K životnímu výročí jednoho “poměrně bezvýznamného filosofa”

Engels

5. srpna 1895, tedy právě před 125 lety, zemřel v Londýně Friedrich Engels.


Petr Kužvart (p.kuzvart@email.cz)

5. srpna 1895, tedy právě před 125 lety, zemřel v Londýně Friedrich Engels.

Dne 29. dubna 1990 byl jmenovaný označen za “poměrně bezvýznamného filosofa 19. století”. Učinil tak poměrně bezvýznamný kulisák a posléze i dramatik, který byl tehdy dobově naopak poměrně významným politikem, totiž prezidentem Československa. Stalo se to na tehdejším nábřeží Bedřicha Engelse v centru Prahy, při příležitosti jeho přejmenování po advokátovi a poměrně kontroverzním ministrovi financí z počátku 20. let, JUDr. Aloisi Rašínovi, který by býval podle všeho dávno skončil v zapomnění, Nicméně se tak nestalo, protože byl v době svého ministrování, počátkem ledna 1923 smrtelně zraněn střelou ze zbraně devatenáctiletého anarchokomunisty. Po šesti týdnech částečného ochrnuté a za velkého utrpení pak tento pán v Podolském sanatoriu v Praze zemřel.

Proč to připomínám? Ta událost s prezidentským projevem na nábřeží se mi natrvalo vryla do paměti. Byl to totiž první impuls, abych jako dosavadní nadšený havlovec začal přehodnocovat svůj názor na nového pana prezidenta. Poté přišly postupně další příležitosti ke kritické reflexi tak, jak postupoval vývoj této osobnosti od prvotního tribuna všeobecných převratových nadějí až k ubohému nohsledovi cizích velmocenských zájmů a válečnému štváči, příteli a spojenci válečných zločinců a propagátorovi amerického radaru v Brdech, který si tento svůj trapný sestup musel bohužel vychutnat opravdu až k hořkému konci – a my všichni naneštěstí s ním.

Ale pojďme k Engelsovi, připomeňme jeho život i dílo, jakkoli je obojí, jak již z povolaných úst uvedeno, poměrně bezvýznamné.

Mladý Engels studoval gymnázium, ale k maturitě se nikdy nedostal. Jeho otec, drsný podnikatel, ho před maturitou ze školy stáhl a přikázal mu práci v obchodě, které se pak musel věnovat prakticky celý aktivní život, jakkoli projevoval nadání i inklinaci k úplně jiným aktivitám. Zde bych rád zdůraznil prvou významnou markantu jeho života: Byl to celoživotní samouk, který se soustavně vzdělával a psal svá díla po nedělích a po nocích. Přes den pracoval jako manažer a ekonom ve firmě svého otce, naštěstí po dlouhou dobu působil mimo rodné Německo, v přádelně Ermen & Engels v Manchesteru. Byl to svým způsobem geniální samouk, který svého impozantního všeobecného vzdělání dosáhl soustavným a letitým samostudiem pouze ve chvílích volna.

Když jsem byl ještě studentík, tak jsem si z nyní již dávno zrušené místní lidové knihovny postupně půjčoval ničím nenucen, jen tak z pouhé rozvernosti a zvědavostí sebrané spisy Marxe a Engelse a velice brzy zjistil, že je to náramně zábavná a poučná četba. Jejich politická publicistika totiž zvláště ve 40. letech 19. století hodně připomínala nehynoucí články Karla Havlíčka Borovského. Nicméně oba vousatí němečtí intelektuálové byli angažování na jiné straně revolučního konfliktu z let 1848-1849 a třeba o Palackém píše Marx v té době pohrdlivě jako o potrhlém německém profesorovi, který se dosud ani nenaučil pořádně česky. Byli velkými odpůrci panslavismu, děsili se strašné síly reakčního Ruska a podporovali německé sjednocení na liberálně-demokratických principech, od kterých chovali naději přejít časem k proletářské revoluci. Dobový kontext samozřejmě zastaral, ale jinak to bylo nesmírně zajímavé počtení a oba impozantní představitelé revoluční strany měli opravdu evropský, ba světový rozhled a jejich články a analýzy jsou dodnes v mnohém zajímavé a poučné.

Málo se ví, že na rozdíl od Marxe neměl Engels „modrou knížku“ a vojenskou prezenční službu v pruském dělostřelectvu si odsloužil v berlínských kasárnách (zároveň docházel na univerzitní přednášky). Celý následný život se velmi zajímal o vojenství, zejména o dělostřelectvo, o kterém napsal objemný spis. Neví se o něm většinou, že nebyl pouhým amatérem, teoretikem a vojenským publicistou. V revoluci 1848-1849 se osobně angažoval, sloužil jako pobočník velitele bádenského dobrovolnického sboru, který bojoval v Porýní proti pruskému vojsku, jež postupně pacifikovalo ohniska revoluce v Německu. Velitelem revolučního dobrovolnického sboru byl Marxův i Engelsův pozdější dlouholetý přítel, Joseph Weydemeyer (vzpomeňme významného a mnohokrát publikovaného Marxova dopisu Weydemeyerovi z roku 1852, ve kterém Marx definuje svůj vlastní přínos k rozvoji revoluční teorie). Dobrovolnický sbor před pruskou přesilou nakonec ustoupil do Švýcarska, kde byl demobilizován a rozpuštěn. Weydemeyer se domů do Německa vrátit nemohl a po jistých peripetiích si za zemi svého exilu zvolil USA. Málo se ví, že to tu následně za války Severu proti Jihu dotáhl na generála Unie.

Od konce 40. let, kdy Karel Marx skončil po odlivu revoluční vlny v londýnském exilu, Engels jeho samotného i celou jeho rodinu všestranně podporoval. Zprvu dokonce do angličtiny překládal Marxovy články, které pak vycházely v americkém levicovém tisku. Marx tehdy ještě anglicky dost dobře neuměl. Byl to Engels, který se nakonec po letech londýnského živoření Marxovy rodiny v dost drsné bídě ujal řešení a svého přítele až do jeho smrti rozhodujícím způsobem hmotně podporoval. Mohl si to dovolit, po smrti svého otce se stal sám společníkem firmy, stal se továrníkem. Jeho obětavost šla dokonce tak daleko, že jako svobodný muž a celoživotní starý mládenec na sebe vzal otcovstí nemanželského Marxova syna, který se narodil dlouholeté rodinné služce Marxových, Heleně Demuthové.

A pak přišel rok 1881, kdy umírá Marxova milovaná žena Jenny, rozená von Westphalen. Stárnoucí Marx sám již také postonává a nyní upadá do hluboké deprese. Už není schopen vrátit se k rozdělané práci. Ze svého stěžejního díla, “Kapitálu – kritiky politické ekonomie”, vydal v roce 1867 prvý díl, a to německy v Hamburku. V následujících desetiletích po jeho vydání zpracovává velké množství dílčích rukopisů a náčrtů k následujícím dílům. Práci po smrti manželky už nikdy nedokončí. Traduje se, že podal mohutný štos rozpracovaných rukopisů Engelsovi se slovy: „Udělej s tím něco, Frede!“ A o dva roky později sám v 65 letech umírá. Engels tehdy – poté, co se již stal autorem nebo spoluautorem řady knih a nespočetných článků (z knih připomeňme zejména “Postavení dělnické třídy v Anglii”, “Německou selskou válku”, “O původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu” a “Dialektiku přírody”, což ve své době rozhodně nebyly bezvýznamné publikace) – přistupuje ke svému asi nejvýznamnějšímu počinu, kterým pro řadu dalších let je uspořádání a redakce Marxových rukopisů tak, aby mohly vyjít druhý a třetí díl “Kapitálu”. Musela to být hodně náročná práce. Změť obtížně čitelných rukopisů, někdy jen pracovních náčrtů, ze které bylo nutno udělat logicky a obsahově sourodý soubor zahrnující asi 1300 tiskových stran textu, který bude možno vydat. Na řadě míst musel Engels do textu výrazně zasahovat, doformulovávat, co nebylo dopovězeno, ale i opravovat autorovy početní chyby. Všechny vlastní přímé zásahy Engels v textu poctivě označil. Opravdu veliká práce obětovaná dovršení Marxova stěžejního díla.

V posledních letech svého života je obecně uctívaným nestorem světového dělnického hnutí a zejména německá sociální demokracie si jej velmi považuje. V té době v této masově straně sílí reformistický proud, se kterým Engels celkem souhlasí, chápe reálnost možné perspektivy parlamentní, nekrvavé cesty k převzetí moci v Německu a jako celoživotní zájemce o vojenskou problematiku zdůrazňuje mimořádné pokroky vojenské techniky za dobu od revolucí let 1848-1849 (vynález Maximovy strojní pušky v 80. letech 19. století, všeobecné rozšíření opakovacích zadovek, běžné rozšíření moderní munice – kompaktních nábojů), kterými odůvodňuje problematickou proveditelnost násilné, ozbrojené revoluce.

Ani na sklonku života nepřestává pracovat. Má nesporný politický přehled. Bedřich Engels v závěru svého života, v prvé půli 90. let 19. století třeba obdivuhodně předpověděl s dvacetiletým předstihem, co bude koncem dosavadních společenských pořádků: „Neslýchaně krutá světová válka s absolutně nevypočitatelným koncem…” (1). Dál ale nedohlédl a dohlédnout ani při vší své bystrosti a úctyhodné erudici nemohl.

Už víme, co o Engelsovi prohlásil svého času pan prezident Havel. Závěrem se podívejme, co o něm napsal prezident Masaryk: “Pětasedmdesátiletý stařec ukončil svou velikou a požehnanou práci životní. Práce velká a požehnaná – mladý komptoarista v Manchestru z roku 1842 po smrti Marxově stal se vůdcem mezinárodní sociální demokracie, a to znamená mnohem více než dědičné funkce starého režimu. (…) Jako Marx i Engels byl filosof. Pochopili, že utlačeným a vyděděným stane se po právu, jestliže nynější společenská organisace ve svých osnovných ideách se přemění. (…) I v tom, v čem Engels se mýlil, mýlil se člověk poctivý a neobyčejný; pro lidstvo nemají význam pouze názory naprosto správné, nýbrž i částečně správné, a dokonce i pochybené mu prospívají, jestliže vytryskly z hloubi duše bažící po pravdě a usilující o pokrok člověčenstva. A právě tu Engels je vzorem pracovníka, ano dělníka–myslitele” (2). Inu, jeden prezident míní tak, jiný onak. Tak to v dějinách chodí. Moc by mě ale zajímalo, které Engelsovy knihy nebo články pan Václav Havel kdy četl a co o Engelsově životě věděl. Mám zlé tušení, že kdysi v mládí četl tento milionářský synek tak maximálně ze zvědavosti Komunistický manifest a jinak nic. To se to pak posuzuje, odsuzuje a znevažuje…

Vzpomeňme tedy letos ve středu 5. srpna výročí jednoho zajímavého a – navzdory různým dobovým znevažujícím kritikám – dodnes významného a vzpomínaného autora.


(1) Citováno podle: Engels, B., Úvod k Marxově knize Třídní boje ve Francii 1848 – 1850. Úvod datován v Londýně dne 6. března 1895. Citováno z vydání Marx K., Třídní boje ve Francii 1848 – 1850, Svoboda, Praha 1950, str. 15.

(2) Masaryk, Tomáš Garrigue, “Velcí mužové”, Státní nakladatelství, Praha 1926, str. 157–158; jde o výňatky z nekrologu, poprvé otištěno v roce 1895, citováno podle:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Engels


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
21 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
J. W.
J. W.
6. 8. 2020 10:00

Co si pamatuji z gymplu (po 1968), tak se nám zaprdění, ponížení a podělaní profesoři snažili klasiky marxizmu-leninizmu co nejvíce znechutit a otrávit. Výborně se jim to dařilo. A to zejména přežvýkanými, omílanými a opisovanými referáty ze školní čítanky. Nic zajímavého nám o hrůzostrašně vousatých pánech Marxovi a Engelsovi, a také o Leninovi a Stalinovi vůbec neřekli. Když jsem si přečetl soukromě útlé dílko od Lenina, abych jej mohl nesprávně vykládat, neboť za to byly ty největší pálky, tak mi to ta k.áva profesorka nechtěla nijak věřit. Pořád se ze mne zkoušela vymámit přiznání, že jsem si to dílko vymyslel.… Číst vice »

Lena
Lena
6. 8. 2020 10:09

Je úžasné jak u nás naši mladí nácitletí až čtyřicetiletí degenerují a ničí se drogami, příživnictvím, zahálkou, mamonem, sobectvím, blbostí atd., kvůli tomu, že zde byl před 30 lety komunismus, respektive socialismus, respektive reálný socialismus, respektive státně monopolistický kapitalismus, respektive z jejich hlediska bůhvíco. Není to úžasný výsledek budování demokracie, na který jen tak někdo nemá???

J. W.
J. W.
Reply to  Lena
6. 8. 2020 10:12

Milá nebo umylá paní, nejlépe vědí, co je to demokracie za nehorázné svinstvo sami demokraté, proto tu demokracii tolik dopřávají druhým.

Botičky od Diora
Botičky od Diora
Reply to  J. W.
6. 8. 2020 13:20

Vždy je proti čemu protestovat. Mladí ještě nechápou, že tyranie vzniká, když nedokonalí lidé chtějí vytvořit dokonalý systém. Studenti se nechají manipulovat díky ideálům a v tom je zakopaný pes. Věří věcem, kterým ti starší již věřit přestali a toho bohužel bývá často zneužito. Hloupí lidé jsou mezi chudými i bohatými, vzdělanými i nevzdělanými a nemají většinou žádné společné ideály a ani cíle. Studenti jsou nejsnáze manipulovatelnou skupinou obyvatel a vždy mají důvod proti něčemu nebo někomu protestovat. Je to konec konců znak mládí. Jenže si většinou nedokáží domyslet co bude dál. Je to protest bez vize. A tady to… Číst vice »

J. W.
J. W.
Reply to  Botičky od Diora
6. 8. 2020 14:16

Studenti by si napřed měli přičichnout k tvrdé fyzické práci, aby neblouznili a pokud se v ní osvědčí, pak by měli jít studovat, přičemž hlavním předmětem gymnázia či střední školy a vysoké školy by měla být fyzická výchova (fyzika-psychologie na základě vlastního těla) a odborná praxe. Jenomže takto studované žádný západní režim nepotřebuje. Ten potřebuje ulejváky doživotní zastydlé puberťáky, příživníky, chytráky, bláto a maloměšťácký ksindl, který jde na ruku každému režimu…Typickým znakem takové naší mládeže je pubertální revolta proti starší generaci, aby nakonec byla jestě páprdovější, usedlejší, ztučnělejší na mozku i na těle, blbější než předcházející. Univerzální zákony degenerace nelze… Číst vice »

orinoko
orinoko
Reply to  J. W.
6. 8. 2020 14:30

Ty řádíš. To by se kondelíku VEŠkrnovi vůbec nelíbilo. On by naší milé fejsbůůůůů juvenilní žíněnce uvařil čaj, nabídl marlboro rauš, nějaký ten fermetrák by vyšeřil před svou vlastní dogou, a všem by pokynul na niti úderníka McCocaina.
Někdy mám dojem, že sedím v bijáku úplně sám , ale někde na Jižním kříži, který si notabene nesu na zádech.

J. W.
J. W.
Reply to  orinoko
6. 8. 2020 14:39

Ano v tom blijáku je jen jeden sám a nestačí se divit těm saračkám co z něj lítají na promítací plátno objektivní reality (zemřelý je zmítán fantasmagoriemi v bardu). A pořád toho nemá dost. Už předcházející bijáky (vesmíry) se nějak nepovedly, natož tento…

Aleš
Aleš
Reply to  J. W.
11. 8. 2020 12:44
orinoko
orinoko
Reply to  Aleš
11. 8. 2020 13:17

Tam jsem napsal příspěvek o GP – Světovém prdu – a asi budou problémy. Ještě ke všemu jsem do toho zatáhl Hasbaru , a myslím, že dokonáno jest. Všude je něco. Sem je problém psát o současném Bělorusku. Tam by tzv. rioti vlezli do ulic , ať šlo o prohru nebo o výhru. Tam se testovala situation.
Velmi dobře to kdosi zdokumentoval. Do útoku šli zásadně vyžraní dementos , special vycvičení, všechno na povel. I ten blbec Babiš, který by vlezl i do vesuvu Pomprda.

orinoko
orinoko
Reply to  Lena
6. 8. 2020 13:54

Všechno je otázkou optiky. Dneska máme v optickém průmyslu velkou konkurenci, ale když jí veškerou jeden obejde, tak se jen liší v číslech. Optik 1, Optik 2 … 3 … a tak dále. Dále je na vybranou kontaktní čočka, potom čočka Monsanto a v neposlední řadě i čočkovice, někdy nesprávně nazývaná čočovice. A to ještě pořád není fšechno. Jedny bryle a na každé bulvě jiná optika. To jeden může vidět Hitlera i Stalina zároveň. Prostě pokrock nezastavíš. Ukaž mi svoje bryle , a já ti řeknu, kdo jsi. A to už vůbec nemluvím o tom, jaké možnosti má noční optika.… Číst vice »

J. W.
J. W.
Reply to  orinoko
6. 8. 2020 14:35

Já tomu opravdu nerozumím??? Jsem vychovaný v těch ideálech západní židokřesťanské kultury, potažmo svobody a demokracie, nad které lepších není, v kultuře jejíž nedílnou součástí je marxizmus, nacizmus, holokausty, vyhlazování indiánů, indické koncentráky, hamburgery, láska, pravda a vítězství. A poctivě hledám na lavičce V. Havla identitu v lahvičce, ale pořád něco nechápu. Máme-li tedy dle našich nejlepších mravních direktiv a korektivů, které tak rádi vnucujeme ostatním křížem, mečem, bombami a střelami s plochou dráhou letu (např. na skladiště ledků či dědků), milovat všechny, neboť všichni jsou pouze nebohými hříšníky, proč dnes nesmíme veřejně milovat například soudruha Stalina nebo Hitlera, nebo… Číst vice »

orinoko
orinoko
Reply to  J. W.
6. 8. 2020 14:47

Jsi v ráži. Bacha, PPK by mohl mít pocit, že jsi něco vykouřil. Je to tragédie , ale sklad ledku nebo dědků, je velmi případnou úvahou. Dědkové jsou daleko vznětlivější. Okamžitě mi to vybavilo – Tři zlaté chlupy Dědy Všešuka. Doba vůbec není lehká , ale co je moc, tak je příliš. Mám dělat jakýsi rozhovor, ale vůbec jsem netušil, že půjde o politiku. Nějaký ten oný je úspěšný a řada jiných to nemůže rozdýchat. Na něj musíš takhle, tohle ti musí říci, atd. … s kádrováním se protrhl pytel. Nestačím zírat. A také, jak to ,že s ním ano… Číst vice »

J. W.
J. W.
Reply to  orinoko
6. 8. 2020 18:23

Nejsem v ráži, nekouřím to ani to. Ani nejsem vznětlivý dědek jako 13 let starý ledek. Jsem pouze normálně duševně zaostalý (blbý), takže začnu tleskat s určitým zpožděním, až si to přeberu, ale zato upřímmně. Za komárů jsem vyzýval své přátele (vlastně přátele Stb), že bychom měli chodit do průvodu spontánně řvát „ať žije soudruh tajemník“, ale nepřesvědčil jsem je. Zřejmě kvůli mé trestné minulosti. Připadalo mi hloupé, když musíme čekat na oficiální pokyn k ovacím. Jako ostatně dnes, kdy mi chtěli dát dokonce do držky, když jsem začal při jakési oslavné příležitosti řvát „ať žije Havel“. S jedním mým… Číst vice »

Bety
Bety
Reply to  J. W.
7. 8. 2020 14:00

“ A dnes, když jsem se konečně soudruha Lenina naučil milovat, což mi trvalo déle, a navíc s velice výraznou 30 letou podporou demokratů, neboť jsem duševně zpožděný, tak je to kuruva doperedele zase špatně!!!!!“
Až se mi zachtělo pohladit vás po hlavičce a říct – Tak si to tak neber, chudinko malá!

J. W.
J. W.
Reply to  Bety
7. 8. 2020 14:05

Jéjej, to by mne jako blbečka opravdu velice potěšilo. Akorát že mám hlavičku asi moc hranatou či spíše rohatou.

Botičky od Diora
Botičky od Diora
Reply to  orinoko
14. 8. 2020 10:00

„Všechno je otázkou optiky. Dneska máme v optickém průmyslu velkou konkurenci…“
Ori, i ten největší problém se stává malým a bezvýznamným, když se na něj podíváš … odstřelovací optikou :-)))

Petrc
Petrc
7. 8. 2020 9:10

Lidi by se na všechny ty Leniny, Staliny, Hitlery a jiné dávno vykašlali, ale naši milí liberální demokraté tyto mrtvoly nenechají spát. Stále jimi vyhrožují, a sami jako diktátoři honí diktátory. Nemají jiný odrazový můstek, než vlastní zlo, které napáchali, a následky svého zločinného jednání musí svádět na tzv. paranoidní psychopaty, kteří se prý objevili na světě jen tak z ničeho nic, jako anomálie a zlo bez příčiny, v jinak pod jejich taktovkou úspěšně se vyvíjejícím světovém budování blahobytu, svobody a demokracie. Takto, čím více poukazují na hříchy druhých se snaží vyvolat zdání, že jejich vlastní zločiny nejsou vidět. Mají… Číst vice »

Bety
Bety
7. 8. 2020 14:28

„Byli velkými odpůrci paslavismu a děsili se strašné síly reakčního Ruska“… no nikdo není dokonalý a oba by se asi dost divili, že jejich názory v téhle oblasti se dnes využívají k tomu, aby zdiskreditovaly celé jejich dílo. Stejně mi nejde na rozum, proč se toho Ruska tak děsili, vždyť přece jejich milované Německo jím nebylo nijak ohroženo. Asi na tom něco bude, že takzvaná západní civilizace odjakživa pěstovala obraz Slovanů a v první řadě Ruska jako nepřítele. A protože si kdekdo v průběhu času na Rusku vylámal zuby, stala se ta averze jaksi tradiční součástí západní politiky, samozřejmě jako… Číst vice »

Aleš
Aleš
7. 8. 2020 22:32

Tuposlav Kraďousek, nejvýznamější filozof a rétor éry genocidního protičeského a protislovanského ultrahavlismu perlí. Ostrý jak ostřice a silný jak silnice, jako vždy, v době 10ti letého výročí od jeho tragické krutovlády.
https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2020080712318046-kalousek-reagoval-na-ostrou-narazku-cssd-neskrtal-jsem-tupe-ale-dost-ostre-diky-tomu-jste-mohli-v/

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
8. 8. 2020 12:17

Michael Kroh: Ke sporu o nedávnou historii
http://casopisargument.cz/?p=30846

Aleš
Aleš
Reply to  Martin (už bez taky m)
9. 8. 2020 9:03

Nadčasové pravdy. Zrovna se ženou posloucháme rozhlasový seriál o době předhusitské a husitské. Časy se mění, ale poznání pravdy a touha po ní zůstávají.