Na co NATO?

Americký ministr obrany Robert Gates navštívil nedávno Evropu, kde se nechal slyšet, že Severoatlantickou alianci zřejmě čeká „neradostná budoucnost“ a že američtí představitelé si zanedlouho „možná přestanou myslet, že investice do NATO se Americe ještě pořád vyplácejí“.

Proč to ale říká, jako by na tom bylo něco špatného? „Běda! Brzy možná přestaneme utrácet hromady peněz na obranu zemí, které by se klidně mohly bránit samy.“

Kdyby se tak skutečně stalo, miliony Američanů by jen stěží propadly beznaději a zoufalství. Jak opakovaně upozornil sám Gates, Spojené státy již dlouhou dobu nesou větší náklad, než by měly, a situace se neustále zhoršuje. Těžko si představit, co by zrovna Amerika postupným rozpuštěním NATO ztratila.

A těžko si i představit, co by ztratili Evropané. NATO je tu s námi již přes 60 let, což je na jakoukoli koalici suverénních států neuvěřitelně dlouhá doba. To, že stále přežívá, je obzvlášť pozoruhodné vzhledem k převratným změnám na geopolitické scéně za posledních dvacet let.

Jediným smyslem a účelem NATO byla obrana Západní Evropy před silami Varšavské smlouvy, které pro Západ představovaly vážnou hrozbu. Leč uchovávat při životě NATO i dnes je jako si vydržovat palisády na americkém Divokém západě na obranu osadníků před indiány.

Severoatlantická aliance vyhrála studenou válku a Gates se měl Evropanů na rovinu zeptat, proč by při neexistenci jakékoli jiné významné hrozby měla existovat i nadále.

Sám ostatně dává najevo, že se mu nelíbí, jak dnes NATO funguje. Ve svém projevu, který přednesl 10. června v Bruselu, si postěžoval: „Přestože pro misi v Libyi hlasovali všichni členové Aliance, méně než polovina se jí zúčastnila alespoň v podpůrné roli a méně než třetina byla ochotna přispět k samotným vojenským operacím.“

To možná souvisí s faktem, že Libye je daleko za hranicemi tradičních kompetencí Aliance. Jejím základním kamenem je věta: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem.” Jenže Libye – která, jak jistě víte, není součástí Evropy ani Severní Ameriky – nezaútočila na nikoho. To NATO je tady útočníkem. Není tedy překvapením, že někteří členové Aliance nedávají do libyjské mise celé srdce.

Již od konce studené války je NATO řešením, které si hledá svůj problém. Potvrzuje, co kdysi s oblibou říkal Ronald Reagan: „Není nic trvalejšího než dočasný státní projekt.“

Ještě před pětadvaceti lety všichni chápali, proč si vydržujeme desetitisíce vojáků v NSR. Dnes je to ale záhada. Koho dnes mají zastrašit? Finy? Mise typu náletů v Libyi se jen pokoušejí ospravedlnit existenci organizace, která přežila svůj účel.

A je to navíc pokus, který moc nevychází. NATO přežilo tak dlouho zčásti i proto, že se dlouhá desetiletí nemuselo zúčastnit žádné války. A jakmile nakonec přece jen vytáhlo do zbraně, v Afghánistánu, vyklubalo se z něj aušusové a nespolehlivé zboží.

Roku 2007 obvinil ministr Gates naše evropské bratry, že boj proti Talibánu jen kašírují. Tuto stížnost zopakoval i roku 2008. A 2009. Jeho reptání však zůstalo nevyslyšeno. Nedávno, na půdě Kongresu, označil Gates evropský příspěvek k výcviku afghánských ozbrojených sil za „špatný vtip“.

Libye je jen dalším důkazem toho, jak marné je chtít vykřesat stejnou motivaci a vášeň pro věc v osmadvaceti různých zemích. Je důkazem toho, že ze Severoatlantické aliance se stal luxusní přežitek.

A dokud my, Američané, budeme trvat na jejím pokračování, budeme zkrátka nést stále větší břímě nákladů a odpovědnosti a své partnery budeme dál zbavovat povinnosti starat se o vlastní obranu. Pouhých pět členských zemí NATO vynakládá na obranu alespoň 2 procenta HDP. Spojené státy utrácejí celých 5 procent.

Náš ministr obrany se čertí, že příliš mnoho zemí „se těší výhodám členství“, aniž by se „adekvátně podílely na rizicích a nákladech“. No pochopitelně. Pokud založíte luxusní klub a pozvete do něj lidi s tím, že členství je zdarma, kolik jich odmítne? Ale když je pak poprosíte, aby vytřeli podlahu, kolik z nich se chopí kbelíku a mopu?

Naši spojenci zkrátka jednají racionálně a my se neustále divíme proč. Gatese možná baví házet rok za rokem hrách na stěnu. My ostatní si ale říkáme, že už je možná nejvyšší čas přestat.

Steve Chapman je americký novinář a redaktor deníku Chicago Tribune.

Překlad: Aleš Drobek

Převzato z blogu Aleše Drobka na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku