Chybami se dítě učí – pokud dostane šanci chybovat

Díky Sedmi jsem se dozvěděl o zajímavém eseji Kult dítěte musí skončit o tom, jak svojí opičí láskou a kultem dítěte kazíme svoje děti (a tím logicky u svoji budoucnost). Zajímavý je pro mě hlavně proto, že s ním v zásadě bezvýhradně souhlasím – a přitom, když se poctivě a kriticky zamyslím nad tím, jak svoje děti vychovávám já, dělám přesně ty chyby, o kterých pan Ruščák píše:

Problém je v tom, že buďto řekneme, že dítě potřebuje zvláštní ochranu, a tudíž budeme do určitého stupně rozhodovat za něj (…), s čímž ovšem ruku v ruce jde to, že dítě nemůže být autonomní ve všem, a ano, jeho práva jsou menší, než práva dospělých. Nebo řekneme, že dítě je jako malý dospělý (…), ale v takovém případě by dítě muselo převzít i dospělou zodpovědnost, což nedělá, protože z principu to dělat nemůže.

Děti se ve Francii vychovávají tak, že následují své rodiče, kteří jejich narozením rozhodně neobracejí svůj život vzhůru nohama, ale je to dítě, které se musí (za pomoci rodičů) přizpůsobit rodičům, nikoliv naopak. Francouzské děti bývají ve srovnání se svými britskými, americkými či skandinávskými vrstevníky daleko kultivovanější, umějí se lépe pohybovat ve společnosti dospělých. Proč? Protože Francouzi své děti socializují, tedy nechávají je naučit se, jak se v normální společnosti chovat. Zbytek západního světa, jak se zdá, jde opačnou cestou – vytváří dětem umělou bublinu, slonovinovou věž idealizovaného, bezpečného „Dětství“ s velkým D.

Druhou velkou chybou, kterou jsme učinili, je naše společenská posedlost bezpečím za každou cenu. V angličtině se výchově v duchu této posedlosti říká „helicopter parenting“, v norštině se takovým rodičům říká „curlingforeldre“, protože rodič v takovém případě „obletuje“ svého potomka ze všech stran jako vrtulník, popřípadě mu „umetává“ cestičku jako při curlingu. Hlavně aby se mu nic nestalo, hlavně aby ho něco nezranilo, nebo aby se nedej Bože nezranilo samo. To je samozřejmě důležité dělat, ale u dítěte dvouletého, ne desetiletého a už vůbec ne u „dítěte“ patnáctiletého – a divili byste se, ale s tímhle „obletováním“ například ve Spojených státech či v Kanadě spousta rodičů pokračuje ještě v době, kdy tyto „děti“ jdou na univerzity. Dítě se musí potkávat se stresem, nebezpečím a rizikem, protože pokud si na něj nezvykne v dětství, nebude se s ním umět vypořádat v dospělosti.

Má Ruščák pravdu, nebo je to děti ohrožující konzervativec? A pokud pravdu má, kde je chyba? V rodičích, nebo ve společnosti? Vychází tento „opičí postoj“ autenticky z nás rodičů, nebo je důsledkem společenského tlaku?

P.S. V souvislosti s hysterií kolem Barnevernet a paní Michalákové stojí rozhodně za zmínku i toto:

V Americe totiž jde, pokud jde o to, dětem dovolit takové „skandální ohrožení jejich bytí“ jako třeba jízdu na kole do školy vzdálené jednu míli, opravdu o kriminál.

Převzato z blogu Tribun

7
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
7 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Autoři komentářů
fajtGattaK. J.bbbSio Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Gatta
Člen
Gatta

Krásné téma, bohužel není čas … Tak jen velice krátce, třeba někdo pochopí … Výchova obecně je výchova k odpovědnosti, protože odpovědnost = dospělost. Výchova je vlastně příprava dítěte na samostatný život, kdy od hodnoty nula při narození se do věku cca 21 let musí naučit vše potřebné pro vlastní život. A tak už ve věku batolete musíme myslet, že jednou musí obstát ve školce a potom když je ve školce, že bude muset obstát ve škole … v pubertě …v zaměstnání … a nakonec i při zakládání a udržení svojí rodiny. Tedy rodič musí stále myslet dopředu a neustále… Číst vice »

bbb
Host
bbb

Gatta napsal
Výchova obecně je výchova k odpovědnosti, protože odpovědnost = dospělost.

Jenže pozor na přístup středověkých urozených rodin. Vychovatel dítěte po něm požadoval, aby se chovalo dospěle. Tedy odpovědně. Takže žádné pobíhání, nýbrž způsobné chození. A podobně.
Názory:
http://www.svobodauceni.cz/clanek/nemit-skolu-nevadi
http://www.svobodauceni.cz/clanek/nsh-rekapitulace

K. J.
Člen
K. J.

Nedávno jsem na toto téma viděl velmi zajímavý dokument: Ruská rodová škola
https://www.youtube.com/watch?v=A_88x8SZTSY

Jenom pro zajímavost jsem hledal na kanálu You Tube nějaké srovnání, jak to mají v kolébce demokracie za oceánem. Možná jsem hledal málo, ale našel jsem také „jinou školu“:
https://www.youtube.com/watch?v=2pQyXgrXrIE

Co dodat. Každý člověk a každý národ je strůjcem své budoucnosti a vlastního štěstí…

Gatta
Člen
Gatta

bbb napsal
Jenže pozor na přístup středověkých urozených rodin. Vychovatel dítěte po něm požadoval, aby se chovalo dospěle. Tedy odpovědně. Takže žádné pobíhání, nýbrž způsobné chození. A podobně.
Názory:
http://www.svobodauceni.cz/clanek/nemit-skolu-nevadi
http://www.svobodauceni.cz/clanek/nsh-rekapitulace

Jsou to tři zásadní problémy – jako osttaně skoro ve všem:

– Co vlastně chceme?
– Vždy je „něco za něco“.
– Vše je věcí míry.