Ve článku Víme, co nechceme? se Tribun tázal, jestli víme, co je to fašismus a nacismus. Mnoho diskutérů pod článkem sdělilo svůj názor na tuto problematiku.
Podle mého mínění je při zkoumání fašismu jako obecnějšího jevu a nacismu jako jeho specifické extrémně nacionalistické formy podstatné a určující, že v obou případech jde o úzké propojení státní politické moci s velkokapitálem. Ať již se jedná o italský, německý, španělský, chilský anebo ukrajinský fašismus, tento vždycky má politickou a ekonomickou podporu velkokapitálu – ať již domácího anebo mezinárodního (oligarchie, korporací) a vždycky prioritně prosazuje jeho zájmy.
Je docela dobře zdokumentováno, že k nástupu nacismu k moci v Německu pomohly tučné finanční injekce mezinárodního (finančního a průmyslového) kapitálu, že nacisté měli podporu německé Liberální strany a katolické strany Zentrum, že k nástupu Hitlera k moci došlo po vzájemné dohodě s reprezentací konzervativních kruhů v Německu. Je zdokumentována politika appeasementu západních velmocí, které ustupovaly Hitlerovi a „umetaly“ mu cestu na východ. Hezký článek na téma nacismu lze nalézt zde.
A nyní již k soudobým projevům fašismu a nacismu v návaznosti na fašismus a nacismus v minulosti. O tom jsem v minulosti napsal články dva články: Míří USA k fašismu? a Míří Česká republika k fašismu?
- Barack Obama v rozhovoru pro CNN přiznal, že USA „dobyly předání moci“ na Ukrajině. Jinými slovy, americký vůdce konstatoval, že státní převrat v této zemi, ke kterému došlo v únoru 2014 a který vedl k mimořádně těžkým následkům a četným lidským obětem, proběhl za bezprostředného technického a organizačního úsilí USA. Obama tak prakticky popřel všechna předchozí prohlášení amerických politiků a diplomatů, kteří tehdy tvrdili, že Euromajdan je vnitřní ukrajinský jev založený na ušlechtilém protestu širokých vrstev obyvatelstva proti zlodějskému Janukovyčovu režimu.
- Barack Obama taky prohlásil: „(USA) …Nyní musí mít nejsilnější vojenskou sílu světa a příležitostně musí zkroutit ruce zemím, které by nebyly ochotny dělat to, co potřebuje, aby dělaly.“ Zde americký prezident prakticky vyčleňuje USA nad mezinárodní právo a OSN a přisvojuje jim právo napadnout silou kteroukoliv zemi.
- Na to navazuje na jiném místě podrážděná reakce běloruského prezidenta považovaného „demokratickým“ Západem za diktátora na Obamova prohlášení.
Co jsem výše uvedeným chtěl naznačit?
Při definování fašismu a nacismu je potřeba se poučit z historie, všímat si konkrétních projevů fašismu a jejich podobnosti s projevy fašismu a nacismu v minulosti, rozklíčovat společnou podstatu všech fašismů a nacismů. O projevech nacismu jsem napsal pod Tribunovým článkem zhruba toto: „Nacismus to jsou hákové kříže, ohňové pochody, nadřazování se nad ostatní národy, státy, etnika, upalování civilistů, násilné státní převraty a konspirace, nechutné lži v přímém přenosu bez uzardění, genocida národů a etnik, to je totálně prošpiclovaný systém, masové vraždění a porušování mezinárodního práva…“ Když dnes někdo mluví o nacismu, měl by si napřed ujasnit, kteří politici nadřazují svůj národ nad jiné národy (jsou pro ně totiž buďto „podlidmi“ anebo „užitečnými idioty – kanonenfutrem a bezcennými kolaterálními ztrátami“), politici kterých zemí vyhrožují jiným zemím silou a tuto se neostýchají použít buďto na základě lži anebo bez vysvětlení, politici kterých zemí iniciují státní převraty v jiných zemích.
Co mě osobně vždy nejvíc překvapí, je politické divadlo, ve kterém sleduji, jak vedle sebe při neústavním násilném státním převratu v cizí zemi stojí uktrakonzervativní politici a představitelé mezinárodní oligarchie a aristokracie (Schwarzenberg, McCain – ten se již tradičně po své předchůdkyni C. Rice stal „mírozvěstem“ války) spolu s takzvanými umírněnými levicovými politiky (Zaorálek). Překvapuje mne, jak po svých historických zkušenostech s nacismem a fašismem takzvaní umírnění levicoví politici:
- hlasují proti rezoluci o propagaci fašismu spolu s představiteli nacistického ukrajinského režimu a jejich USA loutkovodiči;
- podporují všechny imperiální války v zájmu nadnárodního kapitálu;
- protlačují politickou agendu nadnárodního kapitálu – neoliberalismus, smlouvu TTIP;
- tolerují ukrajinské prorežimní „majdanisty“;
- nebrání zakládání sudetoněmecké strany v ČR;
- zapojují se do štvavé propagandy proti kritikům nacismu a agresivní zahraniční politiky USA;
- tabuizují důkazy o dění na Ukrajině;
- aportují na povel Bílého domu pro příkazy do Washingtonu a Jeruzaléma;
- prosazují spolu s oligarchou zákony proti malým a středním podnikatelům;
- vycházejí vstříc lichvářům a exekutorům;
- aktivně připravují, realizují a účastní privatizací a ostatních metod osekávání role státu.
Jestli si někdo myslí, že nám nacistická diktatura dnes ani do budoucna nehrozí, je na velkém omylu.
27 komentáře
Hrobařem VP může být zesilující se spolupráce/integrace BRICS. BRICS ale nerad ani GP – má své vlastní VP (ať již jsou to silné politické figury anebo národní oligarchové)
Sio,
snad jenom tolik, že GP i VP to táhnou k fašismu (NWO) souběžně po mnoha liniích: válečný chaos kolem EU a Ruska – TTIP – ACTA – ekonomický chaos, finanční bubliny, cílené finanční spekulace proti státům za pomoci účelových ratingů atd., atd.,
Z toho je snad jasné, co je co. VP USA – to je americký fašismus. GP je „demokracie“. Ovšem potřeba dodat že „demokracie“ je jen rafinovanější nástroj řízení vedoucí ke stejnému cíli. Zachování struktury společnosti ve formě pyramidy moci. Dole dav, nahoře elity. Davově-elitářské řízení společnosti – tak to nazývá DVTŘ.
Sio,
taktéž mě již něco podobného napadlo. Jinak vynikající článek (jestli jste jej ještě nečetl je na http://www.zvedavec.org/komentare/2015/05/6464-proc-usa-konecne-mluvi-s-ruskem.htm
@Béda: pokud se nebudu dívat na citáty a použiji vlastní rozum, vychází mi, že nadnárodní kapitál nepoužívá fašismus jako formu řízení. Proč?
Dnes máme spekulativní kapitál (finanční oligarchie) a výrobní kapitál (velké výrobní firmy, kromě vojensko průmyslového komplexu je hlavně USA má v Číně.)
Fašismus znamená diktátora, který zpravidla kapitál přestane poslouchat (Hitler nebyl žádná loutka kapitálu) a nacionální princip, který brání volným spekulacím a zmenšuje zisky z výroby.
Z toho mi plyne, že fašismus je v zájmu jen vojensko průmyslového komplexu. Jistě mocná část, hlavně v USA. Pjakin hovoří o vnitřním (státním) prediktorovi USA, což jsou právě nacionální US kruhy propojené s americkým vojensko-průmyslovým komplexem – jestřábi. Jiná část kapitálu, podle mého mocnější (v tom souhlasím s Pjakinem) tvoří globálního prediktora euroatlantické civilizace. Ten je zastoupem nadnárodním kapitálem, převážně spekulativním, koncerny mající produkci mimo US a EU k tomu patří. Podle Pjakina (a můžete to vyloučit?) se GP rozhodl oslabit moc supervelmocí – SSSR a USA. SSSR položil na lopatky, USA jsou na řadě. To co vidíme na Ukrajině jsou předsmrtné křeče VP USA. Je to dost neúspěšná snaha a chtěli by bojovat proti Rusku. Ne do posledního Ukrajince. Do posledního Evropana.
Potom pálením knih a zakazováním svobodného přístupu k informacím se dostaneme k diktatuře.
Začněme od definice parlamentní demokracie.
Svobodná soutěž politických stran.
Jestliže ze svobodné soutěže vyřadíme nějakou stranu, která uspěla ve volbách. Porušíme rovnováhu potlačením opozice.
To je nástup fašismu, který potlačuje opoziční názory.
Potom pálením knih a zakazováním svobodného přístupu se dostaneme k diktatuře.
Také vyřazováním určitých skupin na něž se následně nevztahují ústavní práva, např. nedotknutelnost obydlí, či další zákonná opatření, která se netýkají zbytku společnosti jsou dalšími znaky fašismu.
Tímto fašismus nahrazuje plíživě demokracii diktaturou.
Podíváme li se touto optikou na Drábkův rozvrat úřadů práce a křik Kalouska s Němcovou uvidíme i současnost jinak.
Peter,
jednou až s ním budu za posvátnou řekou mrtvých, tak mu to řeknu. Kdyby ještě žil, poslal bych ho podívat se na Ukrajinu.
Asi ste si z toho článku prečítali iba nadpis.Inak by ste musel reagovať ináč.
To musíte povedať Orwelovi.
Peter,
těm, co prohlašují, že nacismus je forma socialismu bych doporučil ať se jdou na ten jejich socialismus podívat na Ukrajinu.
akenahle su vychodiska roznych teorii sporne, je logicke ze vysledky tychto teorii budu este spornejsie. svojho casu Karol Marx nadvazujuci na prace nemeckych filozofov a ekonomov (nemeckych, francuzskych, anglickych) objavil niektore zakonitosti spolocenskeho vyvoja, ktore predpovedali mnohe udalosti buduce a vysvetlovali udalosti minule. jednym z tychto javov je aj chapanie fasizmu ako nastroja velkeho kapitalu, ktory sa dostal do ohrozenia svojich zaujmov. pri definicii fasizmu nie je mozne nebrat do uvahy Karola Marxa. nieco podobne, ako keby niekto odmietal princip zachovania energie, alebo iny fyzikalny zakon, nikdy nemoze dostat spravny vysledok…
Mně z toho vychází, že nejjednodušší je považovat fašismus za vyhrocený kapitalismus, který je alternativou kapitalismu liberálního. Vyhroceným je pak i to sepětí politiky a kapitálu. Způsob vyhrocení a pomyslná hranice mezi kapitalismem liberálním a neliberálním pak třeba může mít více alternativ či podob.
Základní rozdíl mezi kapitalismem a socialismem (komunismus tady nikdy nebyl) je v tom, že jde o dva různé systémy. Kapitalismus je systém formální rovnosti a ekonomické nerovnosti, zatímco socialismus systém rovnosti formální i ekonomické. Oba tyto systémy pak mohou být více či méně liberální. Neliberální forma kapitalismu je fašismus, neliberální a liberální socialismus svoji zvláštní terminologii nemá.
Druhý významný okruh tvoří autoři využívající ve svých analýzách různé podoby teorie modernizace. Fašismus je v jejich pohledu úzce svázaný se strukturálním vývojem moderní společnosti v 19. a 20. století a problematickým přechodem k industriální společnosti.
Třetí významný proud v 60. letech se formoval kolem sociologických interpretací fašismu, vedoucích spojnici mezi fašismem a zájmem specifické třídy, resp. vrstvy ve společnosti. Zakladatelskou úlohu mají teze Seymoura Martina Lipseta, zkoumající fašismus z perspektivy radikalismu nižší střední třídy, tzv. extremismu centra. V jeho interpretaci byl fašismus hnutím vymezujícím se jak proti organizovanému proletariátu, tak proti velkému kapitálu.
Modernizační teorie i sociologické interpretace nebyly s to formulovat uspokojivý koncept fašismu. Kniha Who were the Fascists? byla výsledkem bezprecedentního úsilí čtyřiceti vědců o komparaci jednotlivých fašistických hnutí v Evropě a jejich zasazení do konceptuálně vyspělého rámce.
Na jednu stranu lze některé z textů považovat za klíčové, neboť posunuly komparativní studifašismu dopředu a dokázaly překonat nevýhody monokauzálních globálních teorií. Na druhou stanu kniha demonstrovala, nakolik se pohled jednotlivých badatelů na
daný problém lišil.
Čím více badatelů soustředilo své úsilí na výzkum fašismu, tím více rozdílných definic, přístupů a teorií vznikalo. Místo k pochopení docházelo k nekonečným sporům ohledně takřka všech důležitých témat.
Více na uvedeném odkazu.
Dám několik citací z http://www.ustrcr.cz/data/pdf/publikace/securitas-imperii/no17/106-123.pdf
Definice přednesená Georgem Dimitrovem na VII. sjezdu Kominterny v roce 1935 označovala fašismus za diktaturu nejreakčnějších […] složek finančního kapitálu a konstatovala, že fašismus se pokouší zajistit masovou základnu pro monopolní kapitál.
Rigidita její formulace výrazně zužovala možnosti bádání a ani marxističtí historici na Západě, jejichž výzkum časem nabyl nepoměrně sofistikovanějšího charakteru, nikdy úplně nevyšli z jejího stínu.
Druhým významným proudem ovlivňujícím poválečné bádání o fašismu byla teorie totalitarismu.
Klasická teorie totalitarismu začala být z různých směrů zpochybňována od 60. let a i přes různé pokusy o její resuscitaci, s částečným úspěchem díky hlubší diferenciaci v podobě tzv. posttotalitarismu, hraje dnes pro výzkum spíše podružnou úlohu.
Kritiky se dočkala jak v politologii, kde nedokázala uspokojivě vysvětlit dynamiku režimů ani jejich proměnu v čase, tak v historii, kam přinášela zjednodušující narativ centrovaný kolem represivního aparátu státu. Nadto byla odsuzována jako zpoliti-
zovaná teorie hraničící s ideologickým konstruktem.
Ústup teorie totalitarismu ve vědecké sféře má ale jen omezený dopad na liberální mediální a populárně-vědecký diskurz, v němž stále představuje jeden z dominantních interpretačních vzorců.
Nemarxistická teorie fašismu se v následujících letech značně diferencovala. Ian Kershaw pro zjednodušení vymezil tři proudy, jež v 60. letech vynikly.
Prvním z nich byl Nolteho „fenomenologický“ přístup, který však nenašel přímé následovatele. Z dnešního pohledu je možné tento směr považovat za „slepou uličku“.
Druhý významný okruh tvoří autoři využívající ve svých analýzách různé podoby teorie modernizace. Fašismus
Béda :
Odporúčam k prečítaniu toto :
http://audiklub.cz/forum/tema/48075-14-charakteristik-fasismu
http://www.jetotak.sk/svet/nacizmus-je-forma-socializmu
http://vzdor.org/?p=906
http://martindavidfedorko.blog.pravda.sk/2013/08/09/fasisticke-a-nacisticke-myslienky-v-slovenskej-spolocnosti/
Fašismus konkrétně a aktuálně: http://news.e-republika.cz/article3145-Mraz-přichazi-z-Kyjeva
Tím lze taky vysvětlit fakt, že fašismus v jakékoliv jeho podobě vždy v první řadě fyzicky likviduje komunisty a socialisty – ty skutečné, kteří chrání zájmy „pracující chudiny“ (nikoliv ovšem „labouristy“, kteří chrání zájmy velkého kapitálu a kolaborují s ním) .
Fašismus i jeho extrémně nacionalistická odvozenina je takový způsob fungování společnosti, který chrání zájmy VELKÉHO SOUKROMÉHO KAPITÁLU. Přichází vždy v čase, když velkému kapitálu (finančnímu, průmyslovému, oligarchii, aristokracii, hrozí, že jimi zbídačené masy provedou sociální revoluci a změní vlastnické vztahy. Fašismus i nacismus chrání existující soukromé vlastnické vztahy a zachovávají základní sociální nerovnost. Vždycky prioritně silou a zastrašováním chrání zájmy velkého soukromého kapitálu.
uz si presne nepamatam, co na to Karol Marx, ale z historie Latinskej Ameriky v 19. a 20. storoci jasne vyplyva, ze fasizmus sa zacal presadzovat ako prostriedok na udrzanie moci a vplyvu vzdy, ked boli ohrozene zaujmy United Fruit Company. nastastie UFC tu nemame, zato mame ine nebezpecne nadnarodne spolocnosti, ktore keby ich niekto chcel reprivatizovat, tak by udreli na tuto strunu. na Slovensku sme ich zazili, ked v roku 1998 odstranovali Vladimira Meciara, ktory mal okrem inych svojich chyb tu hlavnu chybu, ze nechcel dovolit zahranicnemu kapitalu privatizovat strategicke podniky. v CR by zaiste rovnako odstranili Vaclava Klausa, lenze ten bol vystavnym privatizerom, ktory sa dokonca hlasil k odkazu britskej hexenlejdy…
Definovat fašismus jednoznačně a jednoduše se nedá. Zkusím se vyjádřit k tomu, co jsem si přečetl výše i v přízpěvcích.
Nacionalismus – byla k tomu diskuse už dříve. NE nacionalismus ve smyslu lásky k vlasti, národu a snahy udělat pro něj to njlepší VE SMYSLU RESPEKTU K JINÝM NÁRODŮM. Jedná se o nacionalismus sobecký, nadřazující vlastní národ nad ostatní národy. Jistě, láska k vlasti a národu tu byla, ale naprosto chybí pochopení pro ostatní národy.
Válečná ideologie – jednoznačně ano, tu se asi nemusím rezepisovat
Kolektivismus a rovnostářství – spíše iluze kolektivismu a rovnostářství vštěpovaná nižším vrstvám. Jinak přísně hierarchická organizace společnosti přísně trestající neposlušnost. Tak jaký kolektivismus?
Služba korporacím – ano, ale při podpoře silného státu, který stojí nad nimi. V MK Hitler píše, že je potřeba zkrotit banky a jejich moc podčinit státu. Podporována byla spíše reálná ekonomika. Finančními spekulacemi se horká válka vyhrát nedá.
Silný stát – ano, viz výše. Stát nade vším a v čele vůdce, žádné hrátky na parlament a demokracii, které vidíme teď.
Komunismus – od fašismu se lišil v nejpodstatnějším rysu
– nepodporoval SOBECKÝ nacionalismus. Respektování práva na sebeurčení jiných národů bylo skutečné.
– rovnostářství bylo mnohem větší, než ve fašimu. V tomto rysu se rovněž principiálně lišil.
– stát jako nejvyšší korporace – tak v tom se fašismu podobal. Dovedl to mnohem dál, protože znemožnil podnikání
– silný stát – ano. Ale represe komunistů vůči vlastnímu obyvatelstvu v porovnání s fašismem byly jen dětské hry.
– válečná ideologie – ne, komunismus byl protiválečný. Ke zbrojení byl donucen studenou válkou.
Vlastimil,
„fašismus principiálně připouští soukromé vlastnictví?“ Není tomu spíš tak, že zachování soukromých vlastnických vztahů je ekonomickou podmínkou pro existenci fašismu? Existuje snad nějaký fašismus, kde je zrušeno soukromé vlastnictví? Který to je? Italský, německý, španělský, chilský anebo snad ukrajinský? Ve fašistických zemích rovnostářství neexistovalo. Aristokracie, finančníci a bankéři = sponzoři režimu – si uchovali své majetky. Nejlepším příkladem je Ukrajina.
Ta wikipedie je ale pakárna. Všude mimo ní se rovnostářský kolektivizmus a vůdcovský princip navzájem vylučují.
J. Hruška
Převzato z Wikipedie: Typickými rysy fašistických ideologií jsou zejména rovnostářský kolektivismus, autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky. Fašismus principiálně připouští soukromé vlastnictví, a to včetně soukromého vlastnictví výrobních prostředků; avšak pouze za předpokladu, že tyto výrobní prostředky budou sloužit kolektivnímu prospěchu. Konkurenční prostředí volného trhu bylo přípustné v mikroekonomice, avšak v makroekonomickém měřítku vládl korporativismus a často monopolismus. Řízení podniků probíhalo na principu tzv. „Tripartity“, tedy zástupců majitele, pracujících (odborů) a státu (vůdce).
Dle této definice se pod fašismus vejdou všechny společenské systémy.
U nás ten minulý a troufám si myslet, že i ten současný. Typickým představitelem se mi zdá i eurosajuz.
Uvítal bych, kdybychom nalezli přesnou definici fašismu (abychom třeba věděli, v jakém systému dnes vlastně žijeme), ale pokud vím, nikomu se to zatím nepovedlo. Pokusit bychom se ale měli.
Z domácí scény mi fašisty hodně připomíná KDU-ČSL.
Jinak k polemice nad názvem NSDAP pod minulým článkem bych řekl, že fašismus je především stav společnosti, jméno toho, kdo tuto společnost třeba politicky vede, není pak zrovna tím nejpodstatnějším.
Autorovi patří dík za pěkné shrnutí základních faktů o relizované politice současnosti.
Béda klade důraz na sepětí politiky a kapitálu ve fašismu s následnými konsekvencemi.
Rozlišuji liberální kapitalismus a fašismus. Mozná jde o hrubé dělení, ale více kapitalismů neuvažuji. I v liberálním kapitalismu pak existuje sepětí peněz a kapitálu. Psal o tom Marx, sdělil nám to Topolánek a omílají to všichni pravdoláskaři v souvislosti s různými zeměmi, byť tito třeba USA ve své kritice vynechávají. Je lhostejné, zda ten či onen mluví o buržoazii, kmotrech nebo oligarchii, na terminologii nesejde.
Toto sepětí tedy platí pro každý kapitalismus a ve srovnání s feudalismem nejde o nic nového. Když základním výrobním prostředkem byla půda, úplatou za politickou loajalitu bylo léno. Když je společnost řízena penězi, je politický život korumpován také těmito penězi. Kapitalismus jen změnil předmět nástroje politické korupce, ale s něčím nic moc novým v tomto směru zase nepřišel.
Kde je pak ale ta hranice, která odděluje liberální kapitalismus od fašismu? Osobně se domnívám, že je to právě v účelovosti zásahu kapitálu do politického života, jímž již není slodován jen běžný profit, ale potlačení jinak nutné společenské změny. Pokud se nemýlím, fašismus vznikl v Itálii, a to právě jako čiště účelová investice kapitálu pro potlačení sílícího komunistického hnutí v situaci silného sociálního napětí. Jde ale o můj názor, za který bych ruku do ohně nedal.
S uvedenou účelovostí šla pak ruku v ruce i brutalita fašismu. Jak jsem ale uvedl pod Tribunovým článkem, deliberalizovaný kapitalismus (fašismus) podle mého názoru nemusí být brutální, pokud dokáže lidi zblbnout o ovládat měkkou mocí.
V jistě rozplizlé hranici mezi liberálním kapitalismem a fašismem pak bude nutné hledat i další odlišující znaky.
(…pokračování…)
Článek odkazovaný na konci druhého odseku v článku nejde rozkliknout. Jde o http://www.nezavisli.blogspot.cz/2015/05/racionalny-fasizmus.html