111
Emancipace černochů v Evropské civilizaci,
návrat nabubřelé populace do lůna vyprahlé Afriky.
Barvy a magie,
pach pyžma, zpocených rukou s ruličkou bankovek
a sáčkem bílého prášku.
Oči lísajících se psů,
zaslepených strachem a nedůvěrou.
Vlezlost. Lež. Lži. Tisíc lží.
A přitom podolek pravdy souká své bělmo z rozedraných kalhot.
Zlato. Zuby. Rozplácnuté nosy.
Větří tlusté Evropanky toužící po objetí.
Protest proti společnosti,
co stejně dávno rozbořila hranice konvencí.
Afriko, má sladká neznámá kurvo.
Milovat a nenávidět?
Akceptovat?
Nebo se pousmát nad hrncem,
co do sebe spolykal tolikero protikladů?
© Dominika Dery
6 komentáře
Zrovna jsme se od něj vrátili, manželka mu pomáhá s prádlem. Dali jsme si trošku výborného višňového vína. 🙂 Jak jsem psal je to muzikant, vyprávěl nám, jak nemůže po nocích usnout, protože se mu hlavou honí různé melodie a jak nejkrásnější tamburášskou muziku v Jugoslávii napsali Čechoslováci vystudovaní v Praze a v Plzni. On totiž u nás několik desítek let vedl tamburášský soubor. Většina lidí ani neví, co to je, ale prý bylo u nás dříve tamburášských skupin víc, než dnes rockových. Jen v Plzni údajně devět.
Vínko ještě asi působí, tak jsem se rozkecal. Víš, co když dáváš, tak ti přibývá? Láska. A tak ti trochu toho světla posílám zpátky ať jste v pořádku,ty,manžel a kluci.
http://seva-riga.livejournal.com/806490.html
Россия вредит США тем, что борется с наркотиками
Rusko svým bojem proti drogám škodí USA – Washington Post !!!
Sio, už se těším až se přidáte a také Vás všechny zdravím, dnes toho světla budeme doma potřebovat taky aspoň paprsek.
Ahoj Sio, to jsem ja, Hamletka.
Diky za krasnou reakci.
Uplne jsem toho starého pana a tebe a tri grazie videla.
To by byla divadelni hra.
Cerne dealery jsem nasla v ve 20 let starem zapisniku na pude u rodicu.
A prekvapilo me, jak je to dnes snad ještě vice aktualni.
Moc te na dalku zdravim a posilam svetlo.
Hezká báseň s aktuálním podtextem…
Co je to štěstí?
Možnost žít chvilku „po svém“ v míru, v harmonii s okolním světem.
V souladu se svým nitrem, duší,
forma „tiché vnitřní radosti“…
Ano jsou to různorodé okamžiky (narození dítěte, získání vysněného domova, pocit úplného splynutí s neporušenou přírodou, krajinou, etc.)…
Ale vždy stojí a budou stát za to.
Zdravím, Dominiko. Jo, to bude tak. Viděl jsem to, což znamená – dobře napsáno. Lidstvo si zřejmě potřebuje projít svými katarzemi.
Dnes jsem byl na návštěvě u skoro devadesátiletého učitele hudby. Kdysi významná persona našeho maloměsta. Pálí mu to, i když tělo už tak moc neslouží. Ale dost na to, aby žil s občasnou podporou sám. V učitelském bytě. Jo, v padesátých letech něco takového bývalo. Cihlový dům, tři pokoje, vysoké stropy, velká dělená okna ze dřeva – jen pro pro představu. Chodí mu tam občas uklízet tři grácie – učitelka hudby, učitelka tance, obě v důchodu a moje lepší polovička. Já se přichomejtnu občas coby ozdobný prvek, aby se z těch ženskejch nezbláznil. Je to jinak velmi šaramantní pán ze staré školy, ale už ho to zmáhá.
A ten mi řekl – ptal jsem se dnes tří dam, co je to štěstí. Dostal různé odpovědi. Něco o pomíjivých chvilkách a tak. Tak jsem se zeptal jeho. Odvětil, že když dostal první důchod. 🙂 A pominulo to prý, když si spočítal, co z něj všechno musí zaplatit. 🙂
Proč to říkám? Dávám ti téma na celou řadu básnických sbírek. Co je to štěstí? Možná se přidám.