Boží cvičení CO (civilní obrany) na oslavu tvorby

To kdysi docela nedávno, přibližně před čtrnácti miliardami let, se Pánbůh rozhodl uspořádat cvičení CO (civilní obrany) s ohňostrojem na oslavu vyřešení problému s kamenem. Pánbůh, jak všichni dobře víme, je nejenom vševědoucí, ale také je všemocný, co si pomyslí, to může okamžitě z ničeho vytvořit. Lidi (někteří) jsou ovšem docela zlomyslní a tož jeden človíček se Pánaboha zeptal, zda dokáže vytvořit tak těžký kámen, který on sám nedokáže zvednout? Pánbůh se zasmál a pronesl, že samozřejmě takový kámen může lehce vytvořit, luskl prsty a ukázal – tak tady je ten kámen hotov.

„Tož ten kámen Panebože zvedni,“ pronesl potměšile človíček.

Pánbůh udiveně odvětil: „Přece úkolem bylo stvořit kámen, který neuzvednu, no ne?“

Pokud kámen zvedne, není všemocný, protože kámen měl být k neuzvednutí. No a zase pokud ten kámen nezvedne, tož také není všemocný, cha chá, ani kámen nezvedne! Co s tím? Je nějaké řešení?

Polidštěný kvark

Pro Pánaboha čas neexistuje, nějakých 14 miliard let je pro něj chvililinka, tisícina nanosekundy. On vůbec nepotřebuje mít ponětí o nějakém plynutí času, nepotřebuje rozeznávat co je budoucnost a co je minulost. Budoucnost je pro něho minulostí a minulost třeba zase budoucností. Čas je mu prostě úplně ukradený, čas je pro něho pouze nekonečné teď. Důkazem je fakt, že hovořil s človíčkem ještě před stvořením světa a i ten kámen vlastně vytvořil před vznikem vesmíru. Holt snažit se vnést do myšlení Pánaboha nějakou logiku a časovou posloupnost, je absolutně marné a taky zbytečné.

My ateisté ale víme, že před vznikem světa, jinak řečeno vesmíru, muselo něco existovat, neboť něco (svět) nemůže vzniknout z ničeho. Otázka tedy zní – co to bylo, co existovalo před Velkým třeskem? Jednoduchá logická a přísně vědecká odpověď zní: Byly to nejmenší možné kousíčky (kvantlíčky) energie, které nazýváme kvarky. Každý kvark měl u sebe, nebo vedle sebe, dokonce i uvnitř v sobě, antikvark, takže jejich celková energie byla vzájemně vynulována. Příkladně – kvark má 10 jednotek nějaké energie a protější antikvark má mínus 10 jednotek energie, což dohromady činí 0 jednotek, že? No a před Velkým třeskem existovala taková nirvána kvarků – nic se nedělo, protože hmota, prostor a ani čas tehdy neexistovaly. Když není hmota, nemůže existovat prostor, prostor bez přítomnosti hmoty je nonsens. A když není prostor, tož nemůže probíhat čas. Tehdy existovaly pouze nehmotné energetické kvarky, polovina byla plusových a polovina mínusových, takže se pěkně držely vzájemně v šachu či pod krkem a nic se nedělo.

Kvarková nirvána – detail

No a k akci nastupuje samotný Pánbůh s nápadem uspořádat slavnostní cvičení civilní obrany s ohňostrojem na oslavu toho z ničeho vytvořeného balvanu.

Pánbůh oznámil: „Kvarci, kluci jedni ušatí a holky prsaté, připravte se k akci, jakmile odpočítám tři, dva, jedna, teď, tož se všechny kvarky jménem dé a všechny kvarky jménem ú dají dohromady a budou pěkně pospolu. Ostatní kvarky si toho vůbec nebudou všímat, jich se totiž toto cvičení netýká. Vy, kvarci jménem s, c, b, t, proto zůstaňte nadále v klidu v nirváně, bez pohybu a zajisté i v bezčasí.“

No a Pánbůh pronesl: „Tři, dva, jedna, teď!“ a nastal plánovaný ohňostroj.

Pánbůh předpokládal docela logicky, že kvarci jménem dé si najdou kvarky jménem ú a že totéž učiní i antikvarky, že ti jménem anti-dé si najdou antikvarky jménem anti-ú. Může být i takovéto vysvětlení – kvark dé je jing a kvark ú je jang a to dohromady vytvoří celek, bude to jako manželství. A jelikož totéž učiní i antikvarky, bude vše v naprosté rovnováze. No a protože jeden kvark se při hledání druhého kvarku pěkně zapotí, je jasné, že tam tehdy bylo náležitě horko, navíc i všelijaké nechtěné srážky pěkně jiskřily, tak se nedivme, že při vzniku vesmíru byla taková nadměrně vysoká teplota.

Dva kvarkové portréty

Jenomže Pánbůh míní a příroda to mění. Kvarci se vykašlali na harmonii jing a jang a dávali se dohromady nikoliv na dvojici, nýbrž vytvořili vždy trojici. Manželství nikoliv ve dvou, nýbrž manželství v trojici. Buď dva kvarky ú si k sobě přibrali jeden kvark dé a tato trojice tím pádem vytvořila proton, nebo dva kvarci dé si přibrali jeden kvark ú a vytvořili neutron. Ten ovšem nemá příliš dlouhého trvání, po dvanácti minutách se rozpadá. Proton se taky rozpadá, ale až v řádu milion miliónů let, tedy v podstatě trvá jakoby věčně. Samovolný rozpad protonu zatím vědátoři nezaznamenali, ale uměle rozbít proton či i neutron na tři kvarky, se jim už zdařilo mockrát. (I v Hirošimě a v Nagasaki.) No a ten neutron žijící pouhých deset či dvanáct minut se velice ochotně a velice rád spojí s protonem a vznikne vodík, tedy zařídí si tím spojením život věčný, už se totiž nerozpadne. A spojí-li se dva vodíci, vznikne helium, tři vznikne lithium. Víc vodíci neumí.

Tři kvarky vodíku před bezednou prázdnotou

No jo, ale jakmile vznikl první proton či první neutron, tož to také vznikla první hmota. Energie těch tří kvarků se naráz změnila na hmotu za pomoci lepidla gluonu nebo také jenom kouzlem přitažlivosti. To ovšem není nic zázračného, to je právě ta slavná Einsteinova rovnice E=mc². Jakmile vznikl první kousíček hmoty, tož také vznikl první kousíček prostoru, neboť prostor je automaticky vlastností hmoty. A když už byl kousíček prostoru, tož také automaticky začal probíhat čas.

No a když se všichni kvarci jménem dé a ú najednou, ve stejný čas, tedy v čas nula, změnili na protony a neutrony, tak je logické že vznikl najednou okamžitě obrovský prostor, vždyť ty malilinké prostory protonů a neutronů se okamžitě sečetly. No a když jich bylo málem nekonečné množství, tak i vzniklý prostor byl obrovský, málem nekonečný. Proto nějaké řeči o tom, že byl porušen zákon o nejvyšší rychlosti, tedy že došlo k překonání rychlosti světla, jsou nepatřičné, tam přece žádná rychlost ještě nebyla měřitelná, tam lze pouze sečíst vzniklé malilinkaté prostůrky protonů a neutronů. Tam se přece žádná hmota nerozprskla. Současný vesmír má skoro stejnou velikost, jakou měl tehdy při vzniku, a to už celých 14 miliard let.

Kvark šarmantní, tančí slovácký odzemek

Teoreticky stejným postupem se mělo postupovat i u antikvarků dé a ú. Jenomže ty nějak zaspaly a vůbec nevytvořily žádné anti-protony a ani anti-neutrony, takže žádný anti-vodík a ani anti-hélium či anti-lithium nevzniklo. Antikvarky prostě zůstaly v nirváně. Opozdily se a pak už to při vzniklém prostoru ani nešlo. Kdyby ovšem tehdy vytvořily anti-protony a anti-neutrony, tož by žádná hmota a ani vesmír nemohl vzniknout, protože hmota s anti-hmotou by se vynulovala. Že by antikvarky dé a ú sabotovaly nařízení Pánaboha o účasti na cvičení? Neposlechnout rozkazu Pánaboha? To asi ne, že?

Je na to ještě jedna fajn teorie. Tyto antikvarky se činily úplně stejně jako ty naše a vytvořily také hmotný vesmír, tedy správně antivesmír, ale někde mimo náš vesmír. Ten jejich vesmír by byl úplně stejný jako je ten náš, skoro k nerozeznání, pouze s rozdílem, že co my máme na pravé straně, ony mají na levé, takže je to jako v zrcadle. Pěkná teorie, docela se mi líbí. Akorát by hrozilo, že by se tyto dva vesmíry mohly někdy setkat a vzájemně se zanihilovat.

Tož stvoření světa máme za sebou a také už docela dobře umíme popsat, jak ten náš hmotný svět funguje.
Jenomže ta nirvána skončila pouze pro kvarky jménem dé a ú, které se přeměnily z energetického stavu na stav hmotný. Ta přeměna se ale ostatních kvarků vůbec netýkala, ty zůstaly v nezměněné energetické nehmotné formě nadále v kvarkové nirváně, jedná se hlavně o kvarky jménem s, c, b, t a o jejich antikvarky. Tyto kvarky úplně ignorují existenci hmoty, pro ně jakoby nebyla, s hmotou prostě nekamarádí a dělají to tak dodnes. Takový kvark klidně prolétne naším tělem či dokonce i naší zeměkoulí aniž by si toho všiml, dokonce proletí i naším sluníčkem aniž by to mělo nějaký vliv na jeho rychlost. Vůbec si nevšímají hmoty, prostor je jim také lhostejný a čas je pro ně ničím. Ale přece jen i pro ně nastala nová situace – najednou se ocitly v prostoru, určitě nechtěně, nepředpokládaly to, vůbec na takovou situaci nebyly připraveny.

Naši vědátoři se snaží něco o těch kvarcích zjistit, ale moc se jim to nedaří, tápou v těch popisech. Není ovšem divu, vždyť té hmoty, o které víme skoro všechno, jsou pouhá tři procenta vesmíru. Dvacet sedm procent je temné hmoty, o které nevíme vůbec nic, víme jenom to, že existuje. No a pak je to těch slavných sedmdesát procent temné energie, o které také nevíme vůbec nic. Když si člověk uvědomí, že celý hmotný vesmír je pouhá tříprocentní částečka celkového univerza, tož ho nutně přepadá beznaděj, že? Tedy těch 97 procent kvarků nadále zůstalo v klidu, v kvarkové nirváně a naprosto ignoruje tu tříprocentní maličkost – hmotu, tedy náš vesmír.

No jo, ale naši vědátoři zjistili, že fotony, tedy světelné paprsky, se v určitých částech vesmíru ohýbají a přitom tam není žádná hmota, takže kdo a co způsobuje ten ohyb? Má to být gravitace nějakého neviditelného přízraku, jakéhosi monstra. Dále ještě zjistili, že v některých galaxií hvězdy na okrajích poletují nesmyslně rychle, no a taky to přisoudili té neviditelné vesmírné příšerce, tedy její gravitaci. Ale věda přece nemůže používat takové pojmy, tož to nazvali přijatelně vědecky – temnou hmotou a temnou energií. Co to ale ve skutečnosti je, o tom nemají potuchy.

Dnešní současná měření velikosti vesmíru zjišťují, že se poslední dobou, asi tak pár miliard let, pořád prostorově zvětšuje a vzdálené hvězdy i galaxie se od nás vzdalují rychlostí světla, přímo prchají, takže náš vesmír se nafukuje každou vteřinu o tři sta tisíc kilometrů – za minutu je to krát šedesát, za hodinu taky krát šedesát, za den krát dvaceti čtyřmi, za rok krát tři sta šedesáti pěti…

Vědátoři říkají, že to tak nemá být, že je to jakási anomálie, neboť jak vesmír dosáhne určité prostorové velikosti, měl by se začít smršťovat a to vlivem gravitace – gravitace přece nemůže dovolit, aby hvězdy prchaly v dál. No a po dosažení této velikosti by se měl vesmír vlivem právě té gravitace zase začít smršťovat, až by komplet celý skončil v černé díře, což by znamenalo, že by se atomy s protony a neutrony načisto rozpadly na původní jednotlivé kvarky jménem ú a dé a vznikla by zase nirvána, stejná jaká byla před velkým třeskem. Holt hmota zmizí a přemění se na původní energii, takže i prostor zmizí a čas zajisté také přestane tikat.

Jiní vědátoři ale zase tvrdí, že roztahování vesmíru způsobuje jakási temná energie, tedy v podstatě tvrdí, že to jsou pouhé jiné kvarky nám zatím neznámé. Ovšem pokud se bude vesmír i nadále miliardy let roztahovat, tak musí nutně přijít situace, kdy se hvězdy rozpadnou na jednotlivé atomy, ty se od sebe budou vzdalovat rychlostí světla, pak se rozpadnou na jednotlivá jádra, tedy na protony a neutrony, a i ty se nakonec rozpadnou na jednotlivé kvarky a kvarky jak víme, už nepotřebují prostor. Prý vesmír zamrzne. Nikoliv, zmizí hmota a zbydou pouhé nehmotné kvarky, a tudíž zmizí samozřejmě prostor a přestane tikat čas, tedy vznikne zase ta prvotní kvarková nirvána bez hmoty, bez prostoru a bez času. Jaképak zmrznutí spíše má být pouhé zmiznutí hmoty.

Zhmotnělé kvarky pod mými okny

Ovšem ta temná hmota spolu s naší hmotou měla zastavit rozpínání vesmíru. Jenomže nezastavila, vesmír se nadále rozfukuje – docela pomalu, pouhou rychlostí světla, a gravitace to rozpínání není schopna zastavit. Jistěže to nezastaví, vždyť té temné hmoty i s naší hmotou je dohromady přece pouhých necelých třicet procent – sedmdesát procent vesmíru tvoří právě ona temná energie, takže nějaká šance na ukončení rozpínání vůbec není. Vznik hmoty prostě byla nějaká anomálie, rozmar Pánaboha, když si přál kdysi dávno ten ohňostroj.

Tož závěrem se na ty kvarky podívejme zblízka a detailně. Jádro atomů se skládá z protonů a neutronů a ty dokážeme rozbít na ty kvarky. Kvarky už rozbít nejdou a ani elektrony nelze rozbít, elektrony jsou vlastně také kvarky a i neutrina se řadí mezi kvarky, ale do tabulky kvarků se nevím proč nezařazují. Tam se zařazuje pouhých 6 druhů kvarků a také 6 jejich antičástic, tedy antikvarků, tedy celkem dvanáct. Kvarky si vědci pojmenovali písmeny. Jsou to tyto: u (up – nahoru), d (down – dolů), s (strange – podivný), c (charm – půvabný), b (beauty – krásný) a t (truth – pravdivý). Samozřejmě tatáž jména platí i pro antikvarky. Aby to nebylo tak jednoduché, tož vědci ke každému kvarku ještě přidali vůni a barvu.

Kvarci obléhají bílé díry

Známe tedy rozložení kvarků v tabulce podobné Mendělejově tabulce prvků. Víme přímo betonově, že protony a neutrony se skládají pouze z kvarků ú (up – nahoru) a kvarků dé (down – dolů). Ale co dělají kvarky s (strange – podivný), c (charm – půvabný), b (beauty – krásný) a t (truth – pravdivý)? Spojují se také navzájem nebo jsou to naprostí individualisté? Na to jsem nenašel odpověď. Co když právě ony tvoří tu temnou hmotu a temnou energii. Nic jinačího přece není. Co když se drží za ruce a vytvoří kvarkový řetěz – nehmotný zajisté, našimi prostředky nezjistitelný. A ten kvarkový řetěz může sahat od kraje vesmíru k protějšímu konci. A těch řetězů může být dokonce málem nekonečné množství. Vědátoři jim říkají struny. No dobře, ale já bych použil místo strun spíše nitky, nitě, klubko nití je lepší než klubko strun, no ne? Kvarky jsou tam seřazeny v řadě vedle sebe, či v zástupu pěkně za sebou a délka těch nitek (či strun) může být málem nekonečná a počet nitek může být také málem nekonečný. A ty dlouhatánské nitě se přece mohou všelijak vzájemně proplétat, ba dokonce mohou klidně vytvořit shluky či klubka. A nějaká velikánská klubka či chuchvalce kvarkových nití klidně bez problémů může také různě křivit prostor a ohýbat proud fotonů a rozfukovat od sebe hvězdy a galaxie.

Struny, nitě, klubíčka

Vesmír je tedy překrásně barevný, asi tak, jak jsou barevné obrazy Gustava Klimta, akorát s tím rozdílem, že ve vesmíru místo ženského ňadra vykukuje Pánbůh. Až se někdy zdá, že cílem a smyslem bytí (či existence) kvarků je uvést vesmír do původního stavu, tedy do stavu před VT.

A závěrem určitě potěším všechny teisty vyjádřením svatého Augustina, jenž pravil, že čas je vlastností univerza, které stvořil Pánbůh, a že čas před počátkem světa neexistoval. No vida, svatý Augustín to věděl už před dvěma tisíci lety.

Tak nějak přibližně vypadá kvarková nirvána či kvarkové pole

Vesmír se tedy nezadržitelně zase změní na nehybnou bezčasovou bezprostorovou kvarkovou nirvánu. Má na to tři možnosti: Buď se vesmír zhroutí do černé díry, nebo se rozfoukne, anebo se setká s antivesmírem. Jestli s tím bude Pánbůh spokojený, to nevím, ale asi s tím počítá, vždyť je vševědoucí. Může ale zase nařídit nějaké cvičení CO.

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
zart
zart
2. 4. 2020 13:43

Bůh je ateista, a protože ateistou je i autor, autor je bůh. Teorie škvarků je jen teorie, kámen na mysli, který autor neuzvedne.