Katyň: šlechta kšeftaří s historickou pamětí

Polský prezident Komorowski (pozn.: článek je z roku 2015) přijel do Kyjeva. Stránky polského prezidenta sdělují, že navštíví památník „Bykovňanské hroby“, kde je pohřbeno 2,5 tisíce Poláků, obětí NKVD. Vychází najevo, že „Ukrajinci osvobozovali Osvětim, přičemž nestříleli Poláky“? Pan Schetyna to nijak nekomentoval, byl zticha, protože je úplatný jako celá polská elita.

Před několika lety položil Komorowski květy k pamětní desce na domě bývalé věznice NKVD v Charkově, kde byli v roce 1940 zastřeleni zajatí Poláci. Zde je vhodné připomenout prohlášení ministra zahraničí Polska Schetyny, že koncentrák v Osvětimi osvobodili Ukrajinci, jelikož operaci prováděly svazy Prvního ukrajinského frontu.

Jednoduše, jak Poláky v Charkově, tak v Bykovni rovněž zabíjeli Ukrajinci, kteří sloužili v místních oddílech NKVD. Není to tak, pane Schetyno? Jenže na jeho prohlášení budeme čekat zbytečně, protože polská elita, vychloubající se svou historickou pamětí, s touto pamětí kšeftuje podle situace.

Zde je příklad. Volyňský masakr, při němž bojovníci OUN-UPA zavraždili kolem sta tisíc Poláků. Tato tragédie dlouho kazila dvoustranné vztahy, ale v roce 2013 došlo k oficiálnímu smíření Ukrajiny a Polska, představovanými tehdejšími prezidenty Kučmou a Kwaśniewskim. Země se dohodly, že ve skutečnosti Poláky tehdy v roce 1943 nezničili Ukrajinci, ale ukrajinští bojovníci OUN-UPA. Co to pro čtenáře znamená? Pan Schetyna je v klidu. Dobře, dnes je ideologie OUN-UPA stanovena za národní ideu Ukrajiny a banderovci jsou považováni za hrdiny národa. Z polské strany se mlčí, čili historická paměť je prodána za US dolary.

Lev Klepackij, profesor diplomatické akademie ministerstva zahraničí RF, řekl, že se vytváří umělá historie vztahu Ukrajiny a Polska a jakékoliv temné skvrny v této historii jsou zcela zbytečné a překážejí. Proto míč přehazují hlavně na ruskou stranu a vše, co se týká vztahů Ukrajiny a Polska, buď zastírají, nebo interpretují přijatelněji. Hlavním úkolem je vytvořit ukrajinsko-polský tandem. To pak hraje pravdivá historie podřadnou roli.

Je tedy pochopitelné, proč se dává do popředí tragédie v Katyni, kde bylo v období stalinských represí postříleno 1400 polských důstojníků, ovšem podle Schetyny  „ruskými“ spolupracovníky NKVD. Před katolickými Velikonocemi řekl Komorowski, že „stalinští zločinci zničili elitu polského národa“ a „tento zločin nebude zapomenut“.

Je možné nenávidět Stalina, který držel v táborech miliony sovětských lidí, nejen Poláků, ale proč nenávidět Rusko, které se se „stalinskými zločinci“ vypořádalo ještě za Chruščova? Opět je odpověď zřejmá: plní se politická objednávka, která dobře padne polské nacionální ideji na vzkříšení území Rzeczpospolity.

V roce 2011 v interview pro Komsomolskou pravdu řekl Kwaśniewski: „Byli jsme mohutní v 15. a 16. století, ale v 18. století bylo Polsko rozdělené mezi Rusko, Rakousko a Německo a 120 let jsme žili jako rozdělený národ.“ (Proč tedy Poláci nechápou přání ruského lidu ke sjednocení?)

Doplním, že Kwaśniewski nic neříká o další porážce Polska – v duchovní sféře. Polské Unii se v průběhu staletí  nepodařilo dosáhnout velkých úspěchů v pokatoličtění pravoslavných. Povedlo se to jen v Haliči.

Dnes zůstaly polské elitě nebetyčné ambice, ale nikdy nebyly uvedeny do života, protože je evidentní nedostatek morálky pro její cíl. Za americké peníze přeměnit zemi v amorfní postindustriální břečku – to není právě velká zásluha.

Proto se hodí žonglovat s terminologií, s obhajováním objednané rusofobie. Kwaśniewski velmi originálně chytračí, když mluví o rozdílu mezi volyňskými a katyňskými oběťmi a oběťmi SSSR ve válce proti Polsku v letech 1919 a 1920. Připomínám, že tehdy zahynulo hladem, nemocemi, od mučení a věznění přes 60 tisíc krasnoarmějců v polském zajetí. Kwaśniewski říká: „Střelba v Katyni –  to je politická vůle státu, ale v ostatních případech jsou oběti způsobeny okolnostmi.“

Tohle by pane Kwaśniewski stačilo, banderovci plnili politickou vůli nacistického Německa a později USA, jinak by proti „Stalinově režimu“ tak dlouho nevydrželi. Přitom polský režim porušoval Základní ustanovení o válečných zajatcích, přijatá na Bruselské mezinárodní konferenci v roce 1874. Porušoval je nejméně stejně jako „stalinský režim“ Ženevskou konvenci z roku 1929, kterou však sovětské vedení nepodepsalo.

Na druhou stranu se polská elita soustavně snaží skrývat své hříchy. Například na svůj antisemitismus nechce vzpomínat. Za druhé světové války Poláci ve své zemi zorganizovali strašlivé židovské ghetto, na vesnicích konali pogromy a masakry Židů.

Kiril Anderson, kandidát historických věd, docent katedry historie sociálně politických výzkumů fakulty politologie Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova, řekl Pravdě: „Židofobie je v tradicích polské šlechty stejně jako rusofobie. Pokud by se měli vyjmenovat nepřátelé Polska, byli by podle polských nacionalistů na prvním místě Židé a hned za nimi moskali. Taková je tradice, je to část duchovní kultury, která bohužel neodumřela a někdy se objevuje i v naší době.“

My Rusové jsme litující, protože jsme pravoslavní, to je základ naší víry a o obětech jsme rozhodnuti mlčet – nechceme nikomu uškodit. Přitom pro protestanty v Americe je pocit viny znakem slabosti. Jsi-li silný a bohatý, znamená to, že tě bůh miluje. Proto USA bombardují dosud suverénní země  a potom tam dosazují proamerickou elitu. To je tedy skutečný terorismus a ten je velmi blízký polské elitě. Ona se snaží ve své nemohoucnosti trestat velké Rusko. To se jí nepovede.

Převzato z Pravda.ru

Překlad: zajoch