úderech Spojených států. A méně rozvinutým – „patagonizaci“, tedy životní úroveň drsných a nejméně rozvinutých regionů Argentiny.

Co to je? Kognitivní disonance? Psychosociální schizofrenie? Start demence? Ani jedno, ani druhé. Použitím termínu „výrobní/průmyslová revoluce“ do něj Schwab vkládá (skrývá jej) velmi odlišný význam než ten, který definuje tři průmyslové revoluce 19.-20. století, a znamená něco úplně jiného. Zde je to, co píše: „Čtvrtá nucená výrobní revoluce je odlišná v tom, že nemění to, co děláte. Změní vás. Pokud například aplikujete něco, co změní váš genom, pak jste modifikováni. A samozřejmě to má dopad na vaši identitu.“

Principiálně jiný charakter „čtvrté průmyslové revoluce“ ve srovnání s prvními třemi nám neumožňuje říci, že je to čtvrtá, a z hlediska předchozího měřítka, že je to vůbec obecně revoluce a ještě vůbec průmyslová revoluce. Ve své podstatě je to však skutečně revoluce, ale ne průmyslová, ale biosociální, protože je zaměřena na změnu lidského genomu a je prováděna – Schwab to neskrývá – násilně (nuceně, silou – forced, force). Nový společenský řád propagovaný Schwabem a plánovaný jeho mistry a pány zahrnuje změnu přirozené povahy člověka. Ve skutečnosti je to sociální boj a boj s přírodou a z pohledu věřících boj s Bohem. Zdá se, že dominantním rysem transhumanistických digitalizátorů je nenávist (k člověku, k přírodě, k rodině), která je založena na strachu ze života v jeho integritě, včetně smrti. Schwabův digitalizovaný „nový normál“ je kronikou deklarované smrti člověka jako druhu a jeho civilizace, „nebytí“, „nicoty“ toho všeho. V nejlepším případě je to transformace plného života na umělecké divadlo mrtvých loutek, vyrobené podle manuálu „do-it-yourself“ nově vzniklých Karabas-Barabas (A), ať už se nazývají – digitalizátoři, novonormalizátoři, dianetici, „metodologové“ nebo inkluzionisté.

Takže „čtvrtá průmyslová revoluce“ je jen zástěna pro přetvoření člověka?

Přesně tak. Podstatou švábské „revoluce“ je bio-digitalizace, kterou globalisté Světového ekonomického fóra (WEF (4)) obhajují s nemenší horlivostí než „zelenou“ agendu a práva LGBT menšin. V bio-digitální revoluci à la Schwab/WEF se ultraglobalismus kombinuje s nacismem – s jeho novým světovým řádem a biologickými experimenty na člověku.

Na jedné straně je nový světový řád ultraglobalistických digitalizátorů a „zelených“ dědicem Třetí říše v přímém směru. Jenže nyní se plánuje, že Říše – pátá v řadě – nebude postavena v jedné zemi a ne v celé Evropě, ale rovnou v globálním měřítku: globální Říše. Příbuznost ultraglobalismu a nacismu (stejně jako hitlerovské Evropské unie a té současné) byla dokonale ukázána v postavě pana Gerharda – bývalého nacisty ve službách ultraglobalismu – Jurije Kozlova v románu „Nový zloděj“ (5).

Na druhé straně je ultraglobalismus také přímým dědicem trockismu a není náhodou, že mezi ultraglobalisty je dost bývalých trockistů. Stalin měl pravdu, když řekl, že „pokud půjdete doprava, pak přijdete doleva, půjdete-li doleva, přijdete doprava: Dialektika“. Ultraglobalismus jaksi rozpouští v sobě jak nacismus, tak trockismus, jeho cílem je rasa polobohů na třídním základě (Systém hodně podobný současné i minulé Indii s jejími nedotknutelnými kastami). Taková symbióza se ukázala být možná díky podobnosti metafyzických základů – změně přirozené a sociální povahy člověka jako prostředku k vytvoření nového (postkapitalistického, postmoderního, posttranshumánního) systému. Metafyzické podobnosti mezi ultraglobalisty, nacisty a trockisty vysvětlují jejich společnou nenávist ke Stalinovi, který se jim kdysi postavil do cesty a odsunul realizaci jejich plánu o více než půl století.

Zdá se, že někdo na počátku 21. století si opravdu myslel, že nastal čas vytvořit svět, za který bojovali nacisté a Hitler a který byl zničen Rusy a Stalinem, a to je další důvod nenávisti světové elity a jejích vykonavatelů na jednotlivých místech, jak k Rusům, tak ke Stalinovi. Stalin pro všechny z nich – globalisty, nacisty, trockisty – to je jejich smrt a obraz jejich smrti zároveň. Nenávist ke Stalinovi je jak nenávist predátorských „vrcholků“ k lidu a jeho vůdci, tak strach z nich – vnitřní, strach přímo od páteře. Názorný je také aktivní nepřízeň, ne-li přímo nepřátelství ultraglobalistické elity, stejně jako nacistické elity, ke křesťanství a zároveň jeho zvýšené pozornosti buď k východním tradicím (buddhismus, konfucianismus), nebo ke gnosticismu nebo například k herezi katarů. Antikřesťanství je často propagováno (skryto) pod rouškou tolerance k islámu.

Od projektů globalistů je nejlépe držet se tak daleko, jak je to jen možné; vzhledem ke konečným cílům: transhumanismu, nové bioidentitě atd., je třeba proti nim bojovat všemi možnými způsoby. To platí zejména pro Ruskou federaci, která ústy prezidenta vyhlašuje kurz silné státní suverenity, umírněného konzervatismu a ochrany tradičních hodnot, což hlásá teoreticky.

A ve skutečnosti?

A ve skutečnosti – „Král lamentuje, nechť psář nelamentuje.“ Úředníci, a navíc vysoce postavení, se chovají, jako by nevěděli nic o tradičních hodnotách nebo o směřování k jejich zničení, spolu se státní suverenitou v „novém normálu“ ultraglobalistů a jejich „generálního štábu“ – WEF.

V říjnu 2021 vicepremiér D. N. Černyšenko provedl zasedání dozorčí rady ANO „Digitální ekonomika“. Zde je to, co řekl: „Miliarda zařízení interneta věcí do roku 2025. To nám umožní překonat globální průměrné světové ukazatele internetu věcí za čtyři roky a nasytit platformy daty nezbytnými pro úspěšnou digitální transformaci důležitých průmyslových odvětví. „

5 směrů:

1. Digitální transformace firem.
2. Bezpečná otevřená struktura.
3. Pracovníci pro digitální ekonomiku.
4. Efektivní regulace.
5. WEF a mezinárodní spolupráce. (5)

Samostatně (viz telegramový kanál „Vláda Ruska“ – «Правительство России») bylo hovořeno o čtvrté průmyslové revoluci. V Ruské federaci vzniká Centrum pro čtvrtou průmyslovou revoluci (mělo začít pracovat 15. října na základě ANO „Digitální ekonomika“). Podle plánů úředníků umožní vybudovat společnou práci ruských IT společností, státních a mezinárodních struktur s odbornými komunitami z celého světa. Centrum se stane společnou platformou pro realizaci globálních projektů WEF, studium nejnovějšího vývoje IT a způsobů jejich implementace v Rusku.

Jak poznamenal D. N. Černyšenko, „hlavním cílem vytvoření Ruského centra pro čtvrtou průmyslovou revoluci je zvýšit uznání Ruska ve světové odborné komunitě a příležitost vyměňovat si s WEF a jeho partnery po celém světě nahromaděné zkušenosti a odborné znalosti. V roce 2022 budou společně s WEF nasazeny projekty týkající se aplikace umělé inteligence a internetu věcí v oblasti bezpilotních vozidel, medicíny a zpracování dat.“

Zdá se, že opravdu se chce velmi hodně vydělat peníze „na digitálu“ – dolar zatmívá mozek; není ani dost sil, jak až moc se chce spolupracovat s ultraglobalisty, a proto na hodnoty můžete „zapomenout“. Anglosasové však zastávají diametrálně odlišný názor. Nedávno Chatham House, tj. Britský Královský institut mezinárodních záležitostí – možná hlavní strategická „továrna na myšlení“ anglo-amerického světa – zveřejnil vícestránkovou zprávu „Mýty a mylné představy v debatě o Rusku: Jak ovlivňují západní politiku a co lze udělat.“ Dokument zejména vyzval Západ, aby odolal pokušení ke kompromisu s Ruskem, obětoval zájmy a hodnoty kvůli spolupráci s ním, to znamená, že hodnoty (a zájmy) jsou vyšší než spolupráce. Další výzva: Bezpečnost by měla být vždy nad ekonomickými přínosy.

Skutečnost, že Ruská federace tím, že zapadá do projektu digitalizace ve verzi WEF (ve verzi Schwaba), přímo a jasně ohrožuje svou státní suverenitu a své hodnoty, je zřejmá: kdo není slepý, vidí. Nebo se někdo snaží záměrně ohrozit stát a lidi. Je úžasné, jak vnoučata vítězů nad německým nacismem, fašismem obecně, považují za normální integrovat se do projektu, který je v podstatě pokusem o vytvoření globálního fašismu. A tato verze fašismu se pokusí pomstít Rusku, ať už se nazývá jakkoli, za to, že za prvé, naši otcové a dědové v roce 1945 zlomili záda Wehrmachtu a nedovolili Hitlerovi vymazat většinu ruských a jiných domorodých národů Ruska z historie a přeměnit to, co zůstalo, na kolonii; za druhé, za to, že v roce 1917 naši dědečkové a pradědečkové zmařili pokus Velké Británie a Spojených států přeměnit Rusko na svou kolonii, před čímž tehdy varovali tak odlišní lidé jako Michail Osipovič Menšikov a Josef Vissarionovič Stalin.

Ruská federace je velmi podobná polokoloniální pozdní ruské říši, kterou politika kliky Mikuláše II. vedla k propasti, za níž se rýsovala transformace na kolonii. Polokoloniální status Ruské federace byl de facto uznán místopředsedou vlády A.R. Belousovem. Když mluvil o západních investicích do ruské ekonomiky, místopředseda vlády řekl: „Kde jsou pracovní místa vytvořená z těchto investic? Tam (tj. na Západě. —A.F.). A poptávka po strojích, vybavení, smluvních kapacitách, kde se vytváří? Také tam. Vyvstává otázka: co naše země dostane? Společnost má zisk, ale může být také ponechán v zahraničí. Pak vyvstává otázka: proč to potřebujeme? Je to polokoloniální způsob rozvoje. Zde budeme těžit zdroje a budeme investovat příjmy do zahraniční ekonomiky. Zdálo se mi, že jsme si již prošli tímto obdobím našeho vývoje“ (viz rozhovor s Kommersantem dne 18. 10. 2021).

Říká se více než opatrně: „Zdálo se.“ Realita však křičí: nezdálo se, že by všechno bylo stále pravda. Navíc digitální transformace, ve které Ruská federace, jak to vyjádřil D. N. Černyšenko, začne realizovat globální projekty WEF (zaměřené, znovu vám připomínám, mezi jiným na vynulování suverenity národních států), jako mimochodem energetická transformace, pro kterou – Pavel Prjanikov má pravdu – Ruská federace nemá ani inženýrskou školu, ani odpovídající materiální a technickou základnu, v nejlepším a méně pravděpodobném případě zachová polokoloniální status a je pravděpodobnější, že ji změní na kolonii digitálního matrixu, v jedny ze vzdálených kasáren digitálního koncentračního tábora, kde bude bývalým vysoce postaveným „byroklerkům“ (slova byrokraté (úředníci ) – klerkové (kněží)) v nejlepším případě přidělena role kápů jako v nacistických koncentračních táborech.

Digitalizace je potřebná, ale ne jako „Piknik u cesty“ (známá kniha bratrů Strugackých) WEF. Stále však existuje naděje, velmi slabá, že tyto hry jsou něco jako moderní vydání Operace Trust nebo demonstrace přátelství mladších partnerů s Postzápadem ve způsobu chování moskevských knížat 14. století ve vztahu ke Zlaté hordě, jejich hry s Murzami (6). Nebylo by to však dobré, zejména vzhledem k tomu, že prvních sto tisíc rodin Ruska se považuje za součást Západu, a děti a vnoučata nejen liberálů a „kriminálníků“, ale také čekistů-siloviků studují na Západě, a jsou prodchnuty jeho hodnotami. A jak řekl Edmund Burke: „Řekni mi, jaké nálady převládají v myslích mladých lidí, a já vám povím o charakteru příští generace.“

Dovolte mi ještě jednou zopakovat: WEF je beranidlo ultraglobalistů, kteří se snaží zrušit a anulovat národní stát s jeho suverenitou, tradičními hodnotami a nakonec osobnost v její současné podobě.

A pod tohle se máme podepsat? Mezi deklarovaným záměrem federálního centra a tím, co dělají jednotlivé agentury, existují jasné rozdíly. Vyvstávají otázky: máme centralizovaný stát? Máme stát nebo soubor samostatných konkurenčních oddělení, jako v pozdním Ruském impériu a pozdním SSSR? Rivalita těchto oddělení (například ministerstva financí a ministerstva vnitra v pozdní říši, KGB a ministerstva vnitra v pozdním Sovětském svazu) se stala důležitým faktorem při zničení říše i SSSR – nepořádek ještě nikomu nepomohl, naopak: „Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království?“ (Mat. 12:25). O co jde? V nedostatečnosti chápání světových realit a v důsledku toho v nedostatečnosti těchto realit? Chápu, že existuje rigidní třídní a administrativní rámec pro adekvátnost vnímání reality. Jak poznamenal A. A. Zinovjev (ústy jednoho z hrdinů „Zejících výšin“ – Зияющих высот), „… vedení skutečná pravda… je potřebná pouze v takové míře a takové orientace, která mu poskytne nejstabilnější setrvání u moci a nejpříznivější vyhlídky na jeho budoucí kariéru.“ Ale minimální pocit sebezáchovy by přesto měl být. Za neschopnost vnímat, chápat, přijímat negativní informace o realitě zaplatili svou hlavou například Karel I., Ludvík XVI. a Mikuláš II. V situaci neadekvátnosti se každá maličkost může stát fatální: v jednom případě – náhodný nedostatek chleba nebo něco jiného, v jiném (fantazíruji) – „přepísknutí dění“ s nuceným očkováním. Je třeba si uvědomit, že v některých případech může klásek slámy zlomit hřbet velblouda, a proto by tyto další případy neměly být dopuštěny.

Naše situace je zvláštní. Buď si úřady zahrávají s námi, i s postzápadem, nebo se systém prostě rozpadá a pravá ruka neví, co dělá levá ruka, a úředníci už nevěnují pozornost centru, jako kdysi Mikuláši II. a Gorbačovovi. Jedno i druhé dohromady? Není-li nepochopitelné, že digitalizace podle WEF je to, co zničí současné vlády v největších státech, které překážejí ultraglobalistům: Spojených státech, Číně a samozřejmě Ruské federaci?

Když zvoní hrana, neptej se, komu zvoní, zvoní tobě. Nyní zvoní v plném rozsahu pro kapitalismus, nelze dovolit, aby zvonil i Rusku.

Jako epitaf kapitalismu i Postzápadu je vhodné připomenout báseň Jurije Vitaljeviče Mamleeva: „Smrtelný řev hrocha/Mou duši zraňuje po nocích …“

Mně předsmrtný řev Postzápadu duši nezraňuje – sebevrahům nelze pomoci. Jak řekla jedna nepopulární postava, nepřítel Ruska: „Lidé, kteří nejsou schopni shromáždit síly k boji, musí odejít.“ Jako například lidé z pozdního Říma. Mně mnohem více zajímá budoucnost Ruska, jehož boj vyžaduje nestandardní kroky, neočekávanou a smrtící organizační zbraň proti nepříteli, psychohistorický hyperboloid. V osudových okamžicích naší historie se takové zbraně objevily dvakrát: „hyperboloid inženýra Hrozného (Ivan Hrozný IV.)“ – opričnina (domobrana) a „hyperboloid inženýra Lenina“ – strana nového typu, tj. profesionálních revolucionářů. Obě zbraně vystřelily na cíl, a to jak v roce 1565, tak v roce 1917. Co na tom, že Stalinova strana odstranila Leninovu stranu v letech 1927-1939: to byl historický imperativ, ale bez toho prvního by nebylo druhého, revoluce požírají nejen své děti, ale i své otce. Nyní Rusko zažívá nový osudový okamžik, nebezpečnější a akutnější než v polovině 16. a na počátku dvacátého století, zde je potřeba hyperboloidu a sociálně mnohem složitějšího a silnějšího, a i technicky takového typu, který může odolat bio-digitalizaci, „odstranit“ ji sám o sobě, jako Einsteinův systém odstranil Newtonův a obrátit to vše proti nepříteli. To je to, co je třeba rozvíjet, ne přežvykovat „žvásty“ o čtvrté průmyslové revoluci nebo „zelené“ agendě jako cestě ke světlé budoucnosti. Na konci takové cesty není spása, ale jak zpíval Vladimír Vysocký, „špalek se sekerami“ (popravčí). Proč se sekerami? A to protože „ani kostel, ani krčma nejsou svaté!“, tj. duch je slabý. Pouze duchovní úsilí ne všech, ale určitého kritického procenta populace – modálního osobnostního typu – je nezbytnou podmínkou pro zničení bio-digitálního koncentračního tábora budovaného Postzápadem. Dostatečné podmínky se „vyvrbí“ během průběhu záležitosti.

Kapitalismus umírá, ale je nutné nejprve přitěsnit, podseknout ten systém, který ho nahrazuje, co nejvíce ho oslabit, hodit klacky do kola jeho dějin, protože ve světě tohoto systému ani Rusko, ani Rusové, ani lidé nemají vůbec místo (stejně tak Slované vůbec jako celek. Vždyť dnes se vede válka proti „bílému muži“ a Slované jsou… – pozn.překl.). Jeho „budoucí páni“ jsou naši nepřátelé: třídní, geopolitičtí, civilizační a druhově sociobiologicky.

Rozhovor s Andrejem Fefelovem

Konec cyklu Chrám Biočísla

(A) Karabas-Barabas z populární pohádky Alexeja Tolstého „Zlatý klíček“ (Vlastní verze Tolstého příběhů Pinocchia – pod jménem Buratino), je vnímán čtenáři všech věkových kategorií jako negativní charakter.

(1) Zde je trošku popis https://www.marianne.cz/zivotni-styl/vite-kdo-je-influencer-youtuber-nebo-tiktoker

(2) Pandita či pandit je obecný, ne zcela vymezený termín pro učence, učitele či jiného vzdělance v oblasti hinduismu, případně jiných systémů indické filosofie. Pokud jsou ršiové (Rši (v sanskrtu ऋषि, transliterace ṛṣi, množné číslo ršiové) je označení pro postavy hinduistické mytologie. Jde o poustevníky, kteří díky askezi a rozjímání získali nadlidskou moudrost a magickou moc a přiblížili se ve své síle bohům, někdy dokonce ršiové dosáhli božství. – Wikipedie) těmi, kterým byly posvátné texty hinduismu zjeveny, pandité jsou ti, kteří je vykládají a dále šíří.

Sádhu je v hinduismu obecný termín označující asketu či žebravého poutníka, který se vzdal světského života, aby dosáhl nejvyššího duchovního cíle. Sádhu se vzdal tří životních cílů: káma, artha, a dokonce i dharma a je jednostranně zaměřen na dosažení mókši prostřednictvím meditace a kontemplace nad Bohem a světem.

Láma (lama) je označení tibetského duchovního učitele buddhismu. Pro ženské duchovní se někdy používá termínu lamini. Slovo pochází z tibetského jazyka a v překladu znamená nejvyšší princip nebo také nejvyšší matka. Termín lama je významově podobný sanskrtskému termínu guru.

(3) Po pádu Říma pokračovala Byzantská říše v tradicích „Říma“, ale postupně degradovala rovněž a byla nakonec smetena. Obyvatelé této říše se nazývali Romejové.

(4) Světové ekonomické fórum (World Economic Forum) je nezisková organizace založená v Ženevě. Pořádá každoroční zasedání ve švýcarském Davosu, kde se setkávají špičkoví podnikatelé, světoví politici, vybraní intelektuálové a novináři k diskusi o nejnaléhavějších problémech, kterým svět čelí, včetně ochrany zdraví a životního prostředí.

(5) Zde je si možno knihu stáhnout anebo přečíst. V ruštině.

http://flibusta.is/b/575917

(6) Murza je aristokratický titul v turkických státech.

Zdroj: Zavtra.ru

Přeložil Bedřich Vinopalník