Retro: Nebezpečné ideály

26. 2. 2013

Největší svinstvo, bolest a utrpení způsobily na Zemi ideály. Pokud někde nějaké uvidíte, okamžitě je zničte, zahubte, zašlapejte či jinak zlikvidujte, nejlépe i se všemi jejich nepříčetnými hlasateli. Přitom vůbec, ale opravdu vůbec, nezáleží na tom, zda se bude jednat o ideály duchovní nebo hmotné. Všechny jevy jsou přece pouze duševními předměty, i ty smyslově zjistitelné, a fungují pouze jako informace předávané mysli.

Každý hlasatel ideálů, idejí a v podstatě i všech informací, přičemž vůbec nezáleží na tom, zda je to člověk dobrý, zlý, věřící nebo nevěřící, jako například kněz, vědec, politik, ekonom, vychovatel, rodič či každý jiný věrozvěst, je pouze šiřitelem zla a utrpení.

Co dobrého například přinesly člověku a přírodě například takové ideály jako je bůh, vesmír, příroda, blahobyt, svoboda, spravedlnost, kapitalizmus, fašismus, komunizmus, demokracie, humanismus, pravda, láska a vítězství? O co dobrého se zasloužili jejich naivní, upřímní, praštění a vychytralí šiřitelé? Pouze o šíření a umocňování utrpení.

Lidem nic takového jako ideály do ruky vůbec nepatří! Zvláště těm lidem vzdělaným, kulturním, civilizovaným, útlocitným, ctnostným, humánním a jiným. Jsou postiženi na těle i na duchu a jinak s ideály nakládat neumějí, než že je ihned zneužijí ke škodě své i druhých. Toto tvrzení nemůže nikdo popřít, i kdyby se na kusy rozkrájel (což mu lze jenom vřele doporučit).

Ten, kdo lidem dává ideály, byť to třeba myslí i dobře, pouze jim lidem, všemu a všem ublíží. Kdo to s lidmi myslí špatně, ten jim ideály předestírá. Všimli jste si, že ideály předestírají lidem osobnosti a mocnosti dobré i zlé? A také toho, že to nakonec vždycky dopadne špatně?

Je ovšem otázkou, co je pro lidi dobré, a jak to lze s nimi myslet dobře nebo špatně?

Jestliže jsou lidé těmi nejhanebnějšími tvory na světě, jejich záhuba je pro ně samé i všechny a všechno ostatní, tím nejlepším řešením. Pak ten, kdo jim dává ideály, to s nimi dělá a myslí dobře a vůbec nejlépe – a vůbec se přitom nemusí rozkrájet. Pokud to tak není, mají lidé smůlu.

Najděte na světě jediného tvora, stvoření, člověka nebo stvůru, který by nesouhlasil s tvrzením, že člověk je nejodpornější hovado, jaké kdy bůh nebo hmota stvořili. Nesmí to být ovšem názor koupený za zlato, peníze, knedlík, zelí, maso, fotbal, sex a jiné lízátka. Ve slabé chvilce vám každý sebevíce oddaný vyznavač života a požitků přestane lhát a sdělí vám onu nepříjemnou pravdu. Jen díky tomu je člověk v podstatě tvor dobrý.

Lidé i všichni jejich věrozvěsti okamžitě každý ideál obrátí naruby a dělají pravý opak ideálu i toho, co k němu vede. Důvod je převelice jednoduchý. Člověk je kreténem duševně zvráceným na ruby. Už se vám také někdy stalo, že se vám obrátil na ruby třeba svetr, ponožky nebo kalhoty? Svět člověka je naruby – je zevní a nekonečný. A všechno, co o něm tak hltavě a nenasytně zjišťuje, mu pouze potvrzuje tento základní omyl a jeho nekonečnou blbost.

Pravda pro člověka leží ve hvězdách, na hvězdách, na Měsíci, na Marsu, na Galaxiích a jinde (lidově řečeno v „zadku“), ve skutečnosti s utrpení. Ta pravda je velice jednoduchá: Člověk je blbý. A protože je blbý, tak to nemůže nikdy zjistit. Nemůže totiž nikdy přijít na to, že je blbý, a že tato, jiná nebo vůbec absolutní pravda není nikde ve Vesmíru. (A mezi námi děvčaty, není to krásná pravda, že Pravda není?)

Přejít do diskuze k článku