Počátkem ledna 2015, konkrétně osmého dne tohoto měsíce, přiletěl tehdejší ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk do Berlína, aby zde kancléřku Merkelovou poprosil o další půjčku pro svůj finančně krachující režim. Při té příležitosti poskytl interview německé televizi ARD, ve kterém řekl: „Ukrajinu a Německo pojí společný osud. My všichni si dobře pamatujeme na vpád Sovětského svazu na Ukrajinu a do Německa na podzim 1944. To se nesmí opakovat“.
Takže zbrusu nové dějiny Evropy a světa byly v tom okamžiku na stole. Hitlerův vpád na území Sovětského svazu, které stály jeho národy 20 milionů mrtvých, byl v Jaceňukově podání naprosto v pořádku, a zlo začínalo teprve až v okamžiku, kdy Rudá armáda začala hitlerovská vojska z území SSSR vyhánět. Konkrétně, když si ve svém postupu dovolila vstoupit i na území Ukrajiny a nacistického Německa.
Teprve až tohle byl tedy podle Jaceňuka válečný zločin. Takže Hitler měl – podle Jaceňukova vkusu, který byl z hlediska jeho postavení i vkusem celé nové ukrajinské vlády – v Německu vládnout dál a dál měla zřejmě trvat i nacistická okupace Ukrajiny. Rokle Babij Jar poblíž Kyjeva měla tedy ke svým už třiceti tisícům povražděných ukrajinských občanů pojímat další tisíce obětí a dál zřejmě měly planout ohně v plynových komorách Osvětimi, Sobiboru, Majdanku a desítkách dalších koncentračních táborů. A po vyhlazení Židů v Evropě měla před vrata plynových komor připochodovat i celá rasa slovanská. Včetně Čechů a Slováků.
Tak pochopil ideální vývoj Evropy ukrajinský premiér Jaceňuk. A pozor: Nikdo z představitelů současného ukrajinského vládního režimu se od Jaceňukova prohlášení do dnešního dne nedistancoval, takže jeho pojetí dějin zůstává i pojetím současného režimu Porošenkova.
A my tento režim, jak prokázala prohlášení našeho ministra zahraničí Petříčka při jeho nedávné návštěvě Ukrajiny a následná prohlášení místopředsedy vlády Hamáčka, oba to politiky České strany sociálně demokratické, plně a bezvýhradně podporujeme.
Čímž chtě nechtě platí odrazem i pro nás to, co na adresu pomajdanského ukrajinského režimu prohlásil Němec Günther Verheugen: Je to vláda čistokrevných fašistů z masa a kostí.
K čemuž pan Petříček dodává tuto zajímavou větu. „Mé pojetí zahraniční politiky nejen odpovídá politickému směrování naší vlády, ale je i mým niterným přesvědčením osobním.“
Řekl bych, že stát jen v úžasu nad tím, kam až jsme to dodneška došli, je skutečně málo. Opravdu si všechno tohle od lidí, kteří zjevně zešíleli, či nějak jinak ztratili rozum a soudnost, necháme líbit?
Kapitalismus a katolicismus jsou široce otevřená okna k fašismu a krásně se navzájem restitučně doplňují a podporují…
Podle toho co vidím a slyším v médiích, co se učí na školách, co a v jakém stylu se nabízí v knihkupectvích, dávám tomuto tvrzení za pravdu. Jen tak se dá prodloužit agónie kapitalismu.
Myslím si, že to co řekl Günther Verheugen si nakonec myslí i podstatná část českých politiků. Potíž je v tom, že problém Ukrajina je příliš propojen s problémem Rusko. Tam rozhodují jiné váhové kategorie. Naši hoši se rozhodují ryze pragmaticky a nehasí nic, co je příliš nepálí. Nakonec je to možná dobře, nevím co jiného bych dělal na jejich místě. A co se týče pana ministra? Je přece z party pana Pocheho, původně party pana Hulínského z pražské ČSSD. A to jsou přece pragmatici par exellance už hezkých 20 let. Velmi, velmi se jim to vyplácí. T