Člověk – nejmrtvější materiál vesmíru

Ačkoliv se jeví název článku ironickým, jeho obsah je přísně vědecký.

Rozsáhlé zkušenosti s výchovou lidí přivedly mnohé vychovatele k poznání, že ačkoliv se to tak nezdá, že člověk je tím nejmrtvějším materiálem v přírodě. Se všemi materiály skupenství plynného, tepelného, kapalného i pevného si dokážeme snadno poradit, dokonce využíváme poddaný éter, ale s lidským materiálem si poradit nijak nedokážeme.

Abychom pochopili tezi tohoto vědeckého pojednání, musíme se oprostit od všech předsudků, které nám náboženská pavěda zvaná věda vštípila do mysli a mozků. Otázku vzniku vesmíru, z čeho vznikl a proč, ponecháme nyní stranou, a raději se zaměříme člověka a jeho odolnost, tvrdost a mrtvost.

Ostatní materiály kosmu ve všech jejich skupenstvích nesmíme posuzovat z velice úzké výseče pohledu člověka, který má ze všech tvorů snad to nejomezenější smyslové vnímání, ačkoliv jej rozšiřuje a prohlubuje pomocí všemožných přístrojů.

Je zcela zákonité, že omezenec podsouvá své omezené vnímání menším omezencům než je on sám. Domnívá se, že všichni vnímají objektivní realitu stejným způsobem a ve stejném rozsahu. A je ochoten kvůli tomu znásilnit, povraždit a zničit celý svět. Jediným štěstím, že se mu to nepodaří, je skutečnost, že žádný omezenec nemůže zákonitě existovat sám, ale že se může vyskytovat jenom v prostředí omezenců stejné kategorie, kteří jej podobně omezují, jako on podobně omezuje ostatní podobné omezence.

Vzájemné potlačování (omezování) omezenců z nich vytváří hrubý, pevný a odolný materiál. Původně jemné, poddajné a živé vědomí se tak mění svoji strukturu, vytváří korpuskulární kvanta, která se postupně mění v materiál, který omezeně nazýváme mrtvou hmotou. Omezenec považuje druhé za omezence právě proto, že nevnímají realitu stejně omezeně jako on sám.

Podle nejnovějších vědeckých poznatků, které v naší kultuře nejdříve formulovali starozákonní židé, potvrdili  novozákonní křesťané, a posléze dokazovali darwinisté, marxisté a leninisté, lidské vědomí je funkcí hmoty. Je to objektivní realita, která vytváří svůj odraz, kterým je vědomí a mysl, a která tomuto svému mrtvému odrazu poskytuje inteligenci nebo jenom její iluzi.

Člověk jako přírodní tvor podle nejmodernější vědy vznikal evolucí. Z anorganické hmoty vznikla hmota organická, z jednoduchých organizmů vznikaly složitější a složitější, až nakonec vznikl jako nejsložitější, nejlepší, nejrozumnější, nejchytřejší a nejvyšší organizmus, kterým je člověk. Z nejsurovější, nejhrubší a nejnecitlivější anorganické hmoty tak vznikl nejcitlivější, nejemnější, nejvnímavější a nejušlechtilejší tvor, kterým je člověk.

Evoluční teorie, byť poznamenané tragickým západním myšlením, nejlépe vyhovují ekonomickému růstu a totální globální demokratizaci lidstva. Každému, kdo není padlý na hlavu, je zcela jasné, že až bude všude blahobyt, svoboda a demokracie, že všude všichni  a všechno budou šťastní.

Východní filosofie uvádí blažené rozpuštění v blahobytu, svobodě a demokracii, tj. organismu v orgasmu (pralája), tisíce let před vznikem naší západní kultury a civilizace. Tato je ovšem ze všech bývalých, budoucích a možných kultur a civilizací tou nejlepší. Toto výsadní postavení potvrzuje již jenom ten nezvratitelný fakt, že je tou poslední.

Podíváme-li se například na existenci lidstva pohledem délky existence obyčejného kamene,  onen tolik převelice neobyčejný, důležitý a nejlepší člověk vlastně nikdy vůbec neexistoval. A tím nepatrným, nezjistitelným a nezachytitelným mihnutím jeho iluzorní existence na povrchu zmíněného kamene nemá vůbec žádný význam se jakkoliv zabývat.

1
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Autoři komentářů
J. W. Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
J. W.
Člen
J. W.

Omluva. Vypadl text v tom smyslu, že, vtip je v tom, že vše hrubé vzniká z jemného, a jestliže je člověk nejvyšším organizmem, tj. tím konečným vrcholem (koncem) evoluce či expanze vesmíru, tak je tím nehrubším a nejtvrdším materiálem, ačkoliv se mu to tak v jeho omezené výseči vnímání nezdá. Na periferii rotace Země nebo sluneční soustavy či galaxie nelze díky mocné odstředivé síle dosáhout vůbec žádné změny. Jevy, tedy lidé, jsou zde pouze mechanickými jevy, kterými gravitační koncentrické i excetrické síly zmítají jak jim libo. Jimi unášeni jejich víření nevnímají a propadají iluzi, že mají nějakou volnost vnímání, myšlení… Číst vice »