Novinář, který nechtěl být prezidentem
1. dubna odešla poslední z velkých osobností, které utvářely poválečné Rakousko a jaké tak zoufale chyběly u nás.
1. dubna odešla poslední z velkých osobností, které utvářely poválečné Rakousko a jaké tak zoufale chyběly u nás.
K nejstřeženějším tabu současného režimu patří útoky 11. září 2001 (9/11). Pokud se o nich člověk vůbec něco dozví, pak jen oficiální narativ, podle kterého je spáchalo 19 teroristů islámské al-Kájdy pod vedením Usámy bin Ládina. S jiným, podle kterého je zosnovaly vlivné kruhy v USA, se může setkat nejvýš v internetu. Mnoho důvěry mu nepřikládá, zní absurdně. Až po téměř dvou desetiletích se dozvídáme, že je pravdivý.
Svržení režimu nebude hezké a nevyřeší problémy okamžitě. Avšak USA se musí přinejmenším pokusit o pomoc íránskému lidu k typu vlády, jaký si zaslouží.
Vše, co EU dodávalo transcendentní smysl mírového projektu, bylo v průběhu patnácti let zvráceno.
V Sovětském svazu to trvalo sedm let, v Polsku sedm měsíců, v Československu sedm dní a v Rumunsku sedm minut, shrnul rozpad komunistického bloku polský přítel.
Jako antisemitské bývají označovány nejen kritika Izraele, ale i postoje ve prospěch semitských Palestinců a Arabů, takže je na místě se ptát, co si autoři pod tím semitismem vlastně představují. Mají-li na mysli rasismus, apartheid, loupeže, vraždy, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, míru, mezinárodnímu právu, pak jsem samozřejmě antisemitou.
Všichni jsme mnohonásobnými potomky Abraháma, Izmaela, Izáka, Jákoba, Mohameda, Konfucia, Džingischána, praotce Čecha i Karla Velikého.