Igor Šnurenko: Prezidentův Výnos o sociálních sítích je bezpříkladným krokem ve hře světových sil…

Co znamená nedávno Trumpem podepsaný výnos o sociálních sítích. Jak sociální sítě určily život průměrného spotřebitele informací, a proč „Pozorovatelé“ a „Pozorovaní“ – už dokonce nejsou dvěma třídami, ale prakticky různé biologické druhy. O tom a mnohém dalším vypráví kryptonovinář a výzkumník v oboru umělého intelektu Igor Šnurenko*)… Původně jsem článek připravoval jako vzorek, v posledních měsících v Rusku velmi frekventovaného tématu rizik umělého intelektu, možnosti jeho zneužití v zájmu vládnoucí garnitury (v posledních 2-3 týdnech je v hledáčku komentářů moskevský starosta Sobjanin – a přes něho i prezident Putin), ale v pochybnostech o zajímavosti tématu pro vás jsem překlad před dokončením odložil. Poté, co jsem v rádiu slyšel naprosto trapný komentář „experta“ k údajné Trumpově snaze o potlačení svobody slova v USA, jsem článek vytáhl ze šuplete, a překládám ho vaší laskavé pozornosti (Pozn. překl.)

Povíme si o tom, co se na nás valí jako vlak na Annu Kareninu – a není to dokonce ani nový světový řád, protože ten zatím jen prosvítá skrz vidinu katastrof zahájené světové války o lidské zdroje – o jakousi „novou ropu“. Řekneme si o novém rozdělení obyvatelstva planety na pozorovatele a pozorované. To je něco víc, než staré dobré třídní dělení, protože nejde o dvě třídy, ale spíš o dva druhy – a dokonce už ne lidí, ale spíš bytostí – a proč ten chaos, k čemu je to elitám dobré, jaká je motivace. A pokusíme se rozpoznat obrysy nového světového řádu, který se – dle některých – podobá jakémusi digitálnímu feudalizmu, dle jiných pak digitálnímu otrokářství. O elementech jednoho i druhého – a možná ještě něco…

Začněme bezpříkladnými událostmi. Teď je taková doba, a proto se takové události dějí. Prezident Trump vyhlásil válku sociálním sítím – vydal bezpříkladný „Dekret o prevenci online cenzury“ – lze jej dohledat na webu amerického prezidenta. V dekretu se píše, že Facebook, Google, Twitter, Youtube atd. soustředily – „…ohromnou a nebezpečnou moc, jíž využívají beze studu v cílech cenzury mazáním a zakazováním jakýchkoli zpráv, které nepovažují za potřebné, a které jsou v rozporu s cíli těchto společností“. Je přitom zajímavé, že ony samy se uchylují pod ochranu 1. dodatku Ústavy USA, když potřebují dokázat, že neprovádí žádnou cenzuru, že neodpovídají za to, co se na síti publikuje – tedy ke svobodě slova. Jakmile ale ony sami potřebují něco odklidit nebo zkontrolovat, omezit či zesílit provoz podle svého algoritmu, pak to bez rozpaků dělají. Teď ocituji onen „dekret“: „Twitter, Facebook, Instagram, Youtube získaly neslýchanou, neřku-li bezpříkladnou moc nad tím, jak vykládáme události, moc cenzurovat, mazat informace, nebo je donutit zmizet a kontrolovat, co lidé vidí a co ne. Jako prezident jsem dal jasně na vědomí svůj sklon ke svobodným a otevřeným debatám v internetu. Takové debaty jsou stejně důležité on-line i na našich univerzitách, na našich městských shromážděních a v našich domovech. Mají životně důležitý význam pro existenci naší demokracie. On-line platformy ale provádějí selektivní cenzuru, škodící našemu národnímu programu“. Trump vyhlásil celou řadu opatření proti oněm společnostem – kterých je schopen. Prezident disponuje velmi velkou, nikoli však nekonečnou mocí. Ve výnosu se píše o zákazu federálního financování, takže je odstřihnou od kontraktů nejen vládních, ale i struktur na vládu napojených – „…ani dolar daňových poplatníků nesmí jít na účty těchto společností“ – což je nejspíš silně zasáhne. Dále bude federální agentura pro komunikace FCC, jež bdí nad licencemi, shromažďovat stížnosti proti těmto společnostem. Donald Trump ve „Výnosu“ doslova píše, že takových stížností už je 16.000. To povede k dalším žalobám a pravděpodobně k obrovským ztrátám pro tyto společnosti. Zajímavé je právě to, že tyto žaloby budou podpořeny federální agenturou.

Kdyby byla v Rusku například politická vůle rozebrat se v sociálním monitoringu, aby byly uspokojeny nároky nezákonnými pokutami poškozených lidí,  domnívám se, že bychom došli k nemenší vlně stížností. Nedávno starosta Moskvy vydal výnos, který bych rovněž nazval bezpříkladným, protože ne, že by vyhlásil válku „Yandexu“ nebo „V kontaktě“, ale vydal (pro Moskvu) rozpis vycházek v sudých a lichých dnech se zákazem usedat na lavičky, atd. Lidé už začali reagovat s humorem, ale je třeba chápat, že všechen tento humor slouží normalizaci, tedy – že je třeba si zvykat na něco, co by mělo být nepřijatelné. Vždyť Aztékové nebo Mayové také žertovali, když k nim dorazili Cortés a další dobyvatelé, a my v tomto smyslu připomínáme indiány. Děláme si srandu, snažíme se srovnávat s tím, co známe, pokoušíme se hledat nějaké precedenty v minulosti, ale nic takového nebylo. Toto srovnání s indiány není náhodné, a já v této analogii budu pokračovat, protože je velmi plodná. Říkáme si, k čemu to naše elity, naši vůdcové potřebují. Oni přece musí chápat, co se děje, ale naši vůdcové jsou srovnatelní s vůdci Aztéků a Mayů. Montezuma se například pokoušel zlatem vykoupit od španělských kolonizátorů v naději, že ho zachovají u moci a budou jeho říši podporovat… Jak to dopadlo, víme. Oni prostě smetli celou vrchnost, zničili říši. Ti naši se rovněž pokoušejí zlatem vykoupit (na náš účet) z toho, co sami nechápou a zařadit se nějak do tohoto systému, a spekulanti teď píší, že se na světových trzích objevilo na 300 tun nadbytečného zlata, v tisku se píše, že si Sberbank najímá letadla pro vývoz desítek tun zlata do Londýna. To skutečně situaci s lídry indiánů připomíná. Je ale třeba chápat, že ti, kteří přijeli, koho lze srovnat s konkvistadory, dokonce ani nejsou nelítostní, protože lidi žijící v Rusku a jinde nepovažují za myslící lidské bytosti vybavené vědomím, ale jako „ropu“ a v lepším případě zvířata nebo stroje. Poslechnete-li si módního filozofa Harariho, jak říká, že se zabýváme problémy lidí, zatímco hlavním problémem dnešního světa je zabíjení milionů chudáků zvířat na jatkách – má za to, že mezi lidmi a zvířaty není žádný rozdíl a svoboda vůle neexistuje. A toto hledisko zastávají i elity, zvláště pak ty, které se dnes nacházejí v postavení pozorovatelů a beneficientů nového řádu. Tyto jejich ideje se opírají o ideje známého amerického psychologa Skinnera, žijícího ve 20. století, který během války prováděl pro armádu pokusy, mj. na hejnu holubů. Naučil je na povel vzlétnout a doletět kamsi ke splnění špionážních úkolů a vrátit se zpět. Po skončení se rozhodl pokračovat ve výzkumech a došel k názoru, že mezi zvířaty a lidmi rozdíly nejsou, metodou tzv. instrumentálního kondicionování z lidí dostanete, co potřebujete. Tato metoda nalezla dnes velmi aktuální využití v neurosítích – umělé inteligenci, a stejný princip používají v práci s lidmi. Odkazy na to lze nalézt i v programu „Chytré město“ moskevské vlády…

Vrátíme-li se zpátky ke konkvistadorům, tak to, co udělali po připlutí k novým břehům, je jakási deklarace, kterou vykolíkovali pro Španělsko nová území pro využívání přírodních zdrojů – a to je právě to, co teď dělají ony velké světové, společnosti tzv. „FAGMA“ (Facebook, Apple, Google, Microsoft, Amazon). Tyto společnosti čerpají onu „novou ropu“ (lidské jednání), a dělají to právě prohlášením svých práv, a stejně jako Španělé po připlutí k novým břehům prohlásili, že mají právo na tato nová území – čistě deklarativně.

Podívejme se na to, jak funguje deklarace, což je ve skutečnosti příznačné. Filosof John Seale napsal, že deklarace je druh výrazu, při kterém se fakta berou a vyhlašují odnikud, a vytvářejí novou realitu tam, kde nebyla. To jsou novinky, které společnost vnímá s odporem, vedou někdy k válkám, revolucím – například taková Deklarace lidských práv vedla k Velké francouzské revoluci a řadě válek. Nebo Deklarace nezávislosti USA, která se vyhlašovala jako samozřejmá pravda, ale když poprvé zazněla, byl vytvořen nový stát, jehož ideologie byla vyjádřena slovy Deklarace nezávislosti, že považujeme za samozřejmé, že všichni lidé jsou si rovni, obdařeni Tvůrcem jistými neurčitými právy, mezi která patří právo na život, svobodu а touhou po štěstí. A vzpomeneme si, že to vedlo k revolucím, k válkám, protože to bylo cosi nového, co vyvolalo zmatek v myslích a vedlo k chaosu, který v důsledku vedl k novému řádu, k nové americké civilizaci.

I v naší historii si můžeme připomenout bolševiky vypracovanou Deklaraci práv pracujícího a vykořisťovaného lidu z roku 1918, kterou Ústavodárné shromáždění odmítlo projednat, a navrhovalo žít ve starém paradigmatu, ve starých pojmech – což bylo impulsem k zahájení občanské války.

Můžeme si připomenout rovněž Deklaraci svobody kyberprostoru, kterou vyhlásil John Perry Barlow v roce 1996 v Davosu – cituji: „Vytváříme svět, kam mohou všichni vstoupit bez privilegií a předsudků vyvolaných rasovou, či ekonomickou, vojenskou mocí, nebo místem narození…“. Ve skutečnosti ale před 10 lety přišel Zuckerberg a vyhlásil v San Franciscu deklaraci vlastní – že: „Společnost Facebook rozhodla, že osobní informace uživatelů budou zveřejněny“. To odporovalo tehdejší legislativě, ale on prohlásil, že „my jsme se rozhodli…“ a toto se stane sociální normou. Tato deklarace se realizovala a byl tak vytvořen nový prostor. Zuckerbergovi bylo 25 let a Facebook měl 350 milionů abonentů, jejichž vnitřní životní stav byl tímto změněn. Dnes je Zuckerbergovi už 35 let a abonentů jsou 2,5 miliardy. On v podstatě uhodl, trefil nějakou potřebu, a vybojoval nové území prostřednictvím této Deklarace. Loni prohlásil, že budoucnost je privátní – a to souvisí s přístupem k člověku jako takovému, protože budoucnost privátní znamená odmítání svobody vůle – protože ta se nepochybně vyjadřuje v čemsi společеnském. Připomeneme-li si Kolumbovo hlášení španělské královně po návratu z jeho první úspěšné cesty do Ameriky, v němž říká, že: …zbývá jen založit španělskou přítomnost a přikázat domorodcům plnit Vaši vůli. Oni jsou Vaši, připraveni plnit Vaše příkazy, dělat vše nezbytné, naučit se našim obyčejům a přijmout naše pravidla chování. Indiáni to nakonec přijali, ti, kteří nepřijali, byli zničeni, přičemž společně s tamní vrchností. A my tyto indiány připomínáme…

Profesorka Harwardu Shoshana Zuboff ve své knize „Kapitalismus slídění“ (The Age of Surveillance Capitalism) vyčlenila několik tezí obsažených v deklaraci oněch velkých společností:

  • Prohlašujeme, že lidské zkušenosti jsou surovinou k volnému použití.
  • Na základě tohoto požadavku můžeme ignorovat představy o právech osobnosti, jejím zájmu vědomí nebo chápání.
  • Na základě tohoto požadavku prohlašujeme svoje právo brát zkušenosti jakékoli osobnosti k převodu do dat o chování. Je to naše právo založené na požadavku bezplatné suroviny, které nám dává právo disponovat údaji o chování získanými z lidské zkušenosti.
  • Naše právo brát a disponovat těmito údaji znamená i právo vědět o všem, co objevují, a vše, co za nimi stojí.
  • Toto právo znamená i právo rozhodovat o využití těchto znalostí a vynakládat úsilí k ochraně tohoto našeho práva disponovat, znát a rozhodovat.

Svět se rozdělil na dvě skupiny: Pozorovatele a pozorované.

  • Pozorovatelé jsou vyjmuti ze všech záznamů a zašifrováni, žijí za tmavým sklem na opačné straně jednostranného zrcadla, kde zůstávají neviditelnými.
  • Pozorovaní jsou úplně obnaženi, jakýkoli jejich čin, nebo pohyb, emoce, atd., jsou na povrchu. Jsou úplně transparentní, žijí ve skleněných domech transparentních měst. „Chytré město“ bude naprosto transparentní, s miliardami detektorů sledující každý pohyb těch, kdo tam žijí. Pozorovaný nebude mít šanci se kamkoli skrýt.

Proces prochází jistou gradací, takže ještě není vše jisté, všimli jsme si, že po prohlášení Barlowa o kyberprostoru proběhla řada protestních akcí, hackeři se nabourávali do bankovních sítí a počítačů korporací. Mimochodem, posláním koncepce kybernetické bezpečnosti je zajištění bezpečnosti bank, finančních zařízení a korporací na účet lidí – ale vůbec ne bezpečnosti lidí. Stát je zde používán jako nástroj sociálního rozdělení a odcizení.

Nejdůležitějším aspektem je dnes záměna společenského soukromým (například likvidace volného procházení parky, které jsou silným vyjádřením společenského). Společností se rozumí svoboda vůle domlouvat se, jít do konfliktu…, zatímco takový behavioralismus přivádí do situace bez konfliktů, ale bytosti jsou zbaveny svobodné vůle – a jestliže tato svoboda není, nejsou konflikty, není nezbytné se domlouvat – a proto nejsou ani potřebná tato veřejná prostranství, a hlavně nejsou náměstí, o čemž mj. hovořil Trump ve svém „dekretu“, kde motivuje svůj záměr shora uvedené společnosti potrestat za to, že zničily tento veřejný prostor, kde lidé mohli informovat o svých právech atd.

Přejdeme-li k tomu, jak oni (FAGMA) vnímají lidi, tak často jde o srovnání s kyborgy, jakýmisi ovládanými stvořeními, srovnání vyskytující se v některých vědeckých pracích, v operacích těchto společností. A je možné už hovořit o tom, jakou společnost se snaží vytvořit. Já se domnívám, že jde o společnost blízkou otrokářské, přičemž otrokáři zatím nejsou soukromé osoby, ale spíš osoby právnické – jako např. náš Sberbank, který bude mít soukromé akcionáře, dokonce i otrok bude moci od otrokáře dostávat dividendy – vše je digitalizováno a nějaké závazky se zachovávají. Otrok  jen není vnímán jako lidská bytost. Připomeňme si, že otrokářství vzniklo v důsledku rozpadu prvobytně pospolné společnosti, dnes ale je geneze jiná. Dnes dochází k rozpadu globální spotřební společnosti, v jehož důsledku se rodí toto nové otrokářství. V Římě se dokonce i proletářům přiznávala lidská práva, zatímco u nás proletář a otrok bude zhruba totéž. Budou ovládáni algoritmy, budou sedět v síti a plnit jakési pokyny, což znamená i odmítání tvůrčí práce i existence samotné byrokracie, protože umělá inteligence si poradí lépe. Byrokracie bude potřeba jen v počáteční etapě, aby pomohla novému režimu usadit se a začít fungovat bez odporu, případně odpor zlomit – ale dál už nebude tato byrokracie potřeba. Bylo by možné mnoho hovořit o rozdílech mezi antickým otroctvím a tím novým, moderním. O antice bylo napsáno mnoho prací počínaje Aristotelem, přes Marxe a Engelse… Otroctví, když vzniklo, se brzy stalo převládající formou organizace výroby u všech národů. Stejně tak nové otrokářství může dosáhnout naprostého rozšíření po celé zeměkouli, a lidská zkušenost tohoto člověka bude patřit kolektivnímu vlastníkovi, třeba síti spravované onou „FAGMA“. Jednou z hlavních charakteristik bylo přitom, že otrok nevlastní výrobní prostředky a podrobuje se vykořisťování cestou mimoekonomického donucení. Řízení bude tedy mnohem přímější, člověk bude ponoukán k jistým činům bez nějakého vlivu peněz, ale někdy i ke své škodě. Po otrocké práci je už dnes velmi vysoká poptávka. Já sám se domnívám, že nová společnost bude mít blíž k otrokářství, a ne, jak někteří předpokládají, k feudalismu. Protože feudální vlastníci nevolníkům přiznávali aspoň nějaká práva (např. modlit se apod.). Takže i když jsou dnes zřejmé ekonomické příznaky toho, že oněch 5 společností čerpá prakticky feudální rentu, nebo ji čerpat budou, od drobných podnikatelů a všeho obyvatelstva planety, jednoduše proto, aby mohli žít, pohybovat se v síti, získávat odtud nějaké služby … to vše bude navázáno na jakousi on-line existenci, a bez toho bude člověk zbaven občanských práv. Přesto se tedy přikláním k tomu, že tam půjde spíš o otroctví a otrokářský řád. O tom ale možná příště…

*) Igor Šnurenko (1962) – novinář, publicista, scénárista, esejista.

Překlad: st.hroch 200601

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
5 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Irena
4. 6. 2020 6:32

Je to opravdu velice závažné téma. Až si odladí lidské chování, reakce lidí na to a ono, až si vyzkouší, jak potlačit ty či ony projevy svobodné vůle a najdou cesty, jak je svést do slepých uliček, až nás spoutají elektronicky, tak budou mít v rukou prakticky neomezenou moc. To by si lidé měli uvědomit a zajistit společenskou kontrolu, protože se to dotýká nás všech. Řekla bych, že už i část elit se začala bouřit, viz Besogon od Michalkova. On tam přece jasně říká, že když si Gref myslí, že jeho se to elektronické ovládání nedotkne, tak je pitomec. Až… Číst vice »

Gatta
Gatta
Reply to  Irena
4. 6. 2020 6:49

Abych tady dnes jen nezlehčoval – četla jste knížku od Jacka Londna „Železná pata“ – umělecky nic moc, dobově trachu naivní, ale velmi poučné. Néco jako 1984 … ale napsáno v roce 1907.

https://www.databazeknih.cz/knihy/zelezna-pata-68097

Irena
Reply to  Gatta
4. 6. 2020 7:54

Nečetla, ale přečtu, bude-li k dostání v knihovně. Například ten Koněv nebyl, musela jsem si ho koupit v antikvariátu.

Já myslím, že to, co tu je dnes i s těmi všemi omezeními, které už fungují, je pořád jen zkušební, takříkajíc výzkumný režim. Až začnou potom šrouby utahovat, tak se nejspíš nestačíme divit.

PPK
PPK
Reply to  Irena
5. 6. 2020 4:12

https://uloz.to/hledej?q=%C5%BDelezn%C3%A1+pata
Je tam výběr formátů ke čtení i stažení do počítače.

Gatta
Gatta
4. 6. 2020 16:07