Dnešní Libye a Vondrovo ProMoPro aneb Rozdíl mezi městskou a korporátní legendou

stock.jpgČím se vyznačuje korporátní legenda šířená skrze iracionální podvědomý obranný mechanismus obrácené projekce? Tento mechanismus není úplně iracionální. Za jeho mytopoetickou produkci a masové šíření jsou celkem dobře placeni presstituti v korporátních médiích.


Všichni známe příběh o tom, že váš dobrý známý jedl u Vietnamců psa, u Číňanů nejspíš uzeného Evropana. A jiný váš dobrý známý omylem sedl do černé sanitky a už ho nikdy nikdo neviděl. Tento styl narativních ptákovin vyprávěných ve městě se jmenuje „městská legenda“ a dnes má prakticky globální charakter. Koho zajímá česká verze, nechť se podívá na knížku Černá sanitka a jiné děsivé příběhy od sociologa Petra Janečka. Tam je těchto legend sebráno po Česku asi 130 a jsou roztříděny do různých typů. Podívejme se na důležitou definici městské legendy.

Legendy potřebují tři základní prvky, aby přežily. Jsou to: 1) silný základní příběh, 2) založení na skutečném přesvědčení a 3) smysluplné poselství, obvykle spojené s morálním problémem nebo kulturním strachem. (…) Ve skutečnosti jsou strach a odcizení hlavními motivačními silami městských legend (Urban Legends) a ve většině případů slouží hrůzostrašné historky jako varování všem, kteří mohou přestoupit určené meze. (Harding, Nick (2005): Urban Legends: The Folklore of the Modern World. Harpenden: Pocket Essentials, s. 47)

Folklór je hezká věc a lidé se musí po korporátní otročině v hospodě nějak zabavit, protože Pražáci a jiná městská havěť už nemá králíky a nepracuje na záhumence. Produkci ekologicky nezávadných potravin vlastníma rukama by měšťané považovali za novodobé otroctví, tak jdou raději otročit k Babišovi, nebo do Amazonu. Ale zatím nikdo nedefinoval nový žánr ptákovin zvaných „korporátní legendy“. Tak to udělám osobně, a už je opravdu na čase. Jejich producenti totiž tvrdí, že legendy produkujeme my, a to v nezávislých webech. Freud nazval tento iracionální obranný mechanismus termínem Verkehrung ins Gegenteil.

Die Verkehrung ins Gegenteil löst sich bei näherem Zusehen in zwei verschiedene Vorgänge auf, in die Wendung eines Triebes von der Aktivität zur Passivität und in die inhaltliche Verkehrung. Beide Vorgänge sind, weil wesensverschieden, auch gesondert zu behandeln. Beispiele für den ersteren Vorgang ergeben die Gegensatzpaare Sadismus–Masochismus und Schaulust–Exhibition. Die Verkehrung betrifft nur die Ziele des Triebes; für das aktive Ziel: quälen, beschauen, wird das passive: gequält werden, beschaut werden eingesetzt. Die inhaltliche Verkehrung findet sich in dem einen Falle der Verwandlung des Liebens in ein Hassen. (Triebe und Triebschicksale; Gesammelte Werke 10, ed. Anna Freud; s. 219)

Doufám, že všichni zdejší inteligenti už mluvící pouze anglicky si zapnou Google Translator (popřípadě anglické vydání GW) a za pár měsíců použijí tento termín jako vlastní objev v různých kreativních variacích. Čím se vyznačuje korporátní legenda šířená skrze iracionální a podvědomý obranný mechanismus obrácené projekce? Za prvé, tento mechanismus není úplně iracionální, protože jsou za jeho mytopoetickou produkci a masové šíření celkem dobře placeni presstituti v masových médiích od vděčných korporací. Za druhé se kolportace korporátních legend vyznačuje nakažlivostí. Na základě jedné korporátní legendy řeporyjského nácka a amerického agenta zbouráte pomník. Pak na tomto zcela iracionálním základě daném korporátní legendou vyhostíte dva diplomaty cizí mocnosti a nakonec proti ní půjdete do války. Takže silný příběh máme, hurá. Jak sami vidíte, korporátní legenda není úplně nevinná věc, na rozdíl od její městské mytické verze.

A jsme u milého Vondry, který jako překabátěný nacionalista kritizuje EU, což je opravdu korporátní legenda jako vyšitá. Za jeho ministrování EU jsme totiž kolektivně přišli asi o 900 miliónů. Státní úředníky včetně Vondry soud osvobodil, ale hrozilo jim za zneužití pravomoci až 10 let. Celkovou škodu soud odhadl na 938 milionů korun. Na intervenci Vondry rozhodla Topolánkova vláda o tom, že zakázku za 776 miliónů získá firma ProMoPro bez výběrového řízení a jasně definovaného finančního stropu. Tehdejší vicepremiér pro EU Alexandr Vondra je dodnes nepotrestaný korporátní politik, který nyní produkuje vlastenecké korporátní legendy o tom, jak je EU špatné. Právě on nese odpovědnost za stamilionovou škodu, která státu v kauze ProMoPro podle znalců vznikla. Soudní proces totiž potvrdil, že Vondra jednotlivé kroky úředníkům schvaloval, věděl, že náklady obří vládní zakázky neúměrně rostou, viděl i sporné faktury a nijak nezasáhl. Soud dokázal, že ProMoPro ulilo bokem 150 milionů za falešně vyfakturované zakázky audio služeb, které nikdo nikdy neviděl a neprovedl. Ok, to jsme v českém mafiánském kapitalismu, ale kde je ta korporátní legenda? No přece v tom, že klika Klausovců a Vondry produkuje mýtus zlé EU jako novou formu vlastenectví. Nyní vytvářejí korporátní legendu EU jako osy Zla. Přitom je to stejná EU korporátních zlodějen, kterou sami pilně budovali, když byli u moci. Dánové dali během předsednictví EU za ozvučení devětkrát méně než Vondra. Ale kdo by si na takové detaily pamatoval, když se psal rok 2009 po Kristu a tedy celou jednu dekádu před novou epochou korporátně zlého Babiše. A ejhle, korporátní legenda je zajímavá tím, že ji baští úplní pitomci, kteří se nacházejí na pokraji stařecké demence. Už si nejsou schopni dát do souvislosti ani události staré deset let, natož fakt, kdo a jak vyhrál 2. světovou válku.

A nyní k příběhu o zlému Turkovi a ose zla, který nyní probíhá Libyí. To pak platí, že potřebujeme skutečné přesvědčení, a jsme u tureckého angažmá v Libyi a psaní ve stylu spřáteleného webu Nová republika. Pro dnešní novodobé české nacionalisty stojí Turci na ose Zla, neb v modu korporátní legendy jsou to síly, které nám islamizují Evropu. To je podobná korporátní legenda ve stylu Vondry a Klausovců, kterou ale vytváří propagandistická klika globálních médií. Viz body 2 a 3, tedy založení na skutečném přesvědčení a na mediálním laxativu spojeném s kulturním strachem.

Začneme od konce, kdy si nedávno stěžovali na Francouzi na postup tureckých fregat, které pilně zásobují původní teroristy, dnes překabátěné na tzv. „Vládu národní jednoty“, kterou původně financovalo a vyzbrojilo NATO. Konkrétně Itálie, Francie a USA zaplatily, vyzbrojily a logisticky podporovaly islamistické teroristy k tomu, aby v barevné revoluci svrhli vládu Kaddáfího a nastolili „Vládu národní jednoty“. Tu pak na nátlak Západu uznalo i OSN jako legitimní vládu v Libyi. Viz náš starý článek z roku 2013 pod titulkem Vyplatilo se Západu zničení Libye? Dnes je z této kdysi bohaté země rozvalina ve stylu Jemenu. Dokonce už nemohou (prakticky zadarmo) vyvážet do EU ani tu ropu a plyn, o které se původně bojovalo, tak pašují do EU uprchlíky. A proč jsou Turci, bojující za Západem uznané teroristy, napadáni od Nové republiky za tuto ušlechtilou pomoc legální, nyní téměř ne-teroristické vládě? A jsme u dosti komplexního případu korporátní legendy. Turci vojensky pomáhají prozápadním teroristům a vlastně jsou na naší straně, tedy straně osy Zla, pardon, bývalé osy Dobra, pardon, nyní turecké osy Zla. Kolem Turecka a Libye funguje korporátní legenda par excellence.

Během barevné revoluce organizované výše uvedenými zeměmi NATO přišloTurecko nejméně o 20 miliard investic do ropy a plynu. Investovali do Kaddáfího režimu a po vojenském zničení země jsou tyto peníze pryč. Turci dobře vědí, kdo tuto revoluci způsobil, a tak si v klidu počkali. Když Haftár odmítl ruskou nabídku k jednání o příměří, a když Rusové stáhli z jeho armády privátní žoldnéře Wagner (to je ruská a efektivnější obdoba americké Academia), Turci správně pochopili, že k tomu plynu se konečně dostanou stejným způsobem, jako imperiální Západ. Tedy podporou teroru a rozvratu již Západem terorizované a rozvrácené Libye. A pro chudé Turecko je 20 miliard dost velká investice, kvůli které se vyplatí dovést do Libye nejprve pět tisíc teroristů ze Sýrie. Po prohrané válce (po boku NATO) tam už tyto teroristy nemá cenu platit. A také těch 20 miliard investic stojí za pár vojenských (a několikrát vybombardovaných) kontingentů zbraní a munice, aby Západem a OSN podporovaná vláda konečně vyhrála. V podstatě totéž na straně Asada dělají Rusové v Sýrii. Jenže jeho vláda je původní a není dosazena skrze převrat organizovaný pomocí místních a dovezených islámských teroristů, viz podobný scénář v Sýrii a na Ukrajině. Tito teroristé měli Asada svrhnout jako v případě proruského režimu odstraněného skrze střelbu gruzínských ostřelovačů do korporátně podporovaných demonstrantů na Majdanu. Viz investice USA v článku USA investovaly do „demokratizace“ Ukrajiny 5 miliard dolarů. Ale v Sýrii se nepovedlo to, co na Ukrajině a v Libyi, chybička se občas vloudí.

Shrňme další charakteristiku korporátní legendy. Má zcela iracionální charakter, protože mění osy Zla tak rychle, až z toho korporátním presstitutům a bojovníkům za korporátní Dobro na Kavčích horách vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Za druhé, sorošovci, CIA atd. jsou za neoliberální léta a peníze dostatečně práskaní na to, aby vytvářeli fabulace ve stylu verisimile, tedy se zdáním pravdy. Jde o to, že naivní a pomatení vlastenci musí baštit silný příběh Dobra a Zla, protože v dnešním světě zkurveném právě těmi výše uvedenými korporátními válkami je tohoto Dobra a Zla jako embargovaného íránského šafránu. Pak můžou chvilkaři blbnout za Dobro a Nová republika zase dělat totéž proti islámskému Zlu. A máme třetí charakteristiku korporátní legendy. Ve skutečnosti vůbec nezáleží na faktech, protože ty tvoří pouze volné formální bloky v silném mytologickém příběhu.

Proto se vraťme k základnímu dílu o korporátní legendě, což je dílo Morfologie ruské pohádky (V. J. Propp, 1928). Uveďme z citované Wikipedie prvních deset strukturálních konfliktů, které musí obsahovat jak ruská pohádka, tak korporátní legenda.

  • Člen rodiny odchází pryč (uvedení hrdiny) =>; hurá za koloniálními zdroji;
  • zákaz uložený hrdinovi => nesmíš podporovat Západu nepřátelské režimy, i kdyby měly přímo andělský charakter;
  • porušení zákazu (uvedení záporného hrdiny) => Turecko se angažuje v Libyi, aby si kompenzovalo ztráty vzniklé teroristickým pučem, který zorganizoval Západ;
  • záporný hrdina se pokouší o řešení (pokouší se najít děti/poklad apod. nebo se budoucí oběť obrací na něj) => hledáme ušlechtilé demokratické řešení pro Turecko, Sýrii, Libyi a vlastně pro celý přilehlý kosmos, pokladem jsou ty přírodní zdroje a strategické umístění likvidovaných zemí;
  • záporný hrdina získává informace o hrdinovi => dovoz teroristů Libye pod záminkou pomoci prozápadnímu režimu, konflikt s francouzským fregatami u břehů Libye, nově vytvořené fronty v právě zahájené studené válce Západu proti Rusku a Číně;
  • záporný hrdina se pokouší oklamat oběť a zmocnit se jí/jejích předmětů => viz ta zmařená dvacetimiliardová investice a zábor plynových nalezišť ve Středozemním moři, o které se de facto bojuje, viz aktivity Izraele ve stejném regionu u břehů Libanonu a nyní i v Libyi;
  • oběť je oklamána a nevědomky pomáhá zápornému hrdinovi => Nová republika, Ivan David osobně (sorry, Ivane, Iváňuško);
  • záporný hrdina poškozuje člena rodiny => turecké NATO už fakticky bojuje proti francouzskému a řeckému NATO;
  • neštěstí je odhaleno (hrdina je vyslán, je zavolán na pomoc apod., resp. poškozený hrdina je vyslán pryč => jdeme na Turka a na Rusa a musíme je zahnat hluboko od jejich vlastních hranic, aby nám nemohli škodit v oněch již překonaných hranicích;
  • hledač souhlasí s protiakcí nebo se pokouší o protiakci => vládní reakce na barevné revoluce v Rusku, v Hongkongu, reakce Erdogana na prozápadní puč, kdy se ho pokusili zavraždit Gulenovi nacionalisté pod logistickým vedením CIA a základen NATO v Turecku.

Takže vyjděme z pohádky, protože možná někde a nějak existuje skutečné vlastenectví mimo korporátní legendy produkované jedním procentem. Jak vidno, ruským strukturalismem proti západním globalistickým pohádkám nejdále dojdeš. Ty výše uvedené funkce tvoří v současném neostrukturalismu tzv. aktanty (J. Greimas). Aktanční model pak ve zfašizovaných médiích po libosti vzniká tím, že tvůrci korporátních legend vezmou základní funkce ruské pohádky. Pak vytvoří strukturálně dané opozice hrdinů a kompozic, plus dostatečně silnou narativní zápletku. No a pak je už úplně jedno, co dosadíte jako materiál, protože to můžete měnit každý týden. Pokud ale produkujete korporátní legendy v takovém tempu, pak to mají politruci na Kavčích horách a na Aktuálně.cz fakt těžké. Ale celonárodní politická demence občanů je jim dobrým a spolehlivým pomocníkem. Smysl korporátních legend je jasný, což je čtvrtý bod. Tyto mediální fejky nemají za úkol informovat, ale vytvářet zdání strachu, abychom všichni z pohodlnosti žili v korporátním světě plném lží a polopravd. Citujme klasiku na toto téma: Václav Havel, Moc bezmocných (1978).

Vedoucí obchodu se zeleninou umístil do výkladu mezi cibuli a mrkev heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Proč to udělal? Co tím chtěl sdělit světu? Je skutečně osobně zapálen pro myšlenku spojení proletářů všech zemí? Jde jeho zapálení tak daleko, že cítí neodolatelnou potřebu se svým ideálem seznámit veřejnost? Uvažoval opravdu někdy aspoň chvilku o tom, jak by se takové spojení mělo uskutečnit a co by znamenalo? Myslím, že u drtivé většiny zelinářů lze právem předpokládat, že o textu hesel ve svých výkladech celkem nepřemýšlejí, natož aby jimi vyslovovali něco ze svého názoru na svět. To heslo přivezli našemu zelináři z podniku spo­lu s cibulí a mrkví a on je dal do výkladu prostě proto, že se to tak už léta dělá, že to dělají všichni, že to tak musí být. Kdyby to neudělal, mohl by mít potíže; mohli by mu vyčíst, že nemá „výzdobu“; někdo by ho mohl dokonce nařknout z toho, že není loajální. Udělal to proto, že to patří k věci, chce-li člověk v životě obstát; že je to jedna z tisíce „maličkostí“, které mu zajišťují relativně klidný život „v souladu se společností“.

Nyní je jasné, k čemu slouží korporátní legendy. Nemají informovat, ale vytvářet nové totalitní zdání pravdy, ke které se pak povinně mají připojovat pasivní a zbabělí občané. Pak je možné jednak vést studenou válku a jednak připravovat a vést všechny současné proxy-války a tak postupně připravovat další Stalingrad.

A propos: Pokud budou chtít výše uvedení agenti korporátních médií, tvůrci a šiřitelé korporátních legend a k nim přifařená a prodejná inteligence použít tento teoretický materiál, tak povinně uvedou autora a původní smysl celé analýzy.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články (1)

Převzato z e-republika.cz

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Bety
Bety
20. 6. 2020 10:10

Tak já nevím. Jsem z toho volajako zmetěná. Že by nám pan Umlauf chtěl prodat městskou legendu o ubohém chudém Turkovi, který o investice přišel? Nemá rád Klause a stále ještě adoruje toho druhého Václava – co kdyby je tak konečně strčil do stejného pytle?
Česko nepochybně také o nějaké ty investice v Libyi přišlo – pamatujete na ty naše techniky co se tehdy jen tak tak dostali odtud domů? –
ale pokud vím nechystáme se zahojit pomocí války.

Lena
Lena
21. 6. 2020 10:49

Teda nevím? Městkou legendu jsem zažila na vlastní kůži. Černá sanitka odvezla mého známého, zabili jej a vykuchali, a to, co zbylo zůstalo v rakvi ke shlédnutí při pohřbu. Dokonce tomu umučenému ubožákovi neumyli ani zadek. Vyšetřování proběhlo ovšem v pořádku, vše bylo v souladu se zákonnými postupy. Všichni byli nevinní – policisté, vyšetřovatelé, lékaři, advokát, soudce, bachaři aj. – jednom tak jejich úžasná souhra dohromady vyprodukovala kříž a dalšího Ježíše.