Tak jsem se dočetl, že zemřel Ludvík Vaculík, český publicista, který psal prózu, fejetony a známý se stal zejména svým „kontrarevolučním“ manifestem Dva tisíce slov z roku 1968. Pana Vaculíka jsem neznal a vlastně jsem nečetl žádné jeho literární dílo, kromě zmiňovaných Dvou tisíc slov. Tento manifest, jehož vznik je posazen do Pražského jara, jsem poprvé četl někdy v 18 letech, na přelomu let 1988 – 89 v samizdatové podobě. Včera jsem zapřemýšlel, o čem to vlastně bylo, těch Dva tisíce slov. Nedalo mi to a text jsem si dohledal na Wikizdroji a po více jak pětadvaceti letech jsem si ho přečetl podruhé.
Je to text hluboce nadčasový, který vypovídá o tom, jak autor vnímal a viděl tehdejší dobu, ve které aktivně žil a působil. Není s podivem, že tento manifest byl po relativně krátké době označen výrazem kontrarevoluční. Osobně mám pocit, že obsah tohoto manifestu je platný po celou dobu jeho existence, včetně doby, po roce 1989. Pouze si v textu zkuste zaměnit výraz program socialismu z roku 1948, za program demokracie z listopadu 1989 a místo komunistické strany dát pojem demokratické strany, místo dělníků voliče a tak dále. Skoro máte pocit, že čtete o dnešní době… Po čtyřiceti sedmi letech!!! Shodou okolností bylo Dva tisíce slov poprvé uveřejněno 27. 6. 1968, tedy za pár dnů tomu bude přesně 47 let. Co se za tu dobu změnilo?
Vládnou nám snad pořád ti samí lidé? Asi ne. Dnes si je demokraticky volíme. Tedy v tom případě, že nepodlehneme chimérám dobře zaplacených PR kampaní. V tomto případě síla peněz na vytvoření potřebného a požadovaného mediálního obrazu vystřídala privilegium vlády jedné strany. Proto je výsledek stále stejný, nebo spíše horší. Pouze těch Dva tisíce slov už nemá nálepku kontrarevoluční. Co je v lidské společnosti špatně, že výsledky myšlenek, která vznikají na přáních sociální spravedlnosti, právní rovnosti, svobody vyjadřování a kompromisů mezi povinnostmi a právy, z nichž jsou stanoveny limity svobody jedince, končí v pokřivené realitě zanesené morálním bahnem? Z myšlenek vznikají ideologie, jako nástroje politické moci. Politickou moc vykonávají lidé. A lidé mají bohužel negativní vlastnosti, jež mění ideologie na dogmata, která otevírají pomyslné brány pekla pro obyvatele – voliče – pracovní sílu – daňové poplatníky.
Kde má člověk hledat změnu? Těžko říci. Já jsem změnu v politických stranách hledat přestal. Již odmítám pomocí mechanismu voleb stále legalizovat polo-mafiánské systémy. Změnu hledám v sobě a pro sebe a nepřímo tímto způsobem také pro své okolí. Velmi hezky to řekl Mahátma Gándhí: „Buďte sami tou změnou, kterou chcete ve světě vidět.“ Je to jedna z mála věcí a změn, které může člověk pro sebe sama a své okolí udělat. Zároveň je to to nejtěžší. Na druhou stranu, je zde podstatně větší šance na úspěch, než očekávání zázračných změn od voleb a politiků.
Převzato z blogu autora Karlovy ostrovy
70 comments on “Dva tisíce slov po 47 letech”
WERICHŮV ÚTĚK DO NSR ZA ASISTENCE POHRANIČNÍ STRÁŽE
http://pohranicnik.blogspot.cz/2015/06/werichuv-utek-do-nsr-za-asistence.html
http://www.stripkyzesveta.cz/cz/media/1178/organized-crime-observatory-etc-zenevska-univerzita-varuje-pred-reprizou-jugoslavie
dnes je to ovela horsie:
V poslední době jsou lidé zneklidněni, že se postup demokratizace zastavil. Tento pocit je zčásti projevem únavy ze vzrušeného dění, zčásti odpovídá faktu : minula sezóna překvapivých odhalení, vysokých demisí a opájivých projevů nebývalé slovní smělosti. Zápas sil se však jen poněkud skryl, bojuje se o obsah a znění zákonů, o rozsah praktických opatření. Krom toho novým lidem, ministrům, prokurátorům, předsedům a tajemníkům, musíme popřát čas na práci. Mají právo na ten čas, aby se mohli buďto osvědčit, nebo znemožnit. Krom toho v centrálních politických orgánech nelze dnes čekat víc. Stejně projevily nechtě podivuhodné ctnosti.
otazka je, ako vazne vtedy nasi disidenti mysleli svoje slova. ved Charta77 kritizovala normalizacny rezim z original lavicovych pozicii, vycitali im nedoslednost pri naplnovani idealov socializmu. no a po roku 1989 Charta77 dala prehlasenie v tom zmysle, ze oni tu kritiku normalizacneho rezimu nemysleli vazne, bolato len taktika, takticky manever, aby ich vysachovali…
podobne 2000slov. nakolko boli myslene vazne? tie postrehy zo zivota tej doby boli nepochybne spravne. lenze co ked… na Vaculikovom pohrebe bude recnit Tomas Halik, agent nadnarodnych oligarchickych struktur, ktory sa nejako dostal do RKC, aby posobil rozvrat a chaos v mysliach oveciek – podobne ako onehda Vaculikovych 2000 slov…
Povídalo se, že Wericha přemluvil k návratu Husák.
Já jsem četl ten text v den vydání na koupališti v Kr.Poli naproti Tauferkám. Ten text je úvodem k tomu, co tady dnes máme.
povolanie herca je velmi nebezpecne. atentat na Stropnickeho…
http://www.hlavnespravy.sk/policia-cr-vysetruje-utok-zapalnymi-flasami-na-dom-ministra-stropnickeho/630001
Dva nesmysly od jednoho přispěvatele. Wericha nepřemlouval Husák,v té době to byl niktoš, zato
mnohem později,když se nechtěl z NSR vrátit Karel Gott a nad kinem Sevastopol byla reklama :
Gott mit uns, našel se jakýsi papaláš,který Gottovi slíbil v případě návratu takové podmínky,které by v Německu neměl ani náhodou (koncertní zájezdy do SSSR placené valutami(tuzexy) apod .
Druhým nesmyslem je tvrzení studenta Mirrora s politickými vědomostmi koupališťového čtenáře.
„Povídalo se“ naznačuje neurčitost nebo nepotvrzenost zprávy. Návrat Wericha nebyl jen sám sebou, někdo ho přesvědčil, možná sám generál Svoboda.
hudrypere, tolik novin a časopisů jako já jste kolem roku 1968 nepřečetl ani vy. Znáte Zítřek, Studenta a z druhého konce spektra Zprávy? Časopisy ani neuvádím. Tak to je všechno, co jsem stačil každý den projít. Na literárky jsem se díval z dálky na sousední opuštěnou deku.
To, že Werich mluvil na policii, mne překvapuje. S celebritami není dobré mít něco společného.
Zprávy ? Těmi si vlastenci neutřeli ani zadek ! To jsi tam musel číst zprávu ruského politruka o tom,že v Košicích na náměstí upálil Hanzelka jednoho Rusa. A že kolona amerických tanků byla viděna jen 25 km jižně od Prahy ! Nakonec vyšlo najevo,že to nebylo v Košicích,nýbrž v Kostnici,
neupaloval Hanzelka,nýbrž Zikmund a nebyl to Rus ,nýbrž Hus. A ty tanky natáčely v Měchenicích
film “ Most u Remagenu“ . Kterýžto film jsi nepochybně rovněž viděl. Zapomněl´s na Reportéra a
Listy .Tvůj názor na 2000 slov je symptomatický pro normalizačního propagátora,nepřekvapuje.
Že se Werich vyděsil mě nepřekvapuje. Média tenkrát rozpoutala takovou hysterii z represí, že nebyl zdaleka jediný. Myslím, že ho nikdo k návratu přemlouvat nemusel. Zjistil prostě, že se vyděsil zbytečně. Ale to, že napráskal někoho, kdo mu nezištně pomohl, to mne tedy fakt mrzí.
hudrypere, po přečtení ano, ale nedoporučoval bych to. Kdo ví co Tusové míchali do tiskařské barvy. Moudřejší je použít noviny na podpal do pece nebo krbu. Musíte uznat, že o Zprávách se po srpnu hodně mluvilo. Jsou lidé zvídaví a dokážou se přesvědčit o čem je řeč na vlastní oči. Pak jsou takoví bez vlastního mozku, které lze poštvat proti komukoliv. Nevědí proč a chovají se podle pokynů loutkovodičů.
„otazka je, ako vazne vtedy nasi disidenti mysleli svoje slova. ved Charta77 kritizovala normalizacny rezim z original lavicovych pozicii, vycitali im nedoslednost pri naplnovani idealov socializmu. no a po roku 1989 Charta77 dala prehlasenie v tom zmysle, ze oni tu kritiku normalizacneho rezimu nemysleli vazne, bolato len taktika, takticky manever, aby ich vysachovali…“
No, ono záleží jak kteří disidenti a bohužel taky jak kdy. Co já si pamatuju, tak vedení Charty bylo několikrát rozbito a od toho, co nakonec vzniklo bylo lepší se držet dál, protože co věděli tito lidé, to věděla StB. Po převratu dostala slovo velmi úzká skupina a i tehdy platilo, že levice se viděla v socializmu jugoslávského typu a pravice v socializmu – nebo chcete-li sociálním státu – západoevropském. Nikoho ani nenapadlo, že by někdo obnovoval kapitalizmus z devatenáctého století. Pak vylezli zpod kamene lidé jako hladová Bendovic rodina, uctívající Pinocheta. Antikomunizmus přivlekli hlavně emigranti z USA. Místo aby nás varovali, jak taky může vypadat kapitalizmus, blekotali o „věšení komunistů“.
Myslím, že lze říci, že někteří disidenti byli umlčeni, jiní oklamáni a další se dali podplatit.
„Demokraté“ toho typu, jaké zobrazuje „major Zeman“ patrně opravdu v Praze existovali už v šedesátých létech, ale nikdo nevěřil, že by v demokracii mohli dostat slovo, natož moc.
Ono je vůbec dobré se na majora Zemana znovu podívat a posoudit ty informace, které v něm jsou z dnešního pohledu. Třeba případ Bílé linky, jestli se nemýlím, tak nějak se to jmenovalo.
Je zajímavé, jak je diskuze skrytě ideologicky podbarvená. Popravdě jsem to i čekal.
Mám za to, že ať už se jedná o dobu socialismu, či kapitalismu (nebo co to teď vlastně máme?), by měl mít občan právo kritizovat na představitelích moci a politických uskupeních to, co z nějakého důvodu považuje za nefunkční, nedostatečné, či vysloveně špatné, či škodlivé. Účelem objektivní kritiky je snaha po zlepšení systému. Diskutabilní otázkou je která doba si zaslouží více kritiky. Ale neexistuje systém, který je (byl) 100% dokonalý, který je samospasitelný bez dalšího vývoje. Vývoj toho systému by měl být na bázi objektivní kritiky a z toho vedoucí diskuze o zodpovědnosti a možné výměně politiků. Pokud je názor, že jedna doba si kritiku zaslouží a druhá nikoliv, tak to zavání autoritářstvím nedotknutelnosti v mezích vytvářené demagogie a škoda dál psát…
A vy to právo dnes nemáte? Vždyť kritizujte. Podíváme se, jaký to bude mít účinek. Jenom, jestli tedy můžu radit, to nezkoušejte s tykadly.
Pokud se ta poznámka týkala roku 1968-69, tak tam ta kritika byla určena ke zničení systému a ne k jeho vylepšení. V roce 1989 konečně měla úspěch a překrásné výsledky můžeme pozorovat jak u nás, tak po celém světě.
Takže tehdy podle Vás bylo v roce 1968 právo na kritiku neoprávněné?
Nakonec máte pravdu, z pozdějších normalizačních komunistů „zachránců systému“ se etablovali vůdci, kteří provedli, to co (hadrák) v roce 1989 kritizujete. Jinými slovy právě ti normalizační pohlaváři, kteří měli pod palcem stb prodali tehdejší systém západu. Z mnoha normalizačních komunistů se později etablovali „podnikatelé“, privatizující pečlivě státní majetek. Tak nevím, kdo ten systém nakonec reálně zničil… Jedni (ti reformní) k tomu nedostali příležitost a druhým (normalizačním), se to povedlo víc jak na 100%.
K.J. Ono by se to povedlo tenkrát i těm vašim „reformním“, kdyby nepomohla Varšavská smlouva. Však rozprodat produkci za ty dva roky na západ za babku stihli také, jenom je to kluky tak nějak nenechali tenkrát dotáhnout do zdárného konce.
Ale, že ti normalizační je pořádně trumfli v konečném výsledku… A v konečném důsledku vlastně i díky Varšavské smlouvě a „bratrské pomoci“… Nicméně je naše diskuze k prdu, protože chleba nám to nezlevní, neboť jeden bývalý kariérista a straník, dnes řepkový král, nám ho brzy opět zdraží…
Jen pro vysvětlení. Nemám osobně nic proti komunistům, kteří se chovali a mysleli jako lidé a měli to postaveno nad dogmatem ideologie. Myšlenky sociální (a nejenom sociální) spravedlnosti jsou nadčasové. Problém je jen s lidskou touhou po moci a majetku. Napříč politickými systémy a celou historií.
Již jsem to tu napsal za ta poslední léta mnohokrát, ale autor to zřejmě nečetl nebo nepochopil, když i dnes stále ještě píše o vládě jedné strany jako o privilegiu. Ano, vládnout státu se může jevit jako privilegium, ale jen tehdy, pokud ta vláda nemusí ideologicky bojovat s vnějšími vojenskými, ideologickými a ekonomickými nepřáteli a pokud – a to je to nejdůležitější – ta vláda nemá za další budoucí vývoj své země už vůbec žádnou ZODPOVĚDNOST.
A tady je, vážený autore, ten hlavní kámen úrazu a Váš základní omyl. Dnešní vlády účelových koaličních partajních politických spolků totiž nemají vůbec žádnou důsledkovou zodpovědnost za vývoj tohoto státu a za budoucnost jeho národů. Zato však každá trvalá vláda jedné jediné strany, má-li jen trošku svědomí, je tudíž nejen cukrem a privilegiem pro její elity, ale i bičem na jejich vlastní záda.
Takže, 2000 slov bych dnes bral už jen jako historický dokument sice s mnoha dobrými myšlenkami, které by však byly uskutečnitelné i žádoucí jen za těch okolností, že by ten tehdejší stát neměl za svými hranicemi nepřátele, kteří se jej desítky let snažili ze všech sil politicky zničit. Čtyřicet let ekonomických sankcí a obchodních embarg snad je toho i dnes snadno dohledatelným dokladem.
Nu a proč asi někteří normalizační pohlaváři, kteří měli pod palcem StB, tak rychle prodali tehdejší politický systém Západu? Inu proto, že i v KSČ byli deprivanti, kteří se po zradě Gorbačova zachovali stejně, jako on sám. On prodal Západu klíče od tehdejšího socialistického systému a oni zjistili, že chránit ten systém je už zbytečné. A tak otočili své politické kabáty naruby. Jak jednoduché. Ostatně, jak se můžete dočíst např. na webu Dfens, občanští zmrdi existují všude, vždy a za všech politických režimů.
S tou odpovědností máte pravdu. Souhlas. Zmrdi jsou ve všech kategoriích a stupnicích lidské populace. Nicméně pokud má někdo odpovědnost, má též zodpovědnost. Oni jsou to podobná slova. Odpovědnost se chápe jako nutnost nést důsledky za nějaké jednání nebo opominutí. Zodpovědnost ukazuje na plnění odpovědnosti. Princip zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za svěřené činnosti a věci, musí moderní člověk zvnitřňovat a přijímat jako samozřejmý nárok na sebe, zejména proto, aby se na něj druzí mohli spoléhat.
A zodpovědnost se řeší prostřednictvím diskuze na základě kritiky odpovědnosti. Nicméně existuje kritika věcná, vedoucí k nápravě chyb, při zachování systému a kritika účelová, vedoucí ke změně systému. Problémem je, že v rámci ospravedlnění chyby, jakou byl vstup vojsk Varšavské smlouvy, se kritika věcná hází do škatulky kritika účelová. A v důsledku toho v daném systému kritika = špatně = zlo. Tím se tehdejší systém morálně zmrvil a otevřel dveře kariéristům, ve stylu ideologie a politický názor, nadřazen nad schopnostmi a poctivostí. To mě v 89 roce vadilo. Pořád mám pocit, že lidé tehdy chtěli změnu právě z tohoto důvodu uvnitř systému, nikoliv změnu systému. Toť můj osobní názor.
Vážený pane K.J., technicky vzato, kritický rozbor s odstraňováním chyb nějakého dosud jakž takž fungujícího systému lze dělat jen tehdy, jestliže stávající systém můžete přepnout do jakéhosi režimu nouzového, který zachová všechny jeho původní funkce do doby dokončení nutných oprav chyb a úprav konstrukce a nastavení. Jenže, tím se ocitáte v režimu, kdy musíte mít nutně vypnuty všechny jeho dosavadní zabezpečovací okruhy, které původní systém až dosud chránily a bránily před poškozením či zhroucením, zaviněným možnými a známými vnitřními a vnějšími vlivy. Jenže politický stát, to není provozně zálohovaný bagr ve velkodole nebo výrobní provoz ve fabrice, který pracuje momentálně jen na sklad, přičemž tedy ty oba lze kdykoliv totálně z provozu na libovolně dlouhou dobu odstavit.
Tehdejší politický režim měl totiž protivníky, kteří jej při první příležitosti chtěli zničit, protože byl pro ně vážným SOCIÁLNÍM konkurentem! Byly tam tudíž politické vlivy vnější a byly to vlivy systémově nebezpečné. Vlivy, čekající na vypnutí těch politických zabezpečovacích okruhů systému právě tím svým vnitřním (třebas i původně vůbec ne chtěným) technickým spojencem. A tím „spojencem“ nebyli jen ti relativní poctivci typu Vaculíka, ale byli tam i další, kteří odjakživa chtěli, aby ten systém byl jednoznačně zničen a to co nejrychleji.
Zkrátka a obrazně řečeno, ČSSR v roce 1968 byla politickým Černobylem před výbuchem, na němž diletanti činili své riskantní pokusy za tetelivého přihlížení zvenku těch, kteří si přáli, aby to prasklo a oni zpět dostali své někdejší zdroje snadných sociálních zisků. Zkuste proto, prosím, (z)analyzovat slovíčka zodpovědnost vs odpovědnost právě z tohoto pohledu, nemá-li to však už být historicky vůbec nadbytečné.
Řada diskutujících je velice zdatná a fabulačně zběhlá. Jenom málo uniká. To málo je „vrtěti psem“. Jsem na tom věkově a zkušenostně asi jako mirror (stejný nick se objevoval kdysi na diskusích fandů Slavie). Na rozdíl od
ostatních si myslím, že naprosto výstižným dílkem bylo
Bilakovo : „Poučení z krizového vývoje strany a společnosti“, nebo jak se to jmenovalo. Trochu tak kluci vystihli, co by nás čekalo a posléze vlastně ani neminulo. Takže 2 tisíce slov nebylo nijak objevné, protože ani v naší nebo jiné společnosti se zase tak moc nového či jiného neděje (od dob Punských válek). Nebo jo?
Dokonalá definice. Jen bych doplnil:
… zvenku A ZEVNITŘ těch …
K tomuto poznání přispěl také sametový převrat. Už není co tajit a zakrývat. Prohráli jsme. Teď se nám mohou vychechtat.
Nevím, nakolik je text dle následujícího odkazu autentický, ale zdá se, že snad ano.
http://www.totalita.cz/txt/txt_pouceni.php
Mám pocit, že ta diskuze je zbytečná a vzájemnou ztrátou času.
Tam jsem nikdy nechodil. Moje první zaměstnání jsem nastoupil v prosinci roku 1970 do vyzkumáku, který se stavěl a zároveň stěhoval z Prahy. Neměli pro mne žádné teplé místečko, ale tolik příležitosti pracovat technicky, že se takové možnosti už nikdy u nás žádný absolvent university nedočká. Tehdy můj ústav byl takový malý CERN na Ostravsku. Převrat jsem přežil se ztrátou a jen díky tvrdému výcviku ve vědě jsem se neztratil.
Za minulého režimu se muselo nejprve ukázat, že se dokáže odvést kvalitní a užitečná práce a pak se zaměstnanec dočkal postupu, což obvykle nebylo šéfovské místo, ale více práce s rozšířením oboru působnosti. Nyní je to naopak. Nejprve je třeba urvat co nejvíce peněz a pak se uvidí.
Není zbytečná. Nejlépe se zde pozná, kdo je kdo a o co jde.
„Zkrátka a obrazně řečeno, ČSSR v roce 1968 byla politickým Černobylem před výbuchem, na němž diletanti činili své riskantní pokusy za tetelivého přihlížení zvenku těch, kteří si přáli, aby to prasklo a oni zpět dostali své někdejší zdroje snadných sociálních zisků“. Na rozdíl od diskutérů,
kteří souzní s tímto tvrzením vím jistě,že obrodný proces šedesátých let v české ekonomice nebyl vytvářen diletanty,nýbrž lidmi,kteří byli v té době předními odborníky ve svých oborech a navíc měli před sebou vizi,jak by měla vypadat spravedlivá lidská společnost. Odmítáním takových vizí kompenzují lidé své životní neúspěchy,nebo přinejmenším subjektivní pocit,že jejich výjimečné schopnosti jsou trestuhodně pomíjeny. Motivů pro taková a podobná tvrzení může být samozřejmě více. Zcela teoreticky by to mohlo být třeba členství v prověrkových komisích KSČ.
Co by bylo,jak píše paní Irena, kdyby “ Varšavská smlouva nepomohla“, je fabulací politického vývoje přesně stejné úrovně,s jakou Brežněv,Gomulka či Valter Ulbricht přistupovali k naší snaze
o socialismus s lidskou tváří. Oni znali jen násilný kasárenský režim,který už tenkrát velmi mnoho lidí odsuzovalo,kdy všeobecná nedůvěra k jeho proklamacím a realitě života věrchušky vzrůstala.
A jak se o 20 let později ukázalo,nebyla jeho obnova normalizačním lámáním páteře dlouhodobě životaschopná. Normalizační funkcionáři celé národní fronty si ve skutečnosti z marxistické ideologie dělali v soukromí šoufky a po náležité přípravě jim přechod na kapitalistickou rétoriku
a později na rozkradení ekonomiky nedělalo nejmenší potíže. Oni od 21.srpna 1968 nepřipustili
dodnes,aby se k nim lidé po právu chovali tak,jak doporučoval v 2000 slov L.Vaculík.
NORMALIZACE TOTIŽ NESKONČILA,ONA TRVÁ,JEN SE PŘEVLÉKLA Z MONTÉREK DO FRAKU.
@hudryper:
Vážím si tvého názoru, jakožto názoru pamětníka, který byl „u toho“ nebo „blízko toho“, a přesto mu, jako spoustě osmašedesátníků, při zmínce o 68 nevypne mozek a nezačínají lítat jedovaté sliny plné nenávisti od huby. Pro mě je to velmi důvěryhodné, protože stále věřím, že v 68 šlo o vylepšení socialismu podporované národem, což byla opravdu vzácná příležitost.
Na druhé straně nelze opomenout, že tu byli i lidé, kteří to mysleli o dost jinak. S nimi by bylo nutné se vypořádat, jinak oni by se vypořádali s pravověrnými 68-tníky.
Pokud příjmu představu, že po smrti Stalina už skutečný socialismus v SSSR nebyl, dost by to měnilo pohled na tu dobu. Faktem je, že se v SSSR vytvořila věrchuška téměř absolutních vládců, která měla k dispozici cokoli, co systém nabízel. V čem asi měla společný zájem s obyčejnými lidmi, s řadovými komunisty? V podstatě už tento stav vůbec neodpovídal duchu marxismu. Čiže v SSSR a u nás rovněž, byl socialismus jen virtuální. Uvádí se také, že v ČSSR bylo stalinistické vedení ještě nějaký ten rok po XX. sjezdu KSSS. Odstranění Stalinovy sochy ještě neznamenalo, že ti lidé zmizeli. Nemohlo právě toto způsobit vnitrostranický boj v KSČ se známými důsledky?
Hudrypere, obávám se, že právě to je váš problém. Nevidět jasný shodný algoritmus průběhu 68-69 a 89….i jinde? Chápu, že v té době jste si myslel, že napomáháte obrodnému procesu. Myslím si, že v té době bych se třeba i chovala stejně jako vy a upřímně věřila, že přispívám ke vzniku něčeho lepšího. Ovšem nevidět z pohledu dnešní doby, kdy máte k dispozici tolik údajů, že vás tenkrát jenom zneužili? Že vůbec nebylo v plánu nic zlepšovat? Pokud vím, tak za ty dva roky stihli „reformátoři“ podepsat tolik „výhodných“ smluv se Západem, že potom měli „normalizátoři“ co dělat, aby jim dostáli i za cenu nedostatku zboží na vlastním trhu. A to byl jenom začátek. Víc toho prostě nestihli. Trvat na tom, že by se to tenkrát povedlo a vedlo k vylepšení socialismu je přinejmenším naivní.
Nezaváhala jste být ve svém posledním příspěvku osobní. Už jsem zde napsal,že Vaše tvrzení o tom,jak by se vyvíjel obrodný proces ,pokud by nebyl zastaven 600 000 armádou ( to musel být
hodně silný nepřítel,když k jeho eliminaci bylo nutné přemístit na naše území takovou sílu,viďte?)
se zakládá na teoretických úvahách a v důsledku stále úspěšnějšího přepisováním historie působí demobilizačně. Vzhledem k tomu,že jste na českém webu velmi oceňovanou překladatelkou z ruštiny,nebudu pokračovat v této diskusi . Obracením smyslu tvrzení proti autorovi osobně je poněkud dětinská reakce . Na můj neosobní text „Odmítáním takových vizí kompenzují lidé své životní neúspěchy,nebo přinejmenším subjektivní pocit,že jejich výjimečné schopnosti jsou trestuhodně pomíjeny“, jste ad hominem napsala : „Hudrypere, obávám se, že právě to je váš problém.“ Myslím,že jsme se nikdy osobně nepotkali a Vy si troufáte h o d n o t i t osobní
schopnosti někoho,o němž nemáte skoro žádné informace ! Nediskutujete, vnucujete utkvělé představy o světě,který jste osobně nepoznala.Není problém domyslet,komu se právě toto hodí.
Když čtu tuhle „diskusi“, je mi smutno. V tak zvaném obrodném procesu nebyli žádní disidenti – to je projekce z 80 let. Byli progresivní a konzervativní, ale všichni byli straníci (KSČ). Ostatně není divu, protože v té době – jestli se mělo něco změnit – mohla to udělat jenom KSČ. Měla na to aparát – nakonec i to se píše v těch 2000 slovech. Je paradoxní, že té době tak zvané „nesvobody“ jste mohli více než v dnešní době „svobody.“ Dali se odvolat funkcionáři – zkuste to dnes! Těch 2000 slov byl docela dobrý návod – dnes je k smíchu. Ano, tenkrát šlo o vylepšení socialismu – v těch šedesátých letech totiž jsme měli Kosíka, Šika atd. A ti byli na světové úrovni. Tady panoval dojem, že když se vyhází ta gerontokracie z vedení strany a státu, tak dáme kapitalismu na zadek. Ireno, kdo vám proboha napovídal ty šplechty o těch smlouvách se západem? Odkud to máte? Mě je 76 let – a pamatuji se na tu dobu velice dobře. Byl jsem i aktivní a tyhle poznatky nemám. Ostatně – podle Vás – kdo by mě měl zneužít, když partaj – KSČ – byla v rozkladu a bojovala sama se sebou. Akční program, který tenkrát byl schválen, zdaleka nekryl očekávání lidí a přitom byl schválen jen nejtěsnějším poměrem hlasů. Opravdu se hýbala doba a opravdu byla možná alternativa dneška, to všechno si uvědomoval i V. Klaus, když prohlásil (po vzoru Thatcherové) „There is not alternative“ – třetí cesta vede do třetího světa. Nezažila-li jste tu dobu a máte poznání jen zprostředkované – pro Boha mlčte!
Hudrypere, reagovala jsem jenom na to, o čem jste tady několikrát sám psal, jak jste si svůj postoj odnesl, respektive jak jste trpěl. To ovšem nemění nic na tom, že jste jim, pokud to tedy chcete slyšet naplno: hrál užitečné křoví, nic víc a nic míň. Že je těžké si to přiznat chápu, ale neházejte to na mně. A že k tomu byla nutná taková armáda. Byla. Tyhle procesy jsou velmi dobře propracované, jak můžeme vidět na dalších a dalších příkladech. To, že vy osobně jste to tenkrát myslel dobře a upřímně by na případném výsledku, jak jste názorně mohl pozorovat v roce 89 nic nezměnilo.
PS: Přestaňte mi pořád všichni předhazovat ty překlady. Ty s názory nemají nic společného a já se za ně nehodlám schovávat.
Leo, představte si, že v rodině mám lidi, kteří tu dobu také přímo zažili, takže nevidím důvod, proč bych měla mlčet. Každý vidí jenom to, co vidět chce. Že byli tenkrát lidé něčím nespokojeni nikdo nepopírá. Že někdo hodlal této nespokojenosti využít, je ale nad slunce jasné. Některým to začalo být jasné hned v průběhu toho procesu a někteří neustále trvají na tom, že jenom chtěli udělat život lepší, a že na to měli. Teď vidíme názorně všude v okolních státech, jak to vylepšení dopadá. A že se toho účastnili přímo lidé z KSČ? Kdo chcete, aby se toho účastnil? Pátá kolona se rekrutuje obvykle z vládnoucí vrstvy. Někdo byl angažován přímo, někdo to myslel upřímně a výsledky absolutně stejného procesu máme od roku 89 přímo před očima.
Vážení,
ježto jsem r. 1970 (tzv. „Husákovo dítě“) tak proces r. 1969 jsem zažít nemohl.
Ale…
Paní Ireno, ty „smlouvy“ Vámi uváděné mám za hovadinu, s prominutím. Uvědomme si, že nejlepší „přepisování historie“ směrem „dozadu“ je vytváření minulé historie „nové“.
Měl jsem možnost zahlédnout některé lidi. Vážím si jich a jejich myšlenkovou svěžest a nezatíženost jim mnozí z nás mladších leckdy můžeme jen závidět.
Poselství skutečných pamětníků, kteří „tehdy byli u toho“ musíte nazírat očima jejich dalšího života, celých desetiletí… Pak dostanete odpověď kde je asi pravda. K těm co jsem poznal jsem získal úctu. Velkou.
Pokud by se lidé nesnažili o pozitivní změny, nikdy by žádné nenastaly.
Noviny – vč. toho tehdejšího Rudého práva, Svobody, Ostravského Večerníku ale i řadu časopisů jsem tehdy poctivě louskal. Většinou KAŽDODENNĚ. Ne pro to, že bych režimu věřil na slovo, ne proto, že bych byl straník, ne proto že bych byl kdy usiloval o kariéru – cosi mi to dalo.
Ve dnech kolem převratu 89 jsem na něco podobného moc nevěřil. Pak jsem ale viděl nasazení některých kamarádů a trošku uvěřil, že by mohlo jít o zlepšení…ve váhavé „vlažnosti“ jsem vydržel do r. 1991 kdy jsem v řadách studentů OU aktivně usiloval o změnu k lepšímu… vydrželo mi to přes bolestná zklamání cca necelá dva roky…
Pak už to byl doslova odboj… Označit ho můžeme jakkoliv, třeba jako „ústupové boje se snahou hájit podstatu…“.
Vážení: nevěřme lžím a fabulacím o tom, že cosi bylo dopředu rozhodnuto, a hořkým tvrzením že „nikdy nebyla šance“. Je to ta největší LEŽ! Ano, byli „připravení“, byli ti co „se připravovali“ a byli ti „rozhodnutí“… Ale: NIC NEBYLO PŘEDEM DANÉ A ROZHODNUTÉ. Lumpové postupně lámali charaktery a ničili skutečné hodnoty… POSTUPNĚ dosahovali svých cílů…
pokračování…
Realizace Dullesovy doktríny byla postupná.
Nechceme-li v jejich výsledcích uvíznout „na věčné časy a nikdy jinak…“, musíme se i nadále snažit to změnit k lepšímu.
A věřit v možnost nemalého zlepšení.
Něco pro to každý den každý maličko dělat…
Za sebe děkuji všem, kteří to nevzdali, sám jsem mnohokrát váhal…
Ale nemohu jinak, a POKRAČUJME.
Ve dnešním světě je jen jedna jistota: nejistota.
Tu JISTOTU musíme najít uvnitř sebe.
Nemá nic společného s „pravdoláskaři“ či naivitou…
Stále totiž platí různé obměny onoho rčení:
„Chceš změnit svět? Stačí 24 hodin nečinně přihlížet“…
Vážení, chtělo by to poctivé „vyznání“ některých, kteří i po 89 r. nepřestali usilovat o změnu.
Mnozí nemáte tušení, kde bychom dnes „byli“ (pokud bychom byli), kdyby nebylo těch „malých, tichých neznámých vojínů/nek“…, ano často jim nikdo ani ten „pomník“ nepostavil ani nepostaví…
Paní Ireno a Vy ostatní: i nejmenší mravenec může pohnout Zemí. A věřte prosím, že jí i skutečně „hýbe“…
Můžeme
Ledacos
Výsledek
Bez nás
Nějaký bude
Ale asi nikdy ten náš…
Jak (parafráze) píše JK: „Jediná „třída“ která dnes spolupracuje je třída velkovlastníků“ (a jejich sluhů- dodávám za sebe)…
Nemusíme být „třída“.
Ale: musíme být.
Pak bude výsledek i „trochu p/r/o nás“…
Jinak jednou „nebudeme“ nic jiného nežli „existovat“…
A stojí -li to za to těm mravencům, co na to MY…?
Hudripere tou větou:
Tím se tehdejší systém morálně zmrvil a otevřel dveře kariéristům, ve stylu ideologie a politický názor, nadřazen nad schopnostmi a poctivostí.
Jsem myslel dobu zejména takzvané normalizace. Ale předpokládám, že jste to pochopil, jak jsem to myslel.
NORMALIZACE TOTIŽ NESKONČILA,ONA TRVÁ,JEN SE PŘEVLÉKLA Z MONTÉREK DO FRAKU.
Hezky řečeno. Dodal bych jen – do fraku havlistického kultu.
Nechci se hádat co by bylo kdyby… Osobně plně souhlasím s PPK. A ohledně těch smluv… chlapi se o takové přízemní věci jako: kde sehnat uhlí když není, kde sehnat povlečení, když není, kde sehnat věci pro miminko, když nejsou, kde sehnat některé druhy masa, když je ho málo… jaksi moc nestarají. Obecně se mluvilo o tom, že tento náhlý nedostatek je způsoben nutností dodržet vývozní smlouvy, které byly možná uzavřeny v euforii spolupráce se Západem, možná že to nebyla euforie, ale vypečenost některých „nových“ lidí. Tím neříkám, že takoví byli všichni, ale na ten nedostatek si živě pamatuji. Osobně vždy budu preferovat sociální spravedlnost před pojmem „svoboda“, protože do tohoto pojmu je podle mých zkušeností možné nacpat cokoli a také si ho každý definuje po svém. Se sociální spravedlností už to tak snadné není.
Pro Irenu:
…Že někdo hodlal této nespokojenosti využít, je ale nad slunce jasné. Některým to začalo být jasné hned v průběhu toho procesu a někteří neustále trvají na tom, že jenom chtěli udělat život lepší, a že na to měli. Teď vidíme názorně všude v okolních státech, jak to vylepšení dopadá. A že se toho účastnili přímo lidé z KSČ? Kdo chcete, aby se toho účastnil? Pátá kolona se rekrutuje obvykle z vládnoucí vrstvy. Někdo byl angažován přímo, někdo to myslel upřímně a výsledky absolutně stejného procesu máme od roku 89 přímo před očima…
Argument typu, že je nad slunce jasné…to myslíte vážně? Celé vyznění toho citovaného výňatku je parodií na kritické myšlení. Občanské nepokoje v NDR roku 1953, dělnické nepokoje v Polsku 1956 a vzpoura proti sovětským vojskům v Maďarsku 1956 byli úplně jiného charakteru než svržení Antonína Novotného Dubčekem na lednovém plénu KSČ 1968. Byl to český počin a počin do dnešní doby zcela ojedinělý. Bez jakéhokoliv cizího příkladu. Píšete pátá kolona… Jaká 5. kolona? Koho? Kdo za ní stál? Vždyť všechny západní mocnosti v srpnu 1968 vstup vojsk PODPOŘILY! Proto neměl ministr zahraničí Jiří Hájek na plénu OSN, kde protestoval proti okupaci nejmenší šanci! Vy o té době nevíte vůbec nic – anebo máte jednostranné informace. Ale odvahu napsat, že je něco nad slunce jasnější – ta Vám neschází.
Klid Vaší duši.
A zapomněl jsem dodat ještě jedno. Tady se chystalo něco úplně jiného než kam zabočila dnešní doba. Argument, že: „Teď vidíme názorně všude v okolních státech, jak to vylepšení dopadá.“ je úplně zcestný. V zuřivém boji Václava Klause proti novoročnímu projevu V. Havla o občanské společnosti reagoval Václav Klaus sérií článků a rozhovorů v médiích. Odmítl mluvit o občanské společnosti jako nějaké svébytné, od státu odlišné sféře společenského sdružování. Ve svém článku „Snahy o hledání třetí cesty stále nekončí“ (Lidové noviny 55 ze 7. 3. 1994) shledal takové pojetí scestným, neboť je pokračováním socialistických ideálů a produktem sociálního inženýrství věčných hledačů třetích cest. V televizním interview pak dodal:
„Třetí cesta je cestou do třetího světa. Nedovolme vznik nikým nevolených a tedy nikomu neodpovědných skupin.“ A prohlásil, že pro vznik svobodné společnosti stačí individuální svoboda jedinců, politický pluralismus a trh.
Tady hledejte důvod, proč jsme tam, kde jsme a kde jsou ti okolo.
Samozřejmě,K.J. K tvrzení paní Bety o jakýchsi smlouvách,v jejichž důsledku za normalizace po srpnu 68 nebylo uhlí,povlečení na postele či věci pro miminka se lze jen usmát. Plete si zřejmě rok 68 s rokem 48 a následnými padesátými léty. Ty jsem ,podobně jako Vy, osobně prožil,jenže za
invaze železných maringotek se v Československu stal malý zázrak v oblasti,v které by to málokdo očekával. Odběratelsko-dodavatelské vztahy,jak se tehdy říkalo obchodním vztahům,jež zase až tak nebyly moc obchodními,nýbrž nadekretovanými shora,začaly v chaosu invaze neuvěřitelně dobře fungovat. Co včera bylo nemožné,nebo přinejmenším obtížné,trestuhodně pomalé,to díky nadšení a vůli proti invazi protestující 99% většiny národa začalo fungovat tak,jak ještě nikdy předtím !
Ve státní kase byly velké devizové rezervy,takže normalizátoři si mohli dovolit nakupovat mnohem větší množství zboží za valuty a tak soustavně korumpovat postoje lidí,kteří vše vyhodnocovali podle toho,jak je to výhodné jen pro ně osobně. Benzin stál 2.30 Kč a od začátku sedmdesátých let vzrostla i do té doby ubohá nabídka automobilů,které se staly dostupnými pro normální chataře,
zemědělské družstevníky,prostě i pro normálně pracující lidi. Navíc se blahodárně se zpožděním projevil vliv zvýšených výkupních cen zemědělské produkce,zejména živočišné,zavedených r.1966,
rozvíjela se velkovýroba brojlerů,prasat i skotu a na venkově poprvé od 48.roku zavládla pohoda.
Kromě aktivních odpůrců normalizace se československé a hlavně slovenské obyvatelstvo nemělo
špatně. Zřejmě si své problémy zavinili sami ,stávali se předmětem posměchu „těch chytřejších“.
Leo prosím vás nebuďte směšný. U nás v ČSSR prý to bylo úplně jiné. To byste mě rozesmál. Ostatně ani po 89 nikdo netvrdil, že tu hodlá budovat kapitalismus, že? Postupovali pěkně v jednotlivých krocích, že se potom takoví upřímně přesvědčení lidé jako vy nestačili divit. Pokud se podíváte na majora Zemana případ Bílé linky to byl myslím, tak tam máte téměř přesný návod roku 89 a vy si myslíte, že to neměli propracované v roce 68-69? Když se podíváte na Nejmladšího z rodu Hamrů, tak Dietl měl ten velký dar krásně vystihovat reálné situace a reálné charaktery lidí. Z toho vašeho slavného 68-69 tam přímo prýští ta atmosféra, kterou jsem, představte si to i já, měla OSOBNĚ možnost zažít po 89.
A proboha nekontrujte, že šlo pouze o nějakou propagandu. Realizaci té komunistické propagandy teď pozorujeme denně.
Víte ono se velice lehce hodnotí jiné viz Maďarsko atd., ale podívat se bez růžových brýlí na to, k čemu člověk přispěl sám, tak snadné není.
K těm nevýhodným smlouvám. Tak ty byly nevýhodné všechny už z principu věci kvůli uměle nadhodnocené západní měně. Takže je opravdu velice nepravděpodobné, že by se sem zápaďáci při otevřených hranicích nevrhli a pro ně za babku nevykoupili co se dalo, stejně jako to názorně předvedli po 89.
No jo. Nevíte opravdu nic. A posuzujete podle televizních adaptací. V Rakousku, v rakouské bance mi tenkrát vyměnili koruny za schillingy v poměru 1:7 a to jsem to ještě považoval za nespravedlivé. V roce 1968 neexistoval program rozbít společnost. Při převratu v 89 bylo OF – ten kapitalismus a teorie, že žádná společnost neexistuje, protože je to vždy jenom množina jednotlivců, kde každý chce něco jiného, přišel až s Klausem. Komunistickou propagandu, kterou Vy pozorujete údajně denně, nevidím. Ostatně dnešní komunisté jsou z naprosté většiny jenom prospěcháři – mluvím-li o jejich představitelích. Já vím, že je těžké se zbavit předsudků, ale zkuste to alespoň jednou – vlastní hlavou. Ale poctivě
Jenom krátký vstup rámující události roku 1968 v Československu. Bylo to zhruba 12 let po památném „obrodném“ procesu v Maďarsku, který rozhodně nenechával východoevropské, zejména pak moskevské politické špičky v klidu.. V 70-ých letech Západ, který vyčerpal extenzivní možnosti konjunktury tažené poválečnou rekonstrukcí začíná s cílem odvrácení hospodářské krize žít svou Potěmkinovu vesnici blahobytu na dluh. V USA strategii ideologické války a propagandy západního úspěchu silně ovlivňuje Allen Dulles. Myšlenkové rozvolnění v Československu velice hbitě začíná využívat pro své cíle západní propaganda. Při nepolevujícím hospodářském embargu a zesíleném působení RFE na mladé působí Západ skrze zábavní průmysl (hudební skupiny éra hippies a Beatles) , zvyšuje se četnost reklamních návštěv úspěšných lidí využívajících dočasně otevřené hranice ze Západu, kteří nejlépe demonstrují u veřejnosti odstup západní životní úrovně od východoevropských zemí… to všechno má významný vliv na veřejné mínění, lidé nevidí negativní jevy západního životního způsobu nezaměstnanost kriminalita… věří lidské tváři kapitalismu, ve kterém přestávají zdánlivě působit fundamentální třídní antagonismy mezi světem bohatství a chudiny, věří v reformovatelnost kapitalismu skrze občanská hnutí…
Věří v mírovou a přátelskou koexistenci dvou protikladných společenských soustav, jejich možnému srůstání, v éru věčného Fukuyamovského blahobytu, která dokázala navždy překonat vnitřní protiklady kapitalistického cyklického hospodářského vývoje.
o všechno má zásadní vliv na reformní vývoj v Československu v polovině 60-ých let a v letech následujících.
:) ma smysl se hadat dnes o 68, absurdni je ze Bilak mel instinktivne pravdu v tom kam obrodny proces smeruje ( ze se pak spolu milil v realizaci noramlizace kdy nebylo vazeno spravne zachovnai fci systemu a minimalizaci ztraty konsensu ve spolecnosti je vec jina, sio nebyl by nejaky exkurs z pohledu Teorie ?:)). Chapu ze to ty kteri se osobne angazovali muze iritovat ale to uz je to kolo dejin. rest in peace.
Leo buďte tak hodný a reagujte na to, co je napsané, a ne na to, co si myslíte, že čtete.
Pražská jar – boj o liberalizáciu a demokratizáciu spoločnosti,na základoch „demokratického socializmu“(kongres SI 1951), nastoliť“ socializmus s ľudskou tvárou“,uskutočniť ekonomickú reformu odstránením hypertrofovaného ťažkého priemyslu a jeho nahradenie ľahkým priemyslom a rozvojom služieb a to všetko tak,že podniky začnú hospodáriť na základe ponuky a dopytu a nie na základe obdržaného plánu.
K tomu je potrebné povedať,že v tom období hovoriť o demokratickom socializme a o demokracii vôbec je logickým nezmyslom už len preto,že v čsl. ústave bol pevne zakotvený článok 4 o vedúcej úlohe strany,ktorý by pri zmenách v spoločnosti smerom k demokracii musel byť z ústavy odstránený,čo samo o sebe mohlo privodiť pád KSČ a nastolenie kapitalizmu.A podobne v kapitalizme by skončila aj naša ekonomika,keby prešla na trhový spôsob riadenia.Sú renomovaní ekonómovia,ktorí tvrdia,že tržný socializmus sa vždy a zákonite už za krátky čas,zmení na kapitalizmus.
Okrem toho si myslím,že protagonisti Pražskej jari nebrali vôbec do úvahy politické reálie sveta v tých rokoch.Inak by museli vedieť,že svojím konaním,ktoré mimochodom nekonzultovali dostatočným spôsobom ani s ÚV KSSZ a ani s RVHP (prepojenosť ekonomík zúčastnených štátov)povedie k vstupu minimálne sovietskych vojsk na naše územie.Politická situácia vo svete sa vyhrocovala a Sovieti nutne potrebovali mať svoje jednotky na našom území.Čakali len na zámienku a dostali ju.
Pražská jar musela skončiť krachom.Bol to nereálny projekt,ktorý je dnes kritizovaný ľavicou rovnako tak,ako pravicou.
Ako by sa asi dnes skončil u nás pokus o zmenu režimu a politickej orientácie na RF?
Zabudol som dodať,že z môjho pohľadu to,že sa tak stalo,je pre mňa šťastím lebo v tom,čo potom nasledovalo,som vyštudoval založil rodinu,odchoval deti a to všetko v porovnaní s dneškom v priaznivom prostredí.Bol to dobrý život pre väčšinu.Nie iba pre malú časť spoločnosti ako je tomu dnes.
Hudrypere, sice už nejsem mladá, ale rozhodně si nemohu pamatovat, jak to bylo se zásobováním v roce 48, tudíž si to nemohu ani plést se začátkem sedmdesátých let.
Vážená Bety, nejen zásobovací poválečnou situaci si nemůžete pamatovat a pokud ,tak ze stejně kvalitního ústního podání,jako jsou informace,které jste převzala jako pravdivé, totiž o zhoršení materiální situace po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Obraťte se na Petera a Mirrora,ti Vám tenhle Váš omyl potvrdí. Pro ně to bylo nejkrásnější období,které kdy zažili. Zvláště na Slovensku se spolu s federalizáciou objevil všeobecný standart,do té doby nevídaný. Gustáv se Slovákům vyplatil .
A mohlo byť ešte lepšie,keby reformátori v 68-roku nevyprovokovali Brežneva.Potom by nemuselo dôjsť k vstupu vojsk VZ a „normalizácii“. Prezidentom by sa pravdepodobne stal Čech ktorý by sa vyplatil zase vám.
Hudrypere, to zmíněné miminko bylo moje, potíže se zásobováním a poměrně velké jsem měla při jejich zajišťování pro lázeňský dům v K. Varech, kdy jsem někdy musela u dodavatelů vysloveně žadonit a to v 7O. roce.A Alzheimerem zatím netrpím, což tak nějak z vašich poznámek mírně vyčuhovalo. Já se nechci hádat, vnímání těch let je dodnes rozporuplné, a také se nechci hádat o to, že se situace rychle vylepšovala. Ale co si pamatuji, to si pamatuji a jsem sice už stará bába, ale nejsem popletená. Jistě mě to časem čeká, tak mi to nepřipisujte už teď.
Hádám ,Peter, že lepšie v tých rokoch být na Slovensku už nemohlo. Při svých častých cestách na Slovensko jsem si vždycky říkal :“ je stokrát lepší ,že jsou velké peníze přerozdělovány ve prospěch Slovenska,než aby to bylo ve prospěch financování vojensko-politických hrátek SSSR třeba v Africe.“ Za normalizace byla vybudována moderní slovenská infrastruktura,elektrárny,Gabčíkovo a
Bratislava,kde se opravdu na ničem nešetřilo.Převaha slovenských zájmů v normalizačním vedení
republiky měla své efekty nejen na Slovensku,ale i v Praze,kde spousta Slováků „robila Slovákov“.
Holt se slovenští soudruzi postarali o dodatečné zneplatnění Vysočanského sjezdu a vychytralou husákovštinou ovládli všechny zdroje náhle federalizované republiky. Pomlčka přišla později….
p.hudryper.
Veď majte úctu k vlastným šedinám! Takáto argumentácia vás nie je hodná.Ide z nej zápach toho,čo náš štát rozdelilo.
Iba diskutujeme,nebojujeme na život a na smrť.To už máme obaja za sebou.Aspoň myslím.
NEEXISTUJE, abych nepodporil stareho kamarada. Hudrypere, diky … i za navraty ke drevnim casum. Oba vime svoje, jenom me osobne ted k urcitemu rozhreseni chybi Venek Silhan. Sam vidis, ze my Cesi jsme dobytek, ale porad za nami kdejaky mamrd leze. Nemam pro Slovaky dobrou zpravu. Nejaky slovansky hybrid jim vymazal takovy portret , ze to nevydychaji. An sam je slovensky hybrid, ale za blbce budeme samolitr my Cesi.
K šedinám úctu,Peter,netreba .K chlapským postojům,když o něco jde,k těm úctu je mít třeba. To chcete naznačit,že zápach,který rozdělil republiku přišel na Slovensko z Čech a Moravy ? Už v 39. ?
Staré křivdy zůstanou křivdami,i když se o nich bude jenom šeptat. Husák uviděl svou životní šanci
nalezením východiska sovětskému polibdíru z neřešitelné politické situace,kdy legální 14. sjezd KSČ v konspiraci před vojsky a jejich rozvědkou schválil dokumenty k invazi vojsk uprostřed občanského míru a nabídnul Brežněvovi „řešení“ tím,že spolu s pár delegáty z Bratislavy zradil snahu skoro celého státu se bránit proti vojenské absurditě na základě vylhaného odůvodnění.
Velmi to připomíná podobnou invazi americké armády do Iráku,která ovšem byla na rozdíl od té v 68. velmi krvavá. Mohu Vás ubezpečit,že podobně krvavé „řešení“ viselo skutečně na vlásku a jen
několik stovek velmi statečných chlapů tomuto vývoji zabránilo. Byli to oni, kteří hned na samém začátku normalizačních čistek dostali „odměnu“ od normalizátorů a posléze od běžných občanů.
Odpor se v podstatě vyvíjel hlavně v Praze ,a tak není divu,že jste jako mimopražský lecos neviděl.
Dvakrát měly slovenské elity šanci ve 20.století k nepříliš přátelskému rozpojení a podvakrát tomu neodolaly. Zajímavé je,že v obou případech se z toho radovali totožní evropští sousedé. Myslím,že
mé Pjakin pravdu když na otázku jak vidí budoucnost střední Evropy odpověděl,že podle něho zase dojde k spojení Česka se Slovenskem. Tož uvidíme, když ne my,tak třeba naši vnukové.
Dajbože!
Druhý človek perestrojky Jefim Ligačev hovorí o Gorbačovovi toto:
http://www.kss.sk/temy/zahranicie/539-v-kremli-sa-nenasli-bojovnici-schopni-odstranit-gorbacova-a-zachranit-krajinu.html
vazeny hudryper. ja mam taku skusenost, ze priblizne 5 rokov po prevrate pisali ceske media uplne blbosti o slovensku, slovakoch a penazovodoch, o Gabcikove ktore, povodne Praha odovzdala madarom ako sladkozamatovy bonus. parkrat ma to vtedy dozralo, napisal som clanok ako reakciu – no nikdy uverejnena nebola, asi nezapadala do „linie“. vy osobne a este pan veletok ste take smutne pozostatky vtedajsej sovinistickej propagandy, ktora vas teda fest kvalitne prevalcovala…
jj, a este k tomu ta moderna infrastruktora – pracovali na nej slovenske stavebne firmy v Prahe – a nebolo ich malo…
A tyto řeči jsou přesně to, co z nás všech dělá hlupáky. I z Čechů i ze Slováků i z Moravanů, dnes už i Slezanů. Dopr… nemohli jsme vytvořit ten československý národ, jak to chtěl Masaryk? Co jiného je „americký národ“? Mohlo to dodnes krásně fungovat. Ne, dodnes jsme tupci, pokud podléháme takovým pitomostem a jiní z toho mají prospěch…
Doufám, pane Orinoko, že ti Vaši Češi jsou ti praví, tudíž ne z nějaké nepojmenované Moravy. My Moraváci, máme Slováky jako své bratry, a nesnášíme jakékoliv příkoří, které by na nich ulpělo
Milé .Ďakujem!
Namiesto kvetinky
https://www.youtube.com/watch?v=3JFfR_sk4nY
Souhlas.
„Rozdělení“ jsem nikdy neuznával.
Nebudu tady taky hloupě psát „na koho se sedřela Ostrava“…
Ty prachy a dřina šly všude jinde, jen né do té „Ostravy černé – děvuchy věrné…“
Bývala to pěkná spojnice – ta Ostrava. Skrze dřinu a pracovní příležitosti propojovala národy i lidi, rodiny…
Ani tam kam jednou půjdu nezapomenu odkud jsem vyšel…
Často se tady cituje Rusko a Rusové…
Tak bych chtěl jako člověk z té „Ostravy černé…“ jen napsat: učme se od Rusů velkomyslnosti ke svým… a své neopouštějme – nikdy!
pěkné, taky děkuji
Koncept socialistického Československa měl vyrovnat hendikepy
a vybudovat vyspělý vzájemně propojený a doplňující se stát složený z rovnocenných celků. V jistém smylu by se o socialistickém Československu dalo mluvit jako o ekonomicky soběstačném ekonomickém tygru. Dnes jsou naproti tomu ČR i SR nesvéprávným koloniálním přívěškem v cizích rukou západního kapitálu.
Pokud jde o slova o nadnárodním „hybridu“ Babišovi musím se jenom smát. Oč horší je SLOVENSKÝ Čech Babiš platící daně v ČR, vyrábějící reálné produkty než zakladatel českého oligarchátu MORAVSKÝ Švýcar finančník a uhelný „tunelář“ Bakala anebo globální ČECH Kellner podnikající v oblasti lichvy a virtuální ekonomiky? Oba dva platí daně skrze své nadnárodní matky v daňových rájích.