Dva konfliktní body: Saúdská Arábie a Izrael

Přehled nejdůležitějších mezinárodních událostí od I. N. Panarina

Rusko

Putin po setkání s izraelským premiérem odletěl do Turecka, na třístranné jednání s prezidenty Turecka a Íránu o konečném urovnání v Sýrii, což ukazuje, že šéfové tří zemí, i přes rozpory, nacházejí společná hlediska. Za zmínku stojí i Putinovo setkání s čínským premiérem, který je na rozdíl od Si Ťin-pinga liberál. Oba státníci se vzájemně ujistili o záměru dále rozvíjet spolupráci obou zemí.

Dalším akcentem jsou bezpříkladné společné vojenské manévry „Centrum 2019“, organizované ruským ministerstvem obrany (MO), jehož se zúčastnil i předseda Bezpečnostní rady RF Patrušev, o jehož sílící pozici na mezinárodní scéně jsme několikrát hovořili. Už jsme hovořili i o tom, že se Američanům podařilo dát dohromady mechanizmus „C1+5“ – šéfů zamini pěti středoasijských států a USA. To, co se nepodařilo ruskému zamini, dokázalo ruské MO – tedy zatím ne C-5, ale C-4. Cvičení se zúčastnily 4 středoasijské země – Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tadžikistán a Kazachstán. Kromě nich se ho ale zúčastnily takové země jako Čína, Indie a Pákistán, tedy země, které nemají mezi sebou vyřešeny některé problémy. To svědčí o tom, že Rusko buduje svoji zahraničněpolitickou linii opřenou o tyto základní komponenty:  Armáda a námořnictvo, bezpečnostní rada RF a ruské zamini.

Za zmínku stojí i cesta šéfa bezpečnostní rady RF Patruševa do Japonska. Už jsme se zmínili o růstu vlivu Patruševa (běloruské zdroje ho považují za člověka č. 2 v kremelské hierarchii), který za měsíc a něco navštívil Japonsko, 3 země SNG (Arménii, Azerbajdžán, Bělorusko), Malajsii a Singapur. Zajímavé je, že japonský faktor byl dosud výhradně v zorném poli zamini, takže vlastně celá tématika Kuril a bezpečnosti na Dálném Východu a zahraniční aktivity přešla od zamini k bezpečnostní radě.

USA

Mimořádně důležitou událostí byla zpráva o odvolání bezpečnostního poradce prezidenta USA Boltona z funkce krátce po jeho návratu ze setkání s běloruským prezidentem Lukašenkem. Už ve 33. vydání našeho pořadu jsme hovořili o otázce jménem jakých sil Bolton jednal. Bolton se snažil o vytvoření/obnovení protiruské „Rzeczipospolitej“ – ve Varšavě se kuloárně sešli šéfové bezpečnostní rad Polska, Ukrajiny a Běloruska. Když šéf bezpečnostní rady RF Patrušev zaletěl do Minska, dostalo se mu ujištění, že Bělousko jen sondovalo západní přístupy. Je zřejmé, že fenomén Boltona sám o sobě, jeho úsilí o vojenskou agresi USA proti Íránu, proti KLDR, proti Venezuele se diametrálně lišilo od Trumpových představ. Takže Bolton nejednal ve jménu Trumpa, ale v zájmu Londýna – „třetího Kartága“, za což byl také Trumpem vyhozen. My jsme předpovídali, že k takovému vývoji událostí dojde, tedy, že osobní Trumpova rozvědka vyhazuje lidi z tzv. „washingtonské bažiny“, „Deep State“, a jde cestou přesvědčivého Trumpova vítězství v blížících se prezidentských volbách v USA. Pokud jde o Boltonova nástupce, dávali jsme největší šanci D. McGregorovi, někdejšímu veliteli pěší brigády ve válce v Iráku, kde si vedl skvěle. Připomínal jsem jeho dubnové vyjádření pro FoxNews, že USA nepotřebují tolik zahraničních základen v Japonsku, Jižní Koreji, Evropě, atd. Jeho linie naprosto podporovala linii Trumpovu a jeho jmenování by posílilo Trumpovu pozici (šéfem centrální rozvědky USA je představitel osobní Trumpovy rozvědky, v čele agentury pro národní bezpečnost také), bylo by osobním vítězstvím Trumpa a nadějí na zajištění stability na světové úrovni. Připomínám, že Trumpova osobní rozvědka považuje Putina na člověka, který dokázal zastavit globální zlo počátkem nultých let, kdy v USA hledali člověka schopného porazit „Deep State“, aby ho potom našli v osobě Donalda Trumpa. Trump vytrvale pracuje na splnění svých předvolebních slibů, i přes odpor demokratické většiny v Kongresu pokračuje ve výstavbě hraniční zdi s Mexikem, na kterou nalezl potřebné zdroje – mj. i v prostředcích, určených pro boj proti Rusku…

Pro pozici bezpečnostního poradce prezidenta USA jsme dávali šanci McGregorovi, nicméně byl jmenován Robert O´Brian, který má irské předky. Irové jsou nejpočetněji zastoupeni v bělošském obyvatelstvu USA, před Němci a Angličany. Irové jsou národ, který Britové ničili po staletí, a genocida irského národa vedla k vystěhování milionů Irů do USA. V historii USA byl jen jeden prezident s irskými předky – katolík J. F. Kennedy zastřelený v roce 1963, krátce poté, co nechal tisknout červené dolary státu místo zelených, které řídí londýnští bankéři… Trumpův krok je tedy velmi symbolický.

Čína

V Hongkongu pokračují protestní mítinky, demonstranti s britskými vlajkami už přišli před britský generální konzulát žádat o ochranu před Čínou, obdobně vyzvaly i USA k zásahu proti Číně. Policie použila vodní děla a slzný plyn a dál už následovaly akce chaosu, při kterých bylo poničeno několik stanic metra, ulic atd. Takže „Kyjevský scénář“ se realizuje s rostoucí intenzitou. Připomenu zajímavý detail. Angela Merkelová už podvanácté navštívila Čínu, a odmítla se setkat s vůdci protestů a fakticky podpořila čínské vedení. Co se ale stalo následně? „Třetí Kartágo“ – Londýn – provádí svoji operaci a jeden z vůdců protestů odlétá do Berlína, provádí tam protestní akci proti Číně, ale zejména je přijat německým ministrem zahraničí! Jak to, že jde Maas proti kancléřce? Vtip je v tom, že je ve vládě za socialisty (SPD), takže není Merkelové vnitrostranicky podřízen. Takže vlastně němečtí socialisté jdou v brázdě politiky Londýna – destabilizace Číny. Vrchol protestních a destabilizačních akcí se očekává k 1. říjnu, kdy bude ČLR slavit svoje 70. jubileum a epicentrum bude v Hongkongu. Čínská státní moc zatím zaujala vyčkávací pozici – jen bylo oznámeno zrušení slavnostního ohňostroje v Hongkongu v den jubilea. Nakolik je tato taktika správná, se teprve ukáže.

Saúdská Arábie

Tam došlo 14. září k mimořádně důležité oblasti ve světové ropné (a nejen ropné) politice – útoku na největší saúdská ropná zařízení. Padesátiprocentní pokles produkce vyhnal ceny na ropných trzích. Spojené státy ihned z útoku obvinily Irán, nicméně pak se k nim přihlásili Húthiové, bojující proti agresi Saúdů a jejich spojenců proti Jemenu už několik let. Další zdroje uvádějí verzi útoku izraelského letectva na tato zařízení… Zajímavé je, že následník trůnu princ Salman telefonoval prezidentu Putinovi, informoval ho o situaci a vyslovil se pro důkladné a objektivní vyšetření oné teroristické akce. Připomínám, že Saúdská Arábie je stát uměle vytvořený britskou službou MI-6, takže do značné míry na Londýnu závisí.

Zajímavé je, že zpočátku se hovořilo o 10 útočících dronech, nyní už o 25. Húthiové mají údajně k dispozici drony s doletem do 200-300 km, ale tady šlo o vzdálenost přes 800 km. Takovou operaci si může dovolit jen stát s dostatečným počtem dronů a letectvem schopným tyto drony řídit. Ovšem samotný cíl útoků leží obklopen devíti vojenskými základnami USA a Británie a krom toho je chráněn 88 soupravami amerických raket „Patriot“…

Z možných variant původců útoku vycházejí dvě hlavní. První jsou iraelská letadla F-35, která vletěla do vzdušného prostoru Iráku a odtud udeřila mezi americkými základnami. Tuto variantu podporuje i nedávný případ izraelského špióna v USA, který ukradl kódy k systému Patriot, takže je Izrael má. Druhou variantou je Británie, která má v Ománu, vzdáleném 300 km od cíle útoku už dávno velkou leteckou základnu, na níž se nacházejí i drony.

Podle mého názoru se USA této operace neúčastnily. Příští dny a nové informace nám ukáží…

Izrael

Putinovo setkání s Netanjahuem 12. září nebylo plánováno ani z jedné strany, nicméně bylo nejspíš vyvoláno izraelskými vnitřními problémy, volbami, a potřeboval je izraelský premiér. Především na něj silně útočí Trumpova osobní rozvědka a pak byl jeho patron v USA Bolton poslán do výslužby a proto potřeboval podporu do voleb 17. září, kde se jeho šance odhadovaly kolem 50 %. Pokud se podíváte na vystoupení obou státníků (jsou na internetu), tak dojdete ke zjištění, že každý z nich hovoří o naprosto odlišných věcech. Kromě shody v názoru, kde V. V. Putin poprvé veřejně upozornil na to, že ruský lid utrpěl daleko větší ztráty během 2. světové války než lid židovský. Připomínám, že během Velké vlastenecké války zahynuly 3 miliony sovětských židů, což je polovina celkových ztrát židovstva.

Názory na výsledky už 13. a letos 3. jeho návštěvy Ruska nejsou jednoznačné. Na jedné straně se upozorňuje na pozornost věnovanou Ukrajině, kde je Netanjahu politickým patronem oligarchy Kolomojského, na druhé staně se hovoří o jasném neúspěchu premiérovy cesty k Putinovi, kdy Netanjahu chtěl dosáhnout Putinova souhlasu k útokům na syrská vojska na syrském území (chtěl to provést ještě do voleb), na což Putin odpověděl, že izraelská letadla a rakety budou sestřelovány ruskými prostředky protivzdušné obrany, takže by bylo lépe, aby se do toho Izrael nepouštěl.

Netanjahu volby prohrál. Podle názoru liberálního analytika a experta na Střední Východ Arkadije Dubnova pro opoziční rozhlasovou stanici „Echo Moskvy“, byl program těchto voleb vnitropolitický, pod heslem odstranit útlak se strany ortodoxních židů a udělat z Izraele světský stát, který respektuje práva menšin. Ortodoxové například zakázali používání veřejné dopravy o sobotách, takže když se člověk potřebuje dostat na letiště, musí taxíkem, který je tam velmi drahý. Ortodoxní židé nepracují, dostávají peníze od státu a odmítají službu v armádě, což ostatní (a zejména dvoumilionová ruská menšina), přijímají úkorně.

A světští židé vyhráli, přesněji řečeno, došlo k patové situaci, kdy šéf strany Likud B. Netanjahu by chtěl být premiérem široké koalice (má podepsánu dohodu pravicových náboženských stran o společném postupu při koaličních jednáních), zatímco lídr centristického uskupení „Modrá a bílá“ Ganc do koalice vedené dosavadním premiérem jít odmítá…

Nicméně, na výsledky izraelských voleb netrpělivě čekají na Ukrajině. V případě porážky stávajícího prezidenta nejspíš dojde na Ukrajině k výrazným tektonickým změnám, včetně kádrových. Netanjahu je totiž politickým patronem Kolomojského, jehož osobní advokát Bogdan je šéfem administrativy ukrajinského prezidenta, osobní ochránce Kolomojského zase šéfem bezpečnostní služby prezidenta, takže se během 2-3 týdnů uvidí…

Igor Nikolajevič Panarin (1958) – ruský politolog, kandidát psychologických věd, doktor politických věd, člen Akademie vojenských věd. Člen vědecko-metodické rady při Centrální volební komisi RF, člen Expertního výboru pro Společenství nezávislých států Rady Federace.

Překlad: st.hroch 190921

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře