Malá příhoda vánoční

Den před Štědrým dnem jsem musel doprovázet manželku na hřbitov. Má tak ve zvyku, že na Vánoce zdobí hrob svých příbuzných. Ráda podléhá davové psychóze. Připadá jí to normální a správné. Na Vánoce vždy uštvaně a úzkostlivě uklízí a zdobí hroby příbuzných. A hlavně byt. Jinak během roku moc ne.

Parkoviště před hřbitovem bylo plné aut, těch život umrtvujících plechových rakví. Nebylo tam k hnutí, nikde nebylo místo k zaparkování. Hřbitov byl plný lidí. Myslím těch živých lidí, či vlastně většinou jen jejich belhajících se polomrtvých stínů. Nejen hřbitovy, ale i města, domy i ulice jsou dnes vlastně plné polomrtvých a mrtvých lidí. Pohyb a život jsou obtížné.

Nevěřili byste, kolik lidí a s jakou vervou se chce dostat na hřbitov. Činí tak celý život. Snaží se pohřbít do hrobu sebe, své milé i všechny ostatní lidi, zvířata, rostliny, všechny bytosti. Není těžké to zjistit. Stačí k tomu trochu pozorování, sebepozorování a sebezpytování. Podléhání tíži je mnohem pohodlnější, než křísení ducha proti ní.

Uprostřed našeho městského hřbitova je malý kulaťák. Je na něm menší umělý kopec. Na jeho vrcholu je velký kříž s ukřižovaným Ježíšem. Většina hrobů na našich hřbitovech je označena krucifixem.

Uctíváme utrpení, mučení a smrt. Nazýváme to životem. Naším údělem je umučení boha, spasitele, sebe i všech ostatních. Chceme do hrobu. Trpíme a chceme trpět, a nikdo nám to nevymluví. Nevěřme svým nejapným a opačně míněným prohlášením.

Ježíšovo vzkříšení vědomí a vzetí svého těla do radosti nebeské nám nijak neimponuje. My chceme být hmotní, a hlavně hmotně zajištění. Chceme trpět a léčit se dárky. Tento svět je plný dárků, které nás mohou alespoň na chvilku učinit šťastnými. Stačí si je pouze vzít, ukrást, uloupit nebo draze koupit.

Svět je vánoční stromeček. Mrtvý strom ověšený krámy, který stojí v poušti zdevastovaného světa. Kdo se toho obchoďáku zmocní první, bude šťastný nejvíce. Ostatní ať platí nebo utřou nos.

Po cestě ke kruhovému obchvatu uprostřed hřbitova směřovala bába se dvěma malými dětmi, chlapcem a dívkou. Děti radostně kolem mí pobíhaly, aniž by plně vnímaly ono příšerné panorama městského pohřebiště.

„Jé, co to je?“ Zavýskal chlapec, který se zastavil za umělou Golgotou z hlíny, a s údivem zíral zezadu na velký krucifix nahoře. Nebylo vidět, co na něm visí zepředu.

„To je Ježíš,“ odvětila zasmušilá bába důležitě. Již dávno si zvykla, že život je jenom a jenom kříž.

Holčička zajásala: „Jé, Ježíšek!“  Spolu s bratříčkem začala běžet kolem kopce s křížem. Jako většina dětí, i tato nebožátka se těšila na Ježíška. Tedy na dárky, které jim přinese.

Děti oběhly symbolickou Lebku a dostaly se před její návrší zepředu. Zůstaly překvapeně stát.  Zaražené zíraly na schodiště vedoucí k velkému kříži s ukřižovaným tělem nahoře. Divná to křížová cesta do království nebeského přes popravu na kříži. A co teprve ta, která vede do království štěstí pozemského?

Utrpení je klamné, radostná mysl uzdravuje, duševní rovnováha je dokonalým zdravím. Tak radostné Vánoce všem, radost úplně bez všeho!

3.4 16 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
11 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
prozaik
prozaik
26. 12. 2021 20:13

V té stejné knížce, kde se píše o ukřižování toho, který se ničím neprovinil, je také napsáno, že :

„Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.
Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci.“

Pro začátek bych autorovi doporučoval se nad tím zamyslet.
Bude-li v četbě a úvahách pokračovat, může časem na leccos přijít. Dokonce i na to, jak je to s tím utrpením…

peter.
Reply to  prozaik
27. 12. 2021 16:38

comment image

Gatta
Gatta
Reply to  peter.
27. 12. 2021 17:26
orinoko
orinoko
Reply to  Gatta
27. 12. 2021 19:07
zart
zart
27. 12. 2021 4:48

Sázel bych spíše na radostnou mysl čili lépe řečeno na radostné srdce, které uzdravuje, než na kyselý ksicht. Jinak bezprostřední seznámení s realitou smrtelnosti by mělo být součástí výchovy. Návštěvu dětí jatek, piteven, krematorií a hřbitovů by mělo vzdělání zahrnovat. Také pár facek by nevadilo, aby se nebály bolesti. Kdo radostný v domě truchlení blíže nebesům, zatímco kyselý ksicht již dlí v pekle, což jako léčba též potřeba.

Lena
Lena
27. 12. 2021 5:15

Křesťanství, nikoliv učení Ježíšovo, se stalo nástrojem nenávisti, nesnášenlivosti, kolonizace, mučení, masakrů a vraždění. V TV byl dokument z Asie, jak tam rodiny pořádají na hřibově veselé pikniky. Převládala tam barva radosti bílá a nikoliv barva smutku černá, jako u nás, kde máme podle čertovských odborníků želet opuštění pekla. Ze zprávy radostné (evangelia) se rychle stala zpráva smutná. A hlavní moment Nového zákona, na který autor upozorňuje, byl jaksi nenápadně upozaděn. (Takový úhel pohledu jistě některé důvěřující a sečtělé pěkně naštve.)

orinoko
orinoko
27. 12. 2021 13:13

Jda odsud až pocud a v úmyslu zakoupit nové čtecí bryksle, tak jsem vešel do většího kseftu našich vietnamských spoluobčanů s rabusi na moule. Netušil jsem, jaký zmatek vyvolam. Všichni se kamsi zdekovali, aby si také nasadili rabus.
Co z toho dýchá, že?
Že covid je na JIPce a na ulicích ani fligr.
Nebýt ideosvini a infotelat, tak ani nevíme, že u TyBURNu mají smutek. Covid chcipa na úbytě. A bude hůř. Pro covid i coronu.

orinoko
orinoko
27. 12. 2021 13:48

Nikdo nikde pořád nic.
Nikdo si nevšímá toho, kolik slavných opozičníků zaplulo do přístavu corona světonázoru. Nevím, jestli to sledujete, ale mnoho slavných jmen zletkovatelo. Nechť se vyhuli třeba navzájem.

Botičky od Diora
Botičky od Diora
Reply to  orinoko
28. 12. 2021 9:45

Redaktor NY Times zemřel na infarkt, den poté, co dostal „Tečku“ od Moderny. Tečka.

https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/redaktor-ny-times-zemrel-na-infarkt-den-pote-co-dostal-tecku-od-moderny/

orinoko
orinoko
27. 12. 2021 15:30

A všechno začíná znovu. Šílenostem nebude nikdy konec. A tak zdravím Laďku do sladkobolných i kyselých a hořkých oblastí lidského podvědomí.
To byla bojovnice!

https://www.youtube.com/watch?v=eOlWrExYvM8&list=RDMMeOlWrExYvM8&index=1

Gatta
Gatta
27. 12. 2021 17:16

Jak pravil v nějakém filmu (Válka Roseových?) Danny DeVito:

„No co – americký sen – pracovat, honit se, dělat peníze – a kdo umře nejbohatší, ten vyhrál“.