V Česku si každý občan může koupit most

No, řekněte sami, není to úžasné, že se u nás každý občan může koupit most? Konečně po čtyřiceti letech temna, bídy a utrpení, nastala ta pravá svoboda a demokracie. Žijeme v zemi světlých zítřků, kde ztra znamená včera. A uznejte sami, že demokratický stát, v němž jsou si všichni občané před zákonem rovni, se nemůže starat o mosty. Kam by tak přišel? Víte kolik je u nás mostů? Kde by na to vzal chudák tak ožebračený náš stát peníze a zaměstnance?

Nejsme sice už v době v 2. světové války, kdy byly téměř všechny mosty zničeny, ale jak jistě dobře víte, poslední dobou mosty nějak moc rády padají, a vznikají tím pěkné polízanice. Každý rozumný občan tuší, že je to tím, že mosty nejsou soukromé.

Když budete mít totiž svůj vlastní most, tak se o něj budete náležitě a mnohem lépe starat, než když bude státní nebo společný. Z cizího krev neteče. Tak tomu bylo za komunizmu, že bylo všechno společné, a pro někoho společnější. Tehdy jsme spěli na Východ a na Rudé náměstí. A všichni dobře vědí, jak to špatně dopadlo. Někteří to ví nejenom ze školní lavice nebo z televize, ale možná si to ještě dobře pamatují. Bylo to tenkrát hrozné a strašné. Žádný občan si nemohl koupit soukromě most. Mosty byly státní nebo družstevní. A ty jejich pitomé názvy!

Konečně můžeme dýchat svobodný vzduch, který není cezený katrem Železné opony a výjezdních doložek pro politicky a příbuzensky poslušné občany. Už nás bolševik nehoní násilím a pendreky na První máje, VŘSR, MDŽ a jiné kraviny. Již nemusíme postávat v sychravém počasí na náměstích a obdivovat generálního tajemníka KSČ a nešetřit ovacemi a skandováním, abychom měli čárku za svoji politickou uvědomělost. No, není to dnes lepší, když místo toho nyní máme třeba Jágra?

Názvy mostů již nebude určovat nějaký ústřední výbor, partajní hlasování, soudruzi a jiné stranické a vládní autority. Pokud si dnes svobodný občan svobodně zakoupí svůj most, může si jej klidně nazvat svým vlastním jménem. Může si na něj napsat své jméno, aby mu jej nikdo nějakým omylem nebo nedopatřením nezcizil. Mosty se totiž také kradou, jako u nás ostatně úplně všechno.

Jsem občan pokrokový, který všestranně podporuje trvale udržitelný růst, svobodu a demokracii, a proto jsem se hrdinsky rozhodl, že si zakoupím svůj vlastní most. Věc svobody a demokracie mi leží na srdci, a proto bylo věcí mé cti a odvahy, aby podpořil zdravý růst naší ekonomiky.

Začal jsem tedy pátrat, kde se u nás naše mosty prodávají. A budete se možná zase divit, ale momentálně bylo u nás našich mostů na prodej málo. Žádný jsem nesehnal. Bylo to asi tím, že je zrovna zimní období a tak je našich mostů nedostatek. Zahraničních mostů je sice na prodej habaděj, ale tím bych naší ekonomice jenom ještě více ublížil. A potom jsou mnohem dražší, než ty naše poctivé domácí z místních surovin. Jsem přece patriot, a pokud to jde, kupuji si regionální potraviny. Jen mám trochu strach, abych se z toho všeho, z těch mostů, svobody a demokracie nepo… Jsou nějak moc kyselé.

6
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
6 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Autoři komentářů
AlešJ. W. Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Aleš
Člen
Aleš

Vy si snad děláte Waška z Fashingtonského konsensu? To je jeden z nejtěžších zločinů v demokratůře. Šašek Dlouhý by jistě navrhl přísné potrestání. Humor vůči hospodářské komoře přímo na komoru. Opakovaný konec feudalismu ohlášený skrípěním zubů královských ratlíků vydávající befel pro lumíky.
Na Bělehrad! Na Moskvu!
CHUJ S NIMI…

J. W.
Člen
J. W.

Ó, to nikoliv. Snažím se demokraticky podělit s druhými o svoji blbost. Zajímalo by mne, jak dlouho trvá průměrnému čtenáři, než to z četby článku zjistí. Už jenom při přečtení nadpisu článku to trvá inteligentnímu člověku několik milisekund. V zevní realitě každá reakce vykazuje duševní zpoždění. Proto vždy vítězí lháři, podvodníci, provokatéři a jiní, kteří jsou akční, nad obyč posluš občany (b.b.i), kteří jsou reakční. Jinak by většině občanů netrvalo 28 let, než by pochopili, že demokracie je blbost…a přestali by se rozčilovat, že ta blbost (demokracie) není demokratická (blbá) tak jak má být či bít…

Aleš
Člen
Aleš

„Snažím se demokraticky podělit o svoji blbost“ Je to vůbec demokratické se s někým o něco dělit? (Vyjma našeho území, o které se dle přání americké stádní elity a vrchní vykonavatelky Frau Merkel navýsost svobodně demokraticky západně a euroatlanticky musíme dělit s muslimy z různých míst světa.) Navýsost demokratickou nejvyšší hodnotou je přeci: https://www.youtube.com/watch?v=L8bttPTB8Pw Při převratu mi bylo deset, tak mi také pár let trvalo, než jsem zjistil, že jsme se z režimu reálného socialismu posunuli a díky vlastní blbosti udělali velký krok pro lidstvo a jeho blbost a přesunuli se do režimu reálného idiotismu. Je povolené se dělit jen… Číst vice »

J. W.
Člen
J. W.

Pravda A lež: Pozor, demokraticky se podělit – znamená zaútočit. Používáte špatný termín „naše území“. Za prvé od Bílé hory není Vámi míněné území naše (tj. Čechy nejsou Čechů, pomineme-li otázku, co je to vlastně Čech). Za druhé, bychom se k němu chovali jinak a např. nezahazovali například vajgly od cigár na ulici. A za třetí, ani smrt by nám to území nemohla vzít, pomineme-li, že výraz „nám“ je úplná hovadina). Jinak mne nesmírně blaží (zadarmo či demokraticky), že se zajímáte o skvělé či ubohé poměry v protektorátu a tím o sebe…Mne bylo v 1968 více než Vám v 1989… Číst vice »

Aleš
Člen
Aleš

Mošt nekupuju, ale vyrábím a piju. Není to dost demokratické, svobodné, euroatlantské a západní a cool. Ale to mě dostatečně naplňuje, skoro jako chuť moštu a vitamíny v něm. Za nepoužívání těch správných transformačních, restrukturalizačních, eurosvazáckých, grantových a především euroatlantských a západních termínů jsem byl v roce 2005 odejit z pátého ročníku Univerzity Palackého (oblíbené geografie průmyslu, geografie služeb, regionální geografie a politická geografie se mi stali osudnými – dal jsem do studia autenticky kus sebe a názorů a cingači klíči u koryt to těžce nesly, zkoušky jsem sice všechny udělal, některé i precizně, ale neprošel jsem jedním zápočtem, kde… Číst vice »

Aleš
Člen
Aleš

Žel bohu snad v jednom nebudu úplný blbec. Již můj otec – obyčejný elektromontér z chudé moravské rodiny v listopadových a prosincových dnech roku 89 předpověděl vývoj dalších desetiletí. Ač chybně na to vše zareagoval rezignací a apatií, dodnes jsem mu vděčný, že nepatřil ani mezi užitečné idioty ani mezi nebezpečné krysy převlékající kabáty.