Migrace – přínos, humanita anebo politická sebevražda?

V mainstreamu se opakovaně setkáváme s obhajováním migrační politiky, s apely na soucit s trpícími, křesťanskou lásku k bližnímu, s tvrzeními, že migranti jsou ekonomickým a kulturním obohacením Evropy, že Evropě pomohou řešit populační problém s vymíráním apod.

Zkusme se nyní podívat na problém migrace v zrcadle nastaveném těmto tvrzením:

  1. Problém migrace úzce souvisí s válkami a s necitelnou politikou bývalých koloniálních velmocí a dnešních imperiálních mocností v zájmových sférách jejich nadnárodních korporací. „Pomoc“, ať již ekonomická anebo politická spojená s korupcí místních politických špiček oficiálně směřující k ekonomické prosperitě, demokratizaci, osvobození, ochraně civilistů apod. má obvykle za následek rozpoutání vlny nekončícího násilí,zadlužení a vysátí ekonomik až do jejich morku, ožebračení místních obyvatel v zemích původu migrantů. Mezi válkami a prohlubující se bídou v těchto zemích a zvyšující se migrací jejich obyvatel do jiných zemí existuje závislost přímé úměry. Čím víc „pomoci“ imperiálních mocností (ekonomického a politického vměšování a válek), tím víc běženců. Jako důkaz lze uvést, že dokud nezačala vlna „osvobozování od krvavých diktátorů“ a barevných revolucí v evropském okolí,  migraci (vyjma ekonomické uvnitř EU a plíživé migrace z mimoevropských zemí spojené s liberály žádanými přesuny levné pracovní konkurence) si Evropané stěží vůbec uvědomovali. Migrace z tzv. politických důvodů, která je těžištěm velkých přesunů populace dnes byla před vypuknutím vlny „osvobozování“ v korporátním zájmu marginální.
  2. Pokud míníme vážně snahu omezit velkou migrační vlnu, je potřeba řešit její příčiny a kořeny uváděné v bodu 1. Je potřeba přerušit politiku válek a necitelného zištného imperiálního zasahování a politického diktátu (násilné „humanizace, demokratizace a osvobozování“) v těchto zemích. Charita v podobě pomoci marginálnímu zlomku postižených, kterým se povedlo utéct ze zemí postižených „humanitou, demokracií a svobodou“ do zemí zaslíbených, jejichž obyvatele – převážně nedobrovolné hostitele a hodnoty většina z běženců srdečně nenávidí a většinově vůbec nectí a ctít nikdy nebude (viz zkušenosti ze západoevropských a severoevropských ghett („no go“ zón) ve skutečnosti nic neřeší. Zdroje migračních vln v původních zemích zůstávají zachovány a další válkou a necitelným vměšováním se násobí. Připomíná to spíš pokus o vykupování černého svědomí „osvoboditelů, demokratizátorů a humanizátorů“. Zde je taky potřebné mít na paměti přísloví „podej psu prst a sežere ti celou ruku“, t.j. dokud trvá politika západního vměšování, která má za následek migrační vlny, je kontraproduktivní přijímat migranty z nekompatibilních zón. Je to jako otevírání stavidel v době šířící se povodně.
  3. Migrace je sekundání – v podstatě uměle vytvořený – problém souvisejí s politikou dominantní imperiální velmoci. Souvisí s Wolfovitzovou doktrinou, programem PNAC, které byly vytvořeny ještě před záminkou (11/9/2001) k destabilizační vlně válek a převratů v okolí Evropy. V jejím zárodku stojí cílená podpora vzniku a politických aktivit hnutí jako byla al-Kájda, al-Núsra, ISIL v zájmu proměnlivé taktiky  při naplňování dlouhodobých cílů politiky USA a jejich vazalů z řad států NATO a sunnitských ropných monarchií.
  4. Politiku muslimské  migrace do EU podporují politické proudy spojené s „pravdoláskaři“ – t.j. zejména křesťanské strany (pokoušející se páchat „charitativní dobro“), „sociálnědemokratické“ pseudolevicové neoliberální strany a liberální strany „genderového multikulti“ typu pokoušející se bortit tradiční konzervativní společenská pravidla. Jak plyne z posledních zpráv, muslimská migrace má významnou finanční podporu amerického konkurenta EU, realizovanou zejména skrze síť pátých „neziskových humanitárních“ politických kolon a je podporována nejkonzervativnějšími think tanky typu Ayn Rand Institute, které v amerických a izraelských podmínkách nemohou přijít migrantům na jméno.
  5. Migrace nic neřeší – naopak je to jenom dalším z problémů, které se v kapitalismu vrší po vypuknutí velké systémové krize odstartované ve finančním sektoru. Neřeší ani populační problém, protože podle zkušeností migranti z muslimských zemí většinově nepřijímají hodnoty „hostitelských“ zemí – je to v podstatě pomalé nahrazování původní populace jinou populací a jejími hodnotovými preferencemi, ke kterému by muselo dojít stejně v případě, že se prokáže její postupné vymírání a neschopnost udržet domovské teritorium. Neřeší ani ekonomický problém, naopak k původnímu ekonomickému chaosu mířícímu k bankrotu přidává další problém a ohrožuje koncepci sociálního a národního státu v „hostitelských“ zemích, protože jak prokazují dlouhodobé zkušenosti (viz články Vlka na Kosa Nostra), migranti jsou spíš dlouhodobou ekonomickou zátěží než ekonomickým přínosem pro státní rozpočet, zejména pak sociální systémy zadlužených zemí. O otázkách jejich podílu na kriminalitě, šíření přenosných nemocí … ani nemluvě.
  6. S výjimkou migrantů křesťanského věrovyznání, kteří nemají v muslimských ortodoxních/nesekulárních (tyto jsou „nositeli židokřesťanské tradice“ naopak cíleně rozvraceny) zemích na růžích ustláno, lze všechny imigranty muslimského věrovyznání považovat za migranty ekonomické. Jako argument lze použít tvrzení, že pokud by šlo o emigranty politické, utíkající před válkou, násilím a ohrožením života, utíkali by v zájmu záchrany života do první nejbližší bezpečné neválečné země bez ohledu na místní sociální systém (t.j. do muslimských zemí) a chovali by se v nich s vděčností za záchranu. Pro země poskytující pomoc migrantům  to vždycky znamená zvýšené výdaje, nároky na zajištění bezpečnosti, nekonfliktní organizaci života komunit (zajisté to bude mnohem jednodušší v případě komunit se stejnou hodnotovou preferencí než u komunit s odlišnými preferencemi), ekonomické ochuzení místní populace a pod.. Migranty, kteří se po svém zachránění nevybíravě domáhají v hostitelských zemích práv domovských obyvatel, (bez toho, že by jakýmkoliv způsobem přispěli k jejich bezproblémové existenci), vyhazují potravu, odmítají se podrobit pravidlům stanoveným v „hostitelském“ státě pro cizí státní příslušníky, chtějí utíkat do jiných zemí se štědřejším sociálním systémem asi lze jenom stěží považovat za migranty válečné.

Pár slov závěrem:  Po mém soudu všechny dosavadní zkušenosti s migranty prokazují, že příjem migrantů z nekompatibilního hodnotového prostředí  je závažný problém v „hostitelských“ zemích, který do budoucna zakládá vážná bezpečnostní rizika. Podpora takové politiky a neřešení příčin migrace znamená páchání postupné politické sebevraždy. Otázkou je proč se politické špičky národních států a evropské unie chovají přes všechny tyto argumenty tak, jak se chovají.

Stanův komentář: V prvních třech bodech se s Bédou shodnu, u těch dalších se dle mého názoru jedná o generalizaci a paušalizaci. Migrace je jenom jedna, muslimové nejsou jednotná a beztvará masa, a to, co se nám vydává za křesťany, jsou často sekty na pomezí obou náboženství s pro Evropana těžko pochopitelnými zvyklostmi. Uvnitř i v okolí konfliktních zemí jsou v uprchlických táborech miliony válečných uprchlíků. Jsem zvědav, kdo a jakým způsobem by si troufl je poctivě vytřídit podle motivů a podle vyznání. Jak by se měla migrace řešit, jsem popsal v diskusi zde. Máme spoustu důležitějších problémů (kromě mnou zmiňované nízké porodnosti například emigraci mladých vzdělaných lidí a „daňové utečence“ z ČR), uměle vyvolaná hysterie kolem uprchlíků nám brání tento pro nás marginální problém racionálně řešit. Místo toho půjdou další zbytečné miliardy na policii a armádu, které budou v prvním případě později použity na represi proti vlastním nespokojeným občanům, v tom druhém z velké části na válčení na druhém konci světa, které migraci generuje.

P. S. Nechci malovat čerta na zeď, ale to, co se děje teď, není nic proti tomu, až se znova obnoví konflikt na Ukrajině a do pohybu směrem na západ se dají miliony Ukrajinců.

Přejít do diskuze k článku 59 komentářů