Ekolog Jaromír Bláha: Nechat si zbourat vlastní svět

Závěr rozhovoru s jednou z vůdčích osobností Hnutí Duha:

V jednom článku jsi napsal, že změna krajiny znamená i změnu myšlení. Co si pod tím představit?

Koncept divočiny je založený na svobodě, na tom, že všechno necháme být, ať si to jde vlastní cestou, a v tom se pak musíme naučit žít. My jsme naopak zvyklí, a komunismus nás v tom ještě utvrdil, že přírodu ovládáme. Všechno chceme řídit, své životy, nejlépe i počasí. Tu potřebu v sobě máme do jisté míry všichni, a nejvíc ti, kteří ve své profesi s přírodou nějak hospodaří: zemědělci, lesníci, myslivci. Organizují sklizně, výsadbu lesů, myslí si, že musejí určovat, kolik zvířat v lese bude.

Co takoví lidé říkají na tvé argumenty?

Řada lesníků na naše exkurze nechce, odmítají sejít z cesty a jít se podívat do lesa. To nelze popsat racionálně. To je strach z něčeho spontánního a divokého – strach nechat si zbourat vlastní svět. Debatoval jsem s jedním profesorem lesnické fakulty z Brna, který tvrdil, že kůrovec se množí geometrickou řadou, dokud nesežere všechny smrkové lesy. Já jsem mu na ortofotomapě Bavorského lesa ukazoval, že kůrovec funguje v gradacích, které se šíří pět až šest let, a potom je autoregulačními mechanismy zlikvidován na nějaké přirozené procento výskytu. Ukazoval jsem mu, že se kůrovec zastavil uprostřed smrkové monokultury, nesežral ji celou. A ten profesor najednou ztratil barvocit, popíral, že by v barvách na té mapě byl nějaký rozdíl. Na druhou stranu ale pozoruju, že přibývá lidí, kteří do divočiny jezdí pro ten pocit, že jsou najednou součástí něčeho, co je přesahuje; něčeho, kde je zachovaný koloběh života a smrti.

Stanův komentář:  Všem s výjimkou místní „jaderné“ a „predátorské“ lobby, jejímž členům by mohl poškodit zdraví, vřele doporučuji celý rozhovor, který najdete na Novinkách.

Námět: Aleš Vaněk

Přejít do diskuze k článku 26 komentářů