Autor, komentátor TASS, se zabývá otázkou, zda se v USA vážně rozebírá možnost restaurace předchozího režimu.
Občas se, a poslední dobou stále častěji, objevují v nejrůznějších internetových zdrojích úvahy a dokonce tvrzení o rostoucí pravděpodobnosti, anebo vyloučení brzkého návratu Donalda Trumpa do oválné pracovny Bílého domu. Jistěže se teoreticky může stát vše možné, nicméně, materiál TASS se mi zdá být blízko realitě, a proto vám jej tímto zprostředkuji. (pozn. překl.)
„Už se vám po mně zastesklo?“ Tuto otázku rád pokládá svým příznivcům bývalý americký republikánský prezident Donald Trump. Myslím si, že on sám ji považuje za řečnickou. Když v reakci na to slyší nadšené souzvučné pískání a řev na mítincích, spokojeně se usmívá a mhouří oči. Kvůli takovým výkřikům a potlesku dokonce jednou přistoupil k mikrofonu na svatbě cizích lidí ve svém floridském letovisku a pronesl přípitek ani ne tak na ony mladé lidi, jako spíše na sebe – a na svého demokratického nástupce Joe Bidena.
Při střídání stráží v Bílém domě jsem sám předpokládal, že mnoho Američanů se bude bez Trumpa nudit. Teď jsem si to ale zkusil ověřit a přesvědčil jsem se, že na bývalého vůdce se vzpomínají většinou při ne zrovna příjemných příležitostech.
Počkáme si do srpna?
Sám bývalý prezident, génius sebepropagace, samozřejmě neúnavně vzbuzuje zájem o svou osobu. Začátkem června americká média přinesla zprávu, že „očekává, že bude do srpna znovu přijat do funkce“, a informoval o tom své blízké.
Zajímavé je, že zdrojem této zprávy byla Maggie Habermannová, jedna z washingtonských dopisovatelek New York Times, listu, který je považován za vlajkovou loď liberální žurnalistiky ve Spojených státech a má k Trumpovi rozhodně nepříznivý postoj. A to ani nebyla otištěna v samotných novinách, ale pouze na novinářčině osobní stránce na Twitteru.
Přesto se všichni pustili do diskuse a komentovali možný nečekaný zvrat. Stejně liberální Washington Post zveřejnil velký „analytický článek“ o tom, jak Trump „stále neuznává realitu své porážky“ v loňských volbách. Autor tvrdil, že bývalý americký prezident je „stejně neupřímný jako delfíni jsou hraví: neustále, energicky a bez námahy“, a kladl si otázku, zda Trump sám věří tomu, co říká.
Odpovědí byla další publikace – tentokrát v konzervativním National Review. Mladý politolog Charles Cook (jmenovec známého kolegy, který vydává bulletin se svým jménem) tvrdil: „Na základě rozhovorů s řadou různých zdrojů mohu potvrdit, že Donald Trump skutečně zcela upřímně věří, že bude – spolu s bývalými senátory Davidem Perdu a Martou McSally – v létě tohoto roku po skončení „auditu“ voleb v Arizoně, Georgii a několika dalších státech v roce 2020 „dosazen“ do funkce.“ Cook také poukázal na to, že „Trump se intenzivně snaží získat novináře, politiky a další vlivné lidi, aby tuto jeho víru propagovali – nikoli jako nástroj pro získávání finančních prostředků, dětinský trolling nebo pokusný balónek, ale jako fakt.“
V tomto případě se zdá, že liberální publikace, chtě – nechtě, nahrávají tomu, s kým jsou ve sporu, ačkoli obvykle chápou a dbají na jeho politické zájmy stejně dobře jako on. Samozřejmě se můžeme ptát, proč to udělali. Možná však měli své vlastní důvody – například obchodní. Trump jim po odchodu z funkce neustále vráží kudlu do oka poklesem jejich sledovanosti.
Je primární zdroj spolehlivý?
V každém případě je za hlavní zdroj hypotézy o údajně blížících se srpnových změnách na politickém Olympu Spojených států považován horlivý Trumpův příznivec, podnikatel Michael Lindell, zakladatel a majitel společnosti My Pillow.
Sám se tím chlubí. „Pokud Trump mluví o srpnu, je to pravděpodobně proto, že mě slyšel, jak se o něm veřejně zmiňuji,“ řekl internetovému deníku Daily Beast poté, co Habermannová dala k diskusi na toto téma podnět.
Lindell přitom přiznává, že srpnová referenční hodnota je z jeho strany pouhou spekulací. Říká, že prostě „mluvil se svými právníky, kteří mu řekli, že by měli mít do července něco připraveného k podání k Nejvyššímu soudu USA. Doufám, že to znamená, že by se Donald Trump mohl do srpna vrátit do Bílého domu,“ dodal podnikatel, který pracovní sídlo amerického prezidenta navštívil více než jednou a seděl tam vedle Trumpa během jeho setkání s průmyslníky.
Mimochodem, během současné pandemie Covid-19 Lindellova společnost na Trumpovu žádost, kromě svých hlavních výrobků – polštářů, matrací a lůžkovin, urychleně zahájila výrobu zdravotnických ochranných masek. Po porážce republikánského prezidenta ve volbách se na jeho obranu postavil jeho přítel podnikatel, který zejména financoval dokumenty „Absolutní důkaz“ a „Absolutní vměšování“. Uvedli, že Trump volby skutečně vyhrál a že oficiální výsledky jsou výsledkem podvodů a falšování. Lindell a jeho společnosti byli za propagaci tohoto názoru exkomunikováni z amerických sociálních médií a film „Absolute Proof“ byl odbornou filmařskou komunitou označen za nejhorší film svého žánru.
Nicméně podle novinářů, kteří se snažili zprávu Habermannové potvrdit, Trump svým kumpánům řekl, že jeho očekávání na srpen vycházejí z názorů a předpovědí „vysoce respektovaných lidí“, a to mnohých. Jména však neuvedl.
„Jako v Myanmaru“?
Souběžně s tím americká média spřádala příběh o generálu ve výslužbě Michaelu Flynnovi, který byl Trumpovým hlavním poradcem pro národní bezpečnost v Bílém domě. Ten 30. května vystoupil v Texasu na konferenci pořádané místním hnutím „Hlas vlastenců“ a jeden z účastníků mu položil otázku: „Já, prostý mariňák, bych rád věděl, proč – z jakého důvodu – se to samé, co se stalo v Myanmaru, nemůže stát tady ve Spojených státech?“ Narážel tím na převzetí moci v jedné asijské zemi armádou, která nesouhlasila s výsledkem parlamentních voleb z loňského listopadu.
Flynn reagoval slovy: „Vůbec žádný důvod. Není důvod. Chci říci, že by se to mělo stát tady.“ Cituji ze zprávy „PolitiFact“, novinářské organizace pro ověřování faktů při Pointer Institute na Floridě. Řekla, že se příběhem konkrétně zabývala, poslouchala vysílání a zvukové záznamy, které byly zveřejněny na webu, ale nyní byly odstraněny. Otázka i odpověď podle zprávy vyvolaly potlesk.
Hned druhý den bývalý Trumpův poradce zařadil zpátečku. Rozšířil prohlášení, že „v Americe by se neměl stát žádný převrat, ať už z jakéhokoli důvodu. Že k ničemu takovému nevyzýval a že veškeré pokusy tvrdit opak jsou zlovolné výmysly založené na zkreslených zprávách o konferenci amerických vlastenců, kteří milují svou vlast neméně než já“.
Mimochodem, na téže akci prominentní právnička Sydney Catherine Powellová, která v minulosti pracovala jak pro Trumpa, tak pro Flynna, tvrdila, že Trump „by měl být prostě dosazen“ a „stanoveno nové datum inaugurace. Případy zrušení výsledků voleb už tu byly, jen ne na prezidentské úrovni, na což všichni hned spěchali poukázat,“ řekla. „To ale neznamená, že se to nemůže stát. Vždycky se něco musí stát poprvé.“
K „reinkarnaci“ nedojde
Problém je však v tom, že postupy pro volbu a odvolání amerického prezidenta jsou popsány v ústavě. A žádné ustanovení o znovujmenování tam není. Na to skutečně začali okamžitě poukazovat všichni, včetně některých Trumpových blízkých.
„Volby byly nelegitimní, šest států nechalo své delegáty hlasovat na základě falešného osvědčení, ale proces volebního kolegia proběhl,“ napsala bývalá Trumpova právnička Jenna Ellis. „V ústavě existuje pouze jeden postup pro odvolání úřadujícího prezidenta: impeachment a odsouzení. Ne, prezident Trump nebude instalován zpět do funkce.“
To potvrdila i snacha bývalé hlavy státu Lara Trumpová. „Pokud je mi známo, Donald Trump nemá v plánu vrátit se v srpnu do Bílého domu,“ řekla Fox News. A nejnověji liberální média začala psát, že jeho dcera Ivanka a zeť Jared Kushner se od Trumpa „distancují“.
Oklikou…
Jak se říká, v amerických zákonech je složité se vyznat. A nedávno politologický portál RCP vysvětlil, že Trump má cestu k relativně rychlému návratu do Bílého domu – i když „čistě teoretickou“ a oklikou.
Popisovaný scénář byl takový, že pokud by se odhalily zjevné hrubé nesrovnalosti v minulých volbách, Nejvyšší soud USA by nemohl zůstat nečinný a musel by zasáhnout a dosavadní prezident a viceprezident země by museli odstoupit. Podle zákona je třetí osobou ve státní hierarchii předseda dolní komory Kongresu. Právě teď je to demokratka Nancy Pelosi. Republikáni by však mohli získat zpět kontrolu nad Kongresem v průběžných volbách v příštím roce: V každém případě je prohra v těchto volbách ve prospěch vládnoucí strany dlouhou a trvalou historickou tradicí.
A pokud republikáni získají zpět Sněmovnu reprezentantů, mohou předsedou parlamentu jmenovat kohokoli, včetně Trumpa. Dokonce k tomu ani nemusí být sám zvolen do Kongresu: stejná ústava žádný takový požadavek neobsahuje (to jsem nevěděl, ale překontroloval jsem si to a je to skutečně pravda; každopádně Washington Post tvrdí totéž). A pak může Trump opět vykonávat funkci hlavy státu až do příštích voleb.
Skutečný cíl
Říci, že je to všechno napsáno vidlemi na vodě, je ještě mírně řečeno slabé. Pro začátek se zdá, že se nikdo nehodlá zabývat porušením pravidel při loňských volbách. Vládnoucí strana naopak hlasitě požaduje, aby byli tvrdě potrestáni „výtržníci“, kteří v lednu vtrhli do budovy Kapitolu pod hesly protestu právě proti tomuto porušování. Pelosiová již oznámila, že ve Sněmovně reprezentantů zřídí zvláštní výbor, který tento pokus o narušení vnitřní svatyně americké demokracie vyšetří. Americké ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že v případu bylo zatčeno více než 480 osob, přičemž počet obviněných by se nakonec mohl vyšplhat až na 550.
Na tomto pozadí vypadají sofistikované scénáře „obnovy bývalého režimu“ jako výplod choré fantazie. Ale na druhou stranu, nejsem to já, kdo s nimi přichází, ale sami Američané. A Trump pokračuje v trollingu svých oponentů.
Zrovna nedávno zveřejnil na platformě Telegram, kam se přesunul z Twitteru, prohlášení s jednoznačnou narážkou. Připomněl, že v loňských volbách „získal 75 milionů hlasů“, ačkoli volby byly „zcela zfalšované“, a pak prostě napsal, bez sloves a jakéhokoli vysvětlení: „2024 nebo dříve!“ (2024 nebo dříve!). Třeba, že se pak vrátím, i když, vlastně, vysvětlete si to podle svého. Krátce poté na svém prvním velkém setkání v roli exprezidenta označil americké volby v roce 2020 za „zločin století“ a podle míry podvodů je srovnal s ukrajinskými volbami.
Proč to dělá, ví jistě jen on sám a zvenčí se lze jen dohadovat. Zmíněná Habermannová, která to všechno začal, se domnívá, že jeho skutečným cílem je chránit se před trestním stíháním. „To vše se neděje ve vzduchoprázdnu,“ napsala. „A tváří v tvář možnosti, že proti němu bude vzneseno obvinění ze strany okresního prokurátora na Manhattanu.“
No, tato verze se mi zdá věrohodná. Politický protiútok je zcela v Trumpově stylu. Celá jeho dosavadní kariéra potvrzuje, že jeho nejlepší obranou byl vždy útok.
Trumpismus žije, žije a bude žít!
Podle mého názoru je také pravda, že se nejedná ani tak o boj o Trumpův politický odkaz, jako spíše o jeho osobní zájmy a vyhlídky. Trumpismus je naopak koncentrovaným projevem národního egoismu, který v americké politice vždy byl, je a bude. Mnohé z jeho politiky, i když se jí nová vláda veřejně zřekla, stále platí, ať už jde o imigrační a obchodní politiku USA, nebo o vztahy se spojenci v NATO.
Jiná věc je, že se to za oceánem vždy odehrává v kontextu vnitropolitických bojů. A když například „Nejvyšší soud USA zachránil Obamacare“ (titulek z Politica), analytici a tisk to vnímají především jako ránu pozicím republikánů a Trumpa osobně, který vynaložil velké úsilí na demontáž tohoto programu a vytvoření stabilní konzervativní většiny u nejvyššího soudu země. A teprve pak se připomene, že tváří v tvář pandemii přišel Spojeným státům vhod stále populárnější program zdravotní péče. Biden jej nyní plánuje posílit a rozšířit, ale ne přejít na model všeobecné zdravotní péče, na kterém před volbami trvali jeho nejradikálnější stoupenci.
Vnitropolitické boje se navíc odehrávají na všech frontách najednou. A zatímco na zdravotní frontě se Nejvyšší soud točí po větru a Trump nadává svým odpadlíkům, že jsou renegáti, na volební frontě slaví republikáni pro sebe nesmírně důležité vítězství. V Senátu se jim podařilo zablokovat takzvaný „Zákon pro lidi“, známý také jako „rezoluce číslo jedna“ (For the People Act, alias H.R.1), který schválila dolní komora. Vládnoucí strana argumentovala, že cílem je „posílit demokracii“ tím, že „zvýší přístup Američanů k volebním urnám, omezí vliv velkých peněz v politice, zpřísní etické normy pro státní zaměstnance a přijme další protikorupční opatření“. Opozice pouze reagovala na to, že balíček opatření, který sestavili demokraté, by v případě legalizace umožnil vyvádět ve volbách stejně jako loni.
To nestačí
Hlavní závěr z toho všeho je podle mého názoru ten, že americká společnost zůstává rozdělená. Ostrý ideologický střet, který byl před volbami často přirovnáván k informační a politické občanské válce, nepolevil.
Navíc jsou do něj přidávána nová témata. Například v New Yorku a dalších velkých městech narůstá nespokojenost s bující pouliční kriminalitou, která se potýká s nucenou nečinností policie. Stále častěji se objevují polemiky o úpravě učebních osnov na školách a univerzitách ve prospěch nové rasové a sociální politické korektnosti (woke culture), jejíž součástí je i „anulování“ vlastní historické minulosti (cancel culture). O tom všem vím nejen z publikací v médiích, ale také z rozhořčených vyprávění Američanů, které znám.
Rozpor je patrný i v hodnocení Trumpových vyhlídek na návrat k moci. Jak ukázaly dva po sobě jdoucí červnové průzkumy veřejného mínění, které si objednaly Politico a Hill, mezi republikány ve Spojených státech se přibližně 30 % lidí domnívá, že je „pravděpodobné“, že bývalý prezident bude „restaurován“ již v tomto roce. Mezi demokraty takový scénář připouští jen asi 13 % dotázaných.
Je pravda, že naprostá většina v obou stranách v takové zázraky nevěří, ale stranické rozdělení je stále patrné a 30 % nestačí. Záleží na tom, z čeho se počítá. Vzpomínáte, jak Trump zmínil (jen mírně zaokrouhlil oficiální čísla ve svůj prospěch), kolik hlasů dostal v listopadu?
Co můžete očekávat
Reálně se ovšem i v případě pro něj příznivého vývoje bude moci bývalý vůdce ucházet o návrat do prezidentského křesla až ve volbách v roce 2024. Nyní je na diskusi o nich příliš brzy, i když první cílové průzkumy již probíhají. Například na takzvaném „Západním konzervativním summitu“ (myšleno v západních státech USA), který pořádala Křesťanská univerzita Colorado v Denveru 18. a 19. června, vyjádřilo 74 % účastníků ochotu podpořit prezidentské ambice floridského guvernéra Rona DeSantise. Trump získal 71 % hlasů, zatímco další potenciální účastníci vnitrostranického výběrového řízení, včetně senátora Teda Cruze a bývalého ministra zahraničí Michaela Pompea, získali mnohem méně hlasů.
Nejbližším politickým milníkem v kalendáři Spojených států jsou volby v polovině volebního období v roce 2022. Po nich by se měl vyjasnit celkový poměr sil, i když si myslím, že ne úplně.
Každopádně je zřejmé, že Amerika vůbec nestojí u okna a nevystupuje jako nějaká slečna Bocková, která jen sní o tom, že se její oblíbený rošťák vrátí. Mimochodem, za oceánem je kniha o Carlsonovi prakticky neznámá; Astrid Lindgrenová je tam známá spíše jako autorka Pipi Dlouhé punčochy.
A tento obraz mezi jednajícími nejvyššími politiky ve Spojených státech lze vyzkoušet kromě viceprezidentky Kamaly Harrisové. Stejně jako Trump, i ona mimochodem čeká v záloze. A také s ohledem na Bidenův věk usiluje o kandidaturu v roce 2024 nebo dříve.
Zdroj: Tass.ru
Překlad: st.hroch
