Matrix: Vrtění veřejným míněním

Co mají společné pád WTC s údajnou chemickou hrozbou  Saddáma Husajna, použitím chemických zbraní Asadovou armádou, střelbou na Majdanu, dvěmi vražednými kauzami ruských exagentů, sestřelením malajského dopravního letadla a vraždou novináře a jeho přítelkyně na Slovensku?

I když to tak na první pohled vůbec nevypadá, mají toho společného hodně:

1. Všechny tyto excesy jsou spouštěče procesů postupného přeformátování světa. Všechny tyto spouštěče pomáhají spustit určité, někým žádané a plánované politické procesy, které by za normálních okolností bez  spouštěčů ovlivňujících masově veřejné mínění šlo těžko spustit. Narazily by na omezení dané ústavou státu, zákony, mezinárodním právem apod.
2. Všechny slouží k vytvoření obrazu nepřítele, se kterým je potřebné jakýmikoliv prostředky svést rozhodný boj. Tento nepřítel prý stojí v cestě demokracii, pokroku a lidským právům.
3. Viník masového vraždění anebo masový vrah připravující se k vraždě  je odhalen okamžitě, téměř souběžně s probíhajícím kriminálním činem a vůči domnělému mediálně předhozenému viníkovi jsou okamžitě podniknuty nevratné kroky – mobilizováno veřejné mínění – je veřejně lynčován, je proti němu zahájena válka, spuštěn nevolební politický převrat, přijaty anebo posíleny sankce, a to bez toho že by proběhl transparentní soud s dokazováním a s možností hájení mediálně lynčovaného domnělého viníka.
4. Základní kriminalistické pravidlo – Cui bono – tedy vyšetřování všech, kteří mají motiv, kteří mají důvod, kterým daný kriminální čin  prospěje, je od samého začátku přehlíženo. Nezřídka bývá ten, co má nejsilnější motiv, ten komu daný zločin nejvíc prospěje, ustaven do role hlavního vyšetřovatele a obviněným se stane ten, který by realizací zločinu mohl nejvíc tratit. Kuriozní jsou situace, kdy mediálně obviněný  provede jemu připisovaný zločin zrovna v době, kdy má na své straně všechny trumfy a vítězství na dosah. Najednou bác! Rupne mu v kouli – provede prý něco – nějakou naprostou šílenost, která nedává absolutně žádný smysl. Něco  co jej srazí hluboko zpátky a vítězství mu vzdálí. Jako v případě údajného použití chemických zbraní syrským režimem prezidenta Asada. Anebo v případě elitních agentů zpravodajské služby. Ti si prý z celé široké škály vraždících technik před volbami v jejich zemi vždycky vybírají právě ty techniky, které neomylně ukáží právě na jejich zemi jako na původce zločinu, poškodí jejich vládu v očích veřejnosti celého světa a nahrají argumenty opozici, která je v těžké defenzivě. Navíc použití těchto vraždících technik bývá složité a životu nebezpečné i pro samotné agenty a pro širší veřejnost.
5. Při výkladu a určování viníka bývá zcela pošlapávána důkazní logika a presumpce neviny. Označený viník je určen bez předložení důkazů, naopak sám se musí vyviňovat předkládáním důkazů o své nevině. Žalobci žádné důkazy předkládat nemusí (ani když je označený pachatel po nich přímo vyžaduje)  stačí  nepodložená tvrzení žalobců.  Každý případný oponent a obhájce označeného viníka je automaticky označen jako agent nepřítele a nepřítel svobody a demokracie, kterému by bylo nejlépe nasadit mu náhubek. Důkazy obžalovaného předem určeného  viníka nejsou připouštěny do důkazního řízení, obhajoba nemá možnost v transparentním řízení vyvrátit předkládaná obvinění.
6. Časem kauza  – spouštěč – vždycky vyšumí do ztracena (média se jí přestávají zabývat) ale spuštěné politické procesy, války, sankce, tedy jejich důsledky zůstávají dál v běhu. I kdyby se ukázalo, že všechno bylo úplně jinak než byl oficiální výklad  „mienkotvorných“ médií a sborů nájemných politologů a politiků – soudců Urválků.  Na výsledku se tím nic nezmění, viníky a zločince nikdo veřejně neobviní a nepotrestá.