Ekonomika kanibalismu

Putinův poradce, akademik Glazev, odpovídá na dotazy expertů…

Minulý týden navštívila Moskvu delegace MMF – co je nového v jejích doporučeních?

Nic nového tam není. Je to krátký dokument, jehož smysl se dá vyjádřit formulací známou z dob SSSR: „Správnou cestou jdete, soudruzi!“. Přičemž další „soudruzi“ jdou úplně jinou cestou! Ze zemí G20 jen Rusko a Brazílie provádějí makroekonomickou politiku v souladu s doporučeními MMF. Všechny ostatní země šly cestou tzv. kvantitativního uvolňování (zvyšování množství peněz v oběhu) – hrubě řečeno, tisku stále nových peněz, a snižování úrokových sazeb až k nule nebo i níž. Množství světových měn se tak od roku 2009 ztrojnásobilo, a umožnilo tak západním zemím odvrátit světovou depresi, podobnou té ze 30. let. My jsme si ale vytvořili krizi chronickou tím, že jsme na doporučení MMF zbavili svoje hospodářství úvěru. V Brazílii to vedlo k sociálně-politické krizi a plíživému státnímu převratu. Naše vláda dodržením doporučení MMF zastavila v zemi hospodářský růst, protože úvěrové sazby prudce vzrostly a překročily průměrnou normu rentability reálného sektoru. Naše investiční klima pak definitivně zničilo převedení rublu na plovoucí kurz. Norma akumulace zůstává jednou z nejnižších na světě a je jedenapůlkrát pod úrovní minimálně nezbytnou dokonce k dlouhodobé reprodukci hospodářství. Při takové finanční politice se hospodářský růst očekávat nedá.

Škody, způsobené politickou ruské centrální banky (CBR) od roku 2014 odhadujete na 25 bilionů rublů*)…

To je kumulovaná neprodukce zboží a služeb v porovnání s trendem, který se vytvářel do prudkého zvýšení základní sazby, a rezignace vedení CBR na plnění své ústavní povinnosti zajištění stability kurzu národní měny. Ale pokud budeme porovnávat s potenciálně možnou politikou dynamického rozvoje, tak tu cifru lze i zdvojnásobit. Rusko mohlo dnes vyrábět dvakrát víc produkce, pokud by úvěrová politika byla orientována na plné využití disponibilních zdrojů. Výrobní kapacity jsou využity z poloviny, trvá skrytá nezaměstnanost, dvě třetiny surovin se vyváží, pokračuje hromadný únik mozků a kapitálu. Právě uměle vytvořená nedostupnost úvěru byla hlavním omezením růstu. Dnes jsme mohli růst tempen minimálně 8 % HDP ročně. Pro to je však nutný růst investic od 15 % ročně a logicky rozšířené úvěrování odvětví reálné ekonomiky.

CBR vysvětluje svoje počínání nutností udržet inflaci na cílových 4%…

A to je také tradiční přístup MMF, který nebere v úvahu hlavní faktor hospodářského růstu a snížení inflace – vědecko-technický rozvoj. Dlouhodobá stabilizace hospodářství v podmínkách ostré mezinárodní konkurence je možná jen cestou inovativního rozvoje, který současně zajišťuje růst výroby, kvality produkce a snižování nákladů. K tomu je ale nezbytný úvěr na financování inovativních investičních projektů. Na jednotku úvěrové emise dostávají v úspěšně se rozvíjejících zemích s rozumnou makroekonomickou politikou, v závislosti na multiplikačním efektu jednotlivých odvětví hospodářství několik jednotek hotové produkce. Díky tomu se v takových zemích úvěry vracejí cestou růstu příjmů, ale monetizace hospodářství je provázena nikoli růstem, ale snížením inflace.
MMF doporučuje pod záminku boje s inflací stlačení peněžní nabídky – a to vždy a všude vedlo k propadu investic, výroby a konkurenceschopnosti produkce. Takže bez ohledu na krátkodobé snížení inflace dosažené díky poklesu poptávky, tato politika nikde a nikdy nezajistila dlouhodobou stabilitu – naopak nevyhnutelně vedla k devalvaci národní měny a další vlně inflace. A my se v tomto začarovaném kruhu zužující se reprodukce pohybujeme už popáté.

Copak MMF zhoubné následky této politiky nevidí?

Lidem myslícím jsou zřejmé. Na posledním zasedání MMF hleděli na představitele CBR jako na pomatence, ale přitom je chválili za důsledné dodržování ortodoxní mytologie „washingtonského konsensu“, kterou MMF nutí všem zemím světa. Jenže – a to už jsem zmínil – kromě nás a Brazílie tak nikdo jiný už nečiní. Politika „washingtonského konsensu“ slouží zájmům amerických korporací a nutí ostatní země k otvírání vlastního hospodářského prostoru těmto společnostem a k odstavení vlastních výrobců od vnitřního úvěru. Umožňuje tak ekonomickým zabijákům, jak trefně pojmenoval poradce MMF a SB jejich bývalý kolega John Perkins, vytvářet podmínky k zabrání a využívání národního bohatství „domorodých“ zemí americkým kapitálem.

Spojené státy ale přece neskrývají, že proti nám vedou hybridní válku. Tak proč plníme protivníkova doporučení ve vnitřní makroekonomické politice?

To proto, že je to maximálně výhodné pro část naší vládnoucí elity, která disponuje penězi státního bankovního systému. Jestliže se uměle vytváří deficit, tak jeho disponenti zesilují svůj vliv a získávají moc nad těmi, pro které jsou úvěry životně nezbytné. A protože jsou peníze absolutně univerzální, tak i moc nad hospodářstvím, které bez úvěrů nemůže existovat, získávají státní bankéři absolutním způsobem. Státní bankovní systém dnes funguje jako obrovská pumpa, odčerpávající peníze a majetek z reálného sektoru hospodářství. Přitom se vedoucí pracovníci tohoto systému cítí jako bozi: Jsou to oni, kdo manipulacemi s podmínkami poskytnutí úvěru řídí osudy desetitisíců podniků, ale odpovědnost za to nenesou žádnou.

To se dělá v zájmu přisvojení si příjmů a aktiv dlužníků?

Mimo jiné i proto. Sotva totiž v roce 2014 CBR vyšroubovala základní sazbu, prudce stouplo množství bankrotů. Přitom, na rozdíl od obecné praxe, kde polovina platebně neschopných podniků prochází procesem finančního ozdravení, u nás probíhá jejich hromadná likvidace, s přivlastněním zastaveného majetku a aktiv právnickými a fyzickými osobami blízkými věřitelům…

Ale to je přece otevřené pirátství!

Právě tak. Dokonce se objevil termín „zástavní pirátství“! Každá banka se obklopila specializovanými strukturami k řízení „problematických aktiv“, kapesními soudy a přikrmovanými pracovníky vyšetřovacích orgánů, kteří formují síťová společenstva, zabývající se „legálním“ zabavováním aktiv dlužníků. Dnes v jejich sítích uvázlo kolem 50 tisíc podniků s aktivy ve výši 15 bilionů rublů. Už jsem psal o typickém případu takového pirátského zabrání společnosti „Stalinvest“ – přední společnosti v Evropě, jejíhož majitele nalákalo, podvedlo, nechalo zavřít a okradlo vedení jedné ze státních bank. A co s tím má společného MMF? To je přece jakási kanibalská ekonomika, kde banky, místo aby úvěrovaly rozvoj podniků, z nich vyždímou veškerou šťávu a požírají akviva… Je to vedlejší následek plnění doporučení MMF, velmi výhodný pro disponenty státních bank, ale vražedný pro hospodářství jako celek. Onen zmíněný „Stalinvest“ je dnes řízen pokaždé někým jiným a funguje na čtvrtinu kapacity. Po projití mlýnskými kameny zástavního pirátství se podniky dostávají do rukou nejrůznějších lidí, kteří je neumí efektivně řídit. Prudce padá konkurenceschopnost ekonomiky, která je nakonec pohlcována zahraničním kapitálem a přizpůsobuje se jeho potřebám. Dnes je už kolem poloviny ruských podniků kontrolováno ze zahraničí. A volná plavba rublu automaticky poskytuje velkým měnovým spekulantům ideální podmínky k manipulaci národní měnou. A mezi takovými spekulanty, bez ohledu na sankce, dominují americké hedgeové fondy, čerpající vysoké zisky z kolísání kurzu rublu vůči dolaru, a to na úkor zajištění příjmů a úspor našich občanů.

MMF doporučoval nejen takovou finanční politiku, ale i penzijní reformu, a další nepopulární opatření…

Pochopitelně to vše je z jednoho standartního balíčku jejich doporučení. „Domorodá“ ekonomika přece musí poskytnout zahraničnímu investorovi laciné faktory výroby. Právě kvůli jejich vykořisťování byla vymyšlena doporučení MMF. Tato finanční instituce také vnucuje svoji prostoduchou myšlenku, že pro zvýšení efektivnosti hospodářství je nutno omezovat sociální výdaje, protože to zvyšuje zisky byznysu a umožní mu to dále investovat. Jinými slovy, pro zvýšení investic je třeba snižovat spotřebu. V současné „znalostní ekonomice“, kde hlavním faktorem růstu je lidský intelekt, se ovšem šetření na sociálních výdajích odráží v rostoucím zaostávání, degradaci, snížením efektivnosti a konkurenceschopnosti. Zvláště pak ve věci proslulého „rozpočtového pravidla“, které požaduje vývoz podstatné části příjmů ropných příjmů ruského státu do zahraničí v objemu do 7 % HDP. Vezmeme-li v úvahu dvojnásobné podfinancování sociální sféry ve srovnání s předními zeměmi, není zdrojem těchto peněz přebytek příjmů rozpočtu, ale šetření na reprodukci lidského kapitálu, tedy podfinancování rozvoje.

To je ale přímý odpočet našich investic, mj. na národní projekty!**)

Jistěže. Rozpočtové pravidlo a národní projekty nejsou kompatibilní. Pokud CBR plánuje v příštích třech letech odčerpat z reálného sektoru našeho hospodářství přes 5 bilionů rublů, klesají-li reálné příjmy obyvatelstva a snižuje se daňová báze rozpočtu, tak odkud se vezmou další peníze na národní projekty? A jestliže budeme odebírat a vyvážet za hranice ropné zisky, pak mohou národní projekty být financovány jen na úkor snížení výdajů jiných směrů státní politiky. A tato operace s přehazováním míst sčítanců žádný kladný efekt pro rozvoj Ruska nepřinese.

Co v takové situaci, dle Vašeho názoru, dělat?

Skoncovat s ochranou politiky zbídačování země doporučeními MMF a přejít k politice dynamického rozvoje, už dávno vypracované Ruskou Akademií věd, a která byla před třemi týdny představena na Moskevském akademickém ekonomickém fóru. Je zaměřena na splnění úkolu zajištění skokového hospodářského rozvoje země, vytyčeného prezidentem Ruska V.V. Putinem. Vědecko-průmyslový potenciál je schopný, při vytvoření odpovídajících makroekonomických podmínek, zajistit růst výroby o 10 % ročně na základě nového technologického systému – takový potenciál zatím ještě máme.

Zdroj: Zavtra.ru

*) Aktuální kurs rublu vůči české koruně: 35 czk/100rbl

**) Národní projekty – V.Putin po své inauguraci 7.5.2018 podepsal výnos, ve kterém vytýčil vládě RF cíle, kterých má dosáhnout do roku 2024. Vláda je rozpracovala do národních projektů ve 12 směrech, které zveřejnila v říjnu. Na realizaci národních projektů bylo rozpočtováno přes 25 bilionů rublů. Dosavadní přístup ruské vlády ale napovídá, že realizace nebude nijak jednoduchá…(pozn.překl.)

Překlad: st.hroch 190607