Když sedmička šťastná není

Let Malajských aerolinií MH 17 prováděný Boeingem 777 šťastný nebyl. Šťastná není ani zpráva o něm, o nešťastných cestujících a jejich blízkých nemluvě. Latiník by řekl: Dies nefastus, nešťastný den, kdy byl .Boeing sestřelen. Dnes se vyrojily zprávy o tom, že ruka, řídící sestřel, je až kdesi v Moskvě.

Obvinění stranou. Zajímalo by mě, který řídící letového provozu přebíral let MH 17 a vedl ho nad zónu bojových operací? Ruský, povstalecký, nebo ukrajinský? Také by bylo zajímavě vědět, proč povstalci používali vojenská pojítka, která Ukrajina natáčela, jako kdyby šlo o studiový rozhovor. Zajímalo by mě, kde se vzalo družstvo povstalců, secvičené k sestřelu byť pomale letících vzdušných objektů, a v neposlední řadě by každého zajímalo, proč realizací „dovozu Buku“ z Ruska byla pověřena snad malgašská tajná služba, která import BUKu a následný export lidově řečeno zvorala. Snímek tahače se scházející  raketou je totiž hlavním důkazem. Lhostejno, že každý uživatel rakety by její užití zakamufloval, na což stačí rekvizitář s trochou papírmaše a natřený válec z lepenky.

Měl jsem za to, že raketa, letící do deseti kilometrů ke zničení cíle je naváděna především tepelným čidlem, ergo destruuje pohonnou jednotku. Nelze ovšem vyloučit, že vývoj pokročil, a dnes čidlu stačí i  navlhlé  ponožky pilota stroje. Čtenář se musí smířit s tím, že to, co vypadá jako otvor po palubní zbrani jiného letounu, jest otvorem, který vznik odlišně. Dosti bylo pochyb. Zbraň byla sice původně z produkce SSSR, leč střílel Ukrajinec. Lhostejno, zda vládní či protivládní, a  to na cíl v ukrajinském vzdušném prostoru. Biškek, Moskvu či Tarnopol tedy raději  z ničeho nevinit.

P. S. Odpálený Buk, pokud se nemýlím, dosti brutálně spaluje vegetaci pod raketou. Proto se cvičí v pustinách, třeba v Kazachstánu. Najít přesnou pozici odpalu nemuselo být tedy v červenci 2014 obtížné. Vegetace je spálená a sežehnutá v kruhu. A kde kruh, tam odpaliště.