Odkaz pro budoucí kacíře aneb Ohlédnutí za pražským jarem
Lenka Procházková
Koncem března 1968 jsem oslavila sedmnácté narozeniny. To už byl obrodný proces v rozběhu a já jsem litovala, že nejsem alespoň o dva roky starší a nemohu tu převratnou dobu plnou nadějí prožívat jako vysokoškolačka. Nicméně jsem měla štěstí v tom, že můj táta – spisovatel a filmový scénárista Jan Procházka – patřil k protagonistům pražského jara, a tak jsem měla o průběhu i zádrhelích „obroďáku“ rychlejší zprávy než moji spolužáci na gymnáziu.
Samozřejmě jsem se s těmi informacemi ve škole netajila… Skončilo to tím, že táta byl vedením gymnázia požádán, aby pro studenty udělal přednášku o politickém vývoji v zemi. To, že výzvu přijal, mě zaskočilo a měla jsem trému, jak obstojí. Po jeho prvních větách jsem se uklidnila. Spolužáci v narvané učebně byli nadšení, pedagogové se pozvolna vytráceli. V dalších dnech mě však někteří profesoři zastavovali na chodbě a ztišeným hlasem mě žádali, abych „otci poděkovala za nevšední zážitek.“ Ruštinářka se dokonce vyjádřila, že táta je rozený táborový řečník. A vyslovila (pro mě nepochopitelné) obavy o jeho osud.
Vím, že on sám takové obavy neměl, stejně jako je neměli jeho kolegové spisovatelé a filmaři. Z debat, které probíhaly v našem dejvickém bytě i z mnoha setkání jinde, na která mě jako nejstarší dceru bral, jsem ale vycítila, že jde o závod s časem. Ten závod však jinak chápali umělci, publicisté a vysokoškoláci, kteří „rozněcovali“ veřejnost ke spěchu a jinak jej nazírali reformní politici v čele s Alexandrem Dubčekem. Tyto rozdíly ve vnímání a hodnocení situace byly osudové, ale teprve zpětně lze z chronologie příběhu pochopit, ke kterým průsečíkům došlo předčasně a ke kterým zpožděně…
Celý článek najdete na Nové republice
Padesát let
Vladimír Stwora
Od 21. srpna 1968 uplynulo 50 let. Strašně se za tu dobu změnil svět, vyrostly dvě nové generace, kterým srpen už nic neříká. Byly popsány stohy papírů o tom, co se vlastně tehdy stalo, vše podstatné už bylo řečeno a zdá se, že nic nového už k tomu dodat nelze. Sám jsem původně o tom tématu psát nechtěl, ale nakonec proč ne? Další kulaté výročí bude až za dalších 50 let a to už asi nic nenapíši.
Dnes se hledají na Pražském jaru chyby, zpochybňují se cíle a činy jednotlivců, bagatelizuje se celý program tehdejšího vedení. Ale tak to nebylo. Pamatuji si na tu dobu velmi dobře. Celá sedmdesátá léta byla ve znamení uvolňování, jasnění, byla to doba vzniku nejlepších filmů, doba skvělých herců, komiků, bavičů, doba výborných písniček. Ani ten prezident Novotný asi nebyl úplně špatný. Byl to zřejmě poctivý chlap. Patrně se nikdy nedovíme, nakolik došlo k uvolnění a odklonění od pevné linie strany z jeho slabosti nebo proto, že postupně ztrácel podporu sovětských soudruhů. Chruščevovo odhalení stalinských zločinů a památný 20. sjezd KSSS v roce 1956 značně oslabily pozice stalinských kovaných soudruhů ve vedení států všech zemí Varšavské smlouvy, ale byla to naše země, která v uvolňování došla nejdál. Samozřejmě předtím to bylo Maďarsko v roce 1957, ale Maďaři chtěli svrhnout socialistický řád a nastolit kapitalismus. Tito v Jugoslávii byl také pro určitou liberální formu social-kapitalismu, ale Tito byl příliš zaměstnán udržením jednoty ve státě složeném z mnoha etnických menšin. My jsme se pokusili o nemožné. Pokusili jsme se dotknout se hvězd, jak by řekl básník. Pokusili jsme se vybudovat řád, který by přebral to nejlepší ze socialismu s tím nejlepším z kapitalismu. Říkali jsme tomu socialismus s lidskou tváří. Předběhli jsme čas o nějakých 100-200 let. Protože pevně věřím, že k tomu, co jsme tehdy chtěli v Československu vybudovat, jednou společnosti dospějí také. Nemohli jsme s tím uspět jen proto, že jsme byli příliš vpředu, příliš advanced, jak by řekl Angličan. Ale můžeme být hrdi na to, o co jsme se jako první pokusili. I když to nevyšlo. Tak, jako Jan Hus a později celé husitské hnutí předběhlo dění v Evropě o nějakých 200-300 let (dnes se přijímá pod obojí běžně, tehdy to byl progresivní krok), tak i Pražské jaro bylo příliš vpředu a svět na takovou společnost nebyl připraven…
Celý článek najdete na Zvědavci
41 comments on “Dvakrát realisticky k 21. srpnu 1968”
Jo realisticky: Chtěli jsme jen to nejlepší a dopadlo to jako vždycky! Asi jako když se ve Francii obrodně zbavovali de Gaulla. Ať žije naivita a dobré úmysly.
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly…. O nějaké naivitě u organizátorů tlaku a petic o „neutralitě“ (neexistuje ani dnes) a vystoupení z Varšavské smlouvy nemůže být řeč, ČS-majdán byl velmi pečlivě připravován.
Věcně-realistický pohled na události z druhé strany: https://vz.ru/politics/2018/8/21/937958.html
Můj komentář na Nové republice /bude zde na pokračování/
Paní Procházková, Váš text poměrně věrně ve výrazné zkratce (jinak to samozřejmě nešlo) popisuje sled některých událostí Pražského jara. Potud OK. Žel, jako prakticky všechny podobné texty jen popisuje to, co se událo, a nezabývá se otázkou kardinální.
Vy jste použila tyto věty – cituji “ Národ (dnes se používá korektní výraz veřejnost) však neměl dostatek informací, měl ale instinkt, a proto se hnal k cílové rovince zkratkou. Novináři, spisovatelé a další respektované osobnosti včetně vysokoškolských lídrů mu k tomu bubnovali do rytmu.“
To, co tomu Vašemu článku, jako vlastně všem článkům, komentářům, pořadům v televizi chybí, je DEFINICE ONÉ „CÍLOVÉ ROVINKY“.
A já se vůbec nebojím k tomu použít další Váš citát, přesněji slova dopisu z Varšavy – “
„Nikdy nebudeme souhlasit s tím, aby imperialismus pokojnou nebo násilnou cestou, zevnitř nebo zvenčí, prolomil socialistickou soustavu a změnil poměr sil v Evropě ve svůj prospěch…“
To opravdu jsme tak přesvědčeni o své neomylnosti a o hlouposti představitelů ostatních vedoucích představitelů „východního bloku na čele se SSSR“, bloku, který fakticky vznikl jako výsledek druhé světové války a jehož základy byly položeny na jednáních „Velké trojky“ už za války /Teherán, Jalta/?
Pokračování
To opravdu jsme si mysleli, že nic z toho nehrozí, že jen si v situaci studené války, jejíž hranice byly pevně stanoveny, v situaci, kdy světový mír byl udržován díky balanci termonukleárních bojových sil v bipolárně rozděleném světě, že si v těch podmínkách uděláme svou „zahrádku“ se socialismem s lidskou tváří a že tuto situaci budou respektovat jak Západ, tak Východ, tak „domácí“ kteří se seskupovali k odvetě za vývoj po roce 1948? To jsme měli být tak naivní a nebojím se toho slova, tak BLBÍ?
V tomto smyslu použiju další Váš citát –
„Průzkumy veřejného mínění z konce dubna 1968 ukázaly, že důvěra „lidu“ v obrodný proces stoupá. Zatímco pro návrat ke kapitalismu, kterým strašil „drážďanský koncil“ se vyslovilo pět procent dotázaných, 90 procent se hlásilo k „socialismu s lidskou tváří“.“
BOMBA! POSLEDNÍ, NEJVĚTŠÍ!!!
Zkusím se Vás zeptat – znáte průzkumy z listopadu 1989? Kolik lidí, co moklo na náměstích či na Letné a cinkalo klíči, si přálo návrat kapitalismu? A jak dlouho to trvalo, aby ho měli ve svých domovech v té tragické podobě českého mafiokapitalismu, který rozkulačil prakticky veškerý společenský majetek, zlikvidoval národní výrobní programy – dovolím si některé z nich připomenout – Vítkovice a Škoda Plzeň – jaderný program, výroba reaktorových nádob a další produkce pro výstavbu jaderných elektráren, výroba lodních hřídelů pro největší stavitele lodí na světě, výroba parních a vodních turbín a generátorů a dalších velkých produktů, kompletní výroba a dodávky včetně stavby investičních celků /elektrárny, cementárny apod./ především v Asii a Africe, výroba letadel, od větroňů /Blaník je dodnes asi počtem vyrobených kusů nejpočetnějším modelem na světě/, přes sportovní letadla, letadla pro potřeby zemědělství, přes malá dopravní letadla /L 410 a
pokračování
a dokončený projekt L 610/ až po proudová vojenská cvičná a malá bitevní letadla /L 29 Delfín, L 39 Albatros/, přes výrobu lokomotiv, železničních vagónů, autobusů, trolejbusů, nákladních automobilů a traktorů, osobních automobilů a motocyklů, přes spotřební elektroniku, optické přístroje, přes výrobu obuvi, oděvů a jinou textilní výrobu, přes sklářskou a další výroby – a mohl bych pokračovat donekonečna (znáte na světě druhý stejně velký stát, který tohle uskutečňoval?), a poté z naší země udělal „na zelené louce“ montovnu svých výrobků z ciziny, skladovací a distribuční prostor a filiálku svých automobilek. Ještě něco? Jo, středně velký trh jako odbytiště svých výrobků včetně „potravin“, v jejichž produkci zlikvidoval naši soběstačnost, a také cílovou stanici svého kapitálu, který mu díky levné pracovní síle přináší do ciziny ročně přes dvě sta miliard korun.
Ba ne, paní Procházková, jak píšu v úvodu, Váš článek celkem věrně poukazuje na některé body polednového vývoje, ale – stejně jako dosud všechny – zůstal stát na půl cesty. A tím se vlastně – byť to nebyl Váš záměr – připojil k těm přehršlím propagandy, která už několik týdnů na nás dopadá ze všech zdrojů /jako bohatství, prýštící ze všech zdrojů v komunismu – jistě znáte tu větu/.
Víte, mi bylo v osmašedesátem o pět roků víc než Vám. Nebyl jsem v KSČ a „obrodný proces“ jsem si jako mladý člověk užíval. Ale nebyl jsem slepý, hluchý a asi ani hloupý /přesto jsem si ten svůj postoj po roce 1970 jako „exponent“ odskákal stanovením kádrového stropu na nejnižší příčce profesní kariéry/.
Lexi, uvádíte množství příkladů progresivity, soběstačnosti. No, ano. je to tak. Horší je, že spoustu těchto věcí špatně snáší konkurenci. To je, dobře funguje v uzavřeném systému. I to by se dalo přežít. Jen ten uzavřený systém způsobuje zpomalování rozvoje a postupně klesá i životní úroveň. Pokud zůstane systém zcela uzavřený, nemusí tohle širší veřejnost nijak zvlášť vnímat. Ale export začne postupně lovit zákazníky na cenu a slušnou kvalitu, už ne na technickou špičkovost. potom už hlavně na cenu. Jsou Tatry špatné, zaostalé? ne ani ne. Jen se nikdo neobtěžoval vytvořit odpovídající exportní zázemí. Proč taky. Nastanou-li změny u cílového zákazníka, padá firma na držku. protože se příliš úzce orientovala. Nevytvořila si žádné paralelní odbytiště. I kdyby byl Mercedes horší, natře to Tatře. Prostě si vytvořil poněkud lepší technicko-exportní zázemí.
Ve finále se tohle projevuje na poklesu životní úrovně. Srovnatelné Rakousko bylo před válkou se svou životní úrovní za námi, v roce 68 byla životní úroveň přibližně stejná, ale měli širší možnost výběru, v 89. jsme již měli i tu životní úroveň nižší.
To byly i faktory, vedoucí k pokusu cosi na tom změnit. Pokusit se opustit ne socialismus, ale jeho kasárenskou formu. Vytvořit poněkud otevřenější vztahy s Rakouskem atd., uvolnit možnost cestování… Ale také změnit ekonomický klimat na méně direktivní, aby nabyl ztrácející se dynamiku. Ale normalizací byl nastoupen zpět přibližně stejný kurs. S podobnými nedostatky a kumulujícím se zpožďováním. Mocipáni po 89. se už ani nesnažili něco opravit a vylepšit, pouze likvidvali. (s malou domů pro sebe a svou smečku)
Jo, nese to rizika vysloveně nepřátelské socialismu, ale v roce 68 měla partaj i společnost podstatně větší šanci tato rizika ustát. v roce 89 už ne.
Viky,
já vůbec neobhajuju dogmatickou formu „socialismu“ panujícího v Československu. Naopak. I ta zabedněná partaj na to přišla – viz Jakeš v Červeném Hrádku v červenci 1989 (já vím, že ten projev je vysmívaný – jen musím poznamenat, že prostšími jedinci z něho znají jen „bojlery“ a „Hanku Zagorovou milou holku“, případně „milion, dva miliony berou, takoví Jandové a jiní“).
Jenže ten projev se zabýval na prvním místě podstatou československé formy socialismu („tady jsme to s tou socializací přepískli“) a ekonomikou resp. vpuštění soukromého kapitálu do ekonomiky, především do služeb.
Jenže já jsem ten osmdesátýdevátý použil jen jako srovnání s těmi 90 % v osmašedesátém, co nechtěli kapitalismus.
Můj koment se týká toho osmašedesátého. Především v tom smyslu, že jakýkoliv pokus o „socialismus s lidskou tváří“ byl v té době naprosto nereálný a nemohl skončit jinak, než obnovením statu quo (invazí spojenců a rozmístění vojsk SSSR, které jinak předtím Novotný jako asi jediný v rámci VS tvrdošíjně odmítal, všude jinde ta sovětská vojska byla, stejně jako dneska jsou americká), anebo restaurací kapitalismu, jako tomu bylo v roce 1989. Jen ten SVĚT v roce 1989 byl někde úplně jinde než 1968.
No prosím. Diskuse poměrně krátká zato vsak k jádru. Myslím, ze jinde se něco takového nedoctu.
Dopustim se kacířské paralely.
Katalánsko versus Španělsko. Tanky z Madridu sice nedorazily , zatykače ovšem ano.
A kde v tom všem zůstala obrodna autonomie? O nezavislosti ani nepisu.
Vzpomněl jsem si, ze Z. Mlynář tu disonanci mezi krajními mezemi vnímal. Razil přístup regulované demosky. …. Urvane ze řetězu nelze prakticky ovlivnit. I Masaryk si přál 50 let klidu pro vznikly stát.
My Češi známé bohužel jen jedno: Ode zdi ke zdi!! Buďto všechno státní anebo všechno soukromé. Neustále hledáme vzory , pokud možno ty nepitomejsi. Sovětský svaz, Emerika. Namísto Rakouska, SvyCARSKA, Dánská.
Vzpominam na svého guru – Venka Silhana. On byl zvolen na Vysocanskem sjezdu do cela KSC.
Mezi War Pigs v glazpapiru 89 nezamiril. Věděl proč.
A v roce 1977 těžce horoval pro multipolarni svet. Mluvil o Čine, Indii, ale také už o Brazílii, JAR a Mexiku.
Léto budiz pochvaleno. Vnímám ho stejně jako 2015.
Právě si uzivam letních kanikul. A chvalim chlapy v hospodě za to , ze řeší , jestli lze ještě dneska katatsa na kankach.
Na Hejvla tu s.e.r.e Bilej tesák.
https://www.youtube.com/watch?v=Wa2i3H-wgRI
Dle některých je soudruh Trump nosičem USA obrodného jara. No … Pokud psychopat symbolizuje naději, tak tomu jsme v Česku jaksi vzdálení. Vzato vážně, tak současný emericky kongres zvici Brežněva normalizuje situaci v USA. Rsko pry musi spolupracovat. Jaksi kolonialne. Jak také jinak, ze!?
Kázeň musí byt.
Gdopak nám to vyhraje? Psychopat nebo Deep State?
Moc zajímavý americký dokument – byl i na NR – bohužel ukazoval Donalda jako pracivitého člověka se zdravými a politicky konzistentními názory – takže CENZORED.
https://pravyprostor.cz/cesta-donalda-trumpa-do-politiky-video/
http://www.novarepublika.cz/2016/12/cesta-donalda-trumpa-do-politiky-video.html
Proč ? – pro tohle …
https://www.youtube.com/watch?v=Ft_b1M3ZPLU
Na Nové republice přičinil svůj komentář Jiří Jírovec
Jiří Jírovec21. srpna 2018 17:04
Lenka Procházková popisuje jen část velmi komplexní situace. Tu druhou shrnuje do dvou vět Brodský (varhaník Očenáš), když se na konci filmu Všichni dobří rodáci dívá zpátky na svoje městečko: „Co jsme si upekli, to si také snězme. Jenže, co jsme vlastně mohli?“
Spisovatel Jan Procházka, autorčin otec, byl komunista a jeden čas Novotného Čapek. Lenka Procházková byla dlouho partnerkou Ludvíka Vaculíka a tak by bylo záslužné, kdyby nám dala nahlédnout do zákulisí, abychom se dozvěděli, co si tito lidé představovali, že bylo politicky a hlavně ekonomicky možné. Řečí na IV. sjezdu spisovatelů nebo Solženicynova dopisu se lidé mohli přesytit, ale ne najíst.
Musíme se oprostit od iluze, že snad Západ šel ve své „podpoře“ událostí v Československu dál než za snahu co nejvíc poškodit Sovětský svaz.
To, že jsme nemohli volně cestovat na Západ, souviselo především s nesměnitelností koruny (to se po roce 1989 změnilo za cenu obrovského zadlužení).
Měli jsme Ottu Šika, ale i kdyby jeho teorie byly na Nobelovu cenu, Západ dělal vše, aby socialismus (tedy společné vlastnictví výrobních prostředků) neuspěl. Kde jsou jeho myšlenky teď? Ryzí kapitalismus se přece snažil zlikvidovat i skandinávský model.
Takže, Lenko Procházková, co jsme tehdy mohli?
PS Nabízím Vám téma na současný román: Starší muž se seznámí s mladší nemocnou ženou, bezdomovkyní. Z vlastních prostředků jí platí byt a marně bojuje s neuvěřitelným nezájmem politiků i institucí. Mohl by to být román s otevřeným koncem, protože evidentně nemá řešení. Mohl by tedy končit povzdechem o zlatých komunistech a volovi, který je kritizoval z nábřežního luxusu za králikárny. NR Vám moji adresu jistě poskytne.
… a já jsem na něj reagoval –
Anonymní21. srpna 2018 17:34
Pane Jírovče,
ten dlouhý koment pro paní Procházkovou je můj. My dva jsme se často diskusně neshodli, často shodli. Myslím, že článek paní Procházkové je tou druhou eventualitou. Je až komické, kdyby to nebylo tragické, jak náš mainstream s ČTV žumpou na prvním místě už týdny lká nad invazí, která ukončila Pražské jaro, nikdo však ani v nejmenším není ochoten odpovědět na onu otázku, kterou virtuálně paní Procházkové pokládám, kde byla ta „cílová rovinka“, do které se národ hnal a novináři, spisovatelé a další respektované osobnosti včetně vysokoškolských lídrů mu k tomu bubnovali do rytmu.
Na tuto otázku je totiž snadná odpověď, ale nezapadá do konceptu našeho politického diskursu bičovat nenávist proti Rusku, které je instalováno na místo našeho úhlavního nepřítele. Vůbec v tom diskursu nejde o to brát zřetel na realitu, třeba na to, že invaze byla společným dílem sovětského vedení s vedením NDR, Polska, Maďarska a Bulharska, že to sovětské politbyro vůbec nebylo na prvním místě ruské, že vedení Ruské federace se po rozpadu Sovětského svazu – pokud vím – dávno od invaze distancovalo, že i ta vojska byla všech těchto zemí, že Pražské jaro se odehrávalo v podmínkách bipolárně rozděleného světa a na pozadí hanebné americké války ve Vietnamu atd. atd.
Myslím, že škoda dalších slov.
Blahoslavení chudí duchem….
S úctou
Lex
Ty vole, to je zase den.
Denně lze v ČT kraksne vidět Hitlera , ale dnešek je výjimkou. Dneska tam řadí Goebbels.
ČT kraksnu je třeba privatizovat. Co ty NATO, prohuleny laloku?
Už asi pomilionte připomínám, ze hlavnimi prasaky zásahu byli vychodoněmecky W. Ulbricht a polsky Gomulka. Důvod je nasnadě. V SS Suslov, Šelest, Gromyko, Andropov. … Tentýž Andropov , který
po mnoha letech hledal českou cestu pro Sovětský svaz. S Breznevem bydleli v Moskvě ve stejném baráku. Tzv baumansky okrsek.
Ať je Trump psychopat či ne (spíš ano), ať je nosičem „obrodného jara či jen mocichtivý oligarcha, ať ho odvolají nebo bude zastřelen, otráven, spadnut s letadlem nebo dobude druhé období, Amerika a svět už nikdy nebude jako před ním.
Spekulace, jak by vypadal socializmus lidskou tváří, jsou řeči o hovně.
Pokud by komunisti tenkrát pustili jen malou část ekonomiky do soukromých rukou, skončilo by to stejně jako dnes. Moc má totiž povahu ekonomickou a ti co by od komunistů část ekonomiky získali, by je za čas zničili.
Lidstvo je dračí setba, má to neodbouratelně v genech, odváže li se ze řetězu, chová se podle toho.
No … a jsme doma. V Rusku probíhá největší vojenské cvičení od roku 1981. Zaplatpambu. Už jsem si myslel, ze Rusa dráždit jsou schopni jen Cizci. Nepreju s válku, ale tzv. Západ v cele s pruhvanymi cikariji potřebuje pořádně pres drzku. Mít donekonečna v repertoáru Sedícího býka není trvale udržitelné.
Emeriku je zapotřebí nakopat pořádně do kouli.
Těm debilum došlo, ze začínají zaostávat.
Admirálem, paráda. Jednička s hvězdičkou.
PS – zde nalezeno v originále – rozšířeno o předvolební období a inauguraci.
https://www.youtube.com/watch?v=305-erOr3jk
Tak, a dneska už koncim.
Filipíny prozivaji své vlastní jaro. Emericky havlodemokrakurnik mu vysílá signály. Zasraný emericky Brežněv ma bobky. Co by kdyby?
Mel jsem sen o letadlových lodích.
A to nejsem Martin Luther.
Milý Lexi, ani o 50.výročí nemám chuť obrodný proces šedesátých let obhajovat,
ani hanět.Odstup 2 a půl generace od 21.8. umožňuje dnešním manipulátorům
veřejným míněním úspěšně šířit tvrzení,že kdyby „nepřišli“ ,měli bychom tady
dnešní politický a ekonomický marasmus o 20 let dřív. Znal jsem se s Otou Šikem
léta,spolupracoval s kolektivem Ekonomického ústavu,jenž vedl a tedy poměrně
dost jsem z připravované reformy nastudoval. Už tehdy se na ústavu vyskytovali
vyznavači módních ekonomických teorií růstu.Byla to skupinka ukecaných hochů,
mezi nimiž vynikal narcis -V.Klaus. Aby zdůvodnili politiku díky které se mohli dostat po 17.11.do vrcholných státních pozic,odsuzovali všechno,co bylo připraveno během šedesátých let,tedy hospodářský systém bez majetkových
megarozdílů.Vůči svým bývalým šéfům Šikovi,Koubovi a dalším kteří k nim byli tolerantní,se zachovali po listopadu 89 bez výjimky bolševicky nepřátelsky. Vůči
svým spoluobčanům kriminálně nepřátelsky. Ničili záměrně zbytky morálky slogany typu “ peníze až na prvním místě“, či „neznám rozdíl mezi čistými a špinavými penězi“ a obhájili „reformu“,jež nebyla reformou,nýbrž zločinnou technologií ve prospěch nejbezskrupuloznějších podnikavců,jejichž vzory byly už dopředu připraveny v USA.To vše v plné součinosti s bývalými hlídacími psy normalizačního socialismu z STB,novin,televize a stranických kádrů. Nic z toho nebylo součástí obrodného procesu v 60.létech. Myšlenky a principy vysmívané 3.cesty jsou latentně přítomné i dnes nejen v Evropě,ale i v USA. Lecos z nich se postupně uskutečňuje i v Číně ! Jsem přesvědčen o tom,že jde o perspektívní hospodářsko politický systém budoucího světa,v němž už nebudou trilionáři ani miliardáři,který zajistí rozumná tempa růstu,ekologii,nezbytnou spotřebu surovin i mír mezi národy.
Tak přece ještě …
Třetí cesta je kompromis. Odsouhlaseny … a dodržovány. To je tzv. kapitalizmu úplně cizí. Tržní system si kripl Kalousek může narazit do sobě podobného Frankensteina.
Existuje jenom jedno: prasactvi , zabij, lži kudy lezes, poser, co muszes.
Aby mi bylo rozuměno.
Nic nedopadá dobře.
Ani socik, ani vykořisťování.
Když maji lidi bordel v tom, co vlastně chtějí, tak to ani jinak nemůže vypadat.
„hudryper • 21. srpna 2018
Lex napsal
Měli jsme Ottu Šika, ale i kdyby jeho teorie byly na Nobelovu cenu, Západ dělal vše, aby socialismus (tedy společné vlastnictví výrobních prostředků) neuspěl. Kde jsou jeho myšlenky teď? Ryzí kapitalismus se přece snažil zlikvidovat i skandinávský model.“
Ne, hudrypere, to nenapsal „Lex“, to napsal Jiří Jírovec (jistě ho znáte) a Lex ten jeho koment z NR pouze „přepastoval“.
„Lex napsal až ten následujíc koment –
„Lex • 21. srpna 2018
… a já jsem na něj reagoval – …… “
A za tím si stojí.
L.
Vážený Lexi,
dovedete si představit,že by se nechalo 95% Čechů a Slováků obalamutit a byli by
podporovali KSČ po 20 létech kasárenského socialismu ? Nikdo nebyl schopen
exaktně formulovat tu Vači“cílovou pásku“,ale obrovská většina národa cítila,že
to s ním tihle reformní komunisté myslí dobře a proto si zaslouží jejich plnou podporu.Morální úroveň ostatně tito komunisté prokázali svými postoji po vpádu
vojsk. Jednak se postarali o to,aby ta vojenská kampaň byla nepodařená a poté,
že z principiálních důvodů se neohnuli,jak se to po nich normalizátorsky chtělo !
Oni v době,kdy prosazovali myšlenky pražského jara byli v pozicích,ve kterých
už neměli až tak moc co osobně získat,zato ale hodně osobně ztratit Oni se vlastně
obětovali svému přesvědčení a poté své morálce. Osobně jsem dva a třičtvrtě roku
nemohl normálně pracovat,vždy po necelém měsíci mne dohnaly kádrové spisy a
já se zase ocitnul bez razítka v občanském průkaze. Když se v něm vystřídaly
razítka tří zaměstnavatelů v jednom roce,byl držitel takového OP zatýkán coby
příživník. Jeden opravdu hodný a nebojácný policajt,co velel na našem okrese
oddělení zbraní a občanských průkazů, mi každé tři měsíce vydal nový OP a ty
vytržené stránky z toho starého mi dával,abych nezapomněl,kde jsem všude byl.
To se hodilo,když jsem později požádal o starobní důchod,který když“ Pán uviděl,
hořce zaplakal“. Podobně ve stejné či menší míře byly u nás začátkem 70.let postiženy statisíce lidí a na jejich dosavadní místa se hrnuli ti,kdo nemá skrupule.
Ponejvíce se do Prahy nahrnuly desítitisíce Slováků,kteří měli kvalifikaci k tomu,
aby v Prahe robili Slováky.Tomu posloužil jediný splněný bod Akčního programu
KSČ z jara 68- federalizacia republiky. Jste zřejmě Lexi perfekcionixta a program
obrozeného socialismu nemohl být perfekt
Lexi, hlavně si má následující slova neberte nijak osobně, nedej Bože urážlivě. Určitě tak myšlená nejsou.
— Po boji každý generál….— Takto přece funguje celá poblitologie. Geniálně vysvětlují události… ex post, ovšem. Pokud mají cokoliv předpovědět, no, v lepším případě blábolí v mlhavých termínech.
Já s Vámi souhlasím, v komplexu geopolitických vztahů, opravdu byla šance na úspěch mizivá, spíše nulová. Ale… to je přece právě ten pohled ex post. Vysvětlující, ale určitě ne se schopností prognózy.
Proč by vedení partaje a většinová společnost (permanentní skeptici, defétisté, či extrémisté různého zabarvení jsou ve společnosti přítomní vždy, jen vliv na ostatní společnost je hodně proměnlivý ) Proč by tedy společnost a její vedení nemělo věřit jednomu ze základních tvrzení – totiž že „soc. společnost je nejprogresivnějším a nejspravedlnější systémem v dějinách lidstva“ ??? No, a co to má společného s událostmi první poloviny roku 68? Progresivní model společnosti přece musí MUSÍ! být dynamický, ne dogmaticky statický. To ale předpokládá změny, korekci nastavení, sebereflexi. A domnívám se, že přesně takto nějak tohle vnímala společnost v naší zemi.
Ptáte se na „cílovou rovinku“? Odpověď je přece na očích a velmi jednoduchá. Cílovou rovinkou bylo právě dosažení těch změn zlepšujících společenské a ekonomické klima. Tzv. „Pražské jaro“ přece samo nepředstavovalo nějakou plnohodnotnou změnu. Představovalo „pouze“ přípravu změn a poměrně výraznou komunikaci s veřejností na téma. Včetně negativních jevů doprovázejících podstatně větší otevřenost. Vedení partaje bylo ochotno opustit diktaturu partokracie ve prospěch „sepětí strany a lidu“. Od onoho „lidu“ se chtělo, aby se aktivně účastnil, ne aby konformně freneticky jásal v předem určených chvílích. pokr.-
Tak tedy 2x k šedesátým létům … možná mnohem pravdivějí …
… a „Nedělej že si jiná …“
https://www.youtube.com/watch?v=uL8ANls5cVg
Krásné video Psí Sametové z YT zmizelo – tak naštěstí zůstalo ještě zde:
https://ulozto.cz/live/!dtrEyVUcy/zluty-pes-sametova-mp4
hudryper napsal:
„Jste zřejmě Lexi perfekcionixta a program obrozeného socialismu nemohl být perfekt.“
Ano, hudrdypere, jsem rád „perfekcionalistou“, chci-li znát cíl, k němuž hnutí směřuje. Také proto, abych věděl, je-li ten cíl v daných společenských podmínkách, které nemohu změnit, reálný, reálně uskutečnitelný, anebo jestli vedu „lid“ na jatka. Z Vašeho textu jako šídlo z pytle vylézá teze „To, co se obecně zove konečným cílem socialismu, není mně ničím, hnutí vším.“ Jistě tu větu znáte a víte, kdo ji vyslovil, přesněji napsal a zveřejnil. Pro ty ostatní to raději uvedu – byl to Eduard Bernstein, protagonista revizionismu konce devatenáctého a začátku dvacátého století.
Tak jo, tak to jo.
L.
PS
Doporučuji si všimnout, že moje komenty se vztahují výhradně k textu Lenky Procházkové (resp. v jednom případě k Jiřímu Jírovcovi) a že ta „cílová rovinka“ není můj „vynález“, ale její. Jen ho jaksi zapomněla objasnit. Přesně takhle vypadá MANIPULACE.
Ano, věrná kopie Eduarda Bernsteina (ne Procházková, ale vůdci Pražského jara, kteří s obrovskou podporou lidu ho vedli někam, a nevěděli kam. Zatímco ti, co se „rojili za rohem a číhali na svou příležitost“, to věděli naprosto přesně. Stejně jako v osmdesátém devátém, kde už ale ty reálné podmínky měly dlážděnou cestu, kdy už žádná „invaze“ nehrozila, a když už, tak jistě ne z „Východu“.
Lex napsal – “ … vůdci Pražského jara, kteří s obrovskou podporou lidu ho vedli někam, a nevěděli kam. Zatímco ti, co se „rojili za rohem a číhali na svou příležitost“, to věděli naprosto přesně. Stejně jako v osmdesátém devátém, kde už ale ty reálné podmínky měly dlážděnou cestu, kdy už žádná „invaze“ nehrozila, a když už, tak jistě ne z „Východu“.“
SOUHLAS
-pokr. Jen prosté odstranění cenzury dávalo na jevo veřejnosti, že se partaj nebojí jiných názorů, a že se cítí pevná v kramflecích vůči otevřeným nepřátelům. Totiž, že má nevynucenou podporu ve společnosti. Ó hrůzo! najednou jsou ideologové nuceni poslouchat, co si lidé doopravdy myslí a ztrácejí možnost DIKTOVAT, co si myslet oficiálně mají. Ona proklamovaná „diktatura proletariátu“ je totiž ve skutečnosti diktaturou partokracie, ani ne samotné strany. Místo permanentního podezřívání důvěra ve zdravý rozum společnosti.
Jak potom mohla vypadat komunikace „se sovětskými soudruhy“ (ale i jinými)?
naveďte si pořádek, obnovte do důsledků vedoucí úlohu strany! —ale my jsme pozice vedoucí síly ve společnosti neztratili, máme ji podloženou všeobecnou důvěrou lidí… To je kontrarevoluční, opustit diktaturu proletariátu! —Ale proletariát diktuje svou vůli demokratickými prostředky… Okamžitě ukončete řádění kontrarevoluce!—Ale lidé za námi pevně stojí… Jen pevnou rukou je možné vést neuvědomělou společnost vpřed! —Ale společnost nám důvěřuje a my důvěřujeme společnosti… Společnosti není co prostě tak důvěřovat, nepřátelé nespí! Chcete snad říct, že nám společnost nevěří a nestojí za námi!?! A konec diskuse odstraňte všechny ty buržoazní kontrarevoluční praktiky, nebo bude zle!
…………….
Takto nějak vidím situaci já, Lexi. Absolutně nedokážu říci, jakou celkovou úspěšnost by případné změny a reformy měly. (teoreticky, vzhledem ke geopolitice) Vzhledem k obrovské prvoplánové podpoře ve společnosti se domnívám, že velikou. Na rozdíl od let osmdesátých. Spontánní podporu obyvatel politice strany pohřbila normalizace. Kredit důvěry byl podlomen. Je ovšem otázka, jestli si právě tohle vedoucí partajníci let osmdesátých uvědomovali.
Lexi,
… Také proto, abych věděl, je-li ten cíl v daných společenských podmínkách, které nemohu změnit, reálný, reálně uskutečnitelný, anebo jestli vedu „lid“ na jatka. …
—-
Pokud není možné do modelu společenského systému vnést korektury a změny, potom není tento model tím, za co sám sebe vydává.
A ještě jinými slovy – (znovu!) Proč by vůdcové „Pražského jara“ neměli věřit v základní, tisíckrát opakovaný, postulát – ten o spravedlnosti a PROGRESIVITĚ socialistického systému. Vždyť přece progresivita předpokládá dynamiku vývoje, reflexi situace, a změnu. ZMĚNU. A odpověď jsme slyšeli dost nahlas. Nemáte co věřit těm svým bludům, máte poslechnout náš příkaz. Tím se situace značně podobá současnosti. s tím rozdílem, že vedení země ani vlastní názor nemá.
Ono protože to Pažské jaro nedostalo šanci tak proto dodnes zůstává ve vzpomínkách a představách možného tak kouzelné …
Otázkou je co by se s tou „lidskou tváří“ stalo, až by někdo „hodil mezi lid pár zlaťáků“ a mebo i jen naznačil že „ring je volný“… A že by se to stalo docela jistě.
Viki,
nejsem dogmatik a už vůbec ne ten, který by – byť tehdy mladý a hloupý – nesouhlasil s polednovým vývojem přesněji s AKČNÍM PROGRAMEM KSČ z 5.4.1968 http://www.68.usd.cas.cz/files/dokumenty/edice/405_1.pdf – vi první link (dednes ho mám schovaný ve slovenštině v originálním výtisku z bratislavské Pravdy. Ten program přesně popsal „choroby“ dotehdejšího vývoje, byl tak přitažlivý, že se sotva našel někdo, kdo s jeho postuláty nesouhlasil. Až bych řekl, že se pasoval do pozice takového „růžového obláčku“, na kterém jsme se vznášeli, a přitom mělo jít o program „jen“ do XIV. sjezdu. A co z něj bylo uskutečněno?
Snad už Procházková píše – jen federalizace republiky. A já přidám – ještě kroky v ideologické a zejména mocenské oblasti, které na jedné straně uvolňovaly svobody občanů (chvályhodné), ale na druhé otevíraly legální cestu těm, kde přesně věděli, kde je ta „cílová rovinka“. A stát si současně s tím nevybudoval mechanismy, aby tomu mohl čelit, aby ta „demokratizace“ (ne demokracie) svědčila jen a jen „pracujícímu lid“, nikoliv těm, jejichž zájmy šly – v rámci socialistického zřízení – proti zájmům toho lidu.
A v tomto smyslu měl naprostou pravdu János Kádár, když v Drážďanech řekl našim představitelům – „Probíhající události mohou z každého z vás udělat Imre Nagye!“
Otěže jsou důležitou součástí řízení spřežení.
Inu – tenkrát se mladý, silně naducaný Havel vykecával v BBC, do Prahy přijel
obrodníkům radit Brzezinski, po celém pohraničí se potulovaly tisíce sudeťáků
s tím, že brzo ten Den přijde, Západ prý na nás hleděl s obdivem a očekáváním
(tomu očekávání bych věřila) a všichni jsme se prý brzo měli mít jak prasata
v žitě. No co, holt jsme to prošvihli a museli jsme si na ten hospodářský zázrak
ještě dvacet let počkat.
A abych nezapomněla – Za všechno špatné na světě mohou Rusáci.
Tomu musím oponovat. V životě jsem nepoznal větší debily , než jsou Emici. Osobně, ale to bylo jen par kusu, a pak jejich tvorba pro voko.
Naprosto sešrotováne mozky. Obří prd.ele, tučně krky, samej buzerant, TV místo školy, žádné pochybnosti, totálně nudné porno, vlajka i na suchem hajzlu, afrolatino jako novy základ civilizace, do kterého zapojují i Korekce.
Neuvěřitelná snuska civilizacniho spodku.
Bingooo !!!
Otázka do diskuze: Kolik dní (či týdnů) před a po 50. výročí „Mnichovské zrady“ bude mainstream tuto událost komentovat v oblbovacích mediích?
Můj odhad cca 12 hodin.
Oprava – 80. výročí „Mnichovské zrady“