Příčetného čtenáře při přečtení názvu tohoto článku jistě napadne logická otázka: „Zase jeden pitomec, který si myslí, že vyřešil nemožné.“ Povšimněte si, prosím, že takový čtenář si vytvořil z názvu článku okamžitě otázku, a ihned si na ní po svém odpověděl. Přitom název článku nic takového nepředjímá. Jářku, není takový čtenář pitomec? Ke správné odpovědi musí dojít každý sám. Odpověď (informace) od někoho druhého, je pouze otázkou.
Aby lidstvo dosáhlo štěstí, byly vytvořeny ušlechtilé ideály. Jak však dobře známe a víme, štěstí lidstva spočívá v ideálech neušlechtilých. Nikdo z lidí, až na některé osamělé jednotlivce, v očích druhých pitomce, netouží po nějaké velebné prázdnotě, nedotknutelném božím majestátu a nebesích plných harmonie, poezie a hudby sfér, kde obcují impotentní svatí. Nejsou tam auta a hovězí roštěnky.
Náš člověk je dosti přízemní. Dokonce tak příliš, že název člověk moudro moudrý (homo sapiens sapiens) je urážkou názvu „člověk“ i člověka samotného. Našinec touží po kyprých tvarech kýty vepřové nebo ženské. Miluje nadevše zahálku a pohodlnost, takže je ochoten se kvůli lenosti udřít až k smrti. Miluje pohyb, dokáže se na něj dívat celé hodiny. Touží po pohybu druhých, nikoliv však po svém. A je za to ochoten platit nehoráznými penězi, svojí sílou, potem, krví a svým zdravím.
Dnešní člověk (příliš hrdý to název) nadevše miluje život. Nepříčetně miluje život druhých, nikoliv život svůj. Nedostává-li se mu života druhých, je plný depresí a je ochoten spáchat i vlastní sebevraždu. Dnešní člověk není „člověk“, ale je pouze „dnešní“. Vždy bude pouze dnešní kopií dnešní pečlivě aranžované reality. Stal se pouhým názvem – je občanem.
Výčet všech občanských ctností by byl věru velmi dlouhý. Stačí však nezaujatě pozorovat toho svého vlastního občana, a jistě je všechny záhy zjistíte sami. Nebudete se stačit divit, co všechno váš vlastní občan neustále nekompromisně požaduje místo všech možných ušlechtilých ideálů.
Ve jménu ušlechtilých ideálů se provádějí ta největší nehorázná svinstva na světě. Ve jménu Ježíše, lásky, milosrdenství, naděje, víry, štěstí, blahobytu, svobody, demokracie a vítězství se vždy páchají ta největší morbidní jatka.
Masové masakry však nikoho nedojímají. Občané milují osobní příběhy druhých. Jako drobný hmyz tak mezi sebou vyhledávají a chlemtají životní sílu druhých, kterou shromaždují stejně tak, jako včelky snášejí nektar a vyrábějí z něj med pro potměšilého včelaře, který jim pravidelně odebírá celou jejich produkci.
Ušlechtilé ideály slouží k vytváření velice neušlechtilé reality. Z vědeckého hlediska je to tak zcela správné, neboť napětím kladným (ideálním) vzniká opačný extrém záporný (reálný). Chcete-li mučit a vraždit lidi, zásadně jim předestírejte ušlechtilé ideály. Když posléze trpí v odporné realitě, začínají se pozvedat a toužit po realitě lepší, totiž té ideální. Takto vzniklého pozitivního napětí pak lze opět výhodně ekonomicky využít.
Ušlechtilé ideály, jako například víra v boha, sociální spravedlnost, svobodu a demokracii, se nejlépe vštěpují lidem na mučidlech. Po dobrém jakoukoliv ušlechtilost odmítají. Stačí tedy dnes, oproti mučícím strojům středověku, vymyslet a zavést jeden obrovský mučící stroj, můžeme jej nazvat například táborem koncentračním, socialistickým, kapitalistickým, demokratickým či globálním, a již máme primární nezbytné podmínky pro velkokapacitní zušlechťování a vysávání lidského biologického materiálu.
Z čistě vědeckého hlediska se jeví zcela správným a rozumným, že když se někde objeví nějaký nadšený misionář, který například pomocí kříže, střel s plochou dráhou letu nebo jiného utrpení káže třeba o lásce, milosrdenství, humanitě, svobodě, demokracii, vítězství, trhu a blahobytu, že mu někdo nevzdělaný uřízne hlavu nebo rozbije lebku sekeromlatem.
Lidé byli šťastní, dokud k nim někdo nepřišel s ušlechtilými ideály. Pak se začali stydět, že jsou nazí. Přestali být spokojení s oděvem z kůže, který měli od boha nebo přírody, a v rozporu s boží vůlí se ve jménu boha se začali oblékat, aby zakryli svoji hanbu. Jaké je to neštěstí, může seznat každý občan sám, když jej načapají nahého s jinou v posteli. Aby se stal občanem, rychle hledá, kde nechal šaty a tesař díru z ráje.
Možná se vám také občas zdají hororové sny, kdy se shledáte nahými. Je to divné, že si po tak dlouhém trvání křesťanské éry v rozporu s Biblí zakládáme na umělém oděvu. Adam a Eva přece chodili po ráji nazí. Ale předtím, než se nechali vyexpedovat do pekla, museli se náležitě obléci.
A ještě předtím, jak psáno v Písmu svatém, se však Adam začal učit pojmově myslet a všechny věci a jevy, se kterými se setkal, začal nazývat názvy a jmény. Člověk tak přestal žít. Chopil se vytváření umělé reality. Její pomocí začal vykořisťovat realitu rajskou (přírodní). Stala se z něj atrapa, mrtvolné zombie.
Z člověka se stal stroj, který začal vytvářet pojmy (informace). Činí tak dodnes, a na svém bytostném postižení si navíc hloupě stále více zakládá. A díky tomu stále více umírá. Hledá věčný klid a odpočinutí věčné ve hmotě. Totiž tam, kde vůbec žádný klid není, ale pouze pláč a skřípění zubů. Zemřel pro život věčný a stal se mrtvolnou mátohou onoho světa, kde jako živý mrtvý (upír) vyhledává životodárnou sílu druhých. Saje život a pohyb druhých, aby tak mohl udržovat svoji odpornou a slizkou záhrobní existenci.
Rozpor mezi ideály ušlechtilými a neušlechtilými nahradil zkrachovalý vztah mezi Adamem a Evou. Stal se principem pohonu ekonomiky, která ždímá z lidí, zvířat, rostlin a vůbec celé matky přírody životodárnou sílu. Dnešní ekonomika je nástrojem super parazita, který láskyplně globálně objímá a przní svoji do krve vysávanou matku Zemi. Můžeme se s ekonomikou potýkat, jak chceme, můžeme bojovat s ní nebo proti ní, ale budeme vesele trpět pořád stále dál, dokud neodstraníme ideály. A také pojmové myšlení, neboť ono je pravou příčinou všech zvěrstev a utrpení.
Odstranění pojmového myšlení a tím i ideálů ušlechtilých a neušlechtilých, se však tímto vědeckým objasněním stalo ideálem. Nelze od toho tedy očekávat vůbec nic dobrého, nežli jenom další a ještě větší trápení a svinstvo. Jedině, že bychom se i tohoto ideálu zbavili… a pak se třeba dobře bavili. Bohužel se tím však staneme pitomými.
Jsme-li pitomými, budeme však jistě trpět, neboť se převelice stydíme, když jsme úplně neoblečení, svlečení a bez oděvu z informací. A pak trpíme jako nazí v trní. Pak trpíme s korunou spletenou z trní informací na hlavě a v trní informací trnitého světa plného a stvořeného informací.
66 comments on “Jak může lidstvo dosáhnout štěstí”
To nemá chybu ..
Vletim do toho po hlave … a bude rajt. Zde se zrejme pojednava o ceskych duchodcich. To je matros. To se nesmi jen cist, to se musi videt. Nejlepe v chramech konzumu.
Realistické asi aj pravdivé,ale smutné.Nebude mi vadiť,ak ma pán JW nazve „pitomcom“ale ja si myslím,že ideály odlišujú ľudí od zvierat a posúvajú ľudstvo.Niekedy k lepšiemu inokedy k horšiemu,ale posúvajú.Článok síce dáva čitateľovi impulz k premýšľaniu,ale výsledok takéhoto premýšľania vedie k beznádeji.Ja sa radšej budem držať ideálov a dodržiavať spoločenské normy tak ako sú nastavené a aj keď som svoju primárnu spoločenskú funkciu t.j.reprodukciu už splnil,predsa len chcem prežiť zvyšok života možno prízemným ale podľa možností takým spôsobom,ktorý ma bude uspokojovať a poskytne mi aj nejaké životné radosti.To je teraz môj ideál pitomca,ktorý sa necíti byť ničím iným,ako obyčajným človekom.
Chci rozumět autorově protestu proti bezprecedentní pokrytecké „morálce“ mamonu, mocichtivosti, touhy ovládat jiné, vnucovat jim svou vůli, sprostě konzumovat …
Do rozbité střechy tiše prší, člověk co mi mohl dodat ovečky na chov jako poděkování za pomoc pro jiné na telefonu mlčí, bezohlední odvedle túrují svou čtyřkolku…
Chystám se v mezeře v deštích zasadit nové ovocné stromky jako náhradu těch díky péči nějakého „ušlechtilého“ „člověka“ umírajících, stejně jako nařízkovat nové keře za ty odumírající díky stejné péči „neznámého vojína závisti, chamtivosti a zloby“….
Na kousku louky vyhrabávám stařinu tam, kde jsem loni již rukama nestačil… aby i letos rozkvetla desítkami kytek pro motýly, brouky i prostě pro radost…
Pokusím se spravit uhnilé kůly ohrady nástavky, a na promočených záhoncích opět vypěstovat něco málo neideální a neušlechtilé ale prostě potřebné zeleniny…
Nikdy jsem „ušlechtile neobjímal a nevysával matku Zemi“, přesto se budu skromně snažit, aby tak zcela bezuzdně nemohli činit někteří jiní „lidé moudří“…
Nebylo mi dopráno „splnit svou reprodukční funkci“ ale přesto pro mne úsilí o rodinu a spokojenost nejbližších zůstane ideálem, k němuž se přes dluhy po zemřelém „ušlechtilém otci“ stále upínám…
A stále si budu pouštět následující:
https://www.youtube.com/watch?v=xDrkrTz3wRE
Jsem šťastný, že autorův spis se na mne napasovat nedá, a budu stále věřit, že tím opravdovým úsilím o ideály nejen existuji, ale byť prostě, tak stále ŽIJI.
https://www.youtube.com/watch?v=8T3ABwe4TXc
https://www.youtube.com/watch?v=hB4ZrgVKA-M
Osobně ten článek chápu jako nadsázku, v jejímž podtextu je pravda, i když třebas záměrně zkarikovaná a nevidím proto důvod k pocitu urážky nebo roztrpčení. Proč? Protože tam jako základ vidím humor, třebaže humor krutý a výsměšný. Jenže! Autor je taky člověk a tak to, co on napsal obecně, to logicky a zákonitě musí platit i o něm, i kdyby stokrát nechtěl. A mně jako čtenáři se přesto zdá, že on to dobře ví a nevadí mu to. Nebo snad ano? (No a pokud to neví, tak nejen ze mne, ale i ze sebe on právě udělal pitomce a je to mezi námi fifty fifty – a jeho i má sebestřednost opět nemají šanci).
A ještě jednou budu (vůči sobě) trochu osobní: Možná se mýlím, ale skutečně vážně řeči těch druhých beru jen tehdy, pokud mne někdo z nich zcela tragicky mentoruje a šlechticky úkoluje k „dobru“, přičemž se snaží ve mně manipulačními praktikami vzbudit sebelítost, depresi nebo dokonce sebeobviňování. Pak projevím ostrý nesouhlas, protože to už není kritika něčeho na mně, ale jen průhledná a těžká manipulace k flagelantismu druhých (což kdysi tak rád prováděl jistý pan Havel vůči celému národu). Pokud mi však někdo sdělí totéž s humornou nadsázkou, z níž necítím autorovu povýšenost, zlobu nebo nenávist, pak nemám problém se nad jeho slovy zamyslet, protože vím, že on v tom samém problému možná lítá stejně, jako já.
Nikdy však nejsem ochoten projevovat smířlivý a tolerantní souhlas s těmi, kteří vůči ostatním mluví jako by byli zástupci bohů na Zemi, mluví pateticky o ideálech, mluví za všechny v majestátním plurálu a zatím – když jiným kážou vodu, tak si sami někde na dače popíjejí vínečko. Proto jsem také v commentu napsal to, co jsem napsal u článku a videa „Lež, ve které žijeme“. A protože jsem právě psal jen o sobě, berte to tak, že to co jsem napsal, není nic proti ničemu.
Jedna možná cesta ke štěstí lidstva je uvedena v článku: http://miloslav7.blogspot.cz/2015/01/otevreny-dopis-vsem-lidem-na-planete.html
Jako by hrách na stěnu házel, k hluchému mluvil a slepému ukazoval.
Jak známo, „štěstí je krásná věc“ ač jenom „muška zlatá“ co občas sedne i na vola.
Peter, bylo by potřeba upřesnit, kdo „sa necíti byť ničím iným, ako obyčajným človekom“.
A prečo by som to mal nejako upresňovať?Ja sa ako obyčajný človek cítim,žijem tak a do toho ako svoj život žijú iní, ma v podstate nič nie je,pokiaľ sa nejedná o mojich blízkych.Každý si žije svoj život sám za seba a je len jeho vecou ako využije to,čo mu život ponúkne.
Nerozumiem vašej otázke.
Nejgeniálnější vynálezy prý vznikají právě tehdy, když všichni fundovaní vědci o nějaké konstrukci či metodě bezpečně ví, že nikdy nemůže fungovat. A pak přijde nějaký nachmelený blbec, který o tom problému neví vůbec nic – zkusí to – a ono mu to fungovat začne. A tak štěstí občas sedne i na vola, protože neteoretizoval a udělal experiment.
Táto myšlienka Sergeja Jesenina sa týka rozdielov v životných ideáloch ľudí,žijúcich v rozdielnych spoločenských zriadeniach
https://img-fotki.yandex.ru/get/6817/196421523.45/0_13978d_3682953a_XL.jpg
Je zaujímavé,že Jesenin nepíše o kapitalizme a socializme.On porovnáva život v Amerike a vojnou a revolúciou rozorvanom Rusku.Zomrel v r.1925.Časť svojho krátkeho života (30 rokov)prežil v USA.
Peter, je zřejmé, že nerozumíte otázce. Otázka nezněla, že se máte upřesnit Vy, Peter, ale že „bylo by potřeba upřesnit, kdo sa necíti byť ničím iným, ako obyčajným človekom“. Takže se nemusíte nijak upřesňovat a Vaše otázka, „prečo by som to mal nejako upřesňovat“, je zcela irelevantní (mimo mísu).
Vážení všichni moji předdiskutující! Je mi Vás opravdu líto. Příliš myslíte – zejména v pojmech. I když je to v článku rozpracováno přímo „vědecky“ – celé je to neuvěřitelně prosté a jednoduché. Neštěstí lidstva začalo tím okamžikem, kdy člověk překonal svoji přirozenou lenost – tu hnací sílu takzvaného pokroku – a přestal myslet výhradně svým přirozením.
PPK proč by to musel být nějaký nachmelený blbec? Co když, jak vyplývá z Vašeho příspěvku, jsou všichni nachmelení blbci, a pak přijde nějaký nenachmelený blbec, a ono to funguje.
Nachmelený či nenachmelený to máte fuk. Hlavně to musí býti blbec s čistou hlavou ať už nedotčenou přemírou teorie nebo upravenou přemírou chlastu. Obé je možné.
Díky, Aram, za tu čistou hlavu i za tu přemíru teorie. Ono tak tak funguje proto, že přijde blbec s čistou hlavou – tedy nezatíženou přemírou speciální teorie oboru, do něhož řešený problém spadá – ale ta čistá hlava musí mít praktické zkušenosti z mnohdy i velmi vzdálených oborů a potom takovému neposednému jedinci i voda hoří.
Zachoval bych se jako náramný pitomec psát o tom, co neumím. Ono snad ani nejde obdarovat někoho takovým know-how. Sám se musím spokojit s drobnými radostmi svého života, být občas spokojený s nerušeným odpočinkem v noci, či nebýt otrokem vlastního exkrementu. Ještě by se „něco“ našlo, ale koho by to zajímalo? Štěstí pro všechny na, či v tomto světě – to nelze. Byť bych si to přál.
„Labyrint světa a lusthauz srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází“ – takto jednoduše to štěstí lidstva viděl Učitel národů. Jenže nám ateistům to autor výše uvedeného článku jemu vlastním způsobem vědecky zašmodrchal – leč jednoduchého a lidu sprostnému srozumitelného návodu neposkytl. Ať nahý – či do informací oděný – měl by následovat svého předchůdce a polepšit se.
@Georg: pokud jste článek opravdu četl, jste masochista a nedivím se, že vás to poznamenalo. Já už mám dost těch předchozích „vtipů“, takže jsem skončil u nadpisu.
Sio: Dnes jsme s dětmi byli na americkém animovaném filmu:
http://www.csfd.cz/film/319987-konecne-doma/
Jestli máte vnoučata, synovce, neteře ve věku, ve kterém je do kina dostanete, vemteje na to. Důvtip je ostrá zbraň jako břitva, již nějakou dobu sleduju, jak v záplavě Hollywoodských nesmyslů se najdou často animované skvosty.
Sio, dokonce jsem o tom článku přemýšlel a pobavil mne. Jen ten úvod, jímž se autor vyvléká – a zatím úspěšně – alespoň z náznaku malinkatého světýlka na konci tunelu mne poněkud zklamal.
https://www.youtube.com/watch?t=629&v=ueZ5GfQ0Sjc
Kdo si myslí, že to není k tématu, se plete…
Pravděpodobně to již bylo někdy inzerováno pod Pjakinem.
No ale tady je to podáváno snad ještě lépe, méně agresivně nežli u něj.
Rusové jsou opravdu výborní v způsobu podání… a o jejich roli ve světě naprosto nepochybuji.
Otázka je, zda se i my (v naší kotlině či na pohraničních horách) nemůžeme stát takovými „šiřiteli pozitivní infekce“.
Měli bychom – už pro to naše „malé štěstí“…
Vážení čtenáři, děkuji za příznivé ohlasy a obzvláště za ty nepříznivé. U těch chronicky nepříznivých zaznamenávám jistý pozitivní posun k tomu, že článek nečtou, již jenom kvůli nadpisu. Dává to velice optimistickou naději, že v budoucnosti tací chornikové nebudou číst článek vůbec, již jenom po zjištění jména autora – a přesto se zapojí do zasvěcené diskuse. Stalo se již nepsaným pravidlem, že ty nejrozumnější posudky a diskusní příspěvky mají ti, kteří článku vůbec nerozumí nebo jej nečetli. Z toho musí mít každý pitomec radost (Pitomost, jak bylo vědecky vysvětleno, je radost. Proto se nebojme radosti, tedy pitomosti).
Pan Peter například napsal, že je to„realistické asi aj pravdivé, ale smutné,“ nebo, že „výsledok takéhoto premýšľania vedie k beznaději“. Avšak to jsou jeho neadekvátní reakce autorem ani článkem nezamýšlené. Proč indispozici smutnou nezměnit na dispozici veselou? Nazvat někoho něčím (zde pitomcem), ještě neznamená, že je v jádru pitomý. Problém vůbec nespočívá v tom, jestli je dotyčný člověk, třeba autor článku, pitomcem nebo ne, ale ve ztotožňování se s výrazem „pitomec“. Pokud se to ztotožnění povede, je pitomec na světě. Za to ovšem nemohou Rusové, Američané, Židé, Češi nebo Marťané, ale nešťastná choroba lidstva popsaná v článku nebo v Písmu svatém. Ona převzala iniciativu nad svým hostitelem, a ten chce být pod úplným vlivem té choroby šťastný, aniž by se chtěl choroby zbavit. To ovšem není možné. Jedině falešně tak, že se nemocný pacient spokojí se oblbujícími jedy, šidítky a obezličkami. (Rozčilte se!)
Ako ste si mohol všimnúť,neodsúdil som váš článok.Len som napísal,že na mňa pôsobí smutným dojmom,lebo neponúka žiadne východisko,je to iba konštatovanie daného stavu.Tvrdíte,že dnešný človek miluje život druhých a keď sa mu ho nedostáva,podlieha frustrácii.Ale to nie je pravda,lebo pocity šťastia vždy vychádzajú z uvedomenia si vlastných možností a ak tomu tak nie je,tak sa jedná spravidla o ľudí s poruchami charakteru(závisť,nedostatok súdnosti atď).Ja chcem veriť,že väčšina ľudí prežíva pocity šťastia z drobných radostí ktoré im poskytuje život,z pocitu dobre vykonanej práce alebo z hrdosti na svoje deti,z výhry svojho národného mančaftu v hokeji…..je toho veľa.Ľudia majú mať svoje sny aby vôbec mohli žiť.
Petrc:Ospravdlňujem sa za príkrejšiu odpoveď ale definovať pojem „obyčajný človek“je pre mňa ťažké,lebo aj ten najobyčajnejší človek môže byť presvedčený o svojej výnimočnosti a o tom,že vedie neobyčajný život.
peter napsal: „…definovať pojem „obyčajný človek“je pre mňa ťažké, lebo aj ten najobyčajnejší človek môže byť presvedčený o svojej výnimočnosti a o tom,že vedie neobyčajný život.“
Myslím, že Vám bylo porozuměno.
Každý/á máme ve svých vyjadřovacích schopnostech „díry“ (omezení), která můžeme vnímat zároveň jako jistý „filtr“ dávající omezení vhledu pro „příslušné nepříslušné“…
A svět a život se jak je nám známo neskládá z definic a ideálů.
Naproti tomu i ten nejobyčejnější z nás MŮŽE žít velmi neobyčejný život…
Dnes je jako jiné i výraz „obyčejný“ zavalen „nánosem“ mnoha „významových usazenin“, ba i „zplodin“…
Své ovlivní rovněž užívání slov či významů v „kontextu doby“.
Sám výraz „obyčejný člověk“ používám, či se snažím používat v „masově“ nedeformovaném (nedegradovaném) smyslu slova, odpovídajícím zhruba významu slova „prostý“.
No a vidíte, zase jsme u autorem zmiňovaného „pojmosloví“…
Řeč je ale stejně jako diskuse něčím mnohem více, nežli jen „vršením slov“, případně jejich „zkreslených, zprofanovaných či nedegradovaných významů“ (těch významů, které jsme jim před „postmodernou“ jako obyčejní, prostí lidé přisoudili, přiřkli)…
Osobně pokládám „v komunikaci“ chybění fyzického setkání „komunikujících“ za „určité“ (nemalé) omezení omezující (vymezující míru) porozumění.
Sám využívám uvozovky, nejen pro citaci, či ironii, atd., ale i tehdy „když si významového pochopení nejsem jist“, a spoléhám na pochopení toho kdo napsané čte.
Dala -li nám příroda, Bůh řeč, dali nám také intelekt, intuici…
Osobně vnímám jako malér nerovnováhu (u každého člověka, u každého tvora či situace je jiná) jejich vy/užívání…
Své si „neseme v sobě“, ale zároveň se potkáváme s „okol(n)ím(i)“.
Čas je třeba i na „srovnání se“.
https://www.youtube.com/watch?v=QZbuj3RJcjI
článek má v mnohém pravdu. Z člověka se stalo zombie, přestal být člověkem. Žít v takovém světě, jak napsal jeden z diskutujících , je uzavřít se do svého srdce po vzoru učitele národů. Pokud v člověku zůstalo něco z člověka, sleduje hlas svého svědomí a řídí se jím. Pak může být i šťastný, přičemž nezáleží na vzdělání, inteligenci, majetkovém zajištění, apod.
Ach, Peter, Peter! Ačkoliv je pravda že: „že väčšina ľudí prežíva pocity šťastia z drobných radostí, ktoré im poskytuje život, z pocitu dobre vykonanej práce alebo z hrdosti na svoje deti, z výhry svojho národného mančaftu v hokeji…“ tak mi – už od dětství hloubavému protestantovi – chybí v tomto tvrzení důležitá podmínka pro ono prožívání „štěstí“. Tou je schopnost potlačit pokud možno všechny objektivní informace o stavu okolního světa a o trendech jeho vývoje. Většině lidí to nečiní potíže a ponechává to koňovi, poněvadž ten má větší hlavu. Takže obrana pitomostí je nutná pro přežívání a pro prožívání toho „štěstí“ z uvědomění si svých možností. Mám to ověřeno prakticky. Moje manželka – dříve vysoce inteligentní a kvalitní účetní všech mých nepravostí a hříchů – už deset let po ischemické chorobě mozku, jež ji ten mozek velmi poškodila až ke ztrátě svéprávnosti – je se mnou konečně šťastná. Na otázku jak se jí daří se na mne vždy šťastně usměje a odvětí: „Dobře!“ O tom „štěstí“ vím tedy svoje a nebýt sám pitomý – už dávno bych se zbláznil.
Pan Peter: Všiml jsem si, že jste neodsoudil článek, proto jsem reagoval přátelsky vstřícně. Trvám na tom, že článek „ponúká východisko“! Totiž tím, že definuje zadání problému (nezáleží na tom, zda špatně či dobře), avšak ke (správnému) východisku musí dospět čtenář sám. Nesmí se utopit v rozboru autorovy pitomosti, ani v zadání problému, které se mu třeba jeví smutné (trapné), a měl by dosáhnout správného výsledku (poznání) – ten by měl být radostný. (Zadání vtipu není veselé, veselým vtip činí pochopená pointa.)
Tvrdím (zadávám), “ že dnešný človek miluje život druhých a keď sa mu ho nedostáva, podlieha frustrácii“, a vy to velmi skvěle dokazujete, neboť trvdíte, že milujete život druhých, například tím, že se oddáváte „pocitu dobre vykonanej práce alebo z hrdosti na svoje deti, z výhry svojho národného mančaftu v hokeji“. Nebo skvělé je i vyjádření, že: „Ľudia majú mať svoje sny, aby vôbec mohli žiť.“ Tím tvrdíte, že lidé tedy nežijí, ale jenom sní, aby vůbec mohli „žít“ (rozuměj nežít). Děkuji za pěkné důkazy potvrzující teze článku. Žijte si klidně dál po svém, nikdo vás nikam nepáčí. Vězte možná jenom, že mnozí žijí a myslí jinak. Patent na správné myšlení a žití nedává většina ovládaná vychytralými parazity, kteří ji zneužívají. Mějte se dobře.
njn, když život je taková kurva, tak proč nebýt někdy veselej, tedy pitomej. ..)
Georgius.To,čo ste napísal,vyvracia tiež autorovu tézu o tom,že všetci túžime“ žiť život iných a keď sa nám to nedarí tak podliehame depresiám a sebevražedným sklonom“.Ja vás poznám len z našich diskusií a viem,že napriek nepriazni osudu netúžite žiť životom niekoho iného a nepochybujem ani o tom,že občas zažívate aj okamihy šťastia.Ide o to,nestrácať chuť do života ani vtedy,ak život nenaplní všetko to,čo od neho očakávame.
Ja si občas pustím pesničku „Tam u nebeských bran“ J.Zmožeka,lebo ona vystihuje pocity aj z môjho života.
Podľa môjho názoru,pocity z objektívnych informácií o stave okolitého sveta môžu byť ubíjajúce,ale nemali by pôsobiť deštruktívne na našu psychiku ,najmä ak na ne nemáme možnosť významnejším spôsobom vplývať.
HLAVU VZHŮRU! Život vás po ní chce pohladit. Navíc bude moci katův pacholek lépe nasadit oprátku. Hlavu vzhůru k účasti na Království nebeském, via sancta Muerte. Neboť vše co se vylíhne či narodí, žije nakonec k vlastní škodě. Východiskem je nevěřit tomu, neb v naději na spásu je spása.
Peter, nemýlíte se stran toho mého štěstí. Je dáno dvěma podstatnými momenty. Tím prvním je výchova mojí hluboce nábožensky založenou babičkou, která mi svým životem názorně předváděla, že člověk dosáhne štěstí teprve tehdy, když nebude svůj život žít pro sebe, nýbrž pro druhé. Prostě taková neotřesitelně v boha a v dobro věřící katolická komunistka. A tím druhým významným momentem mého štěstí je mé poznání, že může být a bude hůř.
Působíte člověku bohulibou radost. Bylo to asi v Terminátorovi I. nebo V.: „Život je svině!“ Ale proč nebýt pořád veselej, tedy pitomej? Vždyť je veselým a pitomým pouze z hlediska smutných pitomců – smutných, když je život kurva. Být veselý, když není život kurva, dokáže každý debil, který tedy není ve skutečnosti nijak veselý. Ale, být veselý, když je život kurva, to je to pravé….ne?
HLAVU VZHŮRU! Život kurva (viz výše) vás chce po ní pohladit kropáčem nebo krumpáčem. Zrovna čučím na ČT 24, kde nějací pánové (přesně típkové, kteří by před 1989 lezli do řiti komunistům) velice důležitě vysvětlují všem mamlasům , jak zloději, kteří po roce 1948 a před rokem 1989 všechny okradli, byli a jsou zlí a špatní, aby z toho logicky vyplynulo, že zloději, kteří všechny okradli po 1989, jsou mnohem a mnohem lepší. Přesně típkové, kteří lezou důležitě do řiti dnes demokratům, předtím a dnes fašistům, a vlastně úplně každému, kdo je zrovna u moci…No, není to úžasná legrace k popukání? Měli bychom těm típkům komikům provolávat ovace, že nás tak dobře baví.
DĚKUJEME VÁM WASCHKU WASCHKOVIČI! Jsme štěstím bez sebe…
@JW: Můžete se zaradovat ještě více, protože čtu velmi rychle, takže nadpisu jsem jaksi neunikl. Nečetl jsem to kvůli autorovi. Do diskuse o článku jsem se tady nepouštěl, tudíž nevím, jak mohla být zasvěcená. Ale i to vás musí potěšit, a navíc i to, že se vám snažím udělat radost, což se mi povedlo hned dvakrát. Musíte uznat, že zavést diskusi článku, který neznám s autorem, kterého znám i neznám, je vrcholným kouskem dada stylu. Nejkrásnějším (a pro tento styl ještě cennějším) faktem je, že se mi to, ne nám se to daří jaksi mimoděk, není to zatíženo žádnou snahou a kalkulací, jde o čistě spontánní výstřik, erupce dada géniů poprvé zde na OM. Ukončím svůj příspěvek heslem „Za svělejší pitomosti a zítřky.“ (Sám si tleskám)
Podpisujem!+++
Sio, děkuji za nášup radosti navíc. Dlouho uvažuji založit Stranu pitomců, či Pitomou stranu. Bohužel ve svém okolí zůstávám osamělým pitomcem. Mají mne za pitomce – alespoň že v něčem se shoduji se svým okolím, ačkoliv každý z jiné strany a v jiném smyslu. Základní tézí Pitomé strany je právní i občanský nárok na účast v občanském, sociálním a politickém životě naší krásně České (správný výraz je jiný) republiky. My pitomci máme přece také právo například na zastoupení v parlamentu!! Vždyť tvoříme nejpočetnější skupinu občanů. Proč by nám pitomým občanům měli vládnout občané chytří? Pitomcům přece musí vládnout zase jenom pitomci! Nedivme se, že pak dopadneme jako před 1989, kdy komunistické straně vládli kapitalisté, nebo jako po 1989, kdy kapitalistickým stranám vládnou komunisté.
Podepisuji!++++
(Vida, jak se pěkně shodneme. Ono to tím pojmovým myšlením a vyjadřováním jde totiž velice ztuha. A o tom je, myslím, ten článek a vůbec celý ten umělý zkurvený „život“, který si necháváme podstrčit místo života pravého.)
…jsem bez sebe štěstím. Také děkuji, že někdo chápe, „Jak lidstvo může dosáhnout štěstí“, a že je to možné pomocí četby mých vědeckých článků a hlavně z toho pocházejím pochopením nebo potrefením šlakem.
Georgius z Raduně: Znaje jeho těžký úděl vzdor kterému zůstává veselý, veřejně prohlašuji, že by měl být veřejně prohlášen za svatého. Protože papež na to nějak rese, tak tak činím sám a uděluji mu nové jméno: sv. Geo Regius z Raduně. Nyní je potřeba učinit sbírku na zhotovení jeho sochy (kterou šlohneme, a se kterou zdrhneme – myslím s tou sbírkou).
J.W. : k posledním 3 Vašim komentářům – opravdu upřímně jsem se zasmál…
Vzhledem ke stavu zákonodárného sboru tohoto státu, veřejných služeb a zájmů občanů by nám v ČR „strana pitomců“ velice slušela!
Pokud ji založíte, budu Vás volit.
Tedy – pokud budete dostatečně pitomí, a sestavíte kandidátku pitomější nežli u ostatních „zavedených ser-iózních“ …
ČR, potažmo EU bez pitomců – to prostě už není ono a vyžaduje to změnu! Ne tu Obamovu – ale pitomou změnu!
V rámci takových pitomostí, jako je volební slogan navrhuji následující:
„Pitomci pro pitomce – za co nejpitomější ČR a EU!“.
Obávám se však – když se tak koukám vůkol,
že přesvědčit občany, aby volili „ty jediné skutečné opravdové pitomce“ – to bude skutečně přetěžký úkol…
Ako sa na Slovensku traduje :Z duba vyletí akurát tak sova.A z chuja – chujovina.
Sio! Máte pravdu!Čítať články JW je masochizmus.
Hm. Když jsem si přečetl název článku, tak jsem se lekl, že to bude tisková zpráva hnutí Duha. Po přečtení jména autora jsem pookřál, ale nicméně, jak už zaznělo výše, trochu mě zklamala absence světla na konci tunelu jménem lidstvo. Čekal jsem myšlenku ekologické hromadné kolektivní sebevraždy lidstva, jako konečného řešení dosažení všeobecného štěstí pro celý vesmír…
V podstatě z autorova vědeckého bádání vyplívá stejný závěr, na kterém jsou stavěny pohádky typu: Jak hloupý ke štěstí přišel…
Máte svatou pravdu, jak vyplývá z některých reakcí, přesvědčit některé pitomce, aby si uvědomili, že jsou pitomci, je skutečně přetěžký úkol. Možná by se však tito hodili na tu kandidátku, neboť to možná jsou „jediní skuteční opravdoví pitomci“.
Též by to chtělo uspořádat Mistrovství světa či ČR v pitomosti. Jenomže, jak si uvědomuji tyto soutěže vlastně probíhají neustále. (Jedna právě zde na OMu.) Vždyť například hokej, fotbal a jiné soutěžní sporty jsou naprostou úplně pitomostí. Božský ideál dneška: Sprostý kopáč do míče + paňácovitá Nána.
Zvláště u nás je zjevné, že zbohatli a ke štěstí přišli naprostí idioti, a ještě větší jim to milerádi umožnili. Z autorova vědeckého bádání vyplývá moudrost pohádek. Mimochodem, to světlo na konci tunelu jste přece vy. A k myšlence „ekologické hromadné kolektivní sebevraždy lidstva, jako konečného řešení dosažení všeobecného štěstí pro celý vesmír“ jste měl dospět na základě článku sám, což se povedlo, a z čehož vyplývá, že „dosažení všeobecného štěstí pro celý vesmír“, lze dosáhnout jedině dvojím způsobem, buď zničením lidstva (což úspěšně pokračuje) nebo zničením vesmíru (což se úspěšně rozvíjí, neboť Země je středem vesmíru), nebo obojím, neboť je to vlastně jedno (a to samé). Mh.
Je vidět, že úděl Georgiuse z Raduně dobře znáte, že se do toho pletete, jinak na vás platí, jak se v Čechách traduje: Ze sovy vyletí akorát dub. A z chujoviny chuj. Máte pravdu! Čítať články JW je sochařina (sochismus) ze zkažené masy (občanské).
JW, nutíte mě abych s vámi v něčem souhlasil, čímž se uvrhujete v podezření, že v oboru pitomostí nemáte dostatečnou kvalifikaci. Vaše myšlenka není dost pitomá a z druhé strany, což považuji za plus, ani dost originální, protože i já jsem se organizování klubu blbů pokusil a to přímo několikrát. A dělal jsem to dost pitomě, protože jsem byl úspěšný. Klub se založit nepodařil, to je skvělé, ne?
http://www.libres.cz/dilo/128990-blb-klub/
No a pokud vám jde hudba stejně blbě jako mi poezie, mám tady slova k hymně blbů. Tak co, jste na to dost blbej, nebo se necejtíte?
http://www.libres.cz/dilo/104486-jsem-blb/
JW napsal, že Země je středem Vesmíru. Co je to za blbost? Vždyť každé malé dítě ví, že Země středem Vesmíru není! To zase klesáme někam do temného středověku!
Ale pakliže jste opravu dost pitomý tak samozřejmě nevíte, v čem spočívá bláznová moudrost a čím jsou bohatí echt idioti. Mě se na to neptejte, zamozřejmě to nevím taky.
JW se nikdy nemílí („nemílí“ od slova „nemilý“). Středověký názor církve byl svým způsobem správný. Pouze jej církev odvolala, protože se ukázalo, že na jiném názoru lze vydělat více peněz a moci (zejména ponížením lidské bytosti do naprosté bezvýznamnosti). Myslím, že jsem vědecky schopen dokázat, kde je střed Vesmíru.
Ten KLUBLB či BLB KLUB je skvělý. Blahopřeji! Je zřejmé, že správné světodějné tendence se realizují nezávisle na sobě ze všech stran. Momentálně tam přispívat, je asi nad moje síly. Ale kdo ví? Také je zřejmé, že dnes není v bedně nic pořádného, venku po ulicích pobíhají šílenci, úchyláci, zloději a vrazi, o normálního pitomce nezavadíš, a tak my, co patříme do straého šrotu, musíme dřepět u počítače, abychom nechcípli nudou… Ale už končím. Jdu chytat blechy, co jsem chytil od naší kočky domácí. Tady na OM už žádné asi nejsou….
Bohatí jsou chudí. Počítač vyhodnocuje vaši ne-otázku jako irelevantní. Blázen o své moudrosti neví, proto je moudrý. Abychom věděli v čem jsou bohatí echt idioti, museli bychom být napřed bohatí. Asi nám to nehrozí.
Anebo o tom nevíme. Ježíš, to mi ujelo …
Ale vykecat byste to nemusel, well?
Jen jsem ráno procitl z moldavské cabernet – sauvignonové nirvány a co to tu vidí? Jakoby nestačilo, jak se zachoval náměstek boží na zemi, a na hlavu by mi mělo kálet také ptactvo nebeské! Ani mezi ta svaté nechci. Ten náš první byl kolaborant z cizí státní mocí a ten poslední navíc ještě i defraudant, což se dnes pečlivě tutlá. Toho prvního po zásluze zabil vlastní brácha a toho posledního nechali jeho chlebodárci umučit konkurenčním gangem šiřitelů lásky boží, poněvadž krom zvacího dopisu veliteli zahraničních žoldáků předal jen polovinu ve zlatě vyplácené odměny. Děkuji, opravdu nechci! Raději zůstanu pitomým pastuchou, o němž se píše:
Ján Kollár – Slávy dcera
Znělka II. / 123. z roku 1824
Pracuj každý s chutí usilovnou
na národu roli dědičné,
cesty mohou býti rozličné,
jenom vůli všickni mějme rovnou;
bláznovství jest chtíti nemistrovnou
rukou měřit běhy měsíčné,
jako k plesu nohy necvičné
pokoušeti pro pochvalu skrovnou:
lépe činí ten, kdo těží s málem,
stoje věrně na své postati,
velkýť je, buď sluhou nebo králem;
často tichá pastuchova chyžka
více pro vlast může dělati
nežli tábor, z něhož válčil Žižka.
A je to všechno svatá pravda, neboť v tiché pastuchově chýšce jsem stál věrně na své postati a spolu s manželkou jsme pak vlasti vychovali tři vysokoškolsky vzdělané děti.
Z celého výše citovaného příspěvku váženého autora článku je mi sympatický pouze v závěru nastíněný úmysl – zdrhnout s vybranými penězi. Každý dobrý skutek už z principu musí být vždy po zásluze potrestán! To je biblický historií lidstva ověřený princip, přes nějž „vlak nejede“!
https://www.youtube.com/watch?v=hS4XqDOMEvk V tom roce pitomém
https://www.youtube.com/watch?v=jPDjWLR3T5Y Rakety
https://www.youtube.com/watch?v=2zeN0m5YNmg Litanie u konce století
https://www.youtube.com/watch?v=8fgawgOgrRo Danse Macabre
https://www.youtube.com/watch?v=om53crAaeFs Novorozeně
https://www.youtube.com/watch?v=o2wznSKXTQ4 Pavilon č. 5
Slovní důkaz není ono. Mislím („mislet“ od slova „miss“ jakožto hlavní hnací síly kosmu), že my dva jsem schopni dokázat a okecat úplně, ale úplně, všechno…Zdravím, musím zas jak debil („jak“ lépe vynechat) pohánět Čertův mlýn (kosmos). A příště jim to zase nandáme….těm občanům (správný výraz je jiný).
Georgiuspvi z Raduně. Zdravím. Bez prohlášení za svatého nebo za havla či jiného šmej…, nic nevybereme, a nic nešlohneme. Zemřeme tedy jako muži – chudí na duchu i na těle.
To bych nerad! Když do pekla – tak na pěkném koni! Obětuji se v zájmu našeho důvtipem zaslouženého blahobytu.
Každý, kdo na sochu svatého přispěje drobnou mincí, dostane svatý obrázek a kdo dá bankovku, tak tomu výběrčí požehná. Avšak místo dnes obvyklé koblihy obdrží takové to malinkaté havlovské ale taktéž svaté perníkové srdéčko. O něm si budou ti pitomí dárci jako vždy myslet, že je to symbol duchovní lásky k bližnímu, poněvadž už je to pár let, co toto znamení – symbolizující ve skutečnosti nahé hýždě klečící prostitutky – vedle i dnes jednoznačného pyje označovalo už ve starověkém Řecku nevěstinec. Pak se z něj v dobách římských po modernizaci stalo hořící srdce Kristovo.
Ovšem, Houstone, máme problém! Budeme muset vyřešit otázku vzhledu. Xichtil jsem se před zrcadlem drahnou dobu a stále na svatého nevypadám dostatečně prostomyslně.
Článek již pomalu mizí z hlavní stránky, tak jenom rychle – ještě naštvat poslední čtenáře, aby se zařekli, že příště takové voloviny číst nebudou, a pak neodolají a opět si mé vědecké práce volky nevolky přečtou.
Někde jsem četl, že „havel“ znamená hebrejsky nebo behejsky „marnost“. Tak se se tak blbě divíte, občané? Tím jsem chtěl říci, že výrazem „havel“ jsem vůbec nemyslel žádného posledního komunistického prezidenta, ale TITUL! Stejně jako se po prvním Caesarovi začalo těm ostatním potentátům říkat „císař“.
Pokud si chcete vylepšit ksicht, protože čím odpornější má kdo nevymáchanou hubu, tím více jej občané obdivují a tím více mu dopřávají zaslouženého ukradeného a navráceného majetku, tak byste měl více nasávat a kroutit ústa do odporných grimas pomocí logopedických formulí, jako například „nicméně“, „demokracie“, „občanská společnost“, „svoboda“, „ekonomika“, „láska“, „pravda“, „vítězství“ a jiných sprostých nadávek.
Je to havel a nic než havel! I když jsem opakovaně a na hlas používal nejsprostší a při mém matematickém vzdělání i evidentně nejblbější formuli, jakou znám: „Spoluzodpovědnost každého z nás za minulost, současnost a budoucnost planety“ – výsledkem mé marné snahy před zrcadlem bylo pouze téměř nezvladatelné nutkání ke zvracení. Toho kýženého přiblblého úsměvu svatých se mi nepodařilo ani jednou dosáhnou a i do dalajlámy jsem měl zatraceně daleko. A to jsem měl hubu ještě křivější, než ten dobrák, který během našeho předsednictví EU zašantročil málem půl miliardy a stále si i bez náhubku volně pobíhá. S tím mým xichtem bychom z ovčanů tolik peněz nevymámili ani náhodou a po malých gaunerech se odjakživa jde tvrdě, poněvadž nakrást tak málo, že není na úplatky soudcům – to je opravdu trestuhodné. Jestli bychom se neměli poohlédnout po něčem snazším.
@JW: Pokud jste tím myslel mě, tak já to, kromě nadpisu, nečetl, určitě to není pro mě dost blbé. Zkuste příště komiks, to bych mohl zvládnout. Ale prosím, jen jednoduché věty.