Dějiny jako ozvěna

Reklama


Jak je ti Rakousko?“ se kdysi volávalo a ozvěna od lesa hlásila: „“Ouzko.“

Ve jménu křesťanského náboženství upalovali ve 14. století kacíře ve stodolách a proti husitům vysílala západoevropská křesťanská království křížové výpravy. Husité ovšem vypalovali kláštery a zabíjeli mnichy a jeptišky. Ty křížové výpravy nepochodily a konec se dostavil, až se husité sami nerozpadli na militantní a umírněné. Dělo se tak 1400 let po vzniku křesťanství. A ještě 1600 let po jeho vzniku se na Šumpersku (a i jinde v Evropě) upalovaly čarodějnice a vedla se „náboženská“ třicetiletá válka.

Pokud si uvědomíme, že islámské náboženství vzniklo kolem roku 630 našeho letopočtu, tak se právě dostalo do toho našeho 14. století. Takže místo upalování mnichů v klášteře mohamedáni upálili 3000 úředníků ve dvou věžích. A křesťanské mocnosti pak opět zahájily křížovou výpravu proti husitům, ale co to říkám, proti militantním islámcům do Afghánistanu a Iráku. Výsledky byly asi stejné jako v době křížových výprav proti husitům.

Křesťanské mocnosti jako další krok napomohly vlně revolucí v dalších arabských zemích s cílem dostat další arabské země na svou stranu. Jenže tyto Lipany se nepovedly. Militantní odnož islámu totiž využila podporu křesťanských mocností a ujala se moci sama. Jedině snad v Egyptě se armáda rozhodla, že tak tedy ne a v podstatě vrátila poměry do předrevolučních časů. V Iráku a v Sýrii si naopak militanti ustavili svůj vlastní stát. Po zkušenosti z Afghánistanu i Iráku se už křesťanské mocnosti nepokusily o křížovou výpravu, ale jen o bombardování (při kterém se nebude vracet tolik rakví domů). Asi budeme podle dnešní zvyklosti muset hovořit o „křížovém“ bombardování, protože označení „humanitární bombardování“ se na tuto situaci jaksi nehodí.

A ten nově vytvořeny „Islámský stát“? Mohli bychom si to také připomenout jako ozvěnu vytvoření jistých Spojených států amerických před asi 250 lety. Vznikly na teritoriu, které tehdy patřilo Velké Británii, která, stejně jako dnes Irák a Sýrie, zahájila proti tomuto „nezákonně“ vytvořenému státu válku. Nedošlo ovšem tehdy k tomu, že se na pomoc Británii vydaly i další státy, takže americkou revoluci neutopily v krvi a USA se mohlo svobodně rozvíjet. Sice to trvalo ještě sto let, než revoluční myšlenka, že všichni lidé jsou si rovni, začala platit i pro černochy a z těch se stali Afroameričané.

Spojené státy se postupně z původních třinácti států rozrostly. Stalo se tak zabíráním indiánského území, ostrovů v Tichém oceánu s domorodými králi či válkou se Španělskem Občas se uplatnila i moderní finanční operace a jeden stát se od stávajícího vládce odkoupil. (Mimochodem, ten Islámský stát prý má dost peněz z nafty, nemohl by taky své území rozšířit odkupem místo válkou?)

Ona ta ozvěna z minulosti přináší i slova jistého Ben Akiby: „Nic nového pod sluncem.“ A také přijde na mysl římské přísloví – Quod licet Jovi, non licet bovi. Ta současná ozvěna je pokřivená stejně jako ta ozvěna z první věty. Časy se totiž mění a vítězové přepisují dějiny. To, jak vznikl a postupoval vitěz, si druhý už dovolit nemůže.

Pro nás je to ovšem dilema. Myslíme si, že civilizace pokročila a je nám proti srsti, když ten protivník, žijící ve svém 14. století, usekává hlavy zajatců mečem. Naše pokročilá civilizace si něco takového oškliví a raději shazujeme na nepřítele bomby z neviditelných letadel. Pravda, občas zabijeme i civilistu, který se tam připletl, ale naše civilizace to pojmenuje „collateral damages“ a jede se dál.

A tak se oklikou vrátím na začátek. Prý se v Evropské unii ozývají hlasy, že si tu militantnost musí mohamedáni vyřešit sami. Kdyby si západní politici přečetli české dějiny, tak na to přišli už dávno a bez válčení. Jenže když ty zisky z výroby zbraní jsou tak pěkné a mohou pokračovat, jen když se ty zbraně používají…

Přejít do diskuze k článku 9 komentářů