Jsou i jiné predikce, než je predikce GP. A tu a tam je vhodné je připomenout, neboť stejně, jako se predikce GP týkají plánů staletých až tisíciletých, stejně dlouhodobé jsou i predikce, které se plánům GP nehodí. A které zvítězí, o to teď jde. A myslím, že je důležité s odstupem času některé připomenout, protože se mohou stát nejen zdrojem optimismu, ale správným pochopením i zdrojem informací, o které nejen v naší době jde ze všeho nejvíce.
V tomto článku připomínám dvě z kategorie „nehodící se“: Řeč dnes už nežijícího V.M. Zaznobina „Rusko na prahu nové epochy“ a předpověď od roku 1985 už nežijícího astrologa D. Rudhyra (z něj mimochodem vychází i „Společnost Bílého draka“, jejímž mluvčím je B. Fulford)
Řeč V. M. Zaznobina je ve vloženém videu výše, k D. Rudhyarovi uvádím následující.
V roce 1982, (zdůrazňuji, že v roce 1982!) napsal člověk, jehož učení mi nejvíce dalo, od roku 1985 již nežijící Dane Rudhyar, v jedné ze svých knih text, z něhož cituji jen několik částí, týkající se astrologicky předpovězeného úpadku západní společnosti a budoucí role Východu a Ruska:
“I když kolektivismus sovětského Ruska byl podmíněn orientací na rozpad Evropy, patří ruský kolektivismus k jinému druhu řádu a my budeme schopni pochopit jeho význam, když si uvědomíme, že semeno musí mít tvrdý obal, aby si mezi hnijícím listím uchránilo svou integritu. V dnešní době můžeme v Rusku pozorovat proces transformace a regenerace a až tento proces bude dovršen, budeme svědky opravdového zrodu nové euroasijské kultury. Ne dříve, než v příštím století a určitě ne předtím, než dojde k rozsáhlému konfliktu idejí a mocných symbolů, z něhož velmi pravděpodobně vznikne nové náboženské hnutí, spojující trendy současnosti stejně, jako se od dob triumvirátu v Římské říši rodilo světové křesťanství.”
“Náš současný kolektivismus je předehrou k věku vzájemných vztahů. A také věku energie, protože veškerá energie vzniká působením vzájemných vztahů. Ale ještě více bude příští věk věkem autority, protože když se budeme na celek dívat jako na něco, co dává smysl činnosti jeho částí, pak ten, kdo se stává vědomým vyjádřením a delegovaným reprezentantem smyslu a předurčení tohoto celku, je zároveň obdařen autoritou.”
“Jsme teď ve stadiu tohoto formování. Došlo už k ohromnému konfliktu mezi různými formulacemi navzájem a mezi rigidní vírou v minulost západní civilizace. Na obou frontách studené války a v každé oblasti jsme svědky souboje idejí a náboženských svárů. Nejlítější boj bude pravděpodobně probíhat na mentální úrovni – ale nemusí nutně vyvolat fyzickou válku. Zvítězí ta strana, která bude schopna předložit formulace s maximální možnou životností a přesvědčivostí.”
“Dříve, než bude možno ovlivnit lidské osobnosti, musí se univerzálno personalizovat nebo personifikovat. A toho nebo tu, kdo bude personifikovat tento logos vyslaný duchem – Slovo, které se stalo bleskem – poznáme podle vyzařování, podle kvality osobnosti, podle hluboké radosti, pramenící ze srdce vítězství.”
“Dnes žijeme v období, kdy zetlelé listí pokrývá myriády semen, která padla do půdy a která čekají na příští obřad klíčení. Kolektivní tendence jsou všude zaměřeny na vulgarizaci a dezintegraci éry Ryb, která teď dosáhla svého vrcholu. Ale tu a tam je možno najít “lidi-semena”, jejichž osobnost zosobňuje ideál plnosti, velký sen o sňatku Nebes a Země.”
„I když jsou člověk a příroda vystaveni úderům bouří, které zuří v tomto světě duality a bolesti, vášně a smutku, přesto je v každém člověku ukryta síla, aby těmto bouřím čelil s pochopením, odvahou a vírou: aby se z temnoty nevědomého instinktu pozvedl ke světlu vědomé inteligence, od majetnického sexu k poskytování lásky, od slepoty pýchy a války k jasu spolupráce a míru.“
(Zdroj str. 130-137 Dane Rudhyar, Lunační cyklus
Knihu vlastním asi 20 let a není od Rudhyra jediná, která ovlivnila moji dlouhodobou optiku pozorování světa. Říkám to a citované části textu jsem vložila proto, že můj názor na svět a roli Ruska v něm nevychází z nějakého slepého obdivu k Rusku, ale – mám-li to říct úplně zjednodušeně – z astrologie a z vesmírných cyklů.
Ve zmiňované knize z roku 1982 Rudhyar předpověděl i rozpad SSSR, a ač se jej sám nedožil, nezbývá než pozorovat, jak se vše v souladu s vesmírnými cykly plní. Nevím, koho měl na mysli tím, kterým se bude personifikovat logos a jako skeptik jsem daleká toho, abych si myslela, že je to Putin, že ale příští věk bude potřebovat morální autoritu, o tom nepochybuji. Bez ohledu na konkrétní personu vidím naději pro budoucnost lidstva v duchovnu. To má hluboké kořeny v Číně (Konfucius je pro mě nepřekonaným filozofem), ale hluboké kořeny má duchovno i v Rusku. A jako slovanská-árijská rasa jej může světu přiblížit mnohem lépe, než Čína. Ač se může stát, že se obě duchovna spojí…
K D. Rudhyrovi se ale vrátím ještě jinak. V jedné z jeho knih je v předmluvě řeč kalifornského psychologa James Fadimana ze Standford University. Ten knihu D. Rudhyara přirovnává k filmu z roku 1977 s názvem „Desátá mocnina“ a k tomu uvádí:
“Film divákům dává pocit kontextu, pocit skutečné proporce jejich místa ve Vesmíru. V jedné sekvenci spatříte postavu, v další se vznesete a hledíte na kus země, který je desetkrát větší, než postava, řekněme úsek pláže s lidmi. Potom vystoupíte ještě výš, do další zvětšeniny. Pozorujete nyní celou pláž, na jedné straně vlny, na druhé straně domy v ulicích. Po několika dalších obrázcích se díváte na Slunce a planety, které na širokém horizontu galaxie vypadají jako drobounké tečky. Když se pak krok za krokem vracíte zpátky na pláž, uvědomujete si svou bezvýznamnost, ale zároveň i svou osobní středovost v tom všem”.
A dále dodává: “Nikdy v průběhu mého školení jsme se nezabývali důsledky civilizace na osobnostní uvědomění. Nekonečně jsme zkoumali individuální životní styl a životní cyklus, avšak nikdy kulturní životní cyklus nebo snad vývojový cyklus samotného lidského druhu. Historie za mých studií obvykle znamenala jen to, co se přihodilo před deseti dvaceti roky”.
V tučně zvýrazněném textu je celá pointa o stavu nikoliv jen současného člověka, ale lidstva napříč historií.
Při pohledu na kratičký film „Desátá mocnina“ si totiž můžeme uvědomit, že lidstvo se nikdy neposunulo nad „piknik na louce“, a to bez ohledu na to, ve které době se nacházelo (a nachází). A bohužel – nad „piknik na louce“ se (až na malé výjimky) neposunula ani alternativa, protože ani ta neřeší jiný časový horizont, než deset až dvacet let (pokud se jí vůbec podaří překročit časový horizont plus/mínus dva týdny). No, to se to mocným světa vládne přesně ve stylu „Informace znamenají moc“, optikou „pikniku na louce“ totiž vědí, kdy louka bude zatopena či podlehne suchu tak, že se na ní neuživí ani dobytek…. A že se to nebude týkat jen jedné louky, ale i mnoha, mnoha jiných….Oni totiž vidí mozaiku, a to tak, že mozaiku globální, tzn. vidí globus….
A jedinou odpovědí na jejich predikci je odpověď těch prediktorů, kteří rovněž vidí globální mozaiku, tzn. vidí globus, ale s jiným řešením, než jak to vidí světové zákulisí. Tolik moje vysvětlení, proč vkládám video predikce “Rusko na prahu nové epochy” a proč vkládám i predikci D. Rudhyara a jeho popis o budoucí roli Ruska.
A už jen dodám, že pokud se nejen lidstvo, ale i alternativa každé doby neposune nad „piknik na louce“ ( v naší době můžeme říct „nad hypermarkety, kde stačí mít dost peněz a všechno bude, protože v nich rostou brambory, obilí i tryská pitná voda“), tak se nic nezmění….
V úvodním videu hovoří Vladimír Zaznobin, vedoucí týmu, ve kterém pracuje i Valerij Pjakin – zde. Zdroj a poděkování za české titulky Hox55 .
Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.
QR platba 50 Kč
QR platba 100 Kč
Pozorovatelčina vážná argumentace citacemi předpovědí a názorových závěrů jakýchsi autorit je v podstatě k ničemu, pokud pisatelka u výroků autorit je schopná prokázat jen skutečnost, že si ty výroky přečetla. Důvod té námitky je jednoduchý: Také autority se totiž mohou ve svých závěrech a prognózách tragicky zmýlit, nebo občas i názorově blouznit, vydávajíce svá přání za historii či realitu světa. A kromě toho ještě: Poctivou poznávací analytickou vědu (a to i ve společenských oborech) nelze zakládat jen na „inovacích“ vyjadřovací terminologie ve stylu „biblický, epocha, Bůh, x-tá priorita, či prediktor“, ale pouze na popisu skutečných událostí v jejich průběhu a… Číst vice »
Egyptolog Miroslav Bárta – Na žádost NATO zkoumají egyptologové kolaps Egypta https://www.youtube.com/watch?v=YcSW_nD4iWc&feature=youtu.be Čas 6:30, kde zmiňuje nejen žádost NATO k prozkoumání kolapsu Egypta, ale i kolaps celé severní polokoule v době cca 2 tis. let p.n.l. Všechny tehdejší vyspělé kultury skončily (pouze Egypt přežil o dalších 2 tisíce let) a nové se rodily: Indie – od 2. tisíciletí p.n.l. je od severu dobývána Árji (Árijci), kmenem Indoevropanů světlé barvy pleti, původně pastevců na nižším stupni civilizačního vývoje. V Indii v té době vládla harappská kultura, která měla vzkvétající města, vodovody, kanalizaci a dokonce splachovací záchody. Její písmo nebylo dosud rozluštěno.Znala… Číst vice »
(dokončení) Sumer – sumerské státy jsou dobyty semitsky hovořícími Akkady a po cca 2 tisíciletích rozkvětu Sumerská říše zaniká, sumerština se stává mrtvým jazykem. Babylon – zatímco nejvyspělejší kultury doby jsou v krizi, Babylon je čerstvě zrozený (jeho pád přijde za dalších cca 2100 let – v roce 130 p.n.l.) Evropa – po Evropě ještě běhají vlci a Kréta je místem, kde vzniká první evropská civilizace, minojská kultura. V té době končil Věk Býka a začínal Věk Berana. Za dalších cca 2 tis. let končil Věk Berana a začínal Věk Ryb (počátek našeho letopočtu, na jehož začátku stál místo berana… Číst vice »
Podle mne veeelmi slušný článek. Éra ryb však skončila právě v onomu tolik ,,obávaném“ datumu 21.12. 2012, které naznačili již staří Mayové, alespoň i podle knihy Davida Icka = Vzpoura robotů. Nešlo o konec světa, ale o konec světa tak jak ho známe. Icke ji mimo jiné charakterizuje jako obdobi padání masek, což naprosto sedí na západní politiku a její neokolonialistické kroucení rukou, které nahradilo masku diplomacie a demokracie apod. http://hravje.blogspot.com/2013/01/vyznam-ery-vodnare-gmoosbrugger.html O významu éry Vodnáře je dokonce zmínka už ve filmu Miloše Formana = Vlasy. Ohledně fyziky, která v současnosti otevírá řadu svých nových oborů viz kvantová apod. mohu zmínit… Číst vice »