Po půl roce od zadání auditu na hospodárnost projektu CRAB se organizace Kverulant.org resortu dotázala, zda je audit již hotov. Lukáš Wagenknecht, I. náměstek ministra, k tomu Kverulantovi napsal: „Na základě pokynu pana ministra Vám zasílám písemně průběžnou informaci k probíhajícímu auditu projektu CRAB. Audit je nyní ve fázi kompletace auditní zprávy, následně bude probíhat kontradiktorní řízení. Po finálním vypořádání a ukončení auditu Vám budeme moci na základě žádosti zprávu poskytnout.“
Ing. Vojtěch Razima, ředitel Kverulant.org, k tomu dodává: „My samozřejmě chápeme, že audit programu, jako je CRAB, netrvá čtrnáct dnů, ale za půl roku už by měl být dávno hotov. Klademe si otázku, proč to ministerstvu tak dlouho trvá. Napadají nás hned dvě vysvětlení. Buď se jedná o fatální neschopnost, nebo ve skutečnosti nemají zájem největší tunel v dějinách českého IT zastavit dříve, než všechny peníze zmizí někde v Karibiku.“
Kverulant si v této kauze klade za cíl zastavit největší tunel v dějinách českého IT a potrestat viníky. Pomozte nám těchto cílů dosáhnout. Děkujeme za to, že šíříte tyto informace dál a držte nám palce. I taková podpora je pro nás důležitá.
2 komentáře
Opravdu netuším co by mohlo stát i třeba jen desítky miliónů, pokud někdo dá dohromady databázi, která může mít řádově desítky tisíc položek a slušně by běhala i na domácím PC. K této databázi se udělá internetový klient s pár formuláři a správcům těch objektů se uloží V RÁMCI JEJICH PRACOVNÍCH POVINNOSTÍ (ani koruna navíc) vyplnit, co je potřeba a pod formulář se podepsat elektronickým podpisem, aby bylo jasno, kdo za pravdivost záznamu odpovídá. Za 10 miliónů to přiveze na flešce malá firmička v pozlaceném kočáře, který bude součástí dodávky. Nabídne pak podporu řekněme za štědrý milión ročně. Zbytek je jen o organizaci, tudíž o tom, aby činovníci dělali to, za co jsou placeni.
Smlouvy jsou nevypověditelné? OK. A ti co je za stát podepsali nejsou obžalovatelní? Všechny dokumenty musí být podle zákona předloženy k nahlédnutí, pokud o to někdo požádá. Dále pak na těch smlouvách někdo vydělal. Kdo to je? Platí poctivě daně? Nedostal se k zakázce díky korupci? Koho zkorumpoval a jak? Mít fungující policii, honicí psi už by dávno běželi po stopě.
A to snad ne? Že by byl problém v té naší „demokracii“?
Korupce je možná vždy jen tam, kde nějaký člověk s určitými pravomocemi (které mu ovšem předtím někdo dal), něco nejen posuzuje, ale i o tom, co bude dál a za kolik STÁTNÍCH peněz to bude, také i rozhoduje.
Má-li ovšem takový člověk pravomoc rozhodovat a nemá za to své rozhodování zodpovědnost, rozhodne-li špatně, pak jde o korupci systémovou a tudíž úředníky státu mlčky trpěnou, protože za mlčení se jim nic nestane.
Jinými slovy, jde o korupci která je nedílně způsobována nejen těmi prvními „rozhodovateli“, ale zejména těmi, kteří mají činnost „rozhodovatelů“ kontrolovat – a nekontrolují.
Ergo, každou korupci později vykonanou přímo či nepřímo fakticky způsobují ti, kteří takové zákony tvoří a schvalují jejich platnost a účinnost. Je užitečné rovněž vědět, že korupce není nic jiného, než speciální a nejškodlivější systémová forma tržního chování zúčastněných subjektů. Chování, které stát prokazatelně poškozuje a rozkrádá.
Dříve se tomu říkalo jednoduše: Rozkrádání národního majetku nebo zneužití pravomocí veřejného činitele. Dnes je to porušování povinností při správě cizího majetku. Takže je tu otázka: K čemu má tento stát své prokurátory? Že by jen do televize pro okrasu?
Každé STÁTNÍ tělo řídí nějaký státní mozek. Ten mozek sídlí v hlavě, řídící stát. Nesídlí v palci u ministerské či nějaké podnikové nohy, jehož pohyb následně uvidíme, když se hlava k tomu pohybu předtím rozhodla a nepodívala se, zda se ten palec hýbe právě tím správným směrem a tou správnou rychlostí k tomu správnému cíli pohybu.