Únor 08, 2012
Navrhnout všeobecně (většinově) přijatelnou hospodářskou politiku v době současné světové finanční a hospodářské krize není nic jednoduchého. Prvním problémem je identifikace hlavního problému. Pro začátek by bylo dobré si připustit, že v současné době nejvíce české firmy sužuje nedostatečná domácí poptávka domácností, veřejného a soukromého sektoru. Lidé ztrácejí víru v budoucnost, jsou daleko více opatrní při braní si hypoték a také při půjčování si peněz na běžnou spotřebu.
Exekuce na osobní majetek je už velmi známým jevem. Známým o to více, že tato činnost nabrala v České republice patologický směr. Namísto toho, aby exekutoři dobývali peníze od velkých dlužníků, raději honí lidi s podprůměrnými příjmy, kteří nezaplatili v tramvaji. Je to výnosnější. Není tedy divu, že poptávka domácností i firem po zboží a službách klesá. Domácnosti i firmy více spoří, a tím ještě více prohlubují krizi. Za tím, proč není krize ještě daleko hlubší, je docela dobrý výkon českého exportu, a to především do zemí eurozóny.
Pět českých omezení
V takové situaci Keynes doporučoval použít k povzbuzení poptávky fiskální stimulaci. Tedy jinými slovy utrácet na úkor budoucnosti. V praktické politice se ale zapomnělo na druhou část Keynesova doporučení: šetřit v dobách dobrých, buď vytvářením rezervního fondu anebo alespoň splacením dluhů z minulé krize. A tak se stalo, že většina zemí světa si fiskální stimulaci dovolit nemůže. Pokud totiž veřejný dluh přesáhne 90 % HDP, země již nemá kapacitu si půjčovat. Začínají s ní cvičit ratingové agentury a finanční instituce. Buď nechtějí půjčit vůbec, nebo na stále vyšší úrok a země pak často končí v nucené správě Mezinárodního měnového fondu, jako se to stalo v poslední době Islandu, Lotyšsku, Maďarsku, Srbsku, Řecku, Irsku a mnohým jiným. Česká republika má sice výši veřejného dluhu relativně nízkou, blíží se 40 % HDP, avšak nápadu použít fiskální stimulaci v České republice stojí v cestě pět objektivních i subjektivních omezení:
1. Konzervativní obyvatelstvo, které považuje státní dluh za ekvivalentní dluhu domácnosti
2. Ideologická omezení současné české ekonomické a mediální elity
3. Evropská hysterie, kdy většina zemí EU má veřejný dluh nad 60 % a několik zemí je blízko státnímu bankrotu (defaultu)
4. Fiskální stimulace v malé otevřené ekonomice, pokud je špatně cílena, může vést k nasávání dovozů a ne k tvorbě pracovních míst a hospodářskému růstu
5. Nízká věrohodnost vládnoucích elit, plýtvání veřejnými zdroji a korupce oslabující legitimitu fiskálních impulsů
Celý článek v Literárkách
