Schválení smlouvy o radaru ovšem není zase až tak překvapivá zpráva, vláda vlastně ani jinou možnost neměla, nechtěla-li ztratit tvář arogantního suveréna, pohrdavě ignorujícího mínění občanů, z jejichž vůle vládne. Mnohem zajímavější je, že tak učinila na výjezdním zasedání v Teplicích a mimo pořad jednání, tedy použila stejný modus operandi jako v případě hanebného uznání „samostatnosti“ Kosova ten samý den. Konečně, samostatné Kosovo i radar v Brdech jsou spojené nádoby, dva různé tahy v téže strategické hře. Těžko se ubránit dojmu, že vláda rozhodnutí, kterými se vzpírá převažujícímu mínění občanů, záměrně učinila mimo Prahu i mimo schválený program, aby zbavila občany možnosti protestovat.
Hnutí NE základnám tak reagovalo alespoň ex-post a svolalo na pátek 23.května protestní akci nesoucí se v duchu tryzny za vládu, která navždy opustila svůj národ. Jako přímý účastník mohu potvrdit, že to byla „rychlovka.“ Vše se odbylo v klidu a pokoji během patnácti minut. Co také očekávat, když mezi vyhlášením a akcí uběhlo pouhých dvacet čtyři hodin. Takže se spíše než o razantní protest jednalo o jasnou zprávu vládě: Nás se jen tak nezbavíte, my jsme stále zde. Víme, co chceme, víme, proč to chceme, a jestli čekáte, že se unavíme, nebo že nás to přestane bavit, tak to jste na omylu.
Je jistě jen dílem náhody, že veřejná debata o radaru v ČT, po které tak dlouho volali jeho odpůrci, se uskutečnila v rámci nedělního pořadu Otázky Václava Moravce (rovněž ve výjezdní podobě), sotva byla smlouva schválena. Možná nejdůležitější věcná informace, která zazněla, je, že otázka radaru se do Sněmovny dostane v srpnu. Konečně se tak nejenom veřejnost, ale především poslanci dozvědí, co to ta vláda vlastně dojednala. Další zprávy o průběhu debaty hovoří o tom, že vláda opět neunesla argumentační břemeno a uchýlila se k osvědčené metodě lhaní, mlžení a strašení, zatímco přítomná opozice suverénně opanovala pole. Osobně jsem slyšel z celé debaty pouze fragment se Sašou Vondrou, který opět mluvil o amerických plánech na stavbu radaru v Evropě jako o nabídce, která se již nebude opakovat, a nevyužijeme-li ji teď, když je radar „v akci“, budeme za něj muset později draze platit. Ač to není poprvé, kdy Vondra mluví v souvislosti s radarem o nabídce, zatím mne nepřesvědčil o tom – a hádám, že nejsem sám – že chtějí-li něco oni od nás, může být řeč jen a pouze o žádosti. Zdvořilé žádosti. Mluvit v této souvislosti o nabídce má smysl pouze tehdy, jde-li o ten druh nabídky, který je znám z filmů o mafii.
Navzdory ostentativnímu nezájmu médií (vzpomínáte na ten povyk kolem hladovkáře Marečka?) pokračují Jan Tamáš a Jan Bednář v protestní hladovce proti radaru. Že jim to na zdraví nepřidá je jasné, již v úterý byli o osm kilogramů lehčí a jejich stav se samozřejmě dále zhoršuje. Jan Tamáš je na tom o poznání lépe, Janu Bednářovi již lékaři doporučují hladovku přerušit, nicméně zatím pokračují oba. Je ovšem otázka, nakolik může být hladovka úspěšná, když i člověk jako je Štěpán Kotrba, který se soustavně vyjadřuje proti radaru, mluví o hladovkářích velmi odměřeně až sarkasticky. Možná je to tím, že hladovkáři nabízejí něco, oč nikdo nestojí – svůj život. Skutečně jsme se jako společnost dopracovali již tak daleko, že cizí život nemá cenu?
Jednání mezi USA a Polskem o umístění raket začínají váznout. Poláci chtějí stále víc, a Američané zřejmě od začátku počítali s tím, že nedají nic: „Americká strana ztrácí trpělivost s podmínkami, které si Polsko klade za umístění americké protiraketové základny na svém území.“ A tak Američané hledají náhradní prostory a podle spekulací se poohlížejí po Litvě. To bude v Moskvě radosti. Ovšem pro nás je spíše zajímavé to, že Poláci zjevně mají poněkud jiný názor na nevyhnutelná dobrodiní a bezpečí rostoucí nade všechny meze, která jsou s americkými vojenskými základnami nerozlučně spjaty, a dlužno dodat, že je to postoj o dva řády realističtější, než postoj české vlády.
Systém protiraketové obrany zůstává nadále středem pozornosti i na světové scéně. Ruský prezident Medvěděv se o něm nově vyjádřil v tom smyslu, že štít by měl být společný: „Raketová obrana by měla být kolektivní a nikoliv jednostrannou iniciativou. Zatímco Evropané myšlenku podporují, Spojené státy na to pozitivně neodpovídají.“ Samozřejmě dodal, že pokud jeho země zůstane mimo, „Rusko přijme protiopatření.“ Takže buď s Ruskem, nebo proti Rusku, ale v žádném případě bez Ruska. O pár dní později už mluvil ještě ostřeji, když při jeho návštěvě v Pekingu Čína s Ruskem odsoudily americký štít: „Obě strany věří, že vybudování globálního raketového obranného systému, včetně jeho umístění v některých regionech světa, či plány na takovou spolupráci, nepodpoří strategickou rovnováhu a stabilitu a poškodí mezinárodní snahu o kontrolu zbraní.“ Už i v Číně to vědí, jenom do Strakovky se to zatím nedoneslo. Je třeba si položit otázku, zda budou USA trvat na radaru v Brdech jenom proto, aby podrželi Topolánkovu vládu, když jsou proti němu i velmoci, které si Washington nemůže dovolit ani rozhněvat, natož ignorovat.
Telegraficky
Další z řady zpráv o situaci na kótě 718, na které se stále drží protestující Greenpeace.
Možná odpověď na otázku, proč jsou čeští novináři tak nekriticky proameričtí – asi by je příště pan americký velvyslanec nepozval na gáblík.
Ať se vláda snaží sebevíc, lže, zastrašuje, manipuluje, odpor proti radaru je setrvalý – zhruba dvě třetiny občanů jsou proti.
Zkazky o předností ochraně ČR před balistickými střelami uvádí na pravou míru Stanislav Kaucký a ukazuje, že je to nesmysl nikoliv jen politický, ale přímo technický.
Nad tím, zda USA rozpoutají novou studenou válku, se zamýšlí Ondřej Šlechta. Samozřejmě, že rozpoutají, vždyť se tak již děje. Nakonec budeme všichni ještě moc rádi, když bude jenom studená.
