Fantasticky stručné dějiny čínské filosofie I. (Předmluva či upoutávka)

1. října 1949 vyhlásil Mao vytvoření Čínské lidové republiky. Čína bude slavit sedmdesátiny.

Dějiny filosofie od Karla Hoffa mají přímo haškovský název „Fantasticky stručné dějiny filosofie“. No, moc stručné nejsou, je toho celkem na 600 stránek (antická filosofie má 184 stránek, indická 220, středověká 196). Jeho dějiny končí před francouzským osvícenstvím, dál už nepokračoval. Domnívám se, že se řídil Marxovým postulátem: Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit. Nebo jiný překlad: Filosofové doposud svět vysvětlovali, jde však o to – změnit ho.

Vždycky mi vrtalo hlavou, proč nejenom Hoff ale i Bondy skončili u osvícenců a proč nepokračovali dál. Je to přitom naprosto logické – oba se netají tím, že jsou marxisté. A blouznění filosofů ukončil Marx tvrzením, že myšlenky filosofů je třeba uskutečnit v praxi, čímž filosofii vlastně zrušíme. Její potřebnost, nezbytnost, vhodnost a tudíž pravdivost se ukáže ve skutečném reálném životě. Pouze uvedením do faktické životní praxe se projeví její nepostradatelnost či její postradatelnost a nepotřebnost. No a to se od dob encyklopedistů a VFR (Velké francouzské revoluce od roku 1789) fakticky uskutečňuje docela rychlým tempem a už nezvratnými kroky. Fantasticky rychlým způsobem.

Můžeme suše konstatovat, že filosofie prostě skončila a už od té doby nemá co říci. Pokud někomu dnes řekneme „ty jsi ale filosof“, tož to neznamená poctu, nýbrž pohanu, potupu ba až urážku a výsměch. Slovo filosof je prostě posměšné označení. Kdepak nějaký milovník moudrosti, je to přímo naopak – milovník absurdna, nesmyslů a pošetilostí.

Marx ostatně totéž tvrdil i o ekonomických teoriích – pouze praxe ukáže vhodnost té či oné teorie. Marxovým postulátem se Čína řídí už od pradávna, dávno před Marxem, jak se dovíme z Hoffových FSDČF. Funguje to? Pokračujeme. Nefunguje? Musíme na to jinak, nějakým jiným způsobem. To ostatně není nějaká originální supermyšlenka, v technických oborech to tak funguje odjakživa. Technici velice brzy zjistili, že různá zaříkávání, okuřování kadidlem, modlitby, obřadní tance, zpěvy a požehnání kněží svěcenou vodou… akorát zdržuje činnost, brzdí a překáží. Takže to není žádná epochální novinka – už i před Marxem v praxi vyzkoušená a funguje to. Akorát ve společenských tzv. humanitních vědách, to jaksi hapruje a většinou u nás nefunguje. A proč to nefunguje?

Marx nesepsal žádné přesložitě zbásněné eseje o morálce, právu a spravedlnosti. Stačila mu jedna jediná věta a ta zní takto: „Právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon.“ Na čem se dohodli mezi sebou feudálové, to byl zákon a právo, tedy spravedlnost. Na čem se dohodli mezi sebou kapitalisté, to byl zákon, právo a spravedlnost. Na čem se dohodli mezi sebou komunisté, to byl zákon, právo a spravedlnost. No a protože dnes už nemáme ani feudály ani kapitalisty ani komunisty, tak kdo tvoří zákony a spravedlnost? Všichni bezpečně víme, že jsou to anonymní finančníci, tedy potomci bývalých feudálů, bývalých kapitalistů či bývalých komunistů. No a tito bezejmenní plutokrati, ta miniaturní menšina, přímo homeopatická minorita, tož právě ona tvoří právo a zákony a určuje, co je spravedlnost. Homeopatie je složenina ze dvou řeckých slov: stejný, podobný a nemoc, bolest, vášeň. Tedy v homeopatické minoritě jsou sou-druzi se stejnými zájmy, tedy s chorobnou vášní pro zlato. Ostatně ony homeopatické menšiny v minulosti vždycky vládly a i dnes vládnou světu. „Nic nového pod sluncem nevymyslí synové lidští.“ Nebo že by přece jenom se někteří pokusili o změnu? Sice neznám nějakého filosofa, který by tento faktický stav popíral, spíše naopak – znám spousty filosofů, kteří tento šílený stav ospravedlňují všelijakými humanitárními lidskoprávními žvásty, ale snad se přece jenom někdo někde najde. Doufám. Situace totiž už docela nazrála ke změně, poslední dobou už neplatí, že co řekne Amerika, to platí.

Na iracionálno, transcendenci a metafyziku tady máme k dispozici umění případně různá náboženstva, no proč ne? Ať kvete tisíce květů. Hoff v čínské filosofii ukazuje symbiózu taoistů s překrásnou poezií, ovšem k řízení čínského státu umělce a metafyziky v žádném případě nepřipustili. Samozřejmě většinou nezakazovali a nepronásledovali jejich tvorbu, ba častokrát je oceňovali medailemi za kulturní přínos. Ale když se taoisté či zenbuddhisté pletli do řízení státu, byli vždy tvrdě a drsně odmrštěni bokem a mohli být rádi, že zůstali naživu. Samotný buddhismus (jediný import z cizí země) byl několikrát tvrdě pronásledován a zakazován, což K. Hoff s černým humorem popisuje.

Co tak závažného by sdělil Číňanům, Indům a třeba i muslimům takový Hegel, Huserl, Heidegger (ta tři há by si akorát spojili se jmény Hitler, Himmler, Heydrich) či náš veleslavný filosof Jan Patočka? Vůbec ničím by je neoslovili. Vždyť jenom mlží, žvaní páté přes deváté, samá iracionalita, metafyzika, nadsmyslno, transcendentno, surreálno a jiné podobné dimenze. No a křesťanská teologie? Prý vrcholná forma filosofie. Ovšem pro mimoevropany je to právě důkaz, doklad a stvrzení evropské intelektuální debility.

Filosofických výkladů světa takových či makových bylo a je k dispozici neúrekom (přehršel, příliš, nadmíru, hodně), prostě málem nepřeberné množství, takže vždy bylo a je z čeho vybírat. No a když filosofii zrušíme tím, že ji uskutečníme v praxi, a to už se reálně děje, tož vidíme výsledky. Západní euroatlantický okruh do praxe vždycky uváděl a ještě i dnes uvádí ony obskurní smyšlenky iracionálních, metafyzických a náboženských jakoby filosofů-myslitelů. No a vidíme na vlastní oči, kam to spěje. Východ uvádí do praxe myšlenky filosofů-myslitelů racionalistických a ateistických a také na vlastní oči vidíme, jak jim to tam funguje.

***

Čínská říše je jediná na světě, která se v celé své třítisícileté historii vždy obešla bez boha, bez boží přítomnosti. (Snad ještě i atheistická civilizace Harappa a Mohendžodáro.) Nikdy by je nenapadlo dosadit za nějakou spletitě komplikovaně řešitelnou otázku Boha, Bůh pro ně nikdy nebyl zapotřebí. Pokusy vyrobit bohy z Konfucia či Mao Ce-tunga se nesetkaly s úspěchem. Mao je sice uctíván jako zakladatel republiky, ale bohem se nestal. Sedmdesát procent jeho rozhodnutí je správných, třicet procent je ale chybných, což k jeho autoritě a vážnosti není nijak na závadu – člověk je přece tvor občas chybující. Mao, čili Velký Kormidelník, se narodil v roce 1893 a zemřel v roce 1976, měl šest sourozenců, ale pouze on a jeho dva bratři přežili do dospělosti. Rodiče vlastnili políčko 1,2 ha. Byl čtyřikrát ženatý a zplodil sedm dětí, ani jedno z nich se nedalo na politickou dráhu. Samotný Mao nikdy nevyužil možnosti studovat v cizině. Dne 1. října 1949 vyhlásil vytvoření Čínské lidové republiky a vládl až do roku 1976, tedy celkem 27 roků. Nic moc dlouho, že? Pro západní demokraty je Mao zločincem, pro čínské komunisty jsou zločinci zase oni. Ovšem není divu, že západní demokraté Maa označují za zločince, neboť jeho vláda okamžitě uzákonila pozemkovou reformu (veškerá půda je státní a stát ji může pronajímat), znárodnila průmyslovou výrobu, zaměřila se na obnovu pořádku a obnovu hospodářství, zavedla programy na vymýcení negramotnosti a programy na povinné očkování proti nemocem apod. Tyhle záležitosti jsou přece silně protidemokratické, že?

V roce 19581960 proběhl pokus o rychlou industrializaci, tak zvaný Velký skok vpřed. Skočilo to totálním fiaskem. Podobně neúspěšně skončila v roce 1966 Velká proletářská kulturní revoluce. Rudé gardy musela zklidnit až armáda. Mao se nepoučil u Lenina, který byl nucen zrušit pravomoci sovětů, neboť v sovětském Rusku zaváděly anarchii – v každé vesničce se rozhodovalo jinak. Bylo navýsost nutné po skončení občanské války řídit stát z jednoho centra. Mao to sice myslel dobře: „Lide, vezmi si moc do vlastních rukou, rozhoduj o sobě sám. Prostřednictvím Rudých gard vykonávejte svůj podíl na správě země! Žádní úředníci vám do toho nesmí kecat.“ No jo, ale vznikl dokonalý zmatek, anarchie, chaos, bezpráví… Druhé těžké Maovo fiasko. Oba tyhle Maovy pokusy byly myšleny pro dobro věci, přece dohnat a předehnat v ekonomice Západ a myšlenka, aby si lid vládl sám, jsou přece vynikající, ovšem realizace byla naprosto nepromyšlená, proto mu to vše krachlo. České přísloví to vyjadřuje přesně – cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Ve srovnání chybných rozhodnutí Maa s chybnými rozhodnutími západních demokratických politických vůdců jsou Maovy přehmaty nepatrné, nepodstatné a přímo miniaturní a marginální. Naši demokratičtí představitelé mají na triku mnohem více devastujících rozhodnutí než on. Navíc v Číně si vzali ponaučení, aby neopakovali chyby, kdežto my na Západě nikoliv, nadále realizujeme destruktivní ba až sebedestruktivní strategie.

Zato Maův spolubojovník Teng Siao-pching prosazoval promyšlenou strategii socialistické tržní ekonomiky a otevření světovému trhu. Byl obviňován, že prosazuje kapitalistickou cestu a byl sesazen z funkce. Bylo mu ale dovoleno, aby svou strategii prováděl jako pokus v nějaké zaostalé provincii. Uvidíme výsledky. A ty byly neskutečně úspěšné. I byl zase znovu povolán do nejvyšší funkce Ústředního výboru Komunistické strany a postupně zaváděl reformy v celém státu. Žádné divočení, vše promyšlené, pečlivě kontrolované a jakoby nenápadné. No a proměnil čínskou ekonomiku v nejrychleji rostoucí ekonomiku světa. Také zavedl politiku jednoho dítěte, dnes už jako nepotřebná zrušena. Když v roce 1997 zemřel, předal již prosperující zemi svému nástupci dnešnímu Si Ťing-pchingovi.

Zde musím upozornit na zajímavou shodu dění tam a u nás. Teng začal provádět své experimenty v roce 1966, tedy v úplně stejný čas jako u nás začal provádět stejné experimenty František Čuba. Že by doba byla na takové změny už zralá? František Čuba začal experimentovat dokonce o tři roky dřív než Teng. Čuba začal už v roce 1963, Teng až v roce 1966. František Čuba přeměnil postupně časem JZD Slušovice v Agrokombinát s obratem 7 miliard a ročním ziskem téměř 850 miliónů. V řízení zavedl nové prvky hodnocení pracovníků, stimulační faktory – seberealizační, hmotné zainteresovanosti, morálního ocenění, radosti z práce apod. Vždycky zdůrazňoval, že podnikat se dá v jakémkoliv režimu, jak v socialistickém, tak v kapitalistickém. A dařilo se mu. Ovšem v televizi 21. srpna 1990 prezident Havel pronesl: „Za vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál. Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.“ No a bylo to vyřízené. Zůstal už jenom sám Teng, nikdo další. V Sovětském svazu žádného Čubu ani Tenga neměli, zabývali se lidskými právy a na ekonomiku jim nezbýval čas. Však taky tak dopadli.

Před třiceti lety nebyl v Říši středu nižádný oligarcha. Byla tam od Maova vítězství v roce 1949 úplně rovnostářská společnost, ekonomicky málo výkonná. Však také bylo po válce, kdy byla země hrubě zdevastovaná. Existovala všeobecná chudoba, Čína byla řazena mezi málo rozvinuté rozvojové země. Teng Siao-pching to během tří či čtyř desetiletí diametrálně změnil. Škoda, že se totéž nepovedlo u nás Františku Čubovi, a scházelo jenom málo, aby to i u nás vyšlo jak v té Číně Tengovi. Měli jsme holt smůlu.

V současnosti je Čína považována za komunistickou zemi řídící se marxismem. Je komunistická? Je a zároveň není. Je tedy kapitalistická? Je a zároveň není. Vládnoucí komunisté v Číně pokládají otázku: Umíte to někdo líp než oligarchové? No prosím, ukažte to. Ale zatím jste nic nepředvedli. Jak a komu se podaří „umravnit“ oligarchy, tož na to jsem moc zvědavý. Zdá se, že Putinova cesta by byla docela vhodná. Uvidíme, zda to bude on či něco vymyslí v Říši středu.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
19 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Bety
Bety
21. 9. 2019 15:16

Velmi zajímavé, jsem zvědavá na pokračování.
Zvlášť trefná je citace Havla. Dalo by se říct, že je to veřejné oznámení toho,
kam nás politika lásky a ne nenávisti měla v plánu zavést. Ostatně sobecké
prosazování práv jedince na úkor ostatních vede jen k lásce k vlastnímu
prospěchu, a aby to tak nekřičelo hledá se vnější nepřítel. Sounáležitost je nemoderní a tudíž umírá na úbytě.

Dana
Dana
21. 9. 2019 17:41

Vidite, soudruzi, konecne mate nejakou novou VIZI.
Ted jeste presvedcit spoluobcany a zkoordinovat obrovskou demonstraci, dvakrat vetsi nez Milion chvilek. Motto by mohlo byt : „Miliarda chvilek pro cinsky socialismus “ a mate to v cajku. :-)

racek
racek
21. 9. 2019 22:31

Čínu znám dost dlouho, sleduji ji již od mala a mohu říci, že to dělají opravdu dobře. Proklatě dobře. A všichni tam mají jeden cíl. Být první na světě. A jak to udělají? No, kromě politiky 4 modernizací jsou to dvě Tengovy teze. Jedna je ta známá o černé a bílé kočce a druhá zní jednoduše. Bohatněme. A právě nad tím dohlíží KSČ … A dnes už mají asi 300 až 400 milionů lidí, kteří žijí v úrovni střední třídy. A přitom v roce 1972 koupila jedna podnikatelka první soukromý osobní automobil v číně. Dnes je Čína největší výrobce odobních… Číst vice »

Dana
Dana
22. 9. 2019 0:32

Pane Racek, nevim, jestli by se mi libilo zit v Cine, nikdy jsem tam nebyla. Je to prastara civilizace, pracoviti lide, zdejsi Cinane se shlukuji ve svych komunitach. Tak nevim. Ale urcite by se mi nelibilo, stravit zivot ve fabrice, denne 8-10 hodin, treba sitim tricek. Znama tam byla a byla sokovana rychlosti a produkci svadlen. Devcata mely u sicich stroju kyblicky s vodou, prehozene hadrikem, do kyblicku chodily rychlostne na malou, aby neztracely cas pro vyrobu. Zapad tomuhle nasazeni v praci nemuze konkurovat, uz kvuli delnickym odborum a prav pracujicich. Nesoudim. Vojenska disciplina a kazen je zrejme nutna pro… Číst vice »

Bety
Bety
22. 9. 2019 8:12

Máme se bát toho, že se v Číně tvrdě pracuje? Za prvé se tam tvrdě pracovalo
vždycky, za druhé známá paní Dany asi nenavštívila naše montovny (což ovšem
neudělala ani naše žvanivá liberální špička), kde se rovněž tvrdě maká, odbory
jsou sprosté slovo a manažeři jsou arogantní a autoritářští…
Ovšem v Číně střední třída roste a bohatne, na rozdíl od USA.
Milionáři a miliardáři to je opravdu „ta stránka kapitalismu“ a musím dodat,
že podle mého stinná. No ale když nic jiného, aspoň je v Číně nevyrobili
američtí poradci tak jako v Rusku.

Dolmen
Dolmen
22. 9. 2019 13:11

racek napsal:
A všichni tam mají jeden cíl. Být první na světě. A jak to udělají? No, kromě politiky 4 modernizací jsou to dvě Tengovy teze. Jedna je ta známá o černé a bílé kočce a druhá zní jednoduše. Bohatněme.
Já dodávám ještě jednu čínskou zásadu, nevím, jestli pochází od Tenga: Co je dobré pro úl, je dobré i pro včelu. U nás a v euroatlantickém kapitalismu obecně to platí jinak: Co je dobré pro nejvypasenějšího čmeláka, musí být dobré i pro nejubožejší čmelíky.

racek
racek
22. 9. 2019 20:12

No, milá Dano, já přece napsal, že by se nám jejich způsob života nelíbil. Nicméně, zkuste si na Youtube najít reportáže jednoho čecha žijícího a docela úspěšně podnikajícího v Číně. Je tam pod jménem „čočík“. A nijak je přitom neidealizuje.
Já si třeba všímal, co dělají mladí lidé v letadle do Lhasy. Všichni číňánci studovali. Dle vzorců a obrázků soudím, že matematiku či nějakou strojařinu. Mladí evropané či američané hráli hry nebo prostě pařili. No. asi na ně za pár nebudeme mít…. Konec konců, jsou nejdéle trvající civilizací světa a jen se po 300 letech stagnace vrátí zas do čela.

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
23. 9. 2019 7:55

Kissingerova noční můra spojenectví Ruska a Číny se stává skutečností
http://casopisargument.cz/2019/09/23/kissingerova-nocni-mura-spojenectvi-ruska-a-ciny-se-stava-skutecnosti/

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
23. 9. 2019 12:09

Я.Кедми: Китай завоёвывает Африку
https://www.youtube.com/watch?v=PhVzQ9UHx5U

Supman
Supman
23. 9. 2019 12:14

Dobrý den, Čínu a Taiwan navštěvuji pravidelně, takže bych měl několik výhrad k tvrzením p. Kadubce… O číňanech se dá tvrdit lecos, ale rozhodně u nich nepanuje ateismus, alespoň ve smyslu západního vnímání. Naopak religiozitu a „pověrčivost“ se nepodařilo vymítit ani Maovi a velmi rychle se navrací po uvolnění poměrů. Jinak jejich „pragmatismus“ (který je opravdu obrovský) jim nijak nepřekáží v jejich religiozitě. Naopak se zdá, že v cestě za úspěchem jsou ochotni se pomodlit k čemukoliv. Málokdo ví, že Čína má snad 250 národů s odlišnou kulturou, náboženstvím a jazykem. To, co se udává za oficiální „čínštinu“ je „mandarinština“,… Číst vice »

Bety
Bety
23. 9. 2019 13:22

To s tím centrálním řízením značně nabourává neustále omílané tvrzení,
že právě ono bylo u nás tou hlavní brzdou rozvoje. I taková Jižní Korea se
stala „ekonomickým tygrem“ díky i někdy dost nevybíravým zásahům státu
do plánů korejských korporací a výhodám, které jim stát poskytl.
No a jestli jsou Číňané pověrčiví, ukažte mi nějakého Čecha kterému ani trošilinku nevadí třeba černá kočka přes cestu.
Důležité je, že se nenechají náboženstvím ovládat.

Supman
Supman
23. 9. 2019 13:39

Na druhou stranu bych chtěl varovat před idealizací. Životní podmínky jsou pro většinu číňanů stále horší ve srovnání s námi a číňané dokáží být neuvěřitelně brutální a materialističtí. I přes 70 let nadvlády marxistických teorií v praxi platí, že kdo má majetek/moc je král. Rovnost, kterou nám přinesla Francouzská revoluce a která s veškerými výhradami je stále v západním světě přítomna je v Číně přes veškeré proklamace nemožná a se vznikem třídy superbohatých a zaváděním systémů sociálního kreditu se spíše vzdaluje. Za zmínku také stojí, že za úspěchem čínské ekonomiky stojí ohromné investice a dodané technologie, a že byla Čína… Číst vice »

Supman
Supman
23. 9. 2019 14:26

To Bety: Nechci Vám brát iluze, ale třeba na Taiwanu (oficiálně Republic of China ;-)), kde nebyl diktát komunistického politbyra v ateismu je téměř nemožná domácnost bez oltáříku a každou stavbu, kancelář či fabriku ovlivňuje rozhodnutí mistra Feng-šuej. Za úspěch či neúspěch odpovídá uložení ostatků předků a takovou záležitost jsou schopni podnikat i při jistotě, že je ekonomicky zruinuje. Přesunutí hrobu je totiž vzhledem k nedostatku prostoru obvykle velmi nákladné… V pevninské Číně (People’s Republic of China) je díky diktátu takové jednání veřejně potlačeno, ale garantuji Vám, že potichu doma jednají stejně. Ta tradice je totiž nesmírně hluboká a s… Číst vice »

Bety
Bety
23. 9. 2019 16:22

To Supman:
Ale já si iluze nedělám. Plně si uvědomuji, že žebříček hodnot mají odlišný.
Nenechali si ale vnutit – jak sám říkáte – mocenské využití náboženských
ideologií, v čemž mají z mého hlediska velké plus. Feng -šuej si možná váží,
ale masy lidí se kvůli němu do boje nepoženou, ani to nevyužijí jako záminku
k potírání nevěřících. To například taková Indie – abych to neházela jen
na západní polokouli – je na tom v tomto ohledu mnohem hůř.

Bety
Bety
23. 9. 2019 19:10

https://www.youtube.com/watch?v=anKmU1J0l9g
Mimo diskuzi taková zajímavost – vítězná píseň Kazacha, který vyzpívá 6 oktáv
na soutěži v Číně.

racek
racek
23. 9. 2019 21:40

Supmane, na Tchai wanu po příchodu Čankajška nejprve zabrali půdu domorodcům ve prospěch Kuomintangu a pak zavedli tuhou diktaturu. Prvky demokracie byly desítky let pouze formální, stejně jako v J. Koreji. Konec konců, v Asii to tak funguje už několik tisíc let a docela dobře. Konec konců, i ta západní demokracie funguje teprve nějakých 60 let, před tím vládl v USA rasismus a Anglie s Francií žili z kolonií, jejihž občané moc práv neměli ( i staří řekové co vymysleli tu demokracii, byli otrokáři jak hrom) … Takže možná že dnešní demokracie je jen taková epizodka ve světových dějinách …

Supman
Supman
24. 9. 2019 12:14

To Racek: Čankajšek by nebyl pro číňany nepochybně žádná výhra a dá se říci, že byl v občanské válce ještě krutější než Rudé gardy. Koneckonců to byl zastánce starých pořádků a ty byly v Číně velmi kruté. Nicméně Taiwan je příkladem, jak noví majitelé půdy pohádkově zbohatli a v současné době mladí taiwanci čelí stejnému realitnímu marasmu jako u nás. Reality jsou neuvěřitelně předražené a mladí – pokud chtějí nějakou budoucnost- odcházejí do Číny. A paradoxem je, že v současné době je to právě Kuomintang kdo spolupracuje s pevninskou Čínou na sblížení/začlenění po vzoru Hong Kongu. Konec konců, na pasu… Číst vice »

racek
racek
24. 9. 2019 16:17

Supmane, zcela se shodujeme. Ostatně, Tchaiwan privedla k blahobytu pracovitost a vhodně ordinované podminky pro podnikání a Čina to vlastne opakuje ve velkém. Sjednoceni s mateřskou zemí je černá můra USA, stejne jako v pripade Koreje.


Nejnovější příspěvky