Viditelně zmilitarizovaný Washington D.C. od nového prezidenta a jeho spojenců požaduje nový domácí protiteroristický návrh zákona, zaměřený proti členům Kongresu, proti občanům, proti „pobuřování“, proti „zradě“ a proti „terorismu“, což vše je poháněno radikálním nadužíváním dvou výrazů, kterými jsou „podněcování“ a „násilí“…
Úsilí vylíčit válčení pomocí bezpilotních letounů jako jakýsi odvážný a ušlechtilý čin se stupňuje.
Pentagon zvažuje, že operátory amerických smrtících videoher ocení válečnými medailemi
Pohleďte, jak ti imámové ohrožují naši svobodu a lidská práva…
Samozřejmě že náš plán očistit afghánskou společnost od všech, kdo by proti nám chtěli bojovat, nemůže nikdy vyjít právě proto, že západní vojenská přítomnost na její půdě je nevyčerpatelnou zásobárnou bojechtivých partyzánů, stejně jako jí byla vojenská přítomnost Sovětů.
Chtěl bych vědět, jaké to je, být občanem státu, který je sužován „tendencí zpravodajských médií bránit vládu“ kvůli „těsným vztahům s jeho představiteli“ ze strany „redaktorů, kteří se zabývají úřady a ministerstvy“. To musí být příšerné. Spojené státy naštěstí mají svobodný tisk, a proto k tomu nikdy nedojde.
Galston by tedy všechny schizofreniky nejraději pozavíral do blázince. Společenská újma plynoucí z preventivního zavírání tisíců a tisíců lidí, kteří se ničeho nedopustili, však natolik přesahuje újmu plynoucí z jednoho atentátu za 20 let, že přemrštěnost jeho návrhu přímo bije do očí.
WikiLeaks zablokovali účty, pokusili se je odstranit z internetu, vyhrožovali všem, kdo s nimi mají co do činění, Assangeovi odepřeli přístup k prostředkům na právníky zrovna v době, kdy na něj byl vydán pochybný mezinárodní zatykač, opakovaně mu vyhrožují zavražděním, chtějí mu odebrat pas a prohlásit jej za „teroristu“, přestože se ani Assange ani WikiLeaks nikdy nedopustili žádného násilného činu.
Nejžhavější zprávou tohoto týdne bude – nebo by alespoň měl být – nový a masivní únik informací, konkrétně zhruba 90 000 stránek tajných materiálů souvisejících s válkou v Afghánistánu v letech 2004 – 2009, které agentura Wikileaks poskytla deníkům Guardian, Der Spiegel a New York Times.
Pokud je tabu bavit se o tom, zda americká činnost na Středním Východě podněcuje terorismus – což obecně tabu je – pak je daleko posvátnější tabu tvrzení, že naše slepá, nekonečná podpora izraelské politiky podněcuje terorismus konkrétně namířený proti USA.
