Barbaři obcházejí hradby aneb Jak z krize

Berty Isabel Cáceres Flores

To, v čem žijeme, není krize. Je to důsledek našeho myšlení a činění po tisíciletí.


 

Vyhoštěni
ne husopasky nebo višně nebo tebe ale divoké včely
co se usadily v opuštěném bludišti krtčích labyrintů
jejich poryvy zoufalství a zmatek z betonu vylitého pro upevnění
sloupku badmintonu mnohonásobné marné nervózní
bzučení po několik dní, ta vytrvalost
narážejících jedna o druhou, jabloň
jejich šílený bzukot u povrchu země
pro pohřešované v jejich zmatení…
Báseň Exiled ze sbírky Goose Women, Jane Kirwan, překlad AM

Co si o tom všem myslím? Zeptala se mne žena, které si vážím. Její otázka spíše směřovala k porovnání zemí, ve kterých střídavě žiji, tedy Čech a Anglie, při současném rozvolnění. Nepamatuji si přesně, co jsem blábolil, protože nejsem řečník, ale otázka ve mně zůstala zaseknutá. Pokusím se odpovědět, možná to někomu pomůže k pokračování.

To, v čem žijeme, není krize. Je to důsledek našeho myšlení a činění po tisíciletí. Je lhostejné, jestli si budeme myslet, že „naše“ doba začíná od vzniku zemědělství či doby železné, renesance či doby atomové, nebo internetové. „Naše doba“ evidentně začala hned vznikem člověčenství jako takového a není vyloučeno, že je popsána jako vyhnání z ráje. Na základě ovšem ne poznání, ale ztráty vědomí sounáležitosti a přijetí individualismu a osobního vlastnictví. Čas od času přijde pokus transformovat lidské myšlení nějakým sociálním nástrojem, například inkvizicí, monoteistickým náboženstvím, tvrdou diktaturou atd. Ale celkem nic nás neodvrátilo od procesu této individualizace a přesvědčení, že „já vím nejlépe“.

Soukromé vlastnictví a tržní ekonomika zabíjejí

Máme v podvědomí, že soukromé vlastnictví, myšleno „moje“, je nejpřirozenější a nejlepší systém vlastnictví. Nevím, jestli bílá rasa je k tomuto projevu více nakloněna než ostatní obyvatelé Země, možná ano, považuji však tento prvek myšlení za univerzální. Společnosti, které tento systém nepřijaly, mizí z povrchu Země jako jarní sníh, nejen kvůli naší lhostejnosti, ale naším udatným přičiněním. Jen čas od času nějakého vraha jeho šéfové nechají odsoudit, aby vše mohlo zůstat při starém. Za všechny uvedu vraždu Berty Isabel Cáceres Flores.

Berty Isabel Cáceres Flores

Berta Isabel Cáceres Flores byla honduraská ekologická aktivistka, koordinátorka a spolupředsedkyně Rady lidových a domorodých organizací Hondurasu (COPINH). V roce 2015 vyhrála Goldmanovu cenu za životní prostředí za „kampaň na místní úrovni, která úspěšně přiměla největšího světového stavitele přehrad, aby se stáhl projekt přehrady Agua Zarca v Río Gualcarque“. Byla zavražděna ve svém domě ozbrojenými vetřelci po letech vyhrožování smrtí. Bývalý voják z jednotek speciálních jednotek honduraské armády vycvičených v USA tvrdil, že její jméno bylo na černém seznamu měsíce před jejím zavražděním.

V únoru 2017 bylo zatčeno osm lidí, z nich tři byli napojeni na elitní vojenské jednotky vycvičené v USA, dva byli vycvičeni na základně ve Fort Benning v Georgii, USA, nyní WHINSEC, spojované s tisícovkami vražd a porušováním lidských práv v Latinské Americe ze strany jejích absolventů.

V listopadu 2017 vydal tým mezinárodních právních expertů zprávu, která zjistila „úmyslnou nedbalost finančních institucí“. Například Centrální americká banka pro ekonomickou integraci (CABEI), Nizozemská rozvojová finanční instituce (FMO) a Finnfund uplatňovaly strategii s akcionáři, vedoucími pracovníky, manažery a zaměstnanci DESA, soukromými bezpečnostními společnostmi pracujícími pro DESA, veřejnými činiteli a Státní bezpečnostní agenturou s cílem „kontrolovat, neutralizovat a eliminovat jakoukoli opozici“.

Z takového světového názoru vyrůstá náš vztah k Zemi a k divočině: Bezohledně vyrabovat a vykrást (ať už jde o zemědělství, o kterém vím nejvíce, nebo o lesnictví, přírodu a vše ostatní), přičemž nejlepší způsob je tržní hospodářství. Například průzkum veřejného mínění před projektem Milion stromů v Etiopii uvedl, že naprostá většina místních obyvatel věří soukromému vlastnictví stromů jako nejlepšímu způsobu vlastnictví. Přitom je dobře známo, že 80 procent světové biologické rozmanitosti existuje v uznaných domorodých územích, tedy na místech, kde jsou život a hospodaření založeny na skutečném spojení s půdou a místem, tedy především na systémech lišících se od soukromého vlastnictví. Není náhodou, že na těchto původních územích dochází ke vstřebávání uhlíku, jak uznává i IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu). To není náhoda, ale výsledek tisíciletého spojení s přírodou.

V naší civilizační sféře vztah k zemědělství opomíjí skutečnost, že předindustriální zemědělství produkovalo potraviny obsahujících asi deset kalorií chemické energie na každou kalorii energie vynaložené (většinou lidmi a zvířaty) na jejich výrobu. Dnes mechanizované zemědělství s vysokými vstupy produkuje sice vyšší výnosy na hektar, ale na každou vynaloženou kalorii vyrobí pouze jednu kalorii potravinové energie. Většina energetických vstupů je ve formě fosilních paliv pro provoz strojů a výrobu hnojiv. Fosilní paliva …ekologie …hnojiva …Roundup …to je narativ, který dobře známe. Jsou stále dražší a dražší, protože docházejí. A když něco dochází, zdražuje se, neb to je zákon trhu. A co je drahé, to chudí nepotřebují, ať je to cokoliv.

Ono s těmi kaloriemi je to ještě více zamotané. Ne každá „kalorie“ dá tu samou energii člověku a každý člověk může tuto kalorii využít v různých procentech. Další zajímavé téma jsou potraviny a imunní systém. Náš imunní systém je zpevněn především pestrou stravou, která je specifická pro jedince a nedá se uskutečnit masovou produkcí pouze některých produktů (viz rozhovor s genetikem Tomem Spectrem na podcastu BBC „Life scientific“).

Vztah k penězům

Od nepraktické směny zboží za zboží jsme to dotáhli tak daleko, že jako zboží definujeme peníze. Kolik stojí koruna či dolar? Už méně než papír v rotačce, peníze vznikají digitálně v kyberprostoru. Výborně.

O našem novém bohu zvaném bitcoin víme, že stojí mnohem více. Proces vytváření bitcoinů spotřebuje ročně přibližně 91 TWh elektřiny, což je více než spotřebuje Finsko, země s přibližně 5,5 miliony obyvatel. Odborník na kryptoměny Alex de Vriese ve vzorovém výpočtu uvádí, že při hodnotě 42 000 $ za bitcoin je míra spotřeby energie této měny podobná jako ve všech centrech pro zpracování dat na světě dohromady. Výsledná míra emisí – 90 milionů tun oxidu uhličitého ročně – se zhruba rovná míře emisí skleníkových plynů ze všech zdrojů v londýnské metropolitní oblasti. Navzdory ekologickému dopadu bitcoinu je to pořád lákadlo světa bez bank. Pokusy využít lokality s dočasnými přebytky energie však situaci nijak nevyřeší. Podobenstvím je ve stěhování továren na zpracování bauxitu na hliník, rovněž energeticky vysoce náročných. V roce 2021 se téměř dvě třetiny veškeré těžby bitcoinů odehrávají v Číně a „těžební aktivity bylo možno nalézt také v regionech s výrobou elektřiny z uhlí, jako je provincie Vnitřní Mongolsko,“ uvádí studie publikovaná ve vědeckém časopisu Joule. (ZDE ZDE)

Peníze nám slouží stále více a více ke zbrojení, podněcování agresí a válek, protože agresí a válkou je možné získat další peníze. To, že někdo zbohatne, když druhý zemře v naprosto zbytečné válce, bereme za nutnou podmínku vývoje, přestože války nemají na vývoj světové populace podstatný vliv. Ono asi na toho Malthuse dojde až v blízké budoucnosti. Že by to však celé mělo být jinak, je nasnadě.

V transformované společnosti „suverénní bankovnictví získává zpět peníze jako veřejnou službu a vytváření a ničení peněz by mělo být organizováno demokraticky podle sociálních a ekologických kritérií.

Timothée Parrique

To nežádoucí slovo „mír“

Přeš to všechno jsme spokojeni s tím, co je. Proč bychom tedy měli něco transformovat? O tom, že si hrajeme se sirkami ve Vrběticích, si štěbetají ptáci všech velikostí a druhů. Nám to asi ještě nedošlo. Nikdo jakoby neslyšel varovná slova a nesledoval dokumenty Johna Pilgera, neúnavného bojovníka za osvobození Juliana Assange a skvělého režiséra dokumentů, ve kterých nastavuje zrcadlo naší přetvářce a strkání hlavy do písku. Ve svém novém dokumentu pojmenovaném „Nastávající válka s Čínou“ dává vysvětlení nejen současného dění, ale jeho prizmatem odkrývá souvislosti s minulostí. Dává příklady z mediální kampaně, kde Čína je nepřítel č. 1 jako agresor, RF jako spojenec osy zla a Spojené státy jako osa dobra nemají jinou možnost než zlo zlikvidovat. Snad někdo dodá české titulky pro jazykově méně vybavené jedince, pro mne už jenom mapa základen USA obkličujících Čínu je postačující.

Základny Kolem Číny 2

A protože válka už není definována vyhlášením války a vysláním vojska do boje, tak ve 3. světové válce už skutečně jsme. Mohlo by stačit samotné poznání, že:

Díky statutu quo způsobenému technologií a životními zvyklostmi spotřebovávají Spojené státy přibližně dvakrát více celkové energie na hlavu než průměrná evropská země a čtyřikrát více než některé země s dobrou životní úrovní, přičemž stále nezaručují všem občanům USA adekvátní stravu a zdravotní péči, svobodu před zhoršováním životního prostředí nebo ochranu před státem sankcionovaným násilím…

Stan Cox, The Path to a Livable Future

Stan Cox dále v dokumentu dokládá, že reakce impéria v úpadku nemůže být jiná než pokus o dobyvačnou válku. Příprava na tuto válku v plném proudu je pro mne vysvětlujícím faktorem, proč neproudí plyn novým potrubím, proč protiatomová loby je proti elektrárnám a ne proti atomovým zbraním. Proč na nejvyšší politická místa byli dosazeni tchajwanci a proč je jasné, že dálnice Karlovy Vary – Praha bude dokončena za každou cenu, i kdyby auta již dávno nebyla. Teď už také víme, proč ani jedna strana před volbami neměla slovo MÍR v programu a toto slovo se samo o sobě stalo nežádoucí.

Je zde evidentní snaha z nás udělat společnost, kde v padajícím výtahu jedinec leze na záda jinému, aby si zvýšil pravděpodobnost přežití. Ve výtahu, jehož trosek si stejně nikdo ani nevšimne. Tak, jako jsme se naučili míjet žebráky a bezdomovce a násilí na veřejných prostranstvích si natáčet na naše chytré telefony, aniž bychom se mu postavili. V přípravě na válku vidím odpověď, proč na neoploceném místě mého venkovského útočiště někdo láme větve kaštanu přeneseného z hrobu mého otce a jeho rodičů a toto lámání větví mne nutí přemýšlet o plotech, odvetě a nesnášenlivosti. Cítím ten „…šílený bzukot u povrchu země pro pohřešované v našem zmatení…


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

4.8 6 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
20. 11. 2021 23:06

S mnohým napsaným souhlas, ne ale se vším. MÍR a MÍRA mají obdobný obsah písmenek – i když významově nejsou jen „on či ona“… Tato slovní hříčka tak nemá nic společného s šílenstvím genderismu. Vzájemný poměr soukromého a veřejně sdíleného jako SPOLEČNÉHO sou-ČINITELE by měl být cestou k řešení. Někdy to nejde bez plotů, někdy bezbřehá arogance a pocit „vyvolených“ že „ne-jejich“ životy, zdraví či klid a štěstí jiných prostých lidí, zvířat nejsou ničím pak vede některé z nás k proměně v bojovníky – se zbraní i beze zbraní – v technicistním slova smyslu. Většinou ty kteří ač sloužíc skutečně… Číst vice »

Last edited 15 dní před by Martin (už bez taky m)
zart
zart
21. 11. 2021 7:03

Pánbůh stvořil svět ze sebe a v člověku je určen jej zničit. Děje se tak v malém či postupně jako v případě západní civilizace, a předtím jiných, a cyklicky ve velkém u celého vesmíru. . Tak to tvrdí staroindické Védy. Čím více to budeme popírat a čím více se tomu budeme bránit, tím to bude rychlejší a horší.