Je jen jedno východisko z krize

Klasický světový kapitalismus se opět nachází v hluboké ekonomické krizi. V krizi souběžného nedostatku potřebných zdrojů a zároveň neschopnosti prodat produkty. Produkty, o které není u elit zájem (už je mají), přičemž u ne-elit chybí dostatečná hotovost k placení. A proč u nich ta hotovost dnes chybí? Inu proto, že z principu systému, ty elity nikdy dobrovolně mzdy zaměstnancům a střední třídě nikdy nezvýší, aby jim – nadnárodním majitelům skutečně velkých výrobních prostředků – neklesly výnosy.

Nu a protože teď výroba stojí, tak byly postupně vymýšleny legendy k „vysvětlení“ krize a zároveň pokusy, aby důsledky krize zaplatily státy z rozpočtů. Nejprve to elitáři zkusili se zelenou propagandou globálního oteplování a se směšnou hrozbou údajného vyhubení lidstva sodovkovým plynem CO2, na který přitom každou noc „jedou“ rostliny po denním procesu fotosyntézy. Nepomohlo to. Tak to zkusili s imigranty a se šrotovným na auta a pak s kurzarbeitem. Jenže ani to trvale nepomáhá a jen nástup krize oddaluje. Tak byl nakonec vymyšlen a globálně zrealizován světový mediální coronavirus, aby v zastavené ekonomice údajně samospasitelného a nyní zamrzlého Trhu těm nuceně nepracujícím nezaměstnaným alespoň něco opět zaplatily státy.

Jenže ekonomické elity si neuvědomují, že za předpokladu, že světovou krizi už řešit nelze světovou jadernou válkou, tak že ty vlády států se nakonec zahojí právě na bankách a na elitách (které jediné mají volné peníze). Jak? Inu tak, že si v budoucnu pomocí nostrifikačních zákonů ty své rozpočty do rovnováhy opět daňově vynutí – a možná i občas něco dosud soukromého – zase znárodní. Budou totiž muset.

No a co se děje prozatím? Inu to, že když nyní krize je už jednoduchou logikou neobhajitelná, tak nastoupila poslední metoda elit na obhajobu systému – propagandou. Zoufale se mobilizují obhájci a kolaboranti „trhu“ a v těžké argumentační krizi alespoň překrucují dějiny, špiní někdejší socialismus, hledají nepřítele v Rusku a v Číně a spoléhají na to, že tím se odvede pozornost od krize. Je ale jen otázkou času, kdy zejména ti moudřejší a poctivější politici světa už konečně začnou ta prodejná media ignorovat a začnou jednat. Budou totiž muset.

A tak nejen Evropa, ale i Amerika např. za dováženou ropu a za dovážený plyn z Ruska a za výrobky z Číny bude muset dodavatelům opět poctivě platit. Jak? Nikoliv už jen nějakými zelenými papírky, ale barterem – svými hmotnými produkty skutečné práce a také – nikoliv vyzývavými, drzými a hloupými řečmi. Z reality krize se totiž dá vystoupit buď jen Velkou světovou jadernou Válkou s apokalyptickým koncem, anebo větší poctivostí v politice.

Proč? Inu proto, že ten, kdo té Evropě a těm USA může dnes zdrojově ekonomicky pomoci, ten o harašení zbraněmi a o zpupné a hloupé kecy už vůbec stát nebude.