Hodina náboženství: Hinduismus

Ve třetí hodině náboženství, už poslední, se budu věnovat hlavně indickému hinduismu, trošku i buddhismu a pak spoustě dalších věcí. Hinduismus vytvořili či vymysleli lidé se světlou pokožkou. Kde se ovšem vzali v Indii, když tam přece od pradávna žili lidé s tmavou pokožkou, tedy tzv. negroidní rasy? Kdy se tam ti běloši nasáčkovali? Takže nejdříve si něco malilinko řekneme o lidech se světlou kůží, tedy o neandertálcích a kromaňoncích.

V Evropě, na území od Španělska po Ural, žili od pradávna tzv. neandertálci, tedy původní obyvatelé Evropy. Jsou to naši bratranci a patří už k homo sapiens. Byli robustní postavy, měli světlou pleť a mozek měli až o čtvrtinu větší, než máme my dnes. Kdyby na sebe nějaký vlasatý a fousatý neandertálec natáhl svetr a džíny a přes rameno si zavěsil kytáru a třeba jel metrem či vystoupil na jevišti a vydával by ze sebe nějaké neandertálské skřeky, tedy jejich řeč, tož bychom vůbec nepoznali, že k nám nepatří. Na Osel.cz. se uvádí: „Kdybyste ho oblékli do kardinálského či papežského oblečku, nepoznali byste rozdíl.“ Prý obývali Evropu už před půl milionem let. Před 30 tisíci lety záhadně zmizeli, žádné kosterní nálezy se později už nenašly. Kam se ztratili? Odnesli je mimozemšťané? Nebo Plejáďané? Věda nemá zatím k jejich zaniknutí žádné pořádné objasnění, nepomáhá ani rozluštění jejich genomu DNA. Jedno velice divoké vysvětlení celkem náhlého zmizení neandertálců, vědecky zajisté vůbec nepotvrzené, hovoří o tom, že jsme je, my kromaňonci (cromagnonci), snědli či spíše sežrali. Nalezly se totiž kosti neandertálců poblíže ohniště kromaňonců, prý jsme je s oblibou lovili, což samozřejmě není žádný vědecký důkaz. I když – kdoví… Druhé a docela logické vysvětlení podává Matt Ridley. Tvrdí, že neandertálci žili na rozsáhlém území a bylo jich málo, prý pouhých několik desítek tisíc jedinců, tudíž bylo problematické najít partnerku mimo vlastní tlupu, no a příbuzenské křížení mělo devastační důsledky a způsobilo ono vymizení. Degeneraci je jasně vidět třeba i na našich dnešních šlechtických rodech, doufám, že časem tyto rody také vymizí.

No a naši praprapředkové, tedy kromaňonci, se přistěhovali na území neandertálců před nějakými přibližně 40 tisíci lety, takže po několik tisíc let spolu nažívali. Teorie o tom, že se spolu křížili, genetici ve většině odmítají. Bulvární tisk na názory odborníků kašle a píše o křížení jako o samozřejmosti a dokladuje to i fotografiemi. Jedním z nejstarších nálezů potvrzující existenci kromaňonců na našem území je tzv. věstonická Venuše, soška je pozoruhodná tím, že pravěký kumštýř ji uhnětl ze zvláštní modelářské hmoty – ze směsi drcené mamutoviny, hlíny a tuku. Pochází z období kolem 20 tisíc let před námi.

My kromaňonci jsme měli, a máme dodnes, také světlou pleť, ale oproti starousedlíkům jsme měli drobnější postavu a menší mozek. Světlá a tmavá až černá kůže se dá snadno vysvětlit. Bílá kůže obsahuje méně pigmentu, černá více. Pigment v kůži má důležitou úlohu, zabraňuje ultrafialovému záření spálit kůži, no a protože v našem podnebním pásmu svítilo sluníčko méně a spálení pokožky nehrozilo, tak evoluce zařídila, aby i pigmentu nebylo moc, zato v tropech evoluce zařídila, aby ho bylo dostatečné množství, neboť sluníčko tam u nich svítí intenzivněji. Jen proto mají v Africe lidé černou kůži.

Všeobecně je rozšířená představa o tzv. žluté rase, což mají být Číňané. Je to samozřejmě nesmysl, žádná žlutá rasa neexistuje. Žlutý pigment? Číňané a vůbec Asiaté mají v kůži stejně pigmentu jako my v Evropě, možná tedy i v některých oblastech o nepatrné množství více (černé vlasy a oči). Jak vůbec vznikl náhled, že Číňané jsou žlutí? To první evropští cestovatelé při návštěvě u čínského císaře byli překvapení tím, že císař nemá purpurové roucho, jak bývalo u nás zvykem, nýbrž má císařské roucho žluté a zprávu o tom přinesli k nám. No a tak se rozšířila fáma, že obyvatelé Číny jsou žluťáskové. Je to doklad toho, jak snadno lze znetvořit informaci. Podobně to ale také dopadlo v Číně. Naši vyslanci darovali císaři portrét našeho císaře, už nevím kterého, asi nějakého španělského, a tehdy byla v portrétním malířství móda tzv. šerosvitu. Císař při pohledu na portrét našeho císaře pronesl větu: „Váš císař má privilegium nabarvit si půlku tváře na černo.“ No a v Číně se roznesla fáma, že naši feudální vládcové mají polovinu tváře i těla černou. A není to pěkná charakteristika? Půlka tváře andělsky bílá a druhá půlka satansky černá. Zkreslování informací je běžnou záležitostí, horší ovšem je, když se zkreslují záměrně.

Kolem roku 10 tisíc let před n. l. konečně definitivně skončila tzv. doba ledová, kdy zalednění sahající až ke Krkonoším a Jeseníkům ustoupilo. Podnebí se stalo příjemnějším k pobývání a naši předkové kromaňonci se docela činili v rozmnožování. Dřívější Evropa, kde se potulovaly sporadické tlupy a kde počty obyvatel můžeme počítat tak nějak v desítkách tisíc, tedy skoro prázdná země, se zvětšovaly a zvětšovaly, některé tlupy se usadily a většinou se živily pastevectvím. Kromaňonci ovšem žádná města či nějakou větší říši nikdy nevytvořili. Podnebí, dlouhé zimy a poloprázdné území neumožňovaly vznik nějakých centralizovaných státních útvarů, dokonce nevznikala ani města, pouze vesnice od sebe navzájem docela vzdálené. Však také Marcus Aurelius, římský císař v letech 161 až 180 n. l. zvaný filosof na trůně, ve své řecky psané knize „Hovory k sobě“ (literární klenot, vynikající čtení) popisuje zemi nad Dunajem, tedy naše dnešní území, kde není žádná knížecí ani královská moc, se kterou by bylo možné uzavřít nějaké spojenectví. A to se jeho legionáři dostali až k místům, kde leží dnešní Olomouc, a pořád nebylo s kým ani bojovat.

Kromaňonci vytvořili v Evropě státy a říše až v prvním tisíciletí našeho letopočtu, řekněme tak od osmého do dvanáctého století n. l. Teď už se sice nenazývali kromaňonci, nýbrž historikové si je pěkně rozškatulkovali na Slovany, Germány, Kelty, Skythy, případně i na Balty a později na jednotlivé národy, dalo by se taky říci na kmeny, a to rozdělení provedli dle jejich jazyků-řečí. Podle barvy kůže, očí, vlasů či postavy to nějak nešlo rozlišit, prostě všichni jsou to běloši. Zajisté dělení dle jazyka (řeči) je oprávněné, máme v tom lepší přehled.

Zněly by libě našim uším třeba v učebnicích dějepisu následující formulace? My, kromaňonci z kmene slovanského, z rodu moravského. Nebo: Nás, kromaňonců z kmene slovanského je nejvíce, nejméně kromaňonců je z kmene keltského. Rumuni by tvrdili, že jsou kromaňonci z kmene Skythů, Maďaři a Finové by tvrdili, že jsou kromaňonci z kmene uralského. A co například tahle věta? My kromaňonci z kmene (tlupy) germánského jsme dali světu ty největší myslitele jako třeba Nietzcheho, Hanse Hörbigera, Rosenberga (Mýtus XX. století) či Heideggera, my jsme tudíž nadřazení všem kromaňoncům, neboť jsme z nich nejlepší. Myslím si, že lingvisté (jazykovědci) učinili dobře s tím dělením na národy dle řeči. Různé jazyky vznikaly normální přirozenou cestou. Už třeba jenom to, že obyvatel Chodska se tak tak domluví s obyvatelem Hané, to prokazuje. To rozrůznění můžeme vypozorovat i u našich příbuzných šimpanzů. Jejich skřeky, tedy jejich řeč, plus výraz obličeje, mimika a pohyby rukou, no a s tím se mezi sebou v tlupě domluví. Sousední tlupa pár kilometrů vedle má jiné skřeky a jiné výrazivo, kterému členové druhé tlupy už nerozumí. Pokud přijmou mezi sebe nějakého cizince, tak mu docela dlouho trvá, než se naučí jejich jazyk. U delfínů to bude podobné.

Nejstarší města (městské státy) měli Sumerové už v pátém tisíciletí před n. l. V té době také vznikala říše egyptská a městské státy v Mezopotámii mezi Eufratem a Tigridem a samozřejmě státní útvary u Gangy a Indusu v Indii a u Žluté řeky v Číně. (Židovští a křesťanští učenci určili datum stvoření světa cca před 6 tisíci lety. Židovský a křesťanský Jahve si nějak nevšiml, že neandertálci a kromaňonci žili už před tím stvořením docela dlouhá tisíciletí. Také se nepodíval na už dva tisíce let prosperující státy Sumerů, tmavých Indů a „žlutých“ Číňanů. Jak učenci vypočítali to datum stvoření světa? Jednoduché počítání. Všechny biblické údaje seřadili pěkně za sebou – Adam žil tolik let, Šét tolik, pak Noe, Mojžíš, Šalamoun a jednotliví králíčkové až po Meneachena Begina, Goldu Meierovou a Netanjahua, no a vyšlo ono slavné číslo. Pro srandu uvedu, kolik roků se dožili potomci Adama. Samotný Adam se dožil 930 let. Šét jenom 912 let, Enóš 905 let, Kénan 840 let, Mahalalel 895 let, Jered 962 let, Enochovi, který chodil s Bohem, bylo pouhých 365 let, kdy si ho živého vzal Bůh přímo do nebe, Metúšelach 969 let, Lámech 595 let. Kolik roků se dožil Noách (tedy nám známý Noe) jsem v Bibli nezjistil, akorát jsem se dověděl, že když mu bylo 500 let, zplodil Šéma, Cháma a Jefeta. To se to teologům snadno počítalo, když se každý praotec dožil málem tisícovky let. Dle mého sčítání je to celkem 7.373 roků, a to jsem nezapočetl Noa a jeho potomky. Asi jsem udělal někde hrubou chybu. (V kolika letech jak který patriarcha zplodil potomka, tak ten čas je potřeba odečíst.) Po skončení Potopy světa, tedy v době po Noem, Bůh nařídil, aby se lidé popotopní dožívali maximálně 120 let, zjistil totiž, že dlouhověkost není příliš vhodná. Archeologové potvrdili, že slavný Jeruzalém krále Šalamouna byl v jeho době malinkatou horskou vesničkou. Takže ta fakta uváděná v Bibli jsou skutečně nadiktovaná Bohem, s tím nic nenaděláme.)

Kdežto my, kromaňonci, jsme začali budovat města a státní útvary v podstatě docela nedávno, před nějakým tisícem let, tedy úplně nejpozději ze všech homo sapiens, dokonce i američtí indiáni vytvořili své státy o tisíciletí spíše než my, a jak si o sobě myslíme, že jsme ti nejlepší na světě. Podmínkou pro vznik civilizovaného centra bylo mírné a subtropické podnebí a hlavně – civilizace může existovat pouze tam, kde je lidí hodně. Obě tyto podmínky u nás na kromaňonském území nebyly, takže to nás omlouvá, že jsme se tak moc opozdili s budováním států a s používáním písma. Písmo jsme neznali, nač by nám tehdy taky bylo, daně tehdy ještě nikdo nevybíral.

Takové povodí velkých řek jako Eufrat, Tigris, Nil, Indus, Ganga, Chuang-Che, Jang-c´-tiang, plus úrodná půda, i několik sklizní za rok, to bylo ideální místo pro vznik staroorientálních států a tzv. orientálních despocií. O těch prastarých despociích máme hrubě zkreslené informace i v učebnicích, máme v nich vidět všechno černě a negativně. Samotný pojem despocie má silně pejorativní význam. Ale když si uvědomíme, že v těch nejstarších despociích neexistovali otroci a že obyvatelstvo žilo docela spokojeně, tak bychom si ten negativní obrázek měli alespoň trochu poupravit.

V začátcích byla životní nutností kolektivní spolupráce – zavlažovací kanály, silnice, stavby, to vše vyžadovalo kolektivní úsilí, tam jedinec vychcánek nemohl existovat, sousedi si na takové individuum dali pozor. Můžeme dokonce tvrdit, že to byly společnosti docela rovnostářské. To až časem se vyvinuly despocie a otrokářství, ale také ne všude. Každý despota velice dobře věděl, že vzdělání a spokojenost obyvatelstva je základem funkčního státu. Pokud bude obyvatelstvo vzdělané a spokojené, bude poctivě platit daně, státní pokladna bude přeplněná a v říši bude panovat harmonie, pokud ovšem bude všeobecně rozšířená bída a nevzdělanost, nejenomže nevybere daně, ale hrozí vzpoury. Že ožebračování a nevzdělanost vede ke vzpourám a chaosu, vidíme dnes na vlastní oči. Usmíval jsem se, když jsem četl školní práce žáků (v překladu) psané sumerským klínovým písmem, či spíše ryté, a opravované chyby učitelem, úplně jsem se v tom viděl, žádný rozdíl mezi vyučováním tehdy, před pěti tisíci lety, a mojí praxí.

V Číně měli dokonce uzákoněné, že pokud se za nějaké dynastie lidem vedlo špatně, vzdělanost byla zanedbávána a byl chaos v mezilidských vztazích, tak lid měl právo takovou dynastii smést, neboť ztratila přízeň Nebes, jinak řečeno – ztratila přízeň lidu. To byl první paragraf jejich ústavy. Proč takový paragraf nemáme dnes v demokracii? Prý nám dostačují volby jednou za čtyři či pět let. V tzv. demokraciích vždy vládli z pozadí a vždycky neviditelně a ve stínu oligarchové či plutokrati. Proč by se oligarchové měli otravovat starostmi s vládnutím, na to mají sluhy demokraticky lidem zvolené. A kdyby náhodou někteří chtěli omezovat jejich moc, no tak je demokraticky zase vymění. Občas se chudina bouří, tak ať oběsí a zlynčují vládnoucí figurky, ale oběsit plutokraty, to je vůbec ani nenapadne. No a oni jim zase demokraticky dosadí jiné panáky. Reálně vládne finanční oligarchie. Obyvatelstvo je volebními výsledky nadšené. Sláva! Zvolili jsme si jiné sluhy plutokratů. Hurááá!

Despocie se ve většině případů osvědčily jako vhodné a obyvatelstvo bylo z 90 % spokojeno, platí jednoduché, jasné a všem srozumitelné zákony, kdo je dodržuje, nemusí se ničeho obávat. Akorát nějakým jednotlivcům-disidentům to nevyhovovalo, chtěli se totiž dostat na vládnoucí pozici místo oněch právě vládnoucích. Docela výstižně to vyjádřil neznámý bloger: Aký je rozdiel medzi Diktatúrou a Demokraciou? V diktatúre drží hajzlov pod krkom diktátor. V demokracii držia hajzli pod krkom demokratov.

Despocie je vláda knížete, krále, císaře či papeže, a samozřejmě občas těmto vůdcům přeskočilo v hlavičce a začali nařizovat šílenosti. A hlavně o tom píší historici, kdyby se raději věnovali tomu, jak si žilo těch 90 procent obyvatel, to by bylo vhodnější. Tomu se ovšem vůbec nevěnují, pro ně je to nezajímavé. Takový zvrhlík císař, to je přece perfekt téma, že? Takže historikové by se místo životopisů králů, císařů a knížat měli raději zabývat otázkou, kde se obyvatelům žilo lépe. Výmysly intelektuálů ponechejme intelektuálům, ať se nadále nimrají v životních příhodách šlechty, jejich rodokmeny, konspiračními intrikami na královských dvorech, zvrácenostmi církevních prelátů, hépeningy výstředních umělců apod., my se nadále věnujme reálnému životu 99 procentům obyvatelstva. Kdyby si mohl běžný obyvatel starého Sumeru či Egypta vybrat, zdali chce žít jako my dnes v Evropě či ve své staré vlasti, no nevím, ale určitě by se raději chtěl vrátit domů. A já kdybych si mohl vybrat? Ve dvaceti bych samozřejmě bral naši dnešní Evropu, ale teď, když jsem zestárl, bych bral raději život v těch prastarých „despociích“.

Co bylo tím nejhlavnějším úkolem despoty či diktátora? Udržet stát či říši pohromadě tak, aby se nerozpadla na kousky, tj. nedovolit, aby mezi sebou měly jednotlivé kmeny vážné rozbroje, nemusely se třeba vzájemně nějak milovat, ale nebylo jim dovoleno, aby se spory změnily na vzájemné vraždění, byly přinuceny žít spolu v míru i když třeba v každé domácnosti byl kalašnikov. To je ten diktát, to je ta despocie, to je ta diktatura, krutovláda a tyranie. Vládce ani v nejmenším nezasahoval do jejich života, ať si věří každý kmen v kteréhokoliv boha či je ateistický, jejich zvyky prostě byly respektovány. Právo na násilí ovšem měla pouze vláda, což všechny kmeny uznávaly za správné. Jednotlivé kmeny, po našem okresy a kraje, měly takovou autonomii a samosprávu, o které si my v demokraciích můžeme nechat pouze zdát. Vojensky by to ostatně nešlo udržovat, tolik vojáků žádný despota neměl a bylo by to příliš nákladné. Občas bylo potřebné „zavřít hubu zbytečným tlachalům“. Praktikovali tuto metodu o několik tisíciletí dřív, než to zapsali křesťané do Bible – je to výrok svatého Pavla z Tarsu v překladu Martina Luthera. Kmeny byly také hrdé na svého despotu, neboť byly součástí veliké říše a v královské radě měly své zástupce. V podstatě se řídili podobnou přísahou, kterou skládala česká šlechta svému králi: „Ty jsi náš král, a my jsme tvoji páni.“ Nebo také: „Já pán, ty pán.“

Starověké despocie můžeme klidně přirovnat k těm dnešním despotům, jakými byli např. Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí či Asad. Můžeme k nim bezproblémově přiřadit i Stalina, i on je představován jako masový vrah, despota, krutovládce, tyran a diktátor. O Stalinovi vyšla nedávno kniha nazvaná Černá kniha komunismu, jako autor se na ní podílel i náš Karel Bartošek. Propůjčil se k propagandistickému pamfletu, už nikdy nikdo ho nemůže pokládat za seriózního historika. Dostal se na úroveň pisálků, kteří s hrůzou popisují masakry Saddáma, Kaddáfího a Asada na vlastním obyvatelstvu a obdivně píší o NATO a USA, které do těchto despocií přinesly demokracii, svobodu a lidský práva. Nestydí se ti propagandisté omylem o sobě tvrdící, že jsou historikové? Co s takovýma „historikama“? Vždyť jim šlo pouze o to, jak očernit a pošpinit ideu rovnosti a beztřídní společnosti. Přitom je to snůška vyložených lží a ničím nepodložených pomluv. Tomu, že Stalin je masový vrah, jsem i já kdysi dávno věřil, vždyť jeho zločiny do nás hustili od rána do večera, ba i v noci, a začalo to už Chruščovem. Konečně začínají vycházet skutečně historické realitě odpovídající práce o stalinském období.

Idea beztřídní společnosti nevznikla v naší civilizaci, byla známá a v praxi běžně prováděná už ve starověkých kulturách. Tam to bylo samozřejmostí, takže o tom nepsali a ani o tom nefilosofovali. U nás jsme ji objevili zase úplně nejpozději, až v době Velké francouzské revoluce. Tehdy osvícenci přišli na prastarou známou věc – na volnost, rovnost a bratrství. Volnost znamená svobodu, a svobodným mohu být pouze tehdy, pokud neomezuji svobodu jiného. Je to tedy takový kompromis, či poznaná nutnost, jak tvrdil Marx. Rovnost znamená rovnost před zákonem. Musíme uznat, že v despociích byla rovnost oproti naší demokracii reálně praktikována. Pár idiotů považuje za rovnost to, že všichni musí nosit stejně dlouhé vlasy a všichni si musí oblékat stejné montérky. Bratrství znamená spolupráci, či jinak také onen záměrně zprofanovaný pojem solidarita, solidárnost (pospolitost, soudržnost, vzájemnost). Pochopitelně v (kromaňonské) Evropě názory osvícenců byly cosi nevídaného, ba přímo nemyslitelného. Osvícenci jsou šílenci a blázni, přece něco takového není možné hlásat, copak někdy někde ve světě byla rovnost? Vždycky byli páni a rabi, páni a otroci, a jinak to ani v budoucnu nebude.

Takové názory osvícenců samozřejmě vyvolaly zděšení a dokonce někteří jsou z toho zděšeni ještě i dnes, třeba Boris Cvek z Blistů nemůže osvícencům přijít na jméno, neboť dle něho málem zničili evropské křesťanské hodnoty. Revolucionáři za VFR totiž také jenom jakoby mimochodem zrušili náboženství, tedy katolickou církev a veškerá privilegia šlechty, což s Cvekem nemůže vydýchat ani Em Cé Putna. To si raději počtou v básnickém eposu Tak pravil Zarathuštra z roku 1882, kde Nietzsche ohlašuje příchod nadčlověka. Takové čtení se Cvekovi a Putnovi určitě velice moc líbí. Ale italský spisovatel Papini ten epos nazval ožraleckým krkáním.

Velká francouzská revoluce však zkrachovala, i když popravila královskou rodinu a mnoho dalších. Nepodařilo se jí uskutečnit nic z oněch krásných pojednání o rovnosti všech lidí ve světě. Finančníci a burziáni prostě nedovolili nějaké novoty a místo popraveného krále dosadili císaře (Napoleona). A samozřejmě nechali popravit Babeufa s jeho společníky. Tož tak dopadla VFR, skončila nastolením císařství a vládou církve. Tak mne napadá, proč Lenin nepožádal Francii o zapůjčení gilotiny na popravu carské rodiny na Rudém náměstí? (Název Rudé náměstí pochází už ze 17. století a znamená nejenom červený, ale i hezký a krásný.) Přitom Dzeržinskij, zvaný Železný Felix, byl polský žid a měl nadměrně vřelé vztahy s Francií. Proč mu to nezapůjčili? Prý to je vzácná důležitá národní historická památka, kterou nelze půjčovat. Škoda.

Takže idea volnosti, rovnosti a bratrství se neuskutečnila, ale myšlenka přece jenom zůstala. O necelých sto let později se znovu a zase ve Francii pokusili o uskutečnění. Byla to tzv. Komuna z roku 1871. Komuny vznikly demokratickými volbami ve všech větších městech jako Lyon, Toulouse, Marseille. Holt výsledky voleb se nehodily, tak byla Komuna samozřejmě finančníky brutálně a krvavě zlikvidována po 72 dnech existence a demokraticky zvolení poslanci byli „demokraticky“ postříleni. V Rusku pokus o uskutečnění rovnostářské spravedlivé společnosti trval 72 let (SSSR) a byl zase drasticky Západem ukončen až kolem roku 1990, důsledky byly až třikrát destruktivnější než vpád nacistického Německa a celá druhá světová válka. Oba pokusy byly finanční oligarchií zlikvidovány. Pokus za Lenina a Stalina v Rusku ztroskotal ne kvůli špatné myšlence, ale zásluhou oněch demokratických nadlidí, neb to nebylo v jejich zájmu.

Tedy první pokus trval pouhých 72 dnů, v Rusku už ale 72 roků, doufám, že další třetí pokus (že by Čína?) bude trvat po 72 staletí. A ten třetí pokus určitě bude proveden, neboť zdařilo se Anglii a USA a EU vybudovat jakž takž spravedlivou společnost? Ani v nejmenším! Vytvořili akorát demokraticky zdokonalenou otrokářskou despocii. Ostatně Anglie je nejbarbarštější evropský stát, ať hledám sebemenší polehčující okolnosti, nenalézám ani jednu. Jednání v koloniích bylo skutečným barbarstvím, a třeba bombardování Drážďan a Libye je také dokladem zhovadilosti, zvrácenosti a sadismu anglické vládnoucí třídy.

V Anglii (v Království Velké Británie) byl po dlouhá léta ministrem financí a také ministerským předsedou Izraelita Benjamin Disraeli (1804 – 1881), holt evropský kromaňonec by takovou obrovskou koloniální říši neuřídil. Disraeli navrhl zákon, který ustanovil královnu Viktorii císařovnou Indie. Byl povýšen do šlechtického stavu roku 1876 a byl jmenován hrabětem z Beaconsfieldu, tím se také stal členem Sněmovny lordů. Uvedu tři jeho citáty, které ho dokonale charakterizují. Na antisemitský výpad O’Connella odpověděl: „Ano, jsem Žid. Když se předkové tohoto vznešeného gentlemana proháněli coby brutální divoši po jednom neznámém ostrově, moji byli kněží v Šalomounově chrámu.“ Tady se Disraeli velice moc mýlí, když totiž byli jeho předkové kněžími v Šalamounově chrámu v Jeruzalémě a Jeruzalém byl v Šalamounově době pouhou malilinkatou horskou vesnicí, tak to tam mohli být tak akorát šamany pro tři čtyři stovky obyvatel, zato „brutální divoši“ v Anglii vybudovali v té době Stonehenge. Další citát také vystihuje jeho osobnost: „Člověk není výtvorem okolností. Okolnosti jsou výtvorem člověka.“ No, jako hrabě a potomek kněze v Šalamounově chrámu samozřejmě pro své poddané vytvářel okolnosti, takže nevolníci byli reálně výtvorem okolností, které on pro ně vytvořil. Ale nevolníci přece nejsou lidi, to jsou podřadné bytosti, které musí být řízeni nadlidmi. K poslední citaci není co dodat. „Opovrhuji tou zhoubnou doktrínou moderní doby: přirozenou rovností lidí.“ S tímto výrokem by se určitě plně ztotožnil kdekdo i dnes. Dokonce mně to připadá, jakoby to pronesl odporný rasista Winston Churchill, který se chlubil ve svých Pamětech tím, že si s chutí zastřílel v Indii na podlidi, uvádí i počty ulovených kusů.

Nebude dnes od věci, zopakovat si tak zhruba fakta o rasismu, kterýžto fenomén jsme vymysleli my v Evropě, přesněji v Anglii, nikoliv ovšem v Německu. Co to konkrétně jsou rasy? V podstatě různé druhy homo sapiens. Nejvíce primitivní a debilní je dělení lidí dle množství pigmentu v kůži. Tvrzení, že člověk s černou kůží je podřadný, kdežto člověk s bílou kůží je ten nejlepší, je přímo hovadismus. Však to také vzniklo v Anglii, která byla největší koloniální říší světa. Vládnoucí třídě v Anglii to dávalo pocit, že mohou cokoliv. Těch zrůdností, co nadělali, je neuvěřitelná spousta, to i německý nacismus byl pouhým slabým odvarem. Jelikož obyvatelé kolonií jsou tmaví a tudíž podřadní lidé, kolonizátoři neměli žádné výčitky svědomí v konání nelidských činů, ba naopak, byli v domnění, že jim přináší civilizaci a blahodárnost křesťanství. Někteří jsou o tom přesvědčeni podnes. Takže rasismus v Anglii vymysleli učenci a intelektuálové, aby zdůvodnili z kolonií odliv obilí, rýže, nerostů a vůbec všeho, co Anglie potřebovala. Královská rodina, lordové, finančníci a podnikatelé neuvěřitelně bohatli. Kolonie byly po několik století silně ožebračovány. Víra hory přenáší a skutečně, víra v nadřazenost bílého muže přenášela hory bohatství z kolonií do Království Velké Británie. Hlavním ideologem rasismu byl Houston Stewart Chamberlain (1855–1927) se svou knihou Základy XIX. století. Na univerzitách se vyučoval tzv. vědecký rasismus, což je používání vědeckých metod pro ospravedlnění rasismu nebo víry v rasovou nadřazenost. Vysoké školy a univerzity chrlily vědecké práce a profesory v oboru rasismu, mezi nimi vynikli třeba slavný spisovatel Rudyard Kipling (Úděl bílého muže) a ministerský předseda Winston Churchill.

Z Wikipedie: Později v nacistickém Německu se doktrína rasismu dokonce stala součástí státní ideologie. Základem bylo učení Arthura de Gobineau o nadřazenosti árijské rasy, jejíž příslušníci jsou předurčeni k tomu, aby ovládali ostatní, méněcenné rasy a národy. Nadřazené rasy mají nejenom dokonalou fyzickou krásu, ale i lepší schopnosti v myšlení a kreativitě. Stručně řečeno – jsou to nadlidi. (Pojem árijci zavedl v roce 1853 indolog Max Müller, avšak sám už roku 1888 tento pojem zavrhl.) Tato hypotetická árijská rasa přitom byla účelově ztotožněna s národy germánské jazykové skupiny, v této souvislosti také někdy označována jako germánská, nordická rasa. Tato teorie byla jednou z hlavních politicko-propagandistických idejí nacistického Německa. Nacisté ve snaze až o vědeckou přesnost sestavili striktní rasovou hierarchii. Na jejím vrcholu stála Herrenrasse (panská rasa), která byla tou nejčistší z árijské rasy a byla nacisty úzce ztotožňována s nordickou rasou, následovanou dalšími odnožemi árijské rasy. Untermensch byl přiřazován Slovanům, převážně Rusům, Srbům a Polákům. Nacistická ideologie nahlížela na Slovany jako na rasově podřadnou skupinu, která se hodila buď k zotročení, nebo měla být vyhlazena, byli považováni za Lebensunwertes Leben (Život nehodný žití). Alfred Rosenberg, prominentní nacistický ideolog popravený při Norimberském procesu, prohlašoval, že nordická rasa byla stvořena bohem.

Jak je vůbec možné, že něco tak zvrhle sadistického mohlo u nás vůbec vzniknout? Jaké spousty učených knih o nadlidech, o árijcích a podlidech uchovávají naše univerzitní knihovny! Píše se v nich o tom, že my kromaňonci z Evropy jsme mnohem lepší a ušlechtilejší než jiné skupiny homo sapiens a podepíráme to judeo-křesťanskými hodnotami. Církev s tím zajisté plně souhlasí. Dnes je docela běžné tvrzení, že někteří lidé jsou lepší, hodnotnější, krásnější, schopnější atp. než lidé jiní a prý ti nejschopnější jsou pro své zásluhy právem nejbohatšími. Učení intelektuálové a ekonomové zdůvodňují tuto zvrhlost i v televizi a novinách, stačí nahlédnout do textů Sedláčka, Pikory, Šichtařové, Ševčíka a podobných. Copak podvody, podrazy, loupeže a vraždy jsou záslužná činnost? A řádně pracující a slušně se chovající jedinec je podřadný? Je tedy 99 % zaměstnanců podřadných? A skutečně takový názor je dnes v televizi a propagandě málem normální. Okradni svého bližního dřív, než okrade on tebe – toť celý liberalismus, to je charakteristický rys thatcherismu, reaganoekonomiky a klausismu.

Ještě si vysvětleme, kdo a co je to oligarcha a plutokrat. Oligarchové od slova oligoi = nejlepší z nejlepších, či také vznešení, dokonalí a jedineční, nebo i krásní a zdatní. Plutokracie od slova Plútos, což byl starořímský bůh bohatství a zlata. Však se jenom podívejme na žebříčky našich českých ale i světových oligarchů, tam uvidíme pořadí vznešenosti. Nejvznešenější je ten nejvíce bohatý vlastnící nejvíc miliard, jak jsou ale krásní, zdatní, dokonalí a jedineční, třeba takový Bakala, Řebíček, Kožený a podobní, přímo zpodobňují ideál spanilosti, líbeznosti, ladnosti a nádhery, až z toho vznešena dostáváme závratě, tedy jenom někteří, ne všichni jsme v transu a ne všichni toužíme pokorně před nimi pokleknout na kolena. Každá ženská jim s nadšením hupsne do postele, že? Plutokrati a oligarchové v podstatě splývají v jedno, akorát oligarcha je krásný, příjemný a vznešený už jenom na pohled, kdežto plutokrat může být třeba hrbatý, kulhající, všelijak pokřivený a ne moc hezký a příjemný na pohled.

Plutokrati, tedy majitelé bohatství a zlata, si zajisté potřebovali zajistit, aby o ně nepřišli. A tak jako první uzákonili, že bohatství jakkoliv nabyté je posvátné a nedotknutelné. Také si uzákonili dědičnost funkcí – dědičná monarchie, dědičný šlechtický stav. Takže klidně mohl vládnout imbecilní císař či kníže. Odpovědnou funkci v řízení státu nezastává ten nejschopnější a nejzpůsobilejší, stačí modrá krev. V Číně musel každý uchazeč o státní funkci složit zkoušku způsobilosti a přihlásit se mohl kdokoliv. Někteří (nejenom) naši politici mají také dědičné funkce ve státním aparátu, jejich pradědové měli tytéž funkce už po Bílé hoře, přes Masaryka, Háchu, Gottwalda, Husáka a teď jsou pro změnu demokrati. Berou to jako řemeslo, jako firmu, jako rodinný podnik, podnikají v diplomatických službách, v kultuře, žurnalistice, ekonomii, justici… Jsem zvědavý, kdy někdo sestaví seznam takových rodů, to se budeme divit! Samozřejmě plutokrati nikdy daně neplatili, oni přece daně vybírali. Doba pokročila a šlechta a plutokracie už daně nevybírá, už je místo nich vybírají jejich sluhové, tedy jednotlivé vlády, no a oni se potom o už vybrané daně podělí, přece po nich nemůžeme chtít, aby se zabývali tak podřadnou činností jakou je vybírání daní od jednotlivých obyvatel.

Civilizace kromaňonská, tedy bělošská západoevropská (euroamerická – EU plus USA) má tyto typické charakteristické znaky – kastovnictví (společenské třídy), rasismus, násilí a loupení – a to vše posvěcené nesmyslným křesťanským náboženstvím. Peter Koenig to vystihl takto: „Války jsou kvintesencí naší západní existence a jsou i fundamentem našeho západního ekonomického systému, zakládajícího si na růstu. Například ekonomika Spojených států (sic) se už bez válek neobejde. Války zabíjejí a ničí a rekonstrukce vytváří růst.“ Naše evropská civilizace měla za sebou teprve pár století, necelých pět set let, a už dokázala zlikvidovat jak mnohem vyšší civilizaci Aztéků, tak značně vyspělou civilizaci Inků, a to tak, že po nich nezůstalo skoro nic, ani lidi, tak jsme byli důslední. Dobyvatelé si dělali táborové ohně z jejich písemností, jenom náhodou se zachovaly zbytky pouhých dvou kodexů a nějaké nápisy na pyramidách, které nešlo jen tak snadno zničit, navíc práce s kladivem a dlátem byla pro bělochy docela namáhavá – a jen proto se zachovaly.

Z Wikipedie o mayské civilizaci – cca 2500 př. n. l.: Jejich matematika používala nulu, kterou v té době v Evropě neznali Římané ani Řekové. Znalosti nuly a matematických operací s ní spojených se připisuje velká důležitost. Ukazují na neobvyklou intelektuální vyspělost národa starověké kultury. Věděli, že Země je kulatá už tisíc let před Koperníkem. Analyzovali dráhy měsíců Jupitera tisíc let před tím, než je v Evropě vůbec objevil Galileo Galilei. Znali cykly oběhu Měsíce, Venuše, spočítali tropický a hvězdný rok. Stavěli dálkové cesty přes džungli, vysušovali močály, stavěli podzemní nádrže na vodu a především umělecky hodnotné pyramidy, paláce a města. Indiánské pyramidy jsou mnohem hezčí a umělečtější než egyptské, jsou překrásně ozdobeny, schodiště ze všech stran, však také nebyly stavěny jako příbytek-hrobka pro posmrtný život panovníka. Velice se rozhořčujeme, že na vrcholku pyramidy byli obětováni slunečnímu božstvu lidé vyříznutím srdce, ale srovnáme-li počty usmrcovaných obětí tam u nich s našimi upálenými a umučenými, tak my na tom budeme mnohem hůře. V jižní Americe Inkové vybudovali největší indiánskou říši amerického kontinentu. Prý neznali peníze a tudíž ani obchod a dokonce ani soukromé vlastnictví, byla to tedy vcelku rovnostářská společnost. Námitku, že prý obyvatelé byli dobře živení otroci, neberu. Dnešní prekariát (proletáři) by takovému otroctví dal s určitostí přednost. Incká civilizace je mi docela sympatická. Obě tyto civilizace, mnohem vyspělejší než byla tehdy naše, jsme do mrtě zničili, anihilovali.

Ale přece jenom najdeme jedno ojedinělé neúspěšné tažení kromaňonců – byl to pokus o podmanění Předního Východu tzv. křižáckými výpravami. Nepodařilo se nám to jenom proto, že muslimové měli lepší zbraně, ale i proto, že chránili své území před vetřelci. Tehdejší arabská muslimská města byla řádově na mnohem vyšší úrovni než naše evropská – o tom, o takové kultuře a vyspělosti se nám mohlo akorát tak zdát v nejdivočejších snech. Saladin (Kurd) ubránil islám a arabský svět před námi Evropany a potupně nás z jejich území vyhnal. O něco později dokonce scházelo málo a Vídeň od roku 1683 mohla být muslimská a všechny katedrály by byly přeměněny na mešity. Kdoví, jak by se potom vyvíjela Evropa. Co kdyby si muslimové zopakovali maurské Španělsko? To byla kdysi kvetoucí země. Bohužel či bohudík? Těžko rozhodnout.

Jak se dostali kromaňonci do Ameriky a jak naprosto zlikvidovali dvě velké indiánské civilizace, to je všeobecně dobře zdokumentováno. Jak se podařilo kromaňoncům z Anglie učinit z více než poloviny světa své kolonie a dokonale je vyloupit a vydrancovat, je také docela detailně zdokumentováno. Ale jak se kromaňoncům podařilo zavést v obrovské Indii hinduismus, o tom toho moc nevíme, o tom se moc nepíše. Tak se do toho pusťme teď.

Musíme se ovšem vrátit do doby před třemi tisíci lety před naším letopočtem, tedy do doby před pěti tisíci lety. Kromaňonské nomádské pastevecké kmeny na území dnešního jižního Ruska (a Ukrajiny) zjistily, že na jihu, kde nejsou nějaká drsná zimní období, se žije příjemněji než na severu, no a tak se tam tlačily. Přes dnešní Afghánistán kmeny přecházely směrem na západ na íránskou náhorní plošinu, usadily se tam a vybudovaly slavnou Perskou říši, dnešní Írán. Zajímavé – dnešní Íránci jsou vlastně kromaňonci muslimského vyznání. Jiné kmeny se daly východním směrem na dnešní Pákistán a Indii. Cestou úplně zničily vysoce vyspělou civilizaci na povodí řeky Indus, kterou vytvořily negroidní plemena, tedy lidé s tmavou až černou kůží. Je to zatím jediná známá několik tisíciletí trvající civilizace beztřídní a rovnostářská. O této civilizaci moc historických studií nenajdeme. Proč historikové (ani indičtí!) neprojevují zájem? Asi by museli měnit své náhledy i na jiné záležitosti, např. psát o černých pozitivně, což by bylo ve slušné kromaňonské společnosti nevhodné. Takže něco o harappské kultuře z běžně dostupných zdrojů.

Říše to byla veliká, mnohem větší než říše egyptská či mezopotámská, odhaduje se, že v ní žilo pět až deset miliónů obyvatel. Město Mohendžodáro obývalo až sto tisíc lidí. Takový počet dosáhla naše Praha až v 18. století. Praha v 15. století měla pouhých 30 tisíc obyvatel, ale takových měst v poříčí Indus byla nejméně stovka a menších měst tam nalezli archeologové na tisíc. Takže my jsme se vyrovnali černé civilizaci až po pěti tisících letech, což je pěkně dlouhá doba, že? Jejich města byla pečlivě projektována, měla 9 až 14 metrů široké hlavní ulice a pravoúhlé uspořádání celého města, žádné křivolaké uličky jako u nás. Domy víceposchoďové z pálených cihel, které vydržely do dneška. Však také vysoce kulturní Angličané používali tyto prastaré cihly jako vhodný materiál na stavbu železnice, takže vrchní vrstvu města spotřebovali. Možná někdy v budoucnu archeologové zase železniční svršek budou rozebírat a hledat ony prastaré cihly staré 5 tisíc let. Najdou se na to ovšem finance?

Architekti byli funkcionalisté, všechna města stejně stavěná, domy jsou všechny přibližně stejně velké bez jakýchkoliv ozdob, zato v každém domě fungoval vodovod a splachovací záchody. Archeologové nenalezli žádné vilové čtvrti boháčů ani monumentální stavby chrámů či paláců a zámků. Z toho můžeme usuzovat, že jejich společnost byla rovnostářská, kde neexistovali kněží, králové ba ani vojáci. (Naopak u současníků harappské civilizace, antickém Egyptu a Mezopotámii, víme hlavně o nich.) Tedy neznali nějaké náboženství, knížecí či královskou moc a neměli armádu, žádné zbraně se nenalezly, byla to tedy ateistická mírumilovná civilizace. Kolem měst ani nebyly hradby. U Mohendžodára se sice hradby nalezly, ale pouze na straně směrem k řece, tedy byla to vlastně protipovodňová hráz.

V každém městě byla kanalizace. V naší matičce Praze byla vybudována kanalizace až v polovině 19. století v délce 44 km a náklady činily neuvěřitelných 1 034 000 zlatých. Harappská civilizace tudíž musela být neuvěřitelně bohatá, když před 5 tisíci lety vybudovala kanalizaci v každém městě. No, když nestavěli žádné katedrály, kláštery, hrady a zámky, ba ani nefinancovali vojsko, tak si to mohli dovolit, že? Mohli si dovolit vybudovat také veřejnou plovárnu na uměle navršeném pahorku o výšce 16 metrů a rozměrech 200×400 metrů. Nahoře byl bazén s dlážděným dnem, který je obklopen lázeňskými místnostmi. Vodu do nádrže o hloubce přes dva metry a délkách třináct a osm metrů určitě nenosili v kýblech, což znamená, že znali čerpadla. Harappané věděli, že hygiena a čistota je základní prevencí proti epidemiím. My jsme na to přišli až v minulém století. Jejich sklady potravin a sila s důmyslným větráním jim můžeme závidět ještě i dnes. Obchodovali s Mezopotámií a Sumerem a zajisté nejenom po souši, nýbrž i lodní dopravou. Určitě znali písmo, aby tak vyspělá civilizace neznala písmo, je velice nepravděpodobné. Ovšem psali na materiál podléhající zkáze, nic, vůbec nic psaného se nedochovalo, škoda že něco nevytesali do kamene. Těch pár zachovalých miniaturních hliněných značek lze těžko považovat za písmo, spíše jsou to loga výrobců a řemeslníků.

Archeologové nenalezli skoro žádné umělecké předměty, konkrétně žádné sochy panovníků v nadživotní velikosti, žádné sochy vojevůdců a jiných zločinců sedících na koních, žádné velkolepé náhrobky a ani žádné Vítězné oblouky a sloupy a obelisky, ani žádné „svaté za dědinú“, dokonce ani žádné fresky na zdech domů ani uvnitř, ani žádné hudební nástroje. Je jasné, že umění považovali za nedůstojné dospělého rozumného člověka. Zato se nalezla spousta důmyslných mechanických hraček pro děti. Buvoli zapřažení do vozíku kývající hlavami a pohybující nohama. Vždyť takové hračky jsme u nás začali vyrábět až v polovině minulého století, to ještě pamatuju ty nejmodernější výkřiky techniky, že to bylo pro nás děti cosi neskutečného, vždyť se to hýbalo. Harappané by bez problémů dokázali odlít taková sousoší v bronzu v nadživotní velikosti. Nedělali to! Ptali se: a k čemu by to bylo dobré, k čemu by to prakticky sloužilo?

Umění bylo vždycky, už od Egypta a antiky, nástrojem mocných k ovládání poddaných. Umění bylo služkou vládnoucích a všech náboženství. Co bylo smyslem umění v naší kromaňonské civilizaci? Ukázat velkolepost, znamenitost, nádheru a skvělost vládnoucí a vedoucí třídy, tedy zdůraznit, že my jsme nadlidé, vy ostatní jste podlidi. Umění s životem pracujícího člověka nemělo nic společného, akorát mělo na něj působit ideologicky, tedy zblbovat jej. Katedrály, kostely, výzdoba, skulptury apod. prezentovaly vznešenost pánů a ukazovaly poddaným, že jsou ničím, pouhé bezvýznamné nuly. A skutečně obyčejní lidi byli ohromeni, omráčeni, konsternováni a vznikl u nich pocit skutečné méněcennosti. Vidět takovou nádheru, vznešenost, důstojnost a zajisté i bohatství a důležitost, sugerovala pocit jejich nepostradatelnosti. Umění a náboženství jsou dokonalé nástroje na ovládání obyvatel, nic lepšího plutokrati zatím nevymysleli. Četl jsem kdesi, že je snaha ovládat mozek (myšlení) nějakým mikrovlnným zářením. Teď v současnosti prý už působí mikrovlny přímo na lidský mozek (do praxe zavedl Saakašvilli při rozhánění demonstrace, zajisté s pomocí odborníků z USA), což bude lepší než náboženství, ono totiž v současné době náboženství už jaksi nepostačuje a dokonce i umění už takových sto let (od dadaistů) postrádá smysl a význam. Sice se ještě kupují za neskutečně vysoké finance mazanice vyšinutých umělců, ale ty ceny jsou vyšroubované záměrně – jde o pouhou prestiž – já si to mohu dovolit, já na to oproti plebejcům mám.

No a tuto vynikající civilizaci zničili do mrtě naši předkové kromaňonci (stejně jako my dnes Irák, Libyi a Sýrii). Byl to prostě masakr neozbrojených a nebránících se lidí s černou pletí (Drávidů). Neměli žádné zbraně, nechápali, že by někdo mohl vraždit, vždyť mírumilovně nažívali po několik tisíciletí, vůbec netušili nic o zabíjení lidí. Archeologické nálezy ukazují kostry s rozseknutými lebkami žen, dětí, mužů ponechané na schodech domů. Znamená to, že nebyli ani pohřbeni, nezůstal na živu nikdo, kdo by je mohl pochovat. Samotní dobyvatelé se ve městech neusadili, nevěděli nač je tekoucí voda, vana, dům s nábytkem. Ubytovali se dočasně mimo města v polozemjankách a stanech, jak byli zvyklí, no a pak se vydali dál do nitra Indie dělat to samé. Zemědělství pro ně bylo cosi naprosto neznámého, čučeli na obdělaná pole jak tele na nová vrata, o zemědělství neměli ani potuchy, nějaká obdělaná pole jim nic neříkala.

V dobytém území se stali vedoucí a vládnoucí silou. „Válka skončila a my jsme vítězové. Já, Vašek Havel, Jirka Dientsbier, Komárek, Miller – my jsme vítězové. Musíme se chovat podle toho. Jako na dobytém území.“ (Reflex 1990/12) Výrok Ivana Jirouse, alias Magora. A naši předkové se taky tak chovali v Indii.

Úplně první co udělali, bylo rozdělení společnost na varny, tedy v překladu na barvy. Varna = třída, stav, rasa. Vyšší varny mají světlejší barvu pleti, i když dnes už to fakticky neplatí, za těch pět tisíc let se to promíchalo, i přesto, že důsledně dbali na čistotu rasy, míšení holt nešlo zabránit, sexualitě nelze rozumově něco přikazovat.

A hlavně prosadili kastovní systém uspořádání společnosti. Samotné slovo kasta je portugalského původu. Kdo se narodil v určité kastě, tak v ní byl po celý život, neměl šanci postoupit výše. Nejnižší kasta jsou tzv. nedotknutelní, tj. obdoba otroků, ale bez pána. Mohou vykonávat jen rituálně nečisté práce a platí pro ně mnohá přísná omezení, např. člověk s varnou by se znečistil už tím, kdyby na něj padl stín nedotýkatelného. Mahátma Gándhí razil termín haridžan – „boží lid“, odhaduje se, že k nim dnes náleží přes 200 miliónů Indů. Od roku 1950 jsou dle ústavy Indické republiky všechny varny i další společenská rozdělení rovnoprávné a diskriminace na základě varen je zakázaná. Toto se ale nepodařilo zcela prosadit, kastovní systém nadále funguje. Z této situace se Indie bude těžko dostávat a nebude tak mít naději vyrovnat se třeba Číně. Navíc Indové přebrali demokracii v podání Anglie, což nerovnost lidí ještě více prohlubuje.

Pro zajímavost uvádím, že Indie zabírá plochu 3 287 590 km², musíme připočíst i Pákistán s 803 940 km². Evropa má rozlohu pouhých 10 058 000 km².

Do Pákistánu, tedy na bývalé území ateistické harappské kultury, se za pomocí meče rozšířil islám. V samotné Indii je nejvíce rozšířený hinduismus s obrovským počtem bohů, tedy je to spíše takový polyteismus. Vyznavači toho či onoho boha jsou k sobě navzájem velice tolerantní, dokonce se modlí společně ve stejném chrámu. Hlavními bohy (dá-li se to tak říci) je trojice Brahma, Višnu a Šiva. Tito bohové mají i své ženské protějšky. Sarasvatí je Brahmova dcera a podle jiné verze i manželka. Je uctívána jako bohyně literatury a umění. Lakšmí, bohyně štěstí, je manželkou Višnua. Manželkou Šivy je Párvatí, která má mnoho rozličných podob. Jednou z jejích nejznámějších forem je bohyně Kálí. Mně se nejvíce líbí Šiva, který často popíjí sómu (tedy nějaký opiát) a začne tančit, přičemž boří světy a nové tvoří. Svět netrvá věčně, ale je periodicky ničen a znovu tvořen. Při vzniku světa nebylo vůbec nic. „Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy…“. To docela odpovídá teorii kvantových fyziků o Velkém třesku. Před Velkým třeskem, tedy před vznikem světa, nebylo jsoucna, tedy nebyla, neexistovala hmota a tudíž ani prostor. Ale zároveň nebylo ani nejsoucno, nic přece nemá existenci. Na to samé přišli i antičtí Řekové. Co tedy existovalo? No, dle fyziků nehmotné kvarky nepotřebující prostor.

Základní posvátné texty hinduismu jsou tzv. Védy. Je to velice rozsáhlý komplex textů, mnohem obsáhlejší než naše Bible. To, že Védy jsou výtvorem Slovanů, jak se často uvádí na webu Czech Free Press, je vyložený nesmysl. Jsou výtvorem kromaňonců, Slované tehdy ještě neexistovali, copak jsou Védy psány nějakou praslovanštinou? Prý jsou tam nějaké slovanské výrazy, no proč ne. Ve védách si přečteme i slovo lak, tedy ve smyslu lakovat dřevo apod., ovšem původní význam slova lak je nějaký druh ryby a to používaly kmeny na Baltu, Védy tedy napsali Finové, že? Védy vynikají svojí nesrozumitelností a mnohovýznamovostí, výklady připomínají postmoderní filosofy u nás, to i scholastické disputace jsou pochopitelnější.

Hinduismus je po křesťanství a islámu třetí nejrozšířenější náboženství na světě, které má téměř jednu miliardu vyznavačů. Hinduismus v mnoha případech nejde oddělit od buddhismu, docela splývají. Důležitou myšlenkou hinduismu a i buddhismu je nauka o reinkarnaci, tedy o převtělování. Je to velice důmyslný způsob, jak udělat z poddaných poslušné tvory, je mnohem sofistikovanější než má křesťanství s posmrtným životem. Když se budeš chovat řádně, nebudeš krást a podvádět atp., po smrti se můžeš převtělit za člena vyšší kasty, pokud ovšem nebudeš poslušný, můžeš se v příštím životě převtělit do nižší kasty, ba dokonce i v nějaké zvíře, třeba v žížalu, extrémní případ je převtělení v kámen. Tedy nejde o žádný život v nějakém nebi či ráji, nýbrž jde o život znovu pozemský, ale už buď na vyšší příčce společenské hierarchie anebo na nižší. Je to mnohem silněji působící naděje než posmrtný život křesťanů či muslimů v nebi či pekle. Mám známého, který nezabije ani komára sajícího mu krev na paži – no co když je to převtělený (inkarnovaný) nějaký člověk?

Hinduismus zakládá především na rituální praxi prováděné bráhmany, je to tzv. cesta obřadů. Samozřejmě bylo potřebné provádět nějaké rituální obřady při pohřbech, svatbách či při různých slavnostních příležitostech. U nás na to máme vyškolené katolické či protestantské kněze, u nich jsou to bráhmani a buddhističtí mnichové. Také slavnostním způsobem pronášejí delší řeči stejně jako ti naši. Když se ptali mnicha, aby svou řeč přeložil do srozumitelna, odpověděl, že to neví, že nezná smysl řeči, umí ji sice nazpaměť, přece od nepaměti to samé recitují všichni mniši, ale bůh té řeči přece rozumí, lidé sice nerozumí, ale bůh ano. Docela podobné našemu způsobu, ještě i já pamatuju kázání v latině. Kněží vesnickému lidu kázali latinsky, bylo to vznešené, ta slavnostní roucha prošívaná a vyšívaná zlatou nití, ty divadelní pohyby s kalichem a s pozdvihováním, tedy onou zázračnou proměnou oplatku v tělo Kristovo, kdy kněz pije krev Krista a pojídá jeho tělo. Není to nějak divné? Takový kanibalismus ale nikomu nevadí. To je doplněno kaditelnicí a kropenkou před oltářem s pozlacenými ozdobami. Pro vesničany to ovšem bylo absolutně nesrozumitelné, ale působilo to přímo mysticky. A jsou věřící, kteří tohle berou smrtelně vážně. Divím se, že divadlo nepřebralo od církve používání při představení vůně (či i smrady), vše ostatní ale přebralo, jak kostýmy, tak falešné kulisy. Prý některá avantgardní divadla používají i kropení obecenstva vodou.

No, naučit se zpaměti třeba jenom pouze desetiminutovou řeč složenou z nesmyslných slabik, je fakt docela obtížné, kdysi jsem se snažil naučit se nazpaměť Veliké lalulá, dnes už bych to neodrecitoval. Brahámi a mnichové recitují mystické mantry a tantry, což je většinou nesmyslný shluk slabik. Například: Atté batté natté kunatté, nebo: thaké tharaké, nebo: urumati rurumati turu, nebo: hili mili sarvádžňódupadaga. Prý to lze přeložit takto: Všichni nejvyšší Buddhové buďte velebeni, nebo: Nechť toto kouzlo je účinné. Sváhá. Kam se hrabe Morgernstern se svým Velikým Lalulá. Pro mne je to surrealismus existující před mnoha tisíci lety. Každý ví, že jsou to bláboly a taky je tak berou a nepovažují ony nesmyslné shluky slabik za nějakou moudrost. Za pomocí těchto blábolů, těchto manter a tanter, jejich neustálým opakováním, si uklidňují duši, dostávají se do stavu „nevnímání“. Nejznámější a i u nás v Česku často používaná mantra zní: Óm mani padme hjúm. Áúm. Po půlhodinovém opakování opravdu nevím ani jak se jmenuju. Zkuste někdy alespoň deset minut pořád dokola opakovat nějakou tu mantru, skutečně se ocitnete v „transcendentnu“! Dante v Božské komedii použil také blábol, doposud se odborníci přou o smysl tohoto blábolu: Refel mai amech izabi almi. Nesmyslné mantry jsou srozumitelné pouze bohu, ani učeným mnichům ne.

Docela zajímavá realita u všech náboženstev je to, že s bohem je dovoleno mluvit pouze mužům, nikoliv ženám. V synagóze jsou muži v sále, kdežto ženy pouze sedí na pavlači za záclonou, dívat se mohou, ale nesmí být vidět, muže by to prý rozptylovalo při vážném rozhovoru s bohem. Podobně v katolickém křesťanství mohou být kněží pouze muži, nikoliv kněžky, pouze muži mají právo rozmlouvat s Bohem, muž je poslušný bohu a žena je poslušna muži, nikoliv bohu, tím je pro ni muž. V islámu je to totéž. No a v hinduismus a buddhismu se s ženami vůbec nepočítá. Ženy se neúčastnily společenského života a jejich povinností byla oddanost manželovi a mateřství. Ani u Aztéků neobětovali kněží nikdy srdce ženy, nýbrž pouze srdce mužů. Proč? Že by se jim bůh slunce za oběť ženy vysmál? Feministky si tohoto faktu ještě dodnes nevšimly, asi jim to nevadí anebo je jim to lhostejné.

Buddhismus původně vůbec nebylo žádné náboženství, nýbrž racionální postoj k životu, ale ironií dějin se i z buddhismu stalo náboženství se všemi negativními jevy, které každé náboženství obnáší. Buddha pravil, že život je utrpení. Jak se zbavit utrpení? Utrpení se zbavíte tím, že nebudete pracovat a necháte se živit právě těmi pracujícími. Dobře vymyšlené, co?

Čína se bez boha bezproblémově obešla a funguje docela na slušné úrovni, nikdy nenapadla sousední státy, nemá a nikdy neměla imperiální ambice. Wang Čchung († 104 n.l.) byl čínsky filozof a napsal: „Lidé říkají, že Nebesa se zlobí, ale viděli jste někdy Nebesa se smát?“ No a bylo po nadpřirozenu a bylo to vyřešené.

A ještě jeden velice zajímavý fakt. Ve všech společnostech vyznávajících monoteismus (judaismus, křesťanství a islám) se nadmíru často vedou války, tedy provádí se velké vraždění na počest boha – oběti ku poctě boha, to je asi ta blahodárnost náboženství.

Ještě si závěrem řekneme, co znamenají dva pojmy, tedy co je to monoteismus a polyteismus. Polyteismus je z řeckého polys=mnohý a theos=bůh, česky mnohobožství. Monoteismus mono=jeden, theos=bůh, česky asi tak něco jako jednobožství. Polyteismus v podstatě ani náboženstvím není, je to taková jakoby kulturní nadstavba, spíše bych to přiřadil k umění než k teismu. Tak třeba Egypťané měli spoustu bohů, celkově je známo přes tři tisíce egyptských bohů a nepředpokládá se, že jde o kompletní seznam. Egyptský král je nazýván faraonem a byl žijícím bohem. Někteří bohové, jako například Re, Usir, Anup a Hor, bývali znázorňováni s lidským tělem a s ptačími hlavami. Nebo také naopak, sochy faraona mívaly lidskou tvář a tělo lva. O každém jejich bohu se vyprávěly a byly zapsány hezké příběhy. I dnes si je můžeme přečíst. Bude nám sice občas trochu divné, že potomek nějakého boha je starší než jeho otec, tedy že dítě je starší než rodiče, nebo že jeden bůh rozsekal jiného boha na malinké kousíčky a rozházel je po zemi, ale jeho manželka ty kousíčky posbírala, složila a zase oživila. Egypťané si potrpěli na uctívání posvátných zvířat, snad každé zvíře, které se v Egyptě vyskytovalo, bylo někde posvátné – býk, krokodýl, kočka, had, brouk skarabeus atd., atd. Posvátnost zvířete v nějaké oblasti nebránila jiné oblasti toto zvíře hubit. Prostě každá vesnička měla svého boha či vícero bohů. Podobně to bylo u nás v době před příchodem křesťanství, tedy před desátým stoletím n. l. Naši předkové uctívali posvátné háje, prastaré duby, studánky, různé tancující víly a divoženky, též strašidelné polednice… Až křesťané nahradili posvátné háje, duby a studánky různými svatými kapličkami, sochami svatých (hlavně Jana Nepomuckého) a kříži s umučeným ukřižovaným Ježíšem.

Moc hezké příběhy o svých bozích vymysleli staří antičtí Řekové. Také jich měli spousty. Nejznámější je Zeus (2. pád Dia – Zeus hromovládný, Dia hromovládného), jeho manželkou je Héra, jejich syn Héfaistos, zvaný také Kulhavec, je uměleckým kovářem. Kováři pracující se železem byli v dávných dobách vysoce ceněni, a aby je nenapadlo někam odcestovat, tedy přestěhovat se třeba na lepší, tak jim většinou majitel přeřízl šlachy nad chodidlem a tudíž většina kovářů tehdy kulhala. Afrodíté je bohyní erotiky a sexu, znázorňuje se vždycky nahatá. Apollón je bohem umění a plete se i do filosofie. Arés miluje bitevní vřavu a spory, bez jeho přítomnosti nemají vojáci rozkoš ze zabíjení a z utrpení ostatních. Hermés je patron pastýřů a zlodějů (zloděj stád), řečníků, podvodníků, myslitelů a hermetiků (esoteriků). Hermafrodítos má znaky obou pohlaví, je tedy mužem i ženou zároveň. Poseidón je vládce moří a oceánů, ale i nížinných luk, býků a koní. Asklépios je napůl bůh a napůl héróos, je lékař a patron lékařství. Dionýsos je bohem vína a opilců. Jeho družinu doprovázeli nejen Siléni, Satyrové a Bakchantky, ale také Kentauři, nymfy a Múzy. K jeho poctě se konaly mnohé velkolepé slavnosti, kde hrála bouřlivá divoká hudba. Účastníci slavností se velice hlučně veselili, no není divu, když byli všichni pěkně opilí. Řekové ovšem oceňovali i to, že přinášel radost ze života, osvěžoval ducha i tělo, podněcoval lásku, uvolňoval inspiraci a tvůrčí nadšení. To vše ale jenom tehdy, byla-li dodržena antická zásada „ničeho příliš“.

Hádés je podsvětní vládce, král zemřelých. Podsvětí je kraj za řekou Léthé. Přes řeku na lodičce převáží duše zemřelých Charón do podsvětí a chce za převoz zaplatit, proto v těch dobách dávali pozůstalí zemřelému pod jazyk drobný peníz a v některých krajích dávají podnes. Jakmile se přes řeku Léthé duše přeplaví, na všechno, co v životě prožila, zapomene, nic si nepamatuje. Podsvětí je vcelku ponuré místo, kde se celkem nic neděje, kde nikdo nic neví a kde duše zemřelých v podobě stínů bezcílně bloudí sem a tam bez radosti ale také bez žalu, po louce s květy asfodelu (symbol smutku) jako nějaké přízraky. Říše mrtvých je bezútěšná rovina a protéká jí pět řek: Styx – řeka nenávisti, Acherón – řeka nářku, Kókytos – řeka zármutku, Pyriflegethón – ohnivá řeka, Léthé – jejíž vody dávají zapomenout na vše pozemské. Vstupní bránu do podsvětí hlídá trojhlavý pes Kerberos (Cerber). Přicházející pouští dovnitř, ven ovšem nepustí nikoho. Hádovým majetkem je vše, co se nachází pod zemí, tedy úrodná půda i nerostné bohatství. Hádés se latinsky řekne Plútó, je tedy také bůh bohatství. Plútó občas vyjde z podsvětí na zem a protože v podsvětí nepotřebuje zrak, je slepý. Má ve zvyku rozdávat náhodným kolemjdoucím zlato, tedy bohatství, a protože je slepý, tak obdarovává kdekoho, velice často i toho, který si to nezaslouží. Takže už i staří Řekové věděli, že k bohatství člověk přijde většinou nezaslouženě. A mají mnoho a mnoho dalších bohů, polobohů, čtvrtbohů a héroů (hrdinů), kteří byli povýšeni do role bohů. Takové bohy bych bral i já dnes spíše než ty jiné či než pouze jednoho. Ani Řekové a ani staří Egypťané neznali vůbec Nebe a Peklo, to vymysleli až křesťané, a přidali si později ještě i Očistec.

Ekologové přebrali z Egypta náboženskou úctu k žabičkám, motýlkům a všelijakým broučkům. No proč ne? Američtí neokoni převzali od antických bohů boha války Árese. No a spousta lidí v celém světě vyznává boha Dionýsa. A spousta milionářů, miliardářů a bankéřů uctívá boha Plútona. Esoterici si vybrali k uctívání Herma Trismegista a egyptského boha Thovta. Takže ta stará náboženství jsou živá podnes. Afroditu vyznávají všichni mladí po celém světě. A já? Já uctívám studánky, staré duby a háje a ještě furt víly.

***

Úplně závěrem trochu odlehčený odstaveček z internetové Necyklopedie: Člověk se vyvíjel na zemi. Některá místa během vývoje byla teplejší, všude kolem rostlo dost ovoce. Pražilo tam pořád slunce, pořád jedli čokoládu a nemyli se. Kvůli tomu jsou Afričané černí. Když měl takový černoch hlad, utrhl si banán a najedl se. Když někoho zamordoval, protože mu sežral jeho banán, exkomunikovali ho ze společnosti. Byl schopen sám přežít a mít potomky, kteří by byli po něm. Kromě trhání banánů si mohl dovolit se zbytek času flákat. Dodnes domorodí Papuánci z Papuy dvě hodiny týdně pracují na své zahrádce a zbytek týdne z toho jedí.

V Evropě například bylo chladněji a bylo tam víc vody, takže se lidi mohli mýt a byli bělejší oproti černochům. Když měli hlad, museli si ulovit nějakého mamuta nebo slona lučního. Aby ho ulovili, museli se domluvit, připravit plán, čekat, pracovat a nakonec se možná najedli. Když někoho exkomunikovali z tlupy, sám nepřežil a neměl potomky, kteří mohli být po něm. Aby přežil, nesměl se nechat exkomunikovat, musel sekat latinu, nevraždit, nekrást atd. Podle některých se pravidla morálky vyvinula přirozeným vývojem, nebyla daná od Boha. Proto otrokáři těžko donutí černochy systematicky od rána do večera tvrdě pracovat na poli, aniž by z toho něco rychle viditelně měli. Možná proto si nikdy černoši sami od sebe nevytvořili vlastní stát, který by byl v G8. Když necháte Nigerijce od rána do večera okopávat zahrádku, nebude ho to bavit a bude se flákat víc než Rus. Tím nechci říct, že by všichni Nigerijci byli horší než Rusové, jistě se najdou výjimky, ale když počítáte v miliónech lidí, můžete se na ty výjimky vykašlat. Nigerijci zase budou mít jiné vlastnosti než Rusové. Budou umět výborně přežít v místech a podmínkách, kde se vyvinuli, třeba takoví Hutuové výborně uměli vést kmenovou válku proti Tutsiům, až se umístili na výborném místě v mistrovství světa v genocidě. V ostatních oblastech jim půjde hůř přežít, ale časem se buď přizpůsobí nebo zahynou. Nebo se přizpůsobí podmínky. Krátce řečeno existuje jednota těla a duše.

Sociologové se dlouho domnívali, že v Česku žádný rasismus nemůže vzniknout, neb toto území bylo během 20. století několikráte rasově vyčištěno. Za protektorátu od Židů, po válce od Němců v roce 1990 od Rusů a v roce 1993 se odtrhla poslední multikulturní část země, totiž Felvidék.