Slepá nenávist a boj proti Rusku perzonalizovanému Putinem sledují archetypické vzorce extatického boje naší tlupy proti cizí. Navzájem se ve svém nenávistném bojovém opojení ujišťujeme, nepřítele je třeba démonizovat, upřít mu atributy citu, rozumu, lidskosti, nepřítel je ztělesněním zla. Bojovnost je třeba podpořit naší morální převahou dobra a vyhlídkou vítězství. Kdo není s námi, je proti nám. Pochybnosti jsou zradou. Veškeré ohledy stranou, teď jde jen o to, zabíjet Rusy.
Součástí válečné propagandy je i likvidace demokracie. Ta nezačíná ruskou agresí ani covidem, ale probíhá zejména v posledním desetiletí celosvětově, v USA stejně jako v Evropě. Dva roky covidové pandemie znamenaly velký skok směrem k totalitním režimům a současná válečná hysterie dokončuje zbytek. Rusko není výjimkou. Nová Putinova doktrína formuluje ruskou politiku hodnou amerických neocons: Konfrontace, obrana, omezení politických svobod.
Útoky připisované islámským teroristům i jejich zveličování jsou v zájmu příliš mnoha stran. Samozřejmě také islámských radikálů, kteří v nich vidí oprávněnou odplatu za teror Západu či zbraň ve vzájemném boji různých frakcí.
V zásadě jsou možné tři základní strategie: pragmatická, perspektivní a konzervativní. Stojíme na špatné straně z hlediska všech tří.
Skleník české historiografie je neprodyšný. Pokud do něho tu a tam pronikne něco zvenčí, je to nejvýš z německých zdrojů.
Po lékařské stránce by mě epidemie Covidu neoslovila. Očividné manipulace v globálním rozsahu ano.
Region Podyjí je jednou z nejstarších obydlených oblastí Evropy. Za tisíciletí se tu usadily a své stopy zanechaly desítky kmenů a národů. Její současnou tvář jí v minulém tisíciletí vtiskli Moravané, němečtí Rakušané, Češi, Židé, švýcarští novokřtěnci, Chorvaté. Na rozdíl od Čech tu nikdy neexistovala ostrá jazyková a národnostní hranice.
1. dubna odešla poslední z velkých osobností, které utvářely poválečné Rakousko a jaké tak zoufale chyběly u nás.
